159

ovce nesčítané a pastýř mezi nimi (obloha —
hvězdy — měsíc). Mor. Brt. — O. Drahá
ovce (lichotné oslovení)! Brt

-ovci přípona jmen rodinných: Bubeník

— Bubeníkovci, Berka — Berkovci, Kylián

— Kyliánovci, rechtorovci (rodina učitelova),
panáčkovci (farář a jeho domácí) atd. Laš.
Brt. D. 139.

Ovča, aťa, n. = ovče. LObz. XXIV. 211.

Ovčačky, pl., f. = vařená kaše z mouky
(prý). U Kr. Hrad. Hk.

Ovčák. Zdař pán Bůh, ovčáče! Sš. P.
132. = O. = čes. tanec. Škd.

Ovčár. Výb. I. 389. Ovčárem nebudem,
raděj na zboj půjdem. Koll. Zp. II. 58. — O.,
Owčar, sam. u Jilemnice; dvůr u Jesenic.

Ovčárek, rka, m. = ovčácký pes, Schäfer-
hund, m. Šd.

Ovčárna, dvůr u Ml. Boleslave.

Ovčářský. Já valašku ovčárskú nedám
za hůl císarskú. Koll. Zp. I. 330. — O.,
ého, m., os. jm. 1563.

Ovčárství, n. Vz Sdl. Hr. I. 41., 235.

Ovčáry, Owčar, tři vsi; také sam. u Sla-
ného. Tk. V. 204., Blk. Kfsk. 1380., Sdl.
Hr. II. 139., Rk. Sl.

Ovče, ete, n , dimin. ovce. Vz Ovča

Ovčeliti, il. en, ení = včelami osaditi.
O. úl, včelín. Ve vých. Čech. Všk.

Ovčence, pl, f. = ovečky. Jeden juhás
ovce hnau; neboly to o., ale boly to diev-
čence. Sl. spv. II. 71.

Ovčí hlavičky (druh dlažebního kamene).
Zpr. arch. IX. 40. O. mluva: Na podzim
bečí jehňata: Zejtra bude mráz! Ovce: Ne-
budem se pást! Beran: Budem nebudem,
budem nebudem! Km. 1886. 407. O. mračna,
Federwolken. NA. V. 366. O. stádo. Ž. wit.
77. 70. O. tabák, clematis recta. Rr. Sb.
O. rouno a vlčí srdce. Lpř. Pod způsobem
ovčím vlka neznajíce. Bart. 162. O. huba =
máslovka, polyporus ovinus, houba, rastie
na čistinách v lese, rády ju žerú ovce a
preto i to meno dostala. Slov. LObz. XXIII.
146. — O. Vrch, Schafberg, sam. u Dubé.

Ovčiar = ovčár. Slov.

Ovčička. Ovčičky n. ovečky = kousky
chleba ze skyvy nebo z krajíce nakrájené
dětem; někde říkají též beránky. U Nov.
Bydž. Kšť.

Ovčín, ovile. Cf. Sdl. Hr. L 41., 235.
V MV. nepravá glossa. Pa. — O., samota
u Bernardic; Dwur, sam. u Hlinska; Owčin,
sam. u Soběslavě, u Ústí n. O., u Křelovic,
u Klatov a u Příbramě. PL.

Ovčinec. Ev. víd. 51.

Ovčíneček, čku, m. = pozemek u Kluk
na Pís. BPr.

Ovčínek, sam. u Vys. Mýta.

Ovčinka, y, f. = jemná ovčí kožka, feine
Schafshaut. Dch.

Ovčírčíček, čka, m., zdrobn. ovčíř. Slez.
Šd.

Ovčíříček, čka, m., zdrobn. ovčíř. Z úterka
na středu o-čka vedú káci po ulici. Sš. P.
133.

Ovčířka, y, f. = ovčačka. Slez. Šd.

Ovčoř, e, m. = ovčíř. Laš. Tč.

Ovdovělec, lce, m. = vdovec. Ehr.

Ovdovělý po někom. Kar. 56.

Ovdověti po kom. Hr. ruk. 305.

Ovdy, tedy ovdy = kdykoli, kdy tedy.
Laš. Brt. D. 175.

-ové konc. nom. pl. Cf Bž. 81., 87. Na
Laš. častěji se vyskytuje nežli v ostatních
nářečích mor. Brt. D. 112. — Přípona subst.
Klenové, Dřínové (míst. jm.). Pal. Rdh. I.
138.

-ovec, přípona patronym. odvozená od
statku, který kdo držel: Boskovec, Opato-
vec, Malovec, Doupovec Půh. Cf. Bdl. Obr.
61.

Ovečka Má ovečko (lichotné oslovení).
Brt. — O. = stonožka. Mor. Brt. — O. pám-
bíčková (kravička) = marunka, slunečko
brouk. Brt. D. 36., Vck. — O-ky, vz Ov-
čičky.

Ovědomělý, sich einer Sache bewusst.
O. stav duševní. Dsch. II. 9.

Ovědomění, n, das Bewusstsein. Dsch.
II. 227.

Ovědoměný = ovědomělý. Šf. III. 571.

