161

Ovlada, y, f., victoria. Vký. JI.

Ovládání, n., die Beherrschung. O. látky.
Šmb., Mour.

Ovládati co: jazyk, Ndrf., látku, Dk.
Aesth. 603., Prahu, Vlč., loď. Čch. Bs. 9.
Vojenský duch ovládal veškeré občanstvo.
Osv. I. 443. Přesvědčení to ovládlo jeho
smýšlení. Šml. 4. 57. — koho čím: hrůzou.
Dch.

Ovlaha, y, f., die An-, Befeuchtung.
Matce zemi k o-ze. Vrch.

Ovlasatělý, behaart.

Ovlasatěti, ěl, ění, Haare bekommen.

Ovlasiti, il, en, ení, ovlasovati, behaaren.
— co kdy. Tresť ta ovlasí holou hlavu
v krátké době. Us.

Ovlastnění, n., vz Osvojení. Nz.

Ovláti, umwehen — co komu. Prsa
ovlála mu hříva zlatá. Čch. Bs. 37.

Ovlažení, n., das Befeuchten, Erfrischen.
Lpř.

Ovlažování, n., das Befeuchten, Erfri-
schen. Lpř.

Ovlažovaný; -án, a, o, befeuchtet, er-
frischt. — čím. Země o-ná řekami. Lpř.

Ovlažovna, v, f. = jizba mírné tempe-
ratury k transpiraci, tepidarium. Vlšk. 504.

Ovléci, ovlékati. — co čím. Ovlékejte
krátkou žití šňůru falešnými těmi korály
nízkých požitků. Čch. Bs. 102.

Ovlhující, anfeuchtend. Kapalina o. stěny
nádoby. ZČ. I. 360.

Ovlhovati, anfeuchten. Cf. Ovlhující.

Ovlniti, il, ěn, ění, ovlňovati, wellig ma-
chen. Starci, jejichž čela sněhy ovlňují.
Čch. Bs 44.

-ovnice, přípona: Borovnice (ves), Žirov-
nice. Pal. Rdh. I. 138.

-ovník, přípona: Bukovník, Rakovník.
Vz Pal. Rdh. I. 139.

Ovníř, z něm. Ofner. Hr. ruk. 335.

Ovny, Humen. Blk. Kfsk. 1380.

-ovo. Bž. 126. Koncovka -ovo na Plz.,
Plaště a Manětínště pro všecky pády, rody
a čísla: Udělal to přes otcovo zákazy. List.
fil. II. 231. — Přípona subst. = -ov: Kra-
kovo, Slavkovo, krchovo. Brt. D. 144.

Ovoc, e, f. = ovoce. Máme strom a je
jedna ovoc na něm. Mor. Vck. Letos tou
ovocí moc nezahradíme, je jí málo. U Rou-
šína u Č. Krum. Plsk. Pěkná ovoc. Mor. Tč.,
Bkř. Tam mají mnoho čistých (krásných)
ovocí. Výb. II. 1128. Cf. Pśorka, Mkl. Etym.
228.

Ovoce. Vz Mkl. Etym., 221., Kram. Slov.,
Jablko, Hruška, Švestka, Ořechy, Třešně,
Slov. zdrav.. List. fil. XII. 180., Hlb. Rejstř.
XXXII., Rk. Sl. Sbírání ovoce. Na Zlinsku,
na Záhoří, na Valaších a na Hané ovoce
trhajú, na Slovensku pomoravském kmášú
(kmásat), na Místecku a uherském pomezí
obírajú, ve Slezsku rvú, v západní Moravě
česají. Zralé hrušky většinou třasú, někde
(j. na Laších) třepú. — Ořechy Slováci a
Valaši ráňú (ráňat), jinde je rážejí. — Ovoce
sušené. Ovoce suší se v sušírni na lésách.
Sušenému ovoci říká se též: suši (= súší,
gen. suša ve Slezsku), sušinky (dol.), bu-
chary (Příborsko), hłoza (podl.), mrňa (Po-
divín), pečky (Opavsko). — Jablko na poly

