178

Palba pořadmo, Gliederfeuer, četmo,
Zugs-, Čsk., z boků či flanková. NA. III.
146. P-by dým. Kká.

Palcát. Psáti komu p-tem. Dch. — Cf.
Vlšk. 409., 414, Rk. Sl.

Palcátník, a, m., der Keulenträger. Lpř.

Palcátový, Keulen-. P. hřeb. Mus. 1880.
600.

Palcatý. P. kolo, das Zahnrad. Tč.

Palcéř, e, m. = vlasy přední části hlavy,
caesaries. U Místka. Škd. Cf. Drk. hry 126.

Palcíř, e, m. = les u Kolvína v Příbrm.
Krč. v Kv. 1884. 437.

Palcování, n. = kladení palců (prstů),
prstoklad, der Fingersatz. Vz Palcovati.
Hudby neznalý směje se: Já jsem také
uměl hrát na housle, dokud nenastalo p.
Na Plasku. BPr.

Palcovati = palce (prsty) klásti při hře
na některém hudebním nástroji. Vždyť ještě
neumíš p. Na Plas. BPr. Vz Palcování. Výše
na věži jest veliká dřevená klaviatura, na
níž lze p. jako na pianě. Ekert. I. 156.

Palcovice, e, f. = rukavice s palcem.
U Stankov.

Palcovní, kozelec, kotrmelec, při němž
hoši za palce nohou se drží. Rgl.

Palcový, Daumen-. P. bříško, -ballen,
rýha, -furche. Nz. lk. Mach v p. poloze,
der Speichhieb. Čsk. P. hmat. Rgl. P. ru-
kavice (s dvěma odděleními pro palec jedno
a druhé pro ostatní prsty). Us.

Palcucha. Cf. Brm. I. 246.

Palčák, u, m., Maischvorrichtung. Šp.

Palčaky, dle Dolany, několik domkův
u Vsetína.

Palčéř, e, palčeřík, u, m., der Tituskopf
(účes). Šm., Rk.

Palčice, Paltschitz. Blk. Kfsk. 1381., Rk.
Sl.

Palčíky, pl. = rukavice. Cf. Palcovice.

Palčivosť kůže, das Hautbrennen.

Palčivý = horký. P. slza, Šml., Msn. Or.
77., slunce, Mour., ústa, Kká., dlažba, Zpr.
arch. VIL 57., bolesť. — P. = glühend . P.
zraky. Kká. — P. přenes. P. výčitky. Šml.,
Vrch.

Paldán, u, m. = pelun, kozalec, artemisia,
Wermuth. Vz Rstp. 903., Mllr. 17.

Paldra, y, m., os jm. Arch. II. 203., I.
353., Sdl. Hr. V. 299.

Paldrán. Cf. Rstp. 847.

Palební, Feuer-. P. čára. NA. III. 172.

Palec. Mkl. Etym. 230. V MV. nepravá
glossa. Pa P. u ruky. Články, klouby palce.
Zůstal jako p. u ruky (tuhý). Us. Dostal
ho pod palec (pod svou moc). Us. Vk.
Však já tě vezmu pod p. (přiškřípnu tě).
V Kunv. Msk. Palec-li mu zkřivíš, křičí a
dáš mu pěstí za ucho, mlčí. Lpř. Jaký pán!
p. mu vylízá ze špíny. Us. Brt. — P. =
prst. Na Plasku. Má jenom čtyry palce na
pravé ruce. BPr. Také u Loun, Kš. Z palce
obra poznáme. Us. — P. ekliptický (12. díl
průměru tělesa zatmělého); jím měří se ve-
likosť částečného zatmění. Stč. Zem. 218.

Paleč, lče, m., os. jm. 1525. Pal. Rdh.
I. 124., Děj. III. 1. 94., Rk. Sl., Hus Post.
80. — P., Gross-Paletsch, ves u Zlonic.
Rk. Sl., Blk. Kfsk. 183.

