160

urodí prý se oves. Mus. Pověry o ovsu vz
v Mus 1856. 61. Ovsa svěcení, metání. Vz
Zbrt. 289. Dávky ovsa. Arch VIII. 613.

Ovesina, y, f. = ovesná sláma, das Hafer-
stroh. Mor. Šd.

Ovesinka. O-ky = druh pozdních hru-
šek. Tr.

Ověsiť sa = oběsiti se. U Star. Jičína.
Brt. D. 244.

Ověsitý = dolů svislý. Smrek má o-té
chvojí. Val. Brt. D. 244.

Ovesňácký = ovesný. Vz Vesňák.

Ovesňačka, y, f. O-ky = druh hrušek.
V Podluží. Brt. Vz Ovesnice.

Ovesnák, u, m. = ovsenák, chléb, pivo
z ovsa. Sd. — O. = mor. tanec. Brt.

Ovesné, ého, n., Haberles, ves u Pra-
chatic. Rk. Sl.

Ovesnice, e, f. = ovesnačka, ovesninka,
ovesnička, ovesňorka (u Místka) ovsenka,
ovesňunka, laš. = druh hrušek. Brt. — O. =
ovsina. Mor. Brt.

Ovesničky = druh hrušek. Vz Ovesnice.
Bauer

Ovesník, u (ne: a). — D., der Hafer-
sack? Nedovolené krmení koní na ulici bez
o-ku. Stat. př. kn. 1874. 129.

Ovesnina, y, f. = ovsovina, das Avenin.
Šd.

Ovesninka, y, f., vz Ovesnice. Brt, Vck.

Ovesňorka, y,f., vz Ovesnice. Brt, Vck.

Ovesňunka, y, f, vz Ovesnice. — O. =
ovesná mouka. Laš. Tč.

Ovesný = planý, jalový. Mluvil o-né
řeči. Laš. Brt. D. 244.

Ovésti koho = přemluviti, obelhati, oši-
diti, belügen, täuschen, bereden. Ona ho
tak ovedla, že jí dal vše připsati Na Hané.
Wrch. Je opatrný, ale přece se ledakomus
o. dá. Kld.

Ověšený; -en, a, o, ringsum behangen,
drapirt. Dch., Lpř. Hory mlhou o-né. Sv.
Člověk s o-nou bradou diaľ putuje. Tóth.
B. 57.

Ovětrný, luftig. Vký.

Ovětviti, il, en, ení, ovětvovati se, Aeste
bekommen. Us. Tč.

1. -ovi. Vz Bž. 80 ,86. — U neživotných
jeví se širší koncovka -ovi pouze ve pří-
slovcích : dolův a domův. Bž. 80.

2. -ovi = -ovic. Novákovi mají zahradu.
Vedlé Nováků, za Novákovy. List fil. 1886
388.

Ovi! = ouveh! Slov. Ssk.

-ovia (-ovja), koncovka nom. pl. m. u Bře-
zové a u Hrozenkova na Mor.-, svědkovia,
synovia, bratrovia. Brt. Cf. -ia, -ovja

Oviatý = ovátý. Žito v humně o-té. Slov.
Hdž. Šlb. 43.

-ovic. Také vzal ženě Zvíkovic plášť
Pč. 5. — Cf. Jméno (dod.), -ův (ku konci),
Brt. D. 138., List. fil. II. 232., Gb. Ml. 81.

-ovice, původně = -ovici: Dražejovici,
Mladějovici v listě z r. 1331. Lipovice, Bo-
rovice, Březovice. Pal. Rdh. I. 138.

-ovici. Prčovici, Vítkovici atd. (přípona
patronymická). Pulk., Dal. Později povstala
přípona: -ovec. Bdl. Obr 61. Cf. -ovice.

Ovidiáš, e, m. = Ovidius. Šm.

-ovie = ovic. Slov. Vz Ht. Sl. ml. 207.

Ovíjeti, vz Oviti.

Ovíjivý = ovinující se, sich windend.
Nz. O. lodyha. Hg. 73., 75., 113.

Ovijka, y, f. = závoj. Hnoj.

Ovijnice, e, f. = povijnice. Šm.

Ovin, u, m. = čím se ovíjí. O-ny na po-
škozené hadice. Čerm.

-ovina: Bukovina (míst. jm.). Pal. Rdh.
I. 138.

Ovínati, vz Ovinouti. Bern.

Ovínek, nku, m. = ouvínek, vz Úvín. Us.
Hk.

Oviniti = obviniti. Bern.

Ovinka, y, f., demin. slova ovin. Phľd.
IV. 7.

Ovinouti co, koho jak. O-nul ruku kol
pasu dívky, kolem její šíje. Šml., Vrch. —
co čím. Bílou rukou oviň šíji moji. Vrch.
O. strom slamou Us. — O. = ovanouti, ově-
trati. Až to ovine = až sejde rosa. V Pl-
zeň. Otm.

Ovinování, n., das Umwinden. O. lana
kolem válce. Us.