nebo na čtvero rozkrojené a usušené slove:
krajanka (slov.), krajačka (dol.), křižalka —
króželka (han ), ščípanka(val.), ščípka (pom.).
— Hruškám nebo trnkám v sušírně zapeče-
ným, na polo usušeným říká se: zápečky,
přepečky, opěkałky. — Povidlí má toto
české jméno na záp. Moravě. Jinde mu ří-
kají : vařené trnky (slov., han.), smažené
trnky (val.), smažené slivky (laš.), lekvar
(podl., uh.), kotloviny (Val. Klob.), koli-
sarka (Nov. Hrozenkov), švestky (Moravi-
čany), krédlich (Šumbersko). — Rozvařené
trnky na řídko, povidlí než začne hustnouti,
slove: lizačka (slov.), bryja (val., laš.), var-
muža (Příbor), břečka (sev. Mor., uh.). —
Ovoce nevyspělé a nezdařilé. Střešně nebo
trnky (švestky) z květu zasedlé, zelené slovou
holičky, holišky, holinky. Špatné, nedozralé
ovoce, záhy opadlé slove padáłky, spadanky,
vopadušky (Brněnsko), opadliny (Slezsko)
hlomozina (záp. Morava). — Když trnky
ještě zelené „přejde ruda", sežloutnou, na-
duří se do široka, potom opadají. Takovým
stroudovatělým švestkám říká se: trudo-
vačky (zl.), chrastinky (opav.), rupy n. rope
n. róble n. rumpy (hor.),kostrbále (Loštice),
korbele (sev. Morava), korbany (Celadná),
galgany n gangale (Frenštát), gágory, gr-
many (val.), kocury (Brušperk), macúrky,
(Holešov), hósery (han.), husary (sev. Opav.),
kozaky (Frydecko), kocary (Ostravsko), pi-
pory n. piporce (sev. Opav.), kokáše (val.),
chrmty (Klimkovice), lusky (Lhota Štědrá-
kova), dlašky (Bohdikov), tašky (Litulto-
vice). — Plody složené a bobulovité. 1. Oby-
čejným jahodám na Opavsku říkají pod-
zemky. Jahoda tvrdá, na mezích v trávě
rostoucí (fragoria elatior) má tato jména:
truskavec (zl.), truskavica (Hustopeče), łu-
skačka (uh.), bujica, bujnica, bujavica, bú-
nica (val.), trucla (val.), prskavec (val., Pří-
bor.). Trucle jsou podlouhlé, bělavé a chlu-
paté ; prskavce červené, hladké, kulaté. Na
Val. — 2. České borůvky mají totéž jméno
v sev. a záp. Moravě, na Hané a ve Slez-
sku. Na Zlínsku a na Záhoří jim říkají bru-
sinky, na Vyškovsku, Tršicku, Prostejovsku
černy jahode, na Valaších, Jicku, Štramber-
sku hafery, na uh. pomezí čečorodziny, čí-
čarodziny, čičové rodziny, u Brna nesétke. —
3. Brusinka, kde na Mor. roste, má většinou
totéž jméno, ve Slezsku bruslenka; na dra-
hanské vysočině slove kameníček. —4. Ostru-
žinám Laši říkají ostružanky n. obstružanky
(v Čeladné), někde jako na Příborsku ožinice
n. ožinové maliny (Věřovice); na Zlínsku,
na Hané i j. slovou černé maliny, černice.
V Drahanech keři ostružníku říkají stružení
(strôžêni), jeho plodům medvezinky. Na Zá-
břežsku vostruží roste na poli (keř slabší,
plazivý), černicí v hrázích; plody onoho
slovou černice, tohoto vostružiny. — 5. An-
grešt slove angrešl (Zlínsko), egreš (uh.),
srstka (hor.), chlupáč (han.), chłupáček (na
Brněnsku, Ostravsku a j.), chlupěnka (na
Zábřežsku), kudłaček, kudłačinka, kudła-
tinka (ve Slezsku), měchourka (měchórke,
záp. Morava), husí víno (Štramberk), muňka
(moňke, Drahany), turenka (Bohuslavice
u Kyjova), jakoubek (Třešť). — 6. Rybes

