Předchozí (173)  Strana:174  Další (175) |
|
|||
174
|
|||
|
|||
Št. Kn. š. 184., 90. — co nad kým. A co
pášeš sám nad sobú a nade mnú chudú ženú. Mst. 364. Nahlédala, co se tam nad synem p-lo. Sv. ruk. 170. — co na kom. P-ny jsou na králích vraždy. J. Lpř. I. 20. Na lidu ukrutenství p. Us. Pdl. — o čem. Ten pes o něm páše (naň doráží); Ten o ty peníze páše (dělá, naříká a p.). Mor. Knrz. — P. s kým také = pohrávati, dováděti. Kočka ráda s dětmi páchá. Mor. Tr., Bkř. 2. Páchati. ,Mužie pašů' lze vyložiti =
1. pasou, 2. dělají, pracují, 3. orají, jako posud v polštině. Na Mor. p. posud dělati. 3. Páchati = voněti. Hdž. Čít. 102. Cf.
Páchnouti. Páchavice, e, f. = páchavec. Šm.
Pácheň, chně, f. = zápach. Nrd.
Pacher, chra, m. P. Jak., farář 1723. Jg.
H. 1. 605., Jir. Ruk. II. 72. Páchla, y, f., paederia, die Päderie, rostl.
Vz Rstp. 825. Pachlop, u, m. = sucháří se stromů les-
ních napadalé; chlopiť n. chlupěť = padati, laš., das Sammelreisig, Klaubholz. Mor. a slez. Brt. D. 151., Šd. Páchlovitý. P. rostliny, paederieae: pá-
chla. Rstp. 825. Páchník, a, m., osmoderma, brouk. P.
černý, o. eremita, der Lederkäfer. Kk. Br. 194., Brm. IV. 107. Páchnivosť, i, f., das Faulen, der Ge-
stank. Slov. Bern. Páchnivý, faul, stinkend. Slov. Bern.
Páchnoucí vápenec, Frč. G. 47., dech.
Us. Pdl. Páchnouti. Mkl. Etym. 230., List. fil.
XII. 182. — čím. Vzduch mlékem páchne. Osv. V. 637. P. školou. Šml. Mluviti věci, které světem páchnou. Sá. Vzduch páchnul silnou vůní vosku i medu. Vlč. — odkud. Ryba začíná p. od hlavy. Dch. Truhlu mají z tlustiech desk tak misterně spojenú, že z nie i žádný smrad p. (penetrare) nemóž. Mill. 33. Páchnule, e, f., mohria, die Mohrie, rostl.
Vz Rstp. 1779. Pacholčí vor slove třetí vor. Us. Hk.
Cf. Jehla. — P. vůl (dospělý?). Arch. VIII. 470. Pacholčiti kde. Mladší syn p-čil u strýce
sedláka. Sk. — komu z čeho: z úplatku. Skl. II. 78. Pachole = chlapec. Sš. P. 31. Cf. Sdl.
Hr. II. 56. — P. ve mlýně. Cf. KP. V. 614. — P. krejčovské, das Bügel-, Nahtel- holz. — P. (zubaté), der Knecht beim Bau- gerüst. Nz. — P., v horn., sedlo, der Hunt- rücken, -steg. Hrbk. Pacholec, lce, m., der Senkknecht beim
Weinbau. Šm. Pacholek. Mkl. Etym. 253. P. = dospělý
šohaj, mladý muž. Št. Kn. š. 116. Vz Če- ledín. — P. = sprostý vojín. Bart. 77. — P., servus, Ev. víd. 70. a j., kdežto v Ev. ol. 300. a j. služebník. Téhož smyslu jest panoše v Ev. víd. 68., Ev. ol. 298. též má sluha. Pacholenec, nce, m. = pachole. V Pod-
luží. Brt. L. N. II. 97. |
Pacholík. Št. Ku. š. 65., Cor. jur. IV.
3. 2. 429. P. poštovský, Postillon, m. J. tr. — P., u, m. = železná podložka ve mlýně. Vz Pachole. Rgl. Pacholíkový. Bez plodu p-ho umřel jest
(nemaje syna). Výb. I. 454. Pacholkování, n. Toto p. Slavjanův u ji-
ných národů. Koll. III. 183. Pacholský = hodný, jadrný. Brt. D
245. Pachorec, rce, m., der Waghals. Slov.
Bern. Pächoriť sa = namáhati se při malé
síle (posměšně). Slov. Zátur. Chudobní ľudia sa darmo proti nim p, budú. N. Hlsk. II. 198.— Orl. VIII. 5., IX. 246., VI. 81. Na Val. = durditi se, zlobiti se, zürnen. Vck., Brt. D. 245. Pachorlivosť, pachornosť, i, f., die An-
strengung; die Aufblähung, der Stolz; das Zürnen. Slov. Bern. Pachorlivý, pachorný, angestrengt;
aufgeblasen, stolz; zornig. Slov. Bern. Pachovec, vce, m. = pacholek. Vrchovci,
dobrí ste p-vci. Pís. Rr. Sb. Pachovský Jiří. Blk. Kfsk. 1036.
Pachŕňať = česati. Slov. Rr. Sb.
Pachta, y, m., os. jm. Mus. 1880. 23.,
Blk. Kfsk. 266., Sdl. Hr. VI. 99. Pachtění, n., die Anstrengung. Vz Pach-
titi. Dch., Sš. Sk. 281. Noh i rukú střechúc od p. Št. Kn. š. 48. Pachtiti se pro koho. Šml. I. 57.
Pachtivec, vce, m = dychtivec. Vlk je
p. Mt. S. I. 98. Pachtivý = dychtivý. Koza je p-vá. Hdž.
Čít. 170. Pachtovati. — čím. V zimě dobré jest
běhati, sebou hýbati, rukama i nohama p. Rgl. zdr. — proti čemu. Ty proti obojiemu p-ješ (brojíš). Krnd. 66. Cf. Pachtiti. Pachtovka, y, f., sam. u Staré Libně
u Prahy. Rk. Sl. Pachule, e, f. = klín ze zástěry n. ze
sukně, vyzdvižená zástěra n. sukně, v níž se něco nese. Na Val. a Vsacku. Trhám jablka do p-le. Vck. Po večeři dívka za- mete v jizbě, sebéře smetí do p. a vysype na křížných cestách. Brt. L. N. I. 209. Pachutka, y, f., das Nachessen, Dessert,
der Leckerbissen. Po jídle dycky hledá jaké p-ky, něco na p-tku. Laš. Tč. Pachydermie, e, f., z řec. = mohutnění
kůže. Vz Slov. zdrav. Paion, u, m. = hymnus, jímž Řekové
zvlášť Apollona vzývali, aby neštěstí od- vrátil (píseň prosebná) aneb za odvrácení neštěstí děkovali (chvalozpěv). Kvíčala. Paja, dle Káča =flanel. Slov. Bern.
Pajač, e, m., der Löther. Šm.
Pajadlo. P-dla = více žerdek spojených
k pověšování na ně rozličných věcí, stojan. P. u knihařů k sešívání sešitů; ševci věšejí na ně boty; Dvě pajadla postaviť a na ně žerdku a na tu prádlo pověsiť. Laš. Tč. Pajan, u, m., v z Paian.
Pajasan. Cf. Rstp. 282., Čl. Kv. 327.,
Ott. I. 535., Rosc. 154., Mllr. 9. Pajati = přáti, ručkou po tváři hladiti
(v dětské řeči). U Místka. Škd. |
||
|
|||
Předchozí (173)  Strana:174  Další (175) |