Ovinutosť, i, f., die Umwundenheit. Tš.
Laok. 22.

Ovinutý; -ut, a, o, umwunden. — jak.
Turban zeleně o-tý. Osv. I. 84. — čím.
Kštice perlami ovinuté. Hdk. Cívka drátem
ovinutá. Mj. — kde. Provaz kolem hřídele
o-tý. Us. Pdl.

Ovisnouti. Vyzvedača tohto snaď obesiť?
Nech ovisne! Er soll hängen! Zbr. Hry 155.
Škoda biednikovi kázne, keď o. ide. Lipa
III. 79. — kde. On miesto teba na kříži
ovisne (bude viseti). Orl. VIII. 179. — komu.
Ale ako pozrel do prívetivej starečka tvári,
hned kyj mu ovisnul. Dbš. Sl. pov. III. 60
Dám vás všetkých povešať. Naopak. Ty
ovisneš za všetkých. Zbr. Lžd. 174. — od-
kud. Kľud' sa mi z tábora, nechceceš-li o.
zo stromu. Zbr. Hry. 241.

Ovisnutý; -ut, a, o, herabhängend. Cho-
dil s o-tou hlavou. Dbš. Sl. pov. VII. 40.
So strapcami na dol o-mi. Vck. IV. 126.

Ovitek, tku, m. = něco ovinutého. Mj.
414. O. = jedno ovinutí zkroucených dílů,
die Windung. Rst. 458. O. = svitek, sbalený
pergamen. Sb. val I. 259.

Oviti se jak: kolem čeho. Mour.

-ovitný, gewunden. Jedno-, dvoj-, troj-
ovitný, ein-, zwei-, dreimalgewunden. Rst.
458.

Ovitokvět, hypoestes, der Hypoestes,
rostl. Vz Rstp. 1222.

Ovívadlo, a, n. = vějíř. O. paví. Kká.
— O. — fáč. Rgl.

Ovívati, vz Oviti. Lpř.

Ovívavý, was sich gern schlingt. Šm.

-ovja, vz -ovia. Mrlovja = mrli (vši),
sčúrovja = štíři, švábovja = švábi. Na jiho-
vých. Mor. Brt.

-ovka přípona jmen ženských na západní
Mor. skoro výhradně: Mašek — Maškovka,
Staňák — Stankovka, starosta — starostovka.
Vz Brt. D. 147., Jméno (dod.). U Polné:
Brabcovka, Němcovka. Km. 1889. 442.

Ovláčeň, čně, f., brownea, die Brownee,
rostl. Vz Rstp. 438

Ovláčka, y, f., hebenstreitia, die Heben-
streitie, rostl. Vz Rstp. 1208.