Paleček. Arch. VIII. 3., 13., Tk. V. 253.
— P. Jan, šašek krále Jiřího. Vz jeho kusy
či artikule ve Výb. II. 1339. nn., Sbtk. Výkl.
22., Sbn. 559., 830., Hš. Dod. II. 17., Pyp.
K. II. 308., Rk. Sl. — P., milovník žertu
a pravdy. Časopis 1841.—1846. Vz Bačk.
Písm. I. 833., Rk. Sl. Vychází opět.

Palečice. Cf. Rstp. 1258.

Palečka, y, f., tulostoma, der Spund-
stäubling, houba. Vz Rstp. 1964.

Palečkovec. Cf. Rstp. 1726., Slb. 147.,
Mllr. 76.

Palečkův Mlýn u Dolních Kralovic.

Palečnice, dactylis glomerata, rostl. tráva.
Slov. Rr. Sb., Mllr. 81., Let. Mtc. S. VIII.
1. 18. — P. = dírka, klapka na píšťale?
Slov. Má (píšťala) p-cu zvučnú. Hol. 361.

Palečník v klanici, der Anschlagdaumen.
Sl. les. — P., rostl Cf. Čl. Kv. 161., Slb.
255., Rstp. 1258., Mllr. 81. — P. = coulník,
coulová míra, der Zollstab. Čsk., Šd. —
P. = podlouhlá buchta, längliche Buchte.
Šp. — P. u knihy = vyčnívající lístek na
některý list přilepený k snadnějšímu hle-
dání. Bor. 289. — P. = mučicí nástroj.
Dvor.

Palečný, vz Paleční.

Palejstra, y, f., vz Palaestra, Palka.

Palek, lka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Palena, y, f., brandfärbiges Schaf. Slov.
Ssk.

Palenčárna, y, f. = palírna. Zbr.

Pálenčený; -en, a, o, Branntwein-, P.
bočka. Slov Syt. Táb. 74.

Pálenčiar, a, m. = pálenkář. Slov. Šd.,
Phľd 1. 2. 72.

Pálenčička, y, f. = pálenka. Slov. Orl.
VIII. 3., Sokl. II. 400.

Pálenčisko, a, n. = kořalisko. Slov. N.
Hlsk. IV. 50, Phľd. VII. 122., LObz XIX.
271.

Pálenčiti = vodku píti. Slov. Rl. Pr. I.
65.

Pálení rud, KP. IV. 66., Jidáše, kadidla,
Hnj. 258.; světských žádostí. Št. Kn. š 129.

Pálenice. V p-ci: pec, kotlík, rúry, túnka,
sudy, slad, zaprava. Hdž. Šlb. 85. — P. =
kus země vypálené, neporostlé. Brt. D. 245.

Pálenička, y, f, die Brantweinbrennerin;
-verkäuferin: -säuferin. Bern.

Páleník, rybník u Úlibic. Blk. Kfsk.
536.

Pálenina = pole (suché) u Kakovic na
Volyňsku.

Páleniny, pl., f., ves u Těšina. — P. =
rybník u Strakonic. BPr.

Páleniska, pl., n. = jm. polností na Vse-
tíně. Vck.

Pálenka. Mkl. Etym. 235. P.: mastika,
mora, motání, myšina, nepravosť, opičí kapky,
rumka, těrkelica, parádina (v Krkonš.), pa-
talie, scalena, sem tam. Us. Cf. Strcalka,
Strcula, Strkula, Svěcená voda. P. z jahod,
z malin, z ostružin, slivovice ze švestek,
borovička, třešňová, koňak (cognac). Vz
KP. V. 479. nn., Rstp. 246. Výroba p-ky
z ovoce, vz KP. V. 778. nn. Taký pálen-
čený farár! Nekáže o Kristu pánu, jako ho
židia mučili, lež vždy len o tej pálenke a
o tom pijanstve. Syt. Táb. 117. — P. =