165

Ozierať sa = ozírati se.

Ozim m. a f. Bž. 75. Tu mi jest obilé
jeř i o. pobral. Půh. I. 250.

Oziměti, ěl, ění, kalt werden. O-lo se
tam. Brt. D. 244.

Ozimka = ozim, zvl. pšenice Us. Vik.,
Kšť.

Ozimový = ozimý. Mor. Šd.

Ozimý. O. jablko, Brt., bylina (přes zimu
trvající, obz. dvouletá). Čl. Kv. XXIV., Slb.
XLIV.

Ozlacovati, vz Ozlatiti.

Ozlata, y, f., der Goldschnitt, hrvát. Šd.

Ozmica, e, f. = vrch v Oravě. Rl. Pr.
II. 7.

Označení, n., die Bezeichnung. V. V. 63.,
Mour. O. symbolické. Stč.

Označený; -en, a, o, bezeichnet. O. číslo.
Athen. III. 227. Vystoupil z mezí přátel-
stvím o-ných; Druhá polovice 15. století
označena jest v dějinách osvěty europské
třemi pomníky pokroku lidského. Mus. 1880.
486, 476. Římané na o-nou řeči nevázané
užívali nejprve výrazu oratio soluta KB. 1.

Označitelný, bezeichenbar, qualificirbar.
Dch.

Označovka, y, f., das Umstands-, Bei-
wort. Šm.

Oznak rodu, rodový, der Charakter. Dsch.
I. 141.

Oznam, u, m., die Anmeldung. Čsk.

Oznamek, mku, m. Svrchní deska, na
niežto jeho (Ježíšův) o. (J. N. K. Ž.; na
kříži) byl popsán. Výb. II. 593.

Oznamenati. My jsme přípisy ohledali
a o-li i nalezeno jest. Výb. II. 709. To
dobře o nav Výb. I. 299.

Oznámení se = seznámení-se. Artikule ty
jsou dobrou pomůckou k o. se. s tehdejším
zřízením vojenským. Mus. 1880. 231. K bliž-
šímu o. se s povahami. Pal. Rdh. I. 27.

Oznámenka, y, f., das Programm (ne-
ujalo se) Šm.

Oznámený. Žádosť mně od Vsti skrze
psaní o-ná. Žer. L. III. 51.

Oznámiti — co komu. Aby Boha i ji-
ným o-li. Št. Kn. š. 141. — o čem. Na-
chýliv se, aby mu Pán v uši pošeptal a
o zrádci o-mil. BR. II. 355. a. — jak. Ně-
komu něco úředně o. oběžníkem. Us. Pdl.
— co kam: zločin k soudu. J. tr. — se
s čím: s českými knihami; O-mil se s ním.
Pal. Rdh. III. 247., I. 252.— co od koho.
Aby jim to od tebe o-mil. Abr. I. 319.

Oznámka, y, f. = oznámení. Slov. Ssk.

Oznamné, ého, n., die Avisogebühr. Tč.
exc.

Oznamný, Auskunfts-. O. tabule. Tč. exc.

Oznamovací, Anzeige, Auskunfts-. O
úřad, list, kancelář, tabulka, J. tr., cedule,
Dch., oheň, das Feuersignal. Lpř.

Oznamovatelství, n., Ankündigungs-
bureau Rgl.

Oznamovna. J. tr.

Oznati se s čím. S věrou křesťanskou
se oznal. Sš. III. 1. Bych sě s tobú oznal.
Pravn. 1471. O. s se lidmi. U Star. Jičína.
Vhl.

Oznatý = oznaný, seznámený. Už je
s ním o-ta. Mor. Vck.

Oznělý = ohněm nažloutlý, narudlý n. př.
má kabát na zádech o-lý (když stál u roz-
pálených kamen a na ně se položil). Na již.
Mor. Šd.

Ozněna, y, f. = ozvěna. Rk.

Ozněti, ěl, ění. Ozněl mu u kamen ru-
káv. Na již Mor. Šd. Vz Oznělý, Zněti, 2.

Oznice, e, f., ves u Vel Meziříčí. Vck.

Ozniti se = ozvati se. Tu śe oznil hlas.
Laš. Brt. D. 244.

Oznívka, y, f. = oznělá skvrna (na ša-
tech) od ohně n. od kamen. Šd. Vz Oznělý.

Oznobenina. Vz Kram. Slov., Slov. zdrav.,
Čs. lk. III. 2.

Oznojený; -en, a, o = opocený. Šd. —
Phľd. VIII. 133. Vz Znoj.

Oznov, oznovu = znovu. Slov. Rr. Sb.,
Dbš. Sl. pov. IV. 65.

Ozobanec, nce, m., vz Štítov (dod.).

Ozobí, die Wachshaut.
Ozobkati, mit dem Schnabel behacken.
Šm.

Ozogár = bozogáň, der Ansager. Slov.
Bern.

