158

Ovárka, y, f. = vepřová polévka. U Chru-
dimě. Rgl. Vz Ovar.

Ovařování, n., das Abkochen. O. rmutu
(v pivováře). Zpr. arch. VIII. 63.

Ovarovica, e, f. = jitrnicová polévka
vařená při zabíjačce. Slez. a mor. Šd., Vck.

-ovati. U sloves VI. tř. kmenová samo-
hláska dlouhá skracuje se: a) u sloves od-
vozených od jednoslabičných jmen rodu muž-
ského a od dvouslabičných jmen rodu žen-
ského nezdrobnělých: král — kralovati, kříž

— křižovati, hrouda — hrudovati, práce —
pracovati. Od jmen ostatních odvozená po-
držují samohlásku dlouhou: účet — účto-
vati, háček — háčkovati. Brs. 2. vyd. 19.,
225. Ale píšeme: lák — lákovati (do láku
dáti; lakovati je od lak, lackiren), nýt —
nýtovali, plát — plátovati (Nz., Ros.), rám —
rámovati, einrahmen (ramovati, schneideln,
kappen), rým — rýmovati (Rk., KB. 8.,
Gb.); hláska — hláskovati, průba — pruho-
vati, stránka — stránkovati (Šp., J. tr., nad-
stránkovati. Nz.), zátka — zátkovati, zdůbka

— zdůbkovati, známka — známkovati atd.

— b) U sloves přecházejících z předešlých
tříd ve třídu VI: skrátiti — skracovati,
zarmoutiti — zarmucovati, létati — poleto-
vati, svítiti — rozsvěcovati, šířiti — rozši-
řovati, výšiti — povyšovati. Brs. 2. vd. ib.

Ováti koho. Vůně mne ovála. Vrch. —
co čím. Kdo ledem oval čelo? Kyt. 1876.
90.

Ovátý. Neprídu mládenci, keď je veľkô
blato: ale oni prídu, keď bude ováto. Slov.
Sl. ps. 305.

Ovázání, n., das Umbinden; též co ová-
záno, na př. šátek, die umgebundene Hülle.
Dch.

Ovazek, zku, m., die Binde. Cf Obvazek.

Ovážiť, überwägen. Slov. Bern.

Ovca = ovce. Mor. a slov. — O. = ha-
lina z bílej ovce (vlny). Brt. D. 244.

Ovce, ovenka. V MV. nepravá glossa.
Pa. Cr. Kram. Slov., Jir. Mor. 49., Rk. Sl.,
Mkl. Etym. 229. Gt. ovec. Pč. 5. Dat.
ovcem — ovcím. Bž. 98 Ovce Št. Kn. š.
23. Jména ovcí na Mor. Dle barvy: babuška
(černá, má přes hlavu a přes nos bílý pruh),
baruša (bílá s černými nohami), bělenka =
belica (všecka bílá, vlny hladké), bira =
birka (vlny („birčisté" t. j. krátké a husté),
burka (sivastá do černa), cigánka (černá
okolo huby), černula, drlina (bílá, nohy
kropkovaté), ďublena = ďubka = ďubraja
(má černé ďubečky po všem těle), fajka
(má černou hubu i nos), hlinka (má hubu
„hlinčistou" t. červenavou), chomút (na hubě
černá na způsob chomoutu), kača (má veli-
kou hubu černou), kropiša (kropenatá), ku-
kuša (trochu „okajistá" t. okolo očí černá),
łajka = łaja (všecka černá, jenom kousek
ocáska bílý) łataňa (má po sobě velké černé
laty = záplaty), lyskaňa (s lyskou), mur-
gaňa = murgaša (má po sobě velké černé
pruhy), muryňa, muryša „muřinistá" (= za-
šmouraná na hubě), očkaňa (má kol očí
černé proužky), okaja (má černé kolečko
kol očí), pistrula (po černé hubě bílé ďubky),
prskaňa (má černé „prsky", kropky na nose),
tarčina („tarkavá" t. bílá a červená), trafuša

