Předchozí (166)  Strana:167  Další (168) |
|
|||
167
|
|||
|
|||
Ozývanlivý, gähnend, schläfrig. Slov.
Bern. Ozývatel, e, m., vz Ozvati. Dk. Aesth.
221. Ožáhati, vz Ožéci.
Ožahavý. O. věc, die Zote. Nz. Nechtěl
jsem se o věci o-vé pustiti do obšírného vysvětlování. Koll. III. 157. Ožáhnouti, vz Ožéci.
Ožáliť = oželeti. Slov. Bern.
Ožana, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.
Ožanka. Cf. Slb. 351., Čl. Kv. 263., Rstp.
1197. O., camaedrys. Byl. 15. stol., Kram. Slov , Mllr. 104., Rk. Sl. Ožankovitý. O. rostliny, labiatae. Vz
Rstp. 1161. a nn. Ožara, y, f. = ozáření. Slov. Hdž. Rkp.
Ožáriť, rösten, dörren. Bern.
Ožbrunda, y, m. = opilec. U N. Bydž.
Kšť. Ožďany, dle Dolany, míst. jm. v Uhřích.
Č. Čt. II. 355. Oždaračka, y, f. = tyč ku srážení ovoce.
Brt. D. 244. Oždímací stroj, oždímadlo, a, n., Zänge-
mühle. Hř. Oždímati, zängen.
Oždímka, y, m. = oždímání. Hř.
Ožďuchaný = žducháním otrkaný, otlu-
čený, abgestossen; abgehobelt, abgerichtet. Mor. Šd. Ožebračený, auf den Bettelstab gebracht.
Us. Ožebračiti, ožebračovati. Také = po-
chroumati. U Star. Jičína. Vhl. Ožebrať, durchs Betteln berauben. Slov.
Ožebří, n. = krajina žeberní, die Rippen-
gegend. Nz. lk. Ožéci. Slunce neožže tebe. Ž. wit. 120. 6.
Proto kovář má kleště, aby sě neožžehl. Hus II. 66. Ožedljé, ožidljé, torques, zastr. Šf. III.
546. Vz Ožidlí. Ožeh, tursus. 15. stol. V MV. nepravá
glossa. Pa. — Na ožehu lítají čarodějnice. Vz Zbrt. 289. Ožeh místy jenom hůlka od ohřebla; O.: ohřeblo n. hřeblo, pometlo n. ometlo, lopata n. lopař, šostka, hrbačka, kutáč, vidlice, roháč. Brt. Letěla jako na ožehu (běžela rychle). Frch. O. k výhni ko- vářské. Pdl. — O. = tlustá hůl vůbec, der Knittel. Val. Vck., Škd. Ožéhati, vz Ožéci.
Ožehavý = palčivý; nebezpečný. To je
věc velmi o-vá (choulostivá). Šml. Slíbil, že se té o-vé úlohy podejme. Šml. Ožehnouti, vz Ožéci.
Ožehnutý; -ut, a, o = opálený. Vz Ožéci.
Ožehovati, vz Ožéci.
Oželeti se = přijíti do žalu. Štefan sa
oželel, počal piť. Slov. N. Hlsk. XXI. 79. Oželeziti, zu Eisen machen. Oželezilo-li
se železo čili neoželezilo se to železo (cvičba ve výslovnosti). Val. Vck. Oželitelný, verschmerzbar. Schlz.
Oželný peniaz, das Vadium. Slov. Rr.
Sb Oženění. Jedno je súžení, s milou roz-
loučení, druhé je súžení mrcha o. Koll. Zp. I. 166 |
Oženěný; -ěn, a, o. Byl o-něn vdovú.
Výb. I. 173., Jdš. v. 233., EZ. Oženilý = oženěný. Sá.
Oženiti se. Ale až grécar proměním,
tož se já teprv ožením. Sš. P. 670. Když je pěkne oseni, mnoho se jich oženi. V. Slz. I. 229. Jak sem sa o-nil, jak by mně hlavu sťal, strela do matěry, kdo mně tu radu dal. Vesna 1888. 125. Ožeň sa, doskáčeš! Rr. MBš. — jak. Vožeň se ty s pánem Bohem. Sš. P. 211. Že si sa o-nil ľuďom na posměchy. Slav. II. 5. O. se bohatě. Hrts. Jestližeby se o-nil s otce svého radú. VI. zř. 516. Oženil ho jednou bohatou vdo- vou. Pass. — se proč. Pro tělesnú libosť se oženiti. Št. Kn. š. 63. — koho kam. O-nil ho na dům. Us. — se za čím. Bo ja še o-nil za peneži. Sl. ps. 227. — se kým. Tút (touto) se radíme o. Arn. 276. Oženky, primitiae, frugum initia. V MV.
nepravá glossa. Pa. Ožgar, a, m. = ničema. Slez. Daj se
s nim za pokuj, to je o. Šd., Brt. D. 244. Ožgravka, y, f. = nátcha. Slov. Ssk.
Ožhnutý = ožžený. Sldk. 590.
Ožhralica, e, f. = ožralice. Laš. Tč.
Ožhralstvo, a, n. = ožralstvo. Laš. Tč.
Ožhrati se = ožrati se. Laš. Tč.
Ožiariť = ozářiti. Slov. Kyt. 1876. 22.,
ZObz. XXIV. 235. Ožice (Oschatz). Tk. IV. 449., Rk. Sl.
Ožidati. Tu svého Boha ožidaji. Výb. I.
1169. Ty ještě bydlíš v zahradách přietele svého, ožidají tebe. Hus III. 102. Ožidle Jan. Tk. V. 137., 221.
Ožidlenec, nce, m. Komoň o. = osedlaný.
Vz Ožídlí. Hdk. Kr. v. 1130. Ožidlí. List. fil. XII. 181. Ižádný žid
nemá v svém rúše choditi s obojkem, než s ožidlím. Výb. II. 333. Vz Oboj. Ožidljé, n., vz Ožedljé, Ožidlí. Šf. III.
546. Ožidný = mrzký. Jos. 21.
Ožíháreň, rně, f. = hrnčířská pec v Oravě
na Slov. Rl. Pr. II. 7., Pokr. Pot. II. 259. Ožina, kriechendes Gesträuch. Slov. Ssk.
— O., y, f., ožiní, n. = ostruží (keř). Mor.
Brt. D. Ožíněný; -ěn, a, o. O. přílbice, mit ei-
nem Rosschweif. O., mit Rosshaaren umflat- tert. Lpř. Ožinie = černice, ostružiny, ježiník. Slov.
ZObz. XXIV. 151. Vz Ožina (dod.). Ožíniti, il, ěn, ění, mit Rosshaaren be-
setzen. Ožírání, n. Povolujíce o., vraždám. Let.
423. Cf. Ožrati. Ožiti. — abs. Písmo staré ožívá. Gb.
Tehda ten učenník ožil. Pass. mus. 386. Jak si ožil? Jiří v. 250. — komu. Že bys mně moheu (mohl) ešče ožiť, ešče bych ti daua košelu zuatem (zlatem) šiť. Sš. P. 165. — čím. Hvozd ožil řečí lidskou, ruchem
vozů skřípajících .... Vrch. — jak. Les náhle ožil. Vrch. Syn jeho byl počal oží- vati duchovně. Št. Kn š. 88. — O. = oži- viti, živým zase učiniti. Těžke jeho ožiti. Brt. N. p. 337. Oživa, y, f. = občerstvení. Šml. — O.,
Staffage. Krajina s o-vou. Dk. |
||
|
|||
Předchozí (166)  Strana:167  Další (168) |