167

Ozývanlivý, gähnend, schläfrig. Slov.
Bern.

Ozývatel, e, m., vz Ozvati. Dk. Aesth.
221.

Ožáhati, vz Ožéci.

Ožahavý. O. věc, die Zote. Nz. Nechtěl
jsem se o věci o-vé pustiti do obšírného
vysvětlování. Koll. III. 157.

Ožáhnouti, vz Ožéci.

Ožáliť = oželeti. Slov. Bern.

Ožana, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Ožanka. Cf. Slb. 351., Čl. Kv. 263., Rstp.
1197. O., camaedrys. Byl. 15. stol., Kram.
Slov , Mllr. 104., Rk. Sl.

Ožankovitý. O. rostliny, labiatae. Vz
Rstp. 1161. a nn.

Ožara, y, f. = ozáření. Slov. Hdž. Rkp.

Ožáriť, rösten, dörren. Bern.

Ožbrunda, y, m. = opilec. U N. Bydž.
Kšť.

Ožďany, dle Dolany, míst. jm. v Uhřích.
Č. Čt. II. 355.

Oždaračka, y, f. = tyč ku srážení ovoce.
Brt. D. 244.

Oždímací stroj, oždímadlo, a, n., Zänge-
mühle. Hř.

Oždímati, zängen.

Oždímka, y, m. = oždímání. Hř.

Ožďuchaný = žducháním otrkaný, otlu-
čený, abgestossen; abgehobelt, abgerichtet.
Mor. Šd.

Ožebračený, auf den Bettelstab gebracht.
Us.

Ožebračiti, ožebračovati. Také = po-
chroumati. U Star. Jičína. Vhl.

Ožebrať, durchs Betteln berauben. Slov.

Ožebří, n. = krajina žeberní, die Rippen-
gegend. Nz. lk.

Ožéci. Slunce neožže tebe. Ž. wit. 120. 6.
Proto kovář má kleště, aby sě neožžehl.
Hus II. 66.

Ožedljé, ožidljé, torques, zastr. Šf. III.
546. Vz Ožidlí.

Ožeh, tursus. 15. stol. V MV. nepravá
glossa. Pa. — Na ožehu lítají čarodějnice.
Vz Zbrt. 289. Ožeh místy jenom hůlka od
ohřebla; O.: ohřeblo n. hřeblo, pometlo n.
ometlo, lopata n. lopař, šostka, hrbačka,
kutáč, vidlice, roháč. Brt. Letěla jako na
ožehu (běžela rychle). Frch. O. k výhni ko-
vářské. Pdl. — O. = tlustá hůl vůbec, der
Knittel. Val. Vck., Škd.

Ožéhati, vz Ožéci.

Ožehavý = palčivý; nebezpečný. To je
věc velmi o-vá (choulostivá). Šml. Slíbil,
že se té o-vé úlohy podejme. Šml.

Ožehnouti, vz Ožéci.

Ožehnutý; -ut, a, o = opálený. Vz Ožéci.

Ožehovati, vz Ožéci.

Oželeti se = přijíti do žalu. Štefan sa
oželel, počal piť. Slov. N. Hlsk. XXI. 79.

Oželeziti, zu Eisen machen. Oželezilo-li
se železo čili neoželezilo se to železo (cvičba
ve výslovnosti). Val. Vck.

Oželitelný, verschmerzbar. Schlz.

Oželný peniaz, das Vadium. Slov. Rr.
Sb

Oženění. Jedno je súžení, s milou roz-
loučení, druhé je súžení mrcha o. Koll. Zp.
I. 166

Oženěný; -ěn, a, o. Byl o-něn vdovú.
Výb. I. 173., Jdš. v. 233., EZ.

Oženilý = oženěný. Sá.

Oženiti se. Ale až grécar proměním,
tož se já teprv ožením. Sš. P. 670. Když
je pěkne oseni, mnoho se jich oženi. V. Slz.
I. 229. Jak sem sa o-nil, jak by mně hlavu
sťal, strela do matěry, kdo mně tu radu
dal. Vesna 1888. 125. Ožeň sa, doskáčeš!
Rr. MBš. — jak. Vožeň se ty s pánem
Bohem. Sš. P. 211. Že si sa o-nil ľuďom
na posměchy. Slav. II. 5. O. se bohatě.
Hrts. Jestližeby se o-nil s otce svého radú.
VI. zř. 516. Oženil ho jednou bohatou vdo-
vou. Pass. — se proč. Pro tělesnú libosť
se oženiti. Št. Kn. š. 63. — koho kam.
O-nil ho na dům. Us. — se za čím. Bo
ja še o-nil za peneži. Sl. ps. 227. — se
kým. Tút (touto) se radíme o. Arn. 276.

Oženky, primitiae, frugum initia. V MV.
nepravá glossa. Pa.

Ožgar, a, m. = ničema. Slez. Daj se
s nim za pokuj, to je o. Šd., Brt. D. 244.

Ožgravka, y, f. = nátcha. Slov. Ssk.

Ožhnutý = ožžený. Sldk. 590.

Ožhralica, e, f. = ožralice. Laš. Tč.

Ožhralstvo, a, n. = ožralstvo. Laš. Tč.

Ožhrati se = ožrati se. Laš. Tč.

Ožiariť = ozářiti. Slov. Kyt. 1876. 22.,
ZObz. XXIV. 235.

Ožice (Oschatz). Tk. IV. 449., Rk. Sl.

Ožidati. Tu svého Boha ožidaji. Výb. I.
1169. Ty ještě bydlíš v zahradách přietele
svého, ožidají tebe. Hus III. 102.

Ožidle Jan. Tk. V. 137., 221.

Ožidlenec, nce, m. Komoň o. = osedlaný.
Vz Ožídlí. Hdk. Kr. v. 1130.

Ožidlí. List. fil. XII. 181. Ižádný žid
nemá v svém rúše choditi s obojkem, než
s ožidlím. Výb. II. 333. Vz Oboj.

Ožidljé, n., vz Ožedljé, Ožidlí. Šf. III.
546.

Ožidný = mrzký. Jos. 21.

Ožíháreň, rně, f. = hrnčířská pec v Oravě
na Slov. Rl. Pr. II. 7., Pokr. Pot. II. 259.

Ožina, kriechendes Gesträuch. Slov. Ssk.

— O., y, f., ožiní, n. = ostruží (keř). Mor.
Brt. D.

Ožíněný; -ěn, a, o. O. přílbice, mit ei-
nem Rosschweif. O., mit Rosshaaren umflat-
tert. Lpř.

Ožinie = černice, ostružiny, ježiník. Slov.
ZObz. XXIV. 151. Vz Ožina (dod.).

Ožíniti, il, ěn, ění, mit Rosshaaren be-
setzen.

Ožírání, n. Povolujíce o., vraždám. Let.
423. Cf. Ožrati.

Ožiti. — abs. Písmo staré ožívá. Gb.
Tehda ten učenník ožil. Pass. mus. 386.
Jak si ožil? Jiří v. 250. — komu. Že bys
mně moheu (mohl) ešče ožiť, ešče bych ti
daua košelu zuatem (zlatem) šiť. Sš. P. 165.

— čím. Hvozd ožil řečí lidskou, ruchem
vozů skřípajících .... Vrch. — jak. Les
náhle ožil. Vrch. Syn jeho byl počal oží-
vati duchovně. Št. Kn š. 88. — O. = oži-
viti, živým zase učiniti. Těžke jeho ožiti.
Brt. N. p. 337.

Oživa, y, f. = občerstvení. Šml. — O.,Staffage. Krajina s o-vou. Dk.