174

Št. Kn. š. 184., 90. — co nad kým. A co
pášeš sám nad sobú a nade mnú chudú
ženú. Mst. 364. Nahlédala, co se tam nad
synem p-lo. Sv. ruk. 170. — co na kom.
P-ny jsou na králích vraždy. J. Lpř. I. 20.
Na lidu ukrutenství p. Us. Pdl. — o čem.
Ten pes o něm páše (naň doráží); Ten o ty
peníze páše (dělá, naříká a p.). Mor. Knrz.
— P. s kým také = pohrávati, dováděti.
Kočka ráda s dětmi páchá. Mor. Tr., Bkř.

2. Páchati. ,Mužie pašů' lze vyložiti =
1. pasou, 2. dělají, pracují, 3. orají, jako
posud v polštině. Na Mor. p. posud dělati.

3. Páchati = voněti. Hdž. Čít. 102. Cf.
Páchnouti.

Páchavice, e, f. = páchavec. Šm.

Pácheň, chně, f. = zápach. Nrd.

Pacher, chra, m. P. Jak., farář 1723. Jg.
H. 1. 605., Jir. Ruk. II. 72.

Páchla, y, f., paederia, die Päderie, rostl.
Vz Rstp. 825.

Pachlop, u, m. = sucháří se stromů les-
ních napadalé; chlopiť n. chlupěť = padati,
laš., das Sammelreisig, Klaubholz. Mor. a
slez. Brt. D. 151., Šd.

Páchlovitý. P. rostliny, paederieae: pá-
chla. Rstp. 825.

Páchník, a, m., osmoderma, brouk. P.
černý, o. eremita, der Lederkäfer. Kk. Br.
194., Brm. IV. 107.

Páchnivosť, i, f., das Faulen, der Ge-
stank. Slov. Bern.

Páchnivý, faul, stinkend. Slov. Bern.

Páchnoucí vápenec, Frč. G. 47., dech.
Us. Pdl.

Páchnouti. Mkl. Etym. 230., List. fil.
XII. 182. — čím. Vzduch mlékem páchne.
Osv. V. 637. P. školou. Šml. Mluviti věci,
které světem páchnou. Sá. Vzduch páchnul
silnou vůní vosku i medu. Vlč. — odkud.
Ryba začíná p. od hlavy. Dch. Truhlu mají
z tlustiech desk tak misterně spojenú, že
z nie i žádný smrad p. (penetrare) nemóž.
Mill. 33.

Páchnule, e, f., mohria, die Mohrie, rostl.
Vz Rstp. 1779.

Pacholčí vor slove třetí vor. Us. Hk.
Cf. Jehla. — P. vůl (dospělý?). Arch. VIII.
470.

Pacholčiti kde. Mladší syn p-čil u strýce
sedláka. Sk. — komu z čeho: z úplatku.
Skl. II. 78.

Pachole = chlapec. Sš. P. 31. Cf. Sdl.
Hr. II. 56. — P. ve mlýně. Cf. KP. V.
614. — P. krejčovské, das Bügel-, Nahtel-
holz. — P. (zubaté), der Knecht beim Bau-
gerüst. Nz. — P., v horn., sedlo, der Hunt-
rücken, -steg. Hrbk.

Pacholec, lce, m., der Senkknecht beim
Weinbau. Šm.

Pacholek. Mkl. Etym. 253. P. = dospělý
šohaj, mladý muž. Št. Kn. š. 116. Vz Če-
ledín. — P. = sprostý vojín. Bart. 77. —
P., servus, Ev. víd. 70. a j., kdežto v Ev.
ol. 300. a j. služebník. Téhož smyslu jest
panoše v Ev. víd. 68., Ev. ol. 298. též má
sluha.

Pacholenec, nce, m. = pachole. V Pod-
luží. Brt. L. N. II. 97.

Pacholík. Št. Ku. š. 65., Cor. jur. IV.
3. 2. 429. P. poštovský, Postillon, m. J. tr.
— P., u, m. = železná podložka ve mlýně.
Vz Pachole. Rgl.

Pacholíkový. Bez plodu p-ho umřel jest
(nemaje syna). Výb. I. 454.

Pacholkování, n. Toto p. Slavjanův u ji-
ných národů. Koll. III. 183.

Pacholský = hodný, jadrný. Brt. D
245.

Pachorec, rce, m., der Waghals. Slov.
Bern.

Pächoriť sa = namáhati se při malé
síle (posměšně). Slov. Zátur. Chudobní ľudia
sa darmo proti nim p, budú. N. Hlsk. II.
198.— Orl. VIII. 5., IX. 246., VI. 81. Na
Val. = durditi se, zlobiti se, zürnen. Vck.,
Brt. D. 245.

Pachorlivosť, pachornosť, i, f., die An-
strengung; die Aufblähung, der Stolz; das
Zürnen. Slov. Bern.

Pachorlivý, pachorný, angestrengt;
aufgeblasen, stolz; zornig. Slov. Bern.

Pachovec, vce, m. = pacholek. Vrchovci,
dobrí ste p-vci. Pís. Rr. Sb.

Pachovský Jiří. Blk. Kfsk. 1036.

Pachŕňať = česati. Slov. Rr. Sb.

Pachta, y, m., os. jm. Mus. 1880. 23.,
Blk. Kfsk. 266., Sdl. Hr. VI. 99.

Pachtění, n., die Anstrengung. Vz Pach-
titi. Dch., Sš. Sk. 281. Noh i rukú střechúc
od p. Št. Kn. š. 48.

Pachtiti se pro koho. Šml. I. 57.

Pachtivec, vce, m = dychtivec. Vlk je
p. Mt. S. I. 98.

Pachtivý = dychtivý. Koza je p-vá. Hdž.
Čít. 170.

Pachtovati. — čím. V zimě dobré jest
běhati, sebou hýbati, rukama i nohama p.
Rgl. zdr. — proti čemu. Ty proti obojiemu
p-ješ (brojíš). Krnd. 66. Cf. Pachtiti.

Pachtovka, y, f., sam. u Staré Libně
u Prahy. Rk. Sl.

Pachule, e, f. = klín ze zástěry n. ze
sukně, vyzdvižená zástěra n. sukně, v níž
se něco nese. Na Val. a Vsacku. Trhám
jablka do p-le. Vck. Po večeři dívka za-
mete v jizbě, sebéře smetí do p. a vysype
na křížných cestách. Brt. L. N. I. 209.

Pachutka, y, f., das Nachessen, Dessert,
der Leckerbissen. Po jídle dycky hledá
jaké p-ky, něco na p-tku. Laš. Tč.

Pachydermie, e, f., z řec. = mohutnění
kůže. Vz Slov. zdrav.

Paion, u, m. = hymnus, jímž Řekové
zvlášť Apollona vzývali, aby neštěstí od-
vrátil (píseň prosebná) aneb za odvrácení
neštěstí děkovali (chvalozpěv). Kvíčala.

Paja, dle Káča =flanel. Slov. Bern.

Pajač, e, m., der Löther. Šm.

Pajadlo. P-dla = více žerdek spojených
k pověšování na ně rozličných věcí, stojan.
P. u knihařů k sešívání sešitů; ševci věšejí
na ně boty; Dvě pajadla postaviť a na ně
žerdku a na tu prádlo pověsiť. Laš. Tč.

Pajan, u, m., v z Paian.

Pajasan. Cf. Rstp. 282., Čl. Kv. 327.,
Ott. I. 535., Rosc. 154., Mllr. 9.

Pajati = přáti, ručkou po tváři hladiti
(v dětské řeči). U Místka. Škd.