183

Pamětní, vz Pamětný.
Pamětnický, mnemonisch. Šm.

1. Pamětník. Tomu již p-kóv nenie. Vš
437. — P., Pamietnik, ves. Rk. Sl.

2. Pamětník, das Denkmal. Šperk, okrasy,
šatstvo a mnohé jiné těm podobné p-ky.
Sf. Strž. I. 10. — P. = marulka, pamětník,
calamintha acynos, die Bergmünze Vz Rstp.
1173, Čl. Kv. 225 , Slb. 330., Mllr. 105.

Pamětnosť, i, f. = památnosť. Rk.

Pamětný = k upamatování sloužící P.
list, J. tr., Mus., Bor. 69., strom, Dch.,
deska. Us Pdl.

Pamflet. Dětské p-ty na křestní jména
svých protivníků. Vz Brt. v Km. 1886. 591.
O čes. p. vz v Jir. Ruk. 75., Sbn. 913.

Pamfylek, lka, m = karetní svršek. 1724.
Zbrt. Hry 236

Pamiať, i, f. = paměť. Slez. Šd.

Pamihoda, y, f. = dva pruty skroucené,
kousky všelijakých látek vyšperkované, ji-
miž hoši o velikonočních svátcích dívky
šlehají pobízejíce je tak, aby jim dali po-
mlásku. U Rakovn.

Paminond-as, y, m. Vz Horský, Jir.
Ruk. II. 76.

Pammasinový, Bombasin-. Šm.

Pamodaj = pán Bóh daj! Slov. Němc.
VII. 8., Pokr. Z hor 144., Dbš Sl. pov. I.
484., Btt. Sp. 62.

Pamok, mku, m = bavlna. Slov. Ev. šk.
19.

Pampalice, e, f. = pampeluška. U Ro-
nova. Rgl.

Pampalík = krušíček obecný, Calendula
officinalis, die Ringelblume. Vz Rstp. 920.,
Slb. 428.

Pampapoušek, šku, m. = pampeluška.
Na Polič. Kšá.

Pampas. Vz Krč. G. 96.

Pampáter, a, m. Aby tě p. Us. Rgl Vz
Pater.

Pampelec, lce, m. P. prouhatý, stroma-
teus fiatola, die Streifdecke. Šm

Pampeluška, pampalice, pampapoušek,
pamprléška, babouk, svíčka (dod.). Cf. Rstp.
955., Slb. 467., Čl. Kv. 183., Sbtk. Rostl.
33., Pléšek, List. fil. XII. 188., Rosc. 130.,
Mllr. 60.

Pampeškovati koho = bíti. U Nové
Kdyně. Rgl.

Pampový. Jelen p., cervus campestris.
Vz Pampa.

Pamprléška, y, f. = pampeluška. Mor.
Brt.

Pamprlík, a, m. = malý člověk, cvrček,
trpaslík. U N. Kdyně Rgl.

Pampuch, u, m. = druh koblih, vejce
s moukou usmažená, Pfannkuchen. U Místka.
Škd. Jinde placka z mouky a z brambor.
Dšk. — Rr. Sb., Mkl. Etym. 230. Vz také
Pampušek.

Pampula, y, f. = zavařenina smíšeného
ovoce, ovocná jícha. Č. T. Tkč.

Pampuliška, vz Pampeluška.

Pampušek, vz Pampuch, Bolestník (dod.),
Slovník V. 4b5. a (u prostřed: Něviem atd ).
P-ky vypečené na masti (mastnotě) v raj-
nici z cesta na tenko a okrúhlo rozvalka-
ného, ostružkou poprerezávaného. Slov. Dbš.

Obyč. 1. — P-šky = pambučky = perníky
s obrázky, na kterých pambuček bývá. Slez.
Tč.

Pampuškový. Šat p-vej barvy. Vz Pam-
puch, Pampušek. Slov. Sl. let III. 80.

Pamučný, baumwollen. Rk., Loos.

Pamuk, u, m. = bavlna. Slov. Bern.

Pamukovník, u, m. = bavlník. Šm.

Pamukový = pamučný. Slov. Bern.

Pan Mart., kazatel 1808. Jg. H. 1. 606.

Pán. Mkl. Etym. 231. — P. = kdo roz-
kazuje. Aby duch stal se pánem nad hmo-
tou. Vlč. Ten je hotový pán! Je sobě pán.
Dch. Postaviti pána = dělati. Jrsk. Ďábel
nenie právě pán než lupežně, že nemaje
nižádného práva k člověku, aby řádně nad
ním panoval, zlostí pod se kase, koho móž.
Hus II. 347. Stal se svým pánem. Bdl. Mě
za pána máš. Št. Kn š. 18. Mladý p. ze
starej tehelny. Slov. Rr. MBš. Dvěma pá-
noma ižádný nemuože slúžiti. Výb. I. 1065.
Nemuož kto dvěma pánoma slúžiti. Sv. ruk.
329. Nebyl bys pánem, kdyby nebyl chlap
chlapem. Bž. exc. Říkadla o pánu vz v Km.
1886. 627.—628. Tomu kabátu, jídle, obilí
atd. se říká: pane (o výborné věci)! Když
trhne nehoda, noha je pán (útěk spasí).
Němc, Rgl. Páni daleko sahají. Bž. exc.
Páni soudu zemského, Zř. zem. Jir. 116.,
z lavic, 116., p. a rytíři. 11. — P. = Bůh.
P. nebeský. Výb. II. 27. Pane na nebi!
Herr in deinem Reiche! I pro Pána, um
Himmels willen! Dch. Pán s tebou, s vámi!
Hnoj. P. otec, p. syn, p. duch svatý. Št.
Kn. š. 14. — P. = osoba povýšená. Co jsou
páni, to jsou páni, die Herren sind halt
Herren! Dch. Má se krom jídla a pití jako
p. (o chuďasu, který si na pána hraje). Us.
Dbv. Vypadá krom té drahé duše jako p.
(m. prase; hloupě; ušpiněný). U Kr. Hrad.
Kšť. S pány se nevaď, psa proti srsti ne-
hlaď. Us. Vck. S pány rukama se neměř;
máš-li delší, useknou, máš-li kratší, vytá-
hnou. Lpř. Kdo chce brzo pánem býti,
bude dlúho panoší. Smil. Páni a poddaní
k sobě. Vz Sdl. Hr. III. 147.. 161.—163.
Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 429. — P. = každá
mužská osoba ohlednější V nářečí lašském
opatřeno-li jméno majetníkovo přívlastkem
,pan', stryk' a p., přívlastek tento vyja-
dřuje se genitivem, jméno majetníkovo ad-
jektivem přisvojovacím: Pana rechtorův pes.
Na stryka Hanesově luce. Pana Ježišova
církev. Brt. D. — P. = kdo o letnicích třetí
krávy na pastvu přižene. Mor. Vz Vyžer-
pole. Brt D. 229. — P. Dělej pán (v dět-
ské mluvě = postav se)! U Rychn. Msk.
Kůň spínal se pánem (val.), stál pánkem
do vrchu (laš.). Brt. D. — P. Tři liter p.
(= kep), Hundsfott. Vondrák.

Páň. Vz List. fil. 1886. 388., Páně, Gb.
Ml. 113.

Paňa = paní. Svojim paňám dary vezú.
Sš. P. 90.

Pána, n. = páně, ěte, n. Slov. Hdž. Šlb.
41.

Paňác = páka kolovratu jdoucí od pod-
nožky ke kolu. Na Plas. BPr.

Panace-a, e, panakei-a, e, f., z řec. =
všehoj, všeobecný lék. Rk.