	160

	urodí prý se oves. Mus. Pověry o ovsu vz v Mus 1856. 61. Ovsa svěcení, metání. Vz Zbrt. 289. Dávky ovsa. Arch VIII. 613. Ovesina, y, f. = ovesná sláma, das Hafer- stroh. Mor. Šd. Ovesinka. O-ky = druh pozdních hru- šek. Tr. Ověsiť sa = oběsiti se. U Star. Jičína. Brt. D. 244. Ověsitý = dolů svislý. Smrek má o-té chvojí. Val. Brt. D. 244. Ovesňácký = ovesný. Vz Vesňák. Ovesňačka, y, f. O-ky = druh hrušek. V Podluží. Brt. Vz Ovesnice. Ovesnák, u, m. = ovsenák, chléb, pivo z ovsa. Sd. — O. = mor. tanec. Brt. Ovesné, ého, n., Haberles, ves u Pra- chatic. Rk. Sl. Ovesnice, e, f. = ovesnačka, ovesninka, ovesnička, ovesňorka (u Místka) ovsenka, ovesňunka, laš. = druh hrušek. Brt. — O. = ovsina. Mor. Brt. Ovesničky = druh hrušek. Vz Ovesnice. Bauer Ovesník, u (ne: a). — D., der Hafer- sack? Nedovolené krmení koní na ulici bez o-ku. Stat. př. kn. 1874. 129. Ovesnina, y, f. = ovsovina, das Avenin. Šd. Ovesninka, y, f., vz Ovesnice. Brt, Vck. Ovesňorka, y,f., vz Ovesnice. Brt, Vck. Ovesňunka, y, f, vz Ovesnice. — O. = ovesná mouka. Laš. Tč. Ovesný = planý, jalový. Mluvil o-né řeči. Laš. Brt. D. 244. Ovésti koho = přemluviti, obelhati, oši- diti, belügen, täuschen, bereden. Ona ho tak ovedla, že jí dal vše připsati Na Hané. Wrch. Je opatrný, ale přece se ledakomus o. dá. Kld. Ověšený; -en, a, o, ringsum behangen, drapirt. Dch., Lpř. Hory mlhou o-né. Sv. Člověk s o-nou bradou diaľ putuje. Tóth. B. 57. Ovětrný, luftig. Vký. Ovětviti, il, en, ení, ovětvovati se, Aeste bekommen. Us. Tč. 1. -ovi. Vz Bž. 80 ,86. — U neživotných jeví se širší koncovka -ovi pouze ve pří- slovcích : dolův a domův. Bž. 80. 2. -ovi = -ovic. Novákovi mají zahradu. Vedlé Nováků, za Novákovy. List fil. 1886 388. Ovi! = ouveh! Slov. Ssk. -ovia (-ovja), koncovka nom. pl. m. u Bře- zové a u Hrozenkova na Mor.-, svědkovia, synovia, bratrovia. Brt. Cf. -ia, -ovja Oviatý = ovátý. Žito v humně o-té. Slov. Hdž. Šlb. 43. -ovic. Také vzal ženě Zvíkovic plášť Pč. 5. — Cf. Jméno (dod.), -ův (ku konci), Brt. D. 138., List. fil. II. 232., Gb. Ml. 81. -ovice, původně = -ovici: Dražejovici, Mladějovici v listě z r. 1331. Lipovice, Bo- rovice, Březovice. Pal. Rdh. I. 138. -ovici. Prčovici, Vítkovici atd. (přípona patronymická). Pulk., Dal. Později povstala přípona: -ovec. Bdl. Obr 61. Cf. -ovice. Ovidiáš, e, m. = Ovidius. Šm. -ovie = ovic. Slov. Vz Ht. Sl. ml. 207.	Ovíjeti, vz Oviti. Ovíjivý = ovinující se, sich windend. Nz. O. lodyha. Hg. 73., 75., 113. Ovijka, y, f. = závoj. Hnoj. Ovijnice, e, f. = povijnice. Šm. Ovin, u, m. = čím se ovíjí. O-ny na po- škozené hadice. Čerm. -ovina: Bukovina (míst. jm.). Pal. Rdh. I. 138. Ovínati, vz Ovinouti. Bern. Ovínek, nku, m. = ouvínek, vz Úvín. Us. Hk. Oviniti = obviniti. Bern. Ovinka, y, f., demin. slova ovin. Phľd. IV. 7. Ovinouti co, koho jak. O-nul ruku kol pasu dívky, kolem její šíje. Šml., Vrch. — co čím. Bílou rukou oviň šíji moji. Vrch. O. strom slamou Us. — O. = ovanouti, ově- trati. Až to ovine = až sejde rosa. V Pl- zeň. Otm. Ovinování, n., das Umwinden. O. lana kolem válce. Us. Ovinutosť, i, f., die Umwundenheit. Tš. Laok. 22. Ovinutý; -ut, a, o, umwunden. — jak. Turban zeleně o-tý. Osv. I. 84. — čím. Kštice perlami ovinuté. Hdk. Cívka drátem ovinutá. Mj. — kde. Provaz kolem hřídele o-tý. Us. Pdl. Ovisnouti. Vyzvedača tohto snaď obesiť? Nech ovisne! Er soll hängen! Zbr. Hry 155. Škoda biednikovi kázne, keď o. ide. Lipa III. 79. — kde. On miesto teba na kříži ovisne (bude viseti). Orl. VIII. 179. — komu. Ale ako pozrel do prívetivej starečka tvári, hned kyj mu ovisnul. Dbš. Sl. pov. III. 60 Dám vás všetkých povešať. Naopak. Ty ovisneš za všetkých. Zbr. Lžd. 174. — od- kud. Kľud' sa mi z tábora, nechceceš-li o. zo stromu. Zbr. Hry. 241. Ovisnutý; -ut, a, o, herabhängend. Cho- dil s o-tou hlavou. Dbš. Sl. pov. VII. 40. So strapcami na dol o-mi. Vck. IV. 126. Ovitek, tku, m. = něco ovinutého. Mj. 414. O. = jedno ovinutí zkroucených dílů, die Windung. Rst. 458. O. = svitek, sbalený pergamen. Sb. val I. 259. Oviti se jak: kolem čeho. Mour. -ovitný, gewunden. Jedno-, dvoj-, troj- ovitný, ein-, zwei-, dreimalgewunden. Rst. 458. Ovitokvět, hypoestes, der Hypoestes, rostl. Vz Rstp. 1222. Ovívadlo, a, n. = vějíř. O. paví. Kká. — O. — fáč. Rgl. Ovívati, vz Oviti. Lpř. Ovívavý, was sich gern schlingt. Šm. -ovja, vz -ovia. Mrlovja = mrli (vši), sčúrovja = štíři, švábovja = švábi. Na jiho- vých. Mor. Brt. -ovka přípona jmen ženských na západní Mor. skoro výhradně: Mašek — Maškovka, Staňák — Stankovka, starosta — starostovka. Vz Brt. D. 147., Jméno (dod.). U Polné: Brabcovka, Němcovka. Km. 1889. 442. Ovláčeň, čně, f., brownea, die Brownee, rostl. Vz Rstp. 438 Ovláčka, y, f., hebenstreitia, die Heben- streitie, rostl. Vz Rstp. 1208.