Ozokerit. Cf. Krč. G. 850., 953.

Ozolený = špinavý, schmutzig, beschmiert.
U Nezamyslic. Bkř.

Ozon = kyslík činný, der Ozon. Nz., Šf.
Ruk. 94.. 98., Šf. Poč. 41, Schd. I. 149.,
281. O = kyslík elektřinou proniklý, tudíž
zvláštní česnekovitý zápach jevící. Kram.
Slov. Cf. Slov. zdrav., Čs. lk I. 169., VI.
34., 44., 51., Rk. Sl. — O. = echo, ohlas,
zvuk, ozvěna, der Schall, Wiederhall. Us.
na Zwolensku na Slov. N. Hlsk. I. 39., Dch.
Naraz zahučal z diaľky o. válečných trub.
P. Tóth. Trenč. M. 73. Zatrúbily trúby ozó-
nom veselým. Chlpk. Sp. 75. Tie dosky dá-
vajú o., keď človek chodí po nich. Sokl. II.
242. O. trub zaznieva. Ppk. I. 85. O. zvonu;
Pal'ba prestala, len jej o. hučí od brala do
brala. Orl. II. 178., III. 26.

Ozonek, nku, m., demin. slovo ozon =
slabý ohlas. Slov. N Hlsk. L 39.

Ozonný = znějící, rozléhající se, schal-
lend. Vz Ozon. Slov. Dlhé, o-né íhuhú.
Phľd. VII. 108.

Ozonoměr, u, m , der Ozonometer. Sl.
les.

Ozonovaný, ozonisirt. Šp.

Ozonovitosť, i, f. Stč.

Ozonový, Ozon-. O. obsah. Šp.

Ozor, u, m. = ozírání. Sš. J. 182. —
O., a, m., os. jm. Arch. II. 281., D. ol. VIII.
65. Jan O. z Boskovic. Výb. II. 381.

Ozora — obor. Slov. Ssk. — O. = ška-
redina, ošklivina. Brt. D. 244.

Ozorený = ozářený. Slov. Orl. III. 15.

Ozorka, y, f., kleines Ding (dítě, zví-
řátko). Co chce ta malá o.? U Bzence. Šd.
Vz Zorka.

Ozorna. Cf. Rstp. 1467.

Ozornosť, i, f. = krása, nádhernosť. Slov.
LObz. XXIV. 220

Ozornovitý. O. rostliny, cytineae genui-
nae: ozorna, pýchora. Rstp. 1466.—1467.,
Ves. IV. 32.

Ozornový, Hypocist-. Šm.

Ozorný. Němc. III. 254

Ozoubec, bce, m., vz Ozub.