Ovědomiti, il, en, ení, uvědomovati, zur
Erkenntniss bringen, belehren. — koho
v čem. Tak žeby ve věcech víry a církve
již úplně se o-mil. Bibl. čes. 1857. VIII.

Ověj, e, f. = líčí na ovazování stromů
V Chotěboř. Neud.

Ovejkati = ovej' volati, naříkati (žert).
Až dostaneš bití, budeš o. U Kr. Hrad Kšt.

Oveľa = o více, mnoho více. Slov. Dietky
ku Kristu priviesť je o. podstatnějšie. Ev.
šk. II. 11.

Oven, vna, m., zastr. = beran. Rk.

Ověncovaný, bekränzt Hol. 396.

Ověncovati, vz Ověnčiti.

Ověnčený; -en, a, o, bekränzt. Osv. VI.
57.

Ovenec, Owenetz. O. Přední = Bubeneč,
Vorder-O.; O. Zadní = Troja, Hinter-O. Rk.
Sl., Krok III 245., Tk. IV. 736., V. 177.,
Tk Žk. 43., 49., Blk. Kfsk. 768., Arch. VII.
649, VIII. 545.

Ovění, n. O. se svou hlaviňou tvoří. Pl.
II. 224.

Ovenka, y, f., zdrobn. ovce. Sl. spv. V.
187.

Ověnouti = ovanouti, obeschnouti. Ne-
choď, až to trochu ověne. Brt. D. 244.

Ověření, n., die Beglaubigung, Legalisi-
rung. Listina pod veřejným o-ním vydaná,
eine unter öffentlicher Autorität ausgestellte
Urkunde. J. tr.

Ověřený; -en, a, o, beglaubigt, legalisirt.
O. podpis. Pdl.

Ověřovací, Legalisirungs-. O. doložka,
-klausel. Pr. tr.

Oves. Sv. ruk. 322. V MV. nepravá glossa.
Pa. Cf. Kram. Slov. O. hluchy = ovsice,
ovsiha, ovsoha, ovsíř, ovsina, ovsiva, kotrč,
neotluk, klasnačka. Hosp. O. rychlík a
straňák, úlohlový. Brt. O. francouzský, chlu-
patý, kozácký, tatarský a vodní. Vz Rstp.
1743., 1738., 1711. Cf. Čl. Kv. 105., Slb.
137., Sbtk. Rostl. 32., 309.—310., Rosc.
118., Mllr. 20. Házel koni dlouhý o. přes
uši (šlehal ho přes uši). Us., Pohanka malá
vzrůst dává ovsu. Us. Tč. Žito bez strachu
visí do prachu a o. třeba do vody, však ve
svém období. Exc. Kvetou-li hojně jeřabiny



