212

Pečiště, é, n. Na P-šti = pole a luka
u Zadn. Ptákovic.

Péčiti = pečovati. Sv. ruk. K. III. 14.

Pečítko, a, n. = pečátko.

Pečivko, a, n. = zdrobn. pečivo. Slez.
Němáme dosť múky na p. Šd.

Pečivo. Mkl. Etym. 234., Kram. Slov.
P. špatné, pekné, polívané, glabirt, drobné;
těsto, stůl na p. Us. Pdl. P. pekařské. Vz
KP. V. 683. nn. P. nemá prý se za syrova
počítati, jinak špatně kyne. Mus. — P. =
pečení, sazení do peci. Kúpil p. chleba, ešče
se nenajedla. Sš. P. 710.

Pečka = malé, tlusté děvče (jako ty
trochu osušené, naduřené hrušky); je-li
děvče větší, je z ní bečka, bečička. Val.
Vck.

Pěčka z Radostic Michal, naroz. 1580.,
prokurator. Vz Jir. Ruk. II. 92., 390., Šb.
Dj. ř. 275 (Pěček), Blk Kfsk. 1382.

Pečkov. a, m. (z: Pečíkov, Mus. 1889.
165.), Pečkow, sam. u Sedlčan; Pitschen-
dorf, ves u Mor. Třebové.

Pečkovice, dle Budějovice, Peschkowitz,
ves u Toužimě. Rk. Sl.

Pečkovský, ého, m., Petschmühle, mlýn
u Krumlova. Sdl. Hr. III. 92 —94.

Pečky, něm. Peček, Petschek, ves u Po-
děbrad; Petschkau, městečko u Kolína. Blk.
Kfsk. 1382, Sdl. Hr. I. 24., V. 87., Rk. Sl.

Pečlivý. List. fil. XII. 184. Kterýž bez
ženy jest, pečliv jest (sollicitus). Ev. olom.
198. P. uzavření nádoby. ZČ. I. 250 —
o čem. O oděvu p-vi jste. Hus II. 344. —
oč. Mužové o vzdělání mládeže p-ví. Jd
O rozšiřování křesťanství p. Št. Strž. II.335.
— čemu. Nepečlivi buďte duši své, co by
jedli a tělu svému, več by se oblekli. (Mat.
6.). Hus 11 344. Cf. Ne solliciti Sitis animae
vestrae. Vulg.

Pečně = pěkně