166

Ozoubek, bku, m., ozub, der Schnallen-
dorn, die Schnallenzunge. Šp.

Ozouti, abschinden. Vz Ošiditi. U Olom.
Sd.

Ozov, a, m. = Azov, moře. Koll.

Ozpěžiti, übererzen, bronciren. Šm.

Ozpívati, besingen. — co jak. Veršem
prostým o-val jsem svoji pověst. Vrch. —
koho. Dbš. Sl. pov. VIII. 15.

Ozpovedat = ozpovídati. Sldk. 114.,
Chlpk. Sp. 184.

Ozračení. Vyjasnění a o. celku. Pal.
Rdh. I. 198.

Ozračený. O-nú milosť ráčil mu Hospodin
dáti. Výb. I. 1162.

Ozračně = zjevně, patrně. Ktož chce
milosť božskú o. znáti. Výb I. 1173.

Ozračný. Kat. 98.

Ozrán, a, m. = ozhrán, usmrkanec. Ta-
kový o. ozravý! U Č. Kruml. Plsk.

Ozráti, reif werden.

Ozravý = ozhravý, usmrkaný. Vz Ozrán.
U Kruml. Plsk.

Ozřejmělý, ersichtlich, klar gemacht. O.
pojem. Kos Ol. I. 49.

Ozřejmiti, ersichtlich, klar machen, ob-
jasniti.—co komu. Kos., Athen. III 374.
— kde. V komoedii to již se o-lo. Vch.
Ar. 19.

Ozřenský rybník. Arch. VII. 623.

Ozret, u, m., die Umschau. Slov LObz.
XV11I. 59.

Ozřetice, ves. Arch. III. 470.

Ozřetný. Bráňme o-né svätosti naše silou
umu, mocou reči. Slov. OII. VII. 157.

Ozriedkaveť, selten werden, sich selten
sehen lassen. Slov. Čože si tak zrazu o-vel ?
Phľd. III. 1. 13.

Ozříti se. Susedov Janíčko kone vrané
češe, dycky sa oziera, čo mu milá nese.
Obr. Ps. — nač. Ozřev se na ni. Výb I.
354. A jakž brzo nosidl zavřel, na židy sě
za sě ozřel. Sv. ruk. 128. Ježúš se na ně
ozřev. Hr. rk. 253. Na něž se ozřev pravil.
Pasa. mus. 361., 362. — se oč. Keď ju ja
opustím, kto ozrie sa o ňu? Slov. Orl. III.
44. — proč Prečo sa človek ozre, keď
naňho volajú? Preto, že nemá na zadku
očí Slov. Rr. MBš.

Ozrněný, ozrnkovaný = na povrchu ma-
jící vyvýšeniny zrnovité, gekörnt, gekör-
nelt. Rst. 458.

Ozrubený = ovroubený. Studnička pekne
o-ná. Sl. ps. Šf. I. 105. — O. = oloupaný.
Slov. Vz Škerec (dod.).

Ozrut, vz Zruta.

Ozrutný = náramný, velmi veliký, ohro-
mný, sehr gross, riesenhaft. Slov. Medulan-
ský chrám s jeho o-mi balvany; Slavná o-ná
socha Petra Velikého; Čtyři o-ni slonové
vodu nosem dávící nesou tento pomník.
Koll. III. 269., 431., IV. 33.

Ozub podkovy. Vz Náčelník (dod.). —
O. = stonek, trn u ručnice, der Dorn. Puška
s ozubem. Čsk. O kotvičný, der Ankerlap-
pen. Šp. O. (bodáky) u bran. NA. IV. 74.
O. v zámku, der Zuhaltungshaken. Vz Včř.
Z. I. 54. Péro u vozu s dvojnásobnými
ozubci, mit doppelten Stollen. Pdl. O. =
vyčnívající roh stavení. Zkr. Okrajní kámen

chodníku s ozubem. Zpr. arch. IX. 39. O.
u jiných přístrojů. Mj. 447. O., das Einge-
schneide beim Thürstock (u Příbr. zárub).
Hř. Spojení trámů na ozub. NA IV. 237.
O-bem něco spojiti. Sl. les.

Ozubatění. První, druhé o., detentatio
prima, secunda. Ktt.

Ozubec, rybník u Němčic na Klat. BPr.

Ozubeček, čku, m. = druh vyšívání. Brt.
L. N. II. 91.

Ozubení evolventní, Evolventverz., evol-
ventní kružní, Evolventkreisverz., rovno-
boké, Geradflanken-, vnitřní, vnější. Šp.,
Prm. IV. 121., 152., 187

Ozubí = chrup. Šv. 26, KP. V. 178.

Ozubice, e, f., das Peridentin. Nz. lk.

Ozubnatý = kotvičnatý. Slov. Ssk.

Ozubník, u, m., das Zangenwerk. Čsk.

Ozubování Vz Slov. zdrav.

Ozubový kamínek, der Ankerlappenstein.
Šp.

Ozva, y, f., der Nachhall. Nz. lk. O. sr-
deční. Vz Slov. zdrav.

Ozvání proti něčemu, Einsprache. Dch.

Ozvárati. Také mor. Otvárala šaty. Brt.
N. p. 268., Sš. P. 138. Košelku o. Mor. Hrb.,
Koll. Zp. I. 128. Uvália, učerní jako sára,
ta beží k materi, nech ozvárá. Koll. Zp. 1.
158

Ozvatel, e, m. = ozovce. J. tr.

Ozvati se kde. O-lo se ptáče v křoví
dojemným zvukem, bolestně a sladce. Kyt.
1876. 79 Kroky ozývaly se kol na valech.
Vrch. Pták mezi větvemi se ozývá. Sá.
Temný hlas ozýval se ve svědomí jeho.
Šml. — odkud (kdy). Z dálky se sova
ozývá. Mcha. Výkřik ozval se ze světnice.
Osv. I. 277. Odkud to za chvilku zrovna
tak táhle se o-lo. Sá. — (k čemu) jak.
K čemuž všechna obec jedněmi ústy se
ozvala. Mus. 1880. 34. Na hlas se o. Us.—
kudy. Klášterem ozval se hlas zvonku.
Osv. I. 269.

Ozvěna. Vz Jg. Slnosť. 158., Schd. I.
97. O. víceslabičná. Mj. — O. = refrain.
Verš s o-nou. Dk. Poet. 415., 313.

Ozvěnoměrství, n., die Echometrie. Šm.

Ozvěnový. O mluva, Echosprache.

Ozvěstění, n., die Ankündigung, Ver-
kündigung. O budoucího, babylonského
zajetí. Sš. Sk. 244.

Ozvu, vz Ozvati

Ozvučí, n. .= ozvuk. Šm.

Ozvučnosť, i, f., Nachklang, m. O. no-
sová, nasaler N. Nz.

Ozvučný. O. deska, der Resonanzboden,
Posp., Hud., Sl. les., Mour., dutina, -kasten,
Hud., souhláska, nachhallend. Nz.

Ozvuk, Resonanz. O. nosový, nasaler
Nachklang. Nz. O. dutinový, amphorischer
Widerhall. Nz. lk.

Ozvuka, y, f = resonance. Kvř.

Ozvukovati. Já stál ve středku Slavie
o-ván ze všech stran jmény slavských vrchů
Koll. St. IX.

Ozvukový, Resonanz-. O. obrazce, Reso-
nanzfiguren. Nz.

Ozývanlivec, vce, m. = ozývač. Bern.

Ozývanlivosť, i, f., die Gähnsucht. Slov.
Bern.