	165

	Ozierať sa = ozírati se. Ozim m. a f. Bž. 75. Tu mi jest obilé jeř i o. pobral. Půh. I. 250. Oziměti, ěl, ění, kalt werden. O-lo se tam. Brt. D. 244. Ozimka = ozim, zvl. pšenice Us. Vik., Kšť. Ozimový = ozimý. Mor. Šd. Ozimý. O. jablko, Brt., bylina (přes zimu trvající, obz. dvouletá). Čl. Kv. XXIV., Slb. XLIV. Ozlacovati, vz Ozlatiti. Ozlata, y, f., der Goldschnitt, hrvát. Šd. Ozmica, e, f. = vrch v Oravě. Rl. Pr. II. 7. Označení, n., die Bezeichnung. V. V. 63., Mour. O. symbolické. Stč. Označený; -en, a, o, bezeichnet. O. číslo. Athen. III. 227. Vystoupil z mezí přátel- stvím o-ných; Druhá polovice 15. století označena jest v dějinách osvěty europské třemi pomníky pokroku lidského. Mus. 1880. 486, 476. Římané na o-nou řeči nevázané užívali nejprve výrazu oratio soluta KB. 1. Označitelný, bezeichenbar, qualificirbar. Dch. Označovka, y, f., das Umstands-, Bei- wort. Šm. Oznak rodu, rodový, der Charakter. Dsch. I. 141. Oznam, u, m., die Anmeldung. Čsk. Oznamek, mku, m. Svrchní deska, na niežto jeho (Ježíšův) o. (J. N. K. Ž.; na kříži) byl popsán. Výb. II. 593. Oznamenati. My jsme přípisy ohledali a o-li i nalezeno jest. Výb. II. 709. To dobře o nav Výb. I. 299. Oznámení se = seznámení-se. Artikule ty jsou dobrou pomůckou k o. se. s tehdejším zřízením vojenským. Mus. 1880. 231. K bliž- šímu o. se s povahami. Pal. Rdh. I. 27. Oznámenka, y, f., das Programm (ne- ujalo se) Šm. Oznámený. Žádosť mně od Vsti skrze psaní o-ná. Žer. L. III. 51. Oznámiti — co komu. Aby Boha i ji- ným o-li. Št. Kn. š. 141. — o čem. Na- chýliv se, aby mu Pán v uši pošeptal a o zrádci o-mil. BR. II. 355. a. — jak. Ně- komu něco úředně o. oběžníkem. Us. Pdl. — co kam: zločin k soudu. J. tr. — se s čím: s českými knihami; O-mil se s ním. Pal. Rdh. III. 247., I. 252.— co od koho. Aby jim to od tebe o-mil. Abr. I. 319. Oznámka, y, f. = oznámení. Slov. Ssk. Oznamné, ého, n., die Avisogebühr. Tč. exc. Oznamný, Auskunfts-. O. tabule. Tč. exc. Oznamovací, Anzeige, Auskunfts-. O úřad, list, kancelář, tabulka, J. tr., cedule, Dch., oheň, das Feuersignal. Lpř. Oznamovatelství, n., Ankündigungs- bureau Rgl. Oznamovna. J. tr. Oznati se s čím. S věrou křesťanskou se oznal. Sš. III. 1. Bych sě s tobú oznal. Pravn. 1471. O. s se lidmi. U Star. Jičína. Vhl. Oznatý = oznaný, seznámený. Už je s ním o-ta. Mor. Vck.	Oznělý = ohněm nažloutlý, narudlý n. př. má kabát na zádech o-lý (když stál u roz- pálených kamen a na ně se položil). Na již. Mor. Šd. Ozněna, y, f. = ozvěna. Rk. Ozněti, ěl, ění. Ozněl mu u kamen ru- káv. Na již Mor. Šd. Vz Oznělý, Zněti, 2. Oznice, e, f., ves u Vel Meziříčí. Vck. Ozniti se = ozvati se. Tu śe oznil hlas. Laš. Brt. D. 244. Oznívka, y, f. = oznělá skvrna (na ša- tech) od ohně n. od kamen. Šd. Vz Oznělý. Oznobenina. Vz Kram. Slov., Slov. zdrav., Čs. lk. III. 2. Oznojený; -en, a, o = opocený. Šd. — Phľd. VIII. 133. Vz Znoj. Oznov, oznovu = znovu. Slov. Rr. Sb., Dbš. Sl. pov. IV. 65. Ozobanec, nce, m., vz Štítov (dod.). Ozobí, die Wachshaut. Ozobkati, mit dem Schnabel behacken. Šm. Ozogár = bozogáň, der Ansager. Slov. Bern. Ozokerit. Cf. Krč. G. 850., 953. Ozolený = špinavý, schmutzig, beschmiert. U Nezamyslic. Bkř. Ozon = kyslík činný, der Ozon. Nz., Šf. Ruk. 94.. 98., Šf. Poč. 41, Schd. I. 149., 281. O = kyslík elektřinou proniklý, tudíž zvláštní česnekovitý zápach jevící. Kram. Slov. Cf. Slov. zdrav., Čs. lk I. 169., VI. 34., 44., 51., Rk. Sl. — O. = echo, ohlas, zvuk, ozvěna, der Schall, Wiederhall. Us. na Zwolensku na Slov. N. Hlsk. I. 39., Dch. Naraz zahučal z diaľky o. válečných trub. P. Tóth. Trenč. M. 73. Zatrúbily trúby ozó- nom veselým. Chlpk. Sp. 75. Tie dosky dá- vajú o., keď človek chodí po nich. Sokl. II. 242. O. trub zaznieva. Ppk. I. 85. O. zvonu; Pal'ba prestala, len jej o. hučí od brala do brala. Orl. II. 178., III. 26. Ozonek, nku, m., demin. slovo ozon = slabý ohlas. Slov. N Hlsk. L 39. Ozonný = znějící, rozléhající se, schal- lend. Vz Ozon. Slov. Dlhé, o-né íhuhú. Phľd. VII. 108. Ozonoměr, u, m , der Ozonometer. Sl. les. Ozonovaný, ozonisirt. Šp. Ozonovitosť, i, f. Stč. Ozonový, Ozon-. O. obsah. Šp. Ozor, u, m. = ozírání. Sš. J. 182. — O., a, m., os. jm. Arch. II. 281., D. ol. VIII. 65. Jan O. z Boskovic. Výb. II. 381. Ozora — obor. Slov. Ssk. — O. = ška- redina, ošklivina. Brt. D. 244. Ozorený = ozářený. Slov. Orl. III. 15. Ozorka, y, f., kleines Ding (dítě, zví- řátko). Co chce ta malá o.? U Bzence. Šd. Vz Zorka. Ozorna. Cf. Rstp. 1467. Ozornosť, i, f. = krása, nádhernosť. Slov. LObz. XXIV. 220 Ozornovitý. O. rostliny, cytineae genui- nae: ozorna, pýchora. Rstp. 1466.—1467., Ves. IV. 32. Ozornový, Hypocist-. Šm. Ozorný. Němc. III. 254 Ozoubec, bce, m., vz Ozub.