	159

	ovce nesčítané a pastýř mezi nimi (obloha — hvězdy — měsíc). Mor. Brt. — O. Drahá ovce (lichotné oslovení)! Brt -ovci přípona jmen rodinných: Bubeník — Bubeníkovci, Berka — Berkovci, Kylián — Kyliánovci, rechtorovci (rodina učitelova), panáčkovci (farář a jeho domácí) atd. Laš. Brt. D. 139. Ovča, aťa, n. = ovče. LObz. XXIV. 211. Ovčačky, pl., f. = vařená kaše z mouky (prý). U Kr. Hrad. Hk. Ovčák. Zdař pán Bůh, ovčáče! Sš. P. 132. = O. = čes. tanec. Škd. Ovčár. Výb. I. 389. Ovčárem nebudem, raděj na zboj půjdem. Koll. Zp. II. 58. — O., Owčar, sam. u Jilemnice; dvůr u Jesenic. Ovčárek, rka, m. = ovčácký pes, Schäfer- hund, m. Šd. Ovčárna, dvůr u Ml. Boleslave. Ovčářský. Já valašku ovčárskú nedám za hůl císarskú. Koll. Zp. I. 330. — O., ého, m., os. jm. 1563. Ovčárství, n. Vz Sdl. Hr. I. 41., 235. Ovčáry, Owčar, tři vsi; také sam. u Sla- ného. Tk. V. 204., Blk. Kfsk. 1380., Sdl. Hr. II. 139., Rk. Sl. Ovče, ete, n , dimin. ovce. Vz Ovča Ovčeliti, il. en, ení = včelami osaditi. O. úl, včelín. Ve vých. Čech. Všk. Ovčence, pl, f. = ovečky. Jeden juhás ovce hnau; neboly to o., ale boly to diev- čence. Sl. spv. II. 71. Ovčí hlavičky (druh dlažebního kamene). Zpr. arch. IX. 40. O. mluva: Na podzim bečí jehňata: Zejtra bude mráz! Ovce: Ne- budem se pást! Beran: Budem nebudem, budem nebudem! Km. 1886. 407. O. mračna, Federwolken. NA. V. 366. O. stádo. Ž. wit. 77. 70. O. tabák, clematis recta. Rr. Sb. O. rouno a vlčí srdce. Lpř. Pod způsobem ovčím vlka neznajíce. Bart. 162. O. huba = máslovka, polyporus ovinus, houba, rastie na čistinách v lese, rády ju žerú ovce a preto i to meno dostala. Slov. LObz. XXIII. 146. — O. Vrch, Schafberg, sam. u Dubé. Ovčiar = ovčár. Slov. Ovčička. Ovčičky n. ovečky = kousky chleba ze skyvy nebo z krajíce nakrájené dětem; někde říkají též beránky. U Nov. Bydž. Kšť. Ovčín, ovile. Cf. Sdl. Hr. L 41., 235. V MV. nepravá glossa. Pa. — O., samota u Bernardic; Dwur, sam. u Hlinska; Owčin, sam. u Soběslavě, u Ústí n. O., u Křelovic, u Klatov a u Příbramě. PL. Ovčinec. Ev. víd. 51. Ovčíneček, čku, m. = pozemek u Kluk na Pís. BPr. Ovčínek, sam. u Vys. Mýta. Ovčinka, y, f. = jemná ovčí kožka, feine Schafshaut. Dch. Ovčírčíček, čka, m., zdrobn. ovčíř. Slez. Šd. Ovčíříček, čka, m., zdrobn. ovčíř. Z úterka na středu o-čka vedú káci po ulici. Sš. P. 133. Ovčířka, y, f. = ovčačka. Slez. Šd. Ovčoř, e, m. = ovčíř. Laš. Tč. Ovdovělec, lce, m. = vdovec. Ehr. Ovdovělý po někom. Kar. 56.	Ovdověti po kom. Hr. ruk. 305. Ovdy, tedy ovdy = kdykoli, kdy tedy. Laš. Brt. D. 175. -ové konc. nom. pl. Cf Bž. 81., 87. Na Laš. častěji se vyskytuje nežli v ostatních nářečích mor. Brt. D. 112. — Přípona subst. Klenové, Dřínové (míst. jm.). Pal. Rdh. I. 138. -ovec, přípona patronym. odvozená od statku, který kdo držel: Boskovec, Opato- vec, Malovec, Doupovec Půh. Cf. Bdl. Obr. 61. Ovečka Má ovečko (lichotné oslovení). Brt. — O. = stonožka. Mor. Brt. — O. pám- bíčková (kravička) = marunka, slunečko brouk. Brt. D. 36., Vck. — O-ky, vz Ov- čičky. Ovědomělý, sich einer Sache bewusst. O. stav duševní. Dsch. II. 9. Ovědomění, n, das Bewusstsein. Dsch. II. 227. Ovědoměný = ovědomělý. Šf. III. 571. Ovědomiti, il, en, ení, uvědomovati, zur Erkenntniss bringen, belehren. — koho v čem. Tak žeby ve věcech víry a církve již úplně se o-mil. Bibl. čes. 1857. VIII. Ověj, e, f. = líčí na ovazování stromů V Chotěboř. Neud. Ovejkati = ovej' volati, naříkati (žert). Až dostaneš bití, budeš o. U Kr. Hrad Kšt. Oveľa = o více, mnoho více. Slov. Dietky ku Kristu priviesť je o. podstatnějšie. Ev. šk. II. 11. Oven, vna, m., zastr. = beran. Rk. Ověncovaný, bekränzt Hol. 396. Ověncovati, vz Ověnčiti. Ověnčený; -en, a, o, bekränzt. Osv. VI. 57. Ovenec, Owenetz. O. Přední = Bubeneč, Vorder-O.; O. Zadní = Troja, Hinter-O. Rk. Sl., Krok III 245., Tk. IV. 736., V. 177., Tk Žk. 43., 49., Blk. Kfsk. 768., Arch. VII. 649, VIII. 545. Ovění, n. O. se svou hlaviňou tvoří. Pl. II. 224. Ovenka, y, f., zdrobn. ovce. Sl. spv. V. 187. Ověnouti = ovanouti, obeschnouti. Ne- choď, až to trochu ověne. Brt. D. 244. Ověření, n., die Beglaubigung, Legalisi- rung. Listina pod veřejným o-ním vydaná, eine unter öffentlicher Autorität ausgestellte Urkunde. J. tr. Ověřený; -en, a, o, beglaubigt, legalisirt. O. podpis. Pdl. Ověřovací, Legalisirungs-. O. doložka, -klausel. Pr. tr. Oves. Sv. ruk. 322. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Kram. Slov. O. hluchy = ovsice, ovsiha, ovsoha, ovsíř, ovsina, ovsiva, kotrč, neotluk, klasnačka. Hosp. O. rychlík a straňák, úlohlový. Brt. O. francouzský, chlu- patý, kozácký, tatarský a vodní. Vz Rstp. 1743., 1738., 1711. Cf. Čl. Kv. 105., Slb. 137., Sbtk. Rostl. 32., 309.—310., Rosc. 118., Mllr. 20. Házel koni dlouhý o. přes uši (šlehal ho přes uši). Us., Pohanka malá vzrůst dává ovsu. Us. Tč. Žito bez strachu visí do prachu a o. třeba do vody, však ve svém období. Exc. Kvetou-li hojně jeřabiny