456



	161

	Ovlada, y, f., victoria. Vký. JI. Ovládání, n., die Beherrschung. O. látky. Šmb., Mour. Ovládati co: jazyk, Ndrf., látku, Dk. Aesth. 603., Prahu, Vlč., loď. Čch. Bs. 9. Vojenský duch ovládal veškeré občanstvo. Osv. I. 443. Přesvědčení to ovládlo jeho smýšlení. Šml. 4. 57. — koho čím: hrůzou. Dch. Ovlaha, y, f., die An-, Befeuchtung. Matce zemi k o-ze. Vrch. Ovlasatělý, behaart. Ovlasatěti, ěl, ění, Haare bekommen. Ovlasiti, il, en, ení, ovlasovati, behaaren. — co kdy. Tresť ta ovlasí holou hlavu v krátké době. Us. Ovlastnění, n., vz Osvojení. Nz. Ovláti, umwehen — co komu. Prsa ovlála mu hříva zlatá. Čch. Bs. 37. Ovlažení, n., das Befeuchten, Erfrischen. Lpř. Ovlažování, n., das Befeuchten, Erfri- schen. Lpř. Ovlažovaný; -án, a, o, befeuchtet, er- frischt. — čím. Země o-ná řekami. Lpř. Ovlažovna, v, f. = jizba mírné tempe- ratury k transpiraci, tepidarium. Vlšk. 504. Ovléci, ovlékati. — co čím. Ovlékejte krátkou žití šňůru falešnými těmi korály nízkých požitků. Čch. Bs. 102. Ovlhující, anfeuchtend. Kapalina o. stěny nádoby. ZČ. I. 360. Ovlhovati, anfeuchten. Cf. Ovlhující. Ovlniti, il, ěn, ění, ovlňovati, wellig ma- chen. Starci, jejichž čela sněhy ovlňují. Čch. Bs 44. -ovnice, přípona: Borovnice (ves), Žirov- nice. Pal. Rdh. I. 138. -ovník, přípona: Bukovník, Rakovník. Vz Pal. Rdh. I. 139. Ovníř, z něm. Ofner. Hr. ruk. 335. Ovny, Humen. Blk. Kfsk. 1380. -ovo. Bž. 126. Koncovka -ovo na Plz., Plaště a Manětínště pro všecky pády, rody a čísla: Udělal to přes otcovo zákazy. List. fil. II. 231. — Přípona subst. = -ov: Kra- kovo, Slavkovo, krchovo. Brt. D. 144. Ovoc, e, f. = ovoce. Máme strom a je jedna ovoc na něm. Mor. Vck. Letos tou ovocí moc nezahradíme, je jí málo. U Rou- šína u Č. Krum. Plsk. Pěkná ovoc. Mor. Tč., Bkř. Tam mají mnoho čistých (krásných) ovocí. Výb. II. 1128. Cf. Pśorka, Mkl. Etym. 228. Ovoce. Vz Mkl. Etym., 221., Kram. Slov., Jablko, Hruška, Švestka, Ořechy, Třešně, Slov. zdrav.. List. fil. XII. 180., Hlb. Rejstř. XXXII., Rk. Sl. Sbírání ovoce. Na Zlinsku, na Záhoří, na Valaších a na Hané ovoce trhajú, na Slovensku pomoravském kmášú (kmásat), na Místecku a uherském pomezí obírajú, ve Slezsku rvú, v západní Moravě česají. Zralé hrušky většinou třasú, někde (j. na Laších) třepú. — Ořechy Slováci a Valaši ráňú (ráňat), jinde je rážejí. — Ovoce sušené. Ovoce suší se v sušírni na lésách. Sušenému ovoci říká se též: suši (= súší, gen. suša ve Slezsku), sušinky (dol.), bu- chary (Příborsko), hłoza (podl.), mrňa (Po- divín), pečky (Opavsko). — Jablko na poly	nebo na čtvero rozkrojené a usušené slove: krajanka (slov.), krajačka (dol.), křižalka — króželka (han ), ščípanka(val.), ščípka (pom.). — Hruškám nebo trnkám v sušírně zapeče- ným, na polo usušeným říká se: zápečky, přepečky, opěkałky. — Povidlí