(strakatá), vakeša = bakeša (bílá s černou
hubou). — Od jiných zvířat, nejvíce též
dle barvy: dudaňa (od „dudka", má tlustou
hubu), kočka (bílá, bachratá), koníček (ve-
liká, vysoká), liška = liškaňa („kolem očí
liščistá"), srna (má vysoké nohy a po čer-
vené ďubce nad očima), sova („sovistá", t.
má nadutú hlavu), síkorka (má kolem očí
červenavé pruhy na způsob křídel), stra-
kaňa (strakatá), špaček (má široký krk).
veverka (má dlouhý ocas) = veverica (uh.),
vlčica (jako vlk). — c) Dle jednotlivých
údův a celé postavy: čułka (s malými boltci),
hłavaňa (s velikou hlavou), hrbaňa (hrbatá),
krabaňa (má na krku a po hřbetě kraby),
kulička (krátká, jako kulatá), kusaňa =
kuska (bez ocasa), kurnota (má rovné rohy),
lałoknaňa (má lalok), łopúnka, má veliké
uši), moňkaňa = muňka (má „moňky", la-
ločky na krku), odrobinka (maličká), okál
(s velikýma očima), rožkaňa (má maličké
rožky, jen výpučky), rygáš (uherská ovce
s „camfatou" t. střapatou vlnou a zakrouce-
nýma rohoma), stolica (hrubá, s vysokými
nohami), šutá (má krátké uši). — d) Dle
vlny: čupryňa (má kštici na hlavě), štrapaňa
(s vlnou střapatou). — Ovce těmito jmény
pojmenované dobře jsou značity a každé
dítě rozezná je od sebe. V jednom stádě
ovšem po několika jest kurnotách, birkách,
vakešách atd.; ty pak rozeznávají se ještě
zvláštními přízvisky: beruša (bere z ruky),
milena, paňátko (madá, úhledná ovečka),
blížnica (která měla dvě jehňátka) = dvojka,
běhula, divočka, honcula, šuměna (šumná),
zvoncula (nosí zvonek), křapaňa (nosí křa-
pák, zvonec veliký), bažka (bažná = mlsná),
šibula (ledakde ostane a „šibolí", t. popásá
se), šukaňa (šouká se, chodí pozadu), hłu-
paňa (hloupá), čuňkaňa (trkavá), špata (hu-
bená). — Byla-li ovce koupena z jiné dě-
diny nebo země, dostává příjmení odtud:
jasenka (z Jasené), prłovjanka (z Prlova),
ublanka (z Ubla), vsacanka (ze Vsetína),
słovenka (ze Slovák), valaška (domácí ovce),
javornička (z Javořiny). — Plemenica jest
ovce matka, jarka, která se z jara ulíhla;
neokotí-li se téhož roku, slove jahničkú,
jahalkú (laš.). Sirota jest jehňátko bez
matky; služebníček říká se přítulnému be-
ránku. — Berani. Vakešák, běličák, lajcák
(černý), rygáč (uherský s velikýma rohoma).
Brt. D. 318.—319., Km. 1885. 102.—103.
Cf. NA. IV. 103.-104. Ovce se honí, je na-
honéná či skotná. Brt. D. 325. Pštyle! třš,
třš! volá (tržká) valach, aby se cizí ovce
od stáda odloučily; na Kopanicích: Pren,
pren! Brt. Mléko ot ovec. Ž. wit Deut. 14
Ovca a koza sa plúšta (kotí se). Slov. Rr.
Sb. I šli jsme pryč jako ovce (tiše). NB.
Tč. 279. Vlk na ovce rád vždy vyje. Alx.
Žiadna ovca nenie dobrá, ktorá od svojho
stada uteká. Slov. Rr. MBš. Nikdo neslý-
chal, aby ovce vlky dávily a slepice lišky
hubily. Kdo ze sebe ovci činí, toho udáví
vlk. Sluší ti to, co ovci podkovy. Hkš. To
nebyla ovce, co se s vlkem procházela. Bř
Když kotné ovce pijú z mnohých studeň
vodu, též mnohé farby mávajú na svém
malém plodu. Glč. II. 195.— Pole neměřené,