má toto české jméno na záp. Moravě. Jinde mu ří- kají : vařené trnky (slov., han.), smažené trnky (val.), smažené slivky (laš.), lekvar (podl., uh.), kotloviny (Val. Klob.), koli- sarka (Nov. Hrozenkov), švestky (Moravi- čany), krédlich (Šumbersko). — Rozvařené trnky na řídko, povidlí než začne hustnouti, slove: lizačka (slov.), bryja (val., laš.), var- muža (Příbor), břečka (sev. Mor., uh.). — Ovoce nevyspělé a nezdařilé. Střešně nebo trnky (švestky) z květu zasedlé, zelené slovou holičky, holišky, holinky. Špatné, nedozralé ovoce, záhy opadlé slove padáłky, spadanky, vopadušky (Brněnsko), opadliny (Slezsko) hlomozina (záp. Morava). — Když trnky ještě zelené „přejde ruda", sežloutnou, na- duří se do široka, potom opadají. Takovým stroudovatělým švestkám říká se: trudo- vačky (zl.), chrastinky (opav.), rupy n. rope n. róble n. rumpy (hor.),kostrbále (Loštice), korbele (sev. Morava), korbany (Celadná), galgany n gangale (Frenštát), gágory, gr- many (val.), kocury (Brušperk), macúrky, (Holešov), hósery (han.), husary (sev. Opav.), kozaky (Frydecko), kocary (Ostravsko), pi- pory n. piporce (sev. Opav.), kokáše (val.), chrmty (Klimkovice), lusky (Lhota Štědrá- kova), dlašky (Bohdikov), tašky (Litulto- vice). — Plody složené a bobulovité. 1. Oby- čejným jahodám na Opavsku říkají pod- zemky. Jahoda tvrdá, na mezích v trávě rostoucí (fragoria elatior) má tato jména: truskavec (zl.), truskavica (Hustopeče), łu- skačka (uh.), bujica, bujnica, bujavica, bú- nica (val.), trucla (val.), prskavec (val., Pří- bor.). Trucle jsou podlouhlé, bělavé a chlu- paté ; prskavce červené, hladké, kulaté. Na Val. — 2. České borůvky mají totéž jméno v sev. a záp. Moravě, na Hané a ve Slez- sku. Na Zlínsku a na Záhoří jim říkají bru- sinky, na Vyškovsku, Tršicku, Prostejovsku černy jahode, na Valaších, Jicku, Štramber- sku hafery, na uh. pomezí čečorodziny, čí- čarodziny, čičové rodziny, u Brna nesétke. — 3. Brusinka, kde na Mor. roste, má většinou totéž jméno, ve Slezsku bruslenka; na dra- hanské vysočině slove kameníček. —4. Ostru- žinám Laši říkají ostružanky n. obstružanky (v Čeladné), někde jako na Příborsku ožinice n. ožinové maliny (Věřovice); na Zlínsku, na Hané i j. slovou černé maliny, černice. V Drahanech keři ostružníku říkají stružení (strôžêni), jeho plodům medvezinky. Na Zá- břežsku vostruží roste na poli (keř slabší, plazivý), černicí v hrázích; plody onoho slovou černice, tohoto vostružiny. — 5. An- grešt slove angrešl (Zlínsko), egreš (uh.), srstka (hor.), chlupáč (han.), chłupáček (na Brněnsku, Ostravsku a j.), chlupěnka (na Zábřežsku), kudłaček, kudłačinka, kudła- tinka (ve Slezsku), měchourka (měchórke, záp. Morava), husí víno (Štramberk), muňka (moňke, Drahany), turenka (Bohuslavice u Kyjova), jakoubek (Třešť). — 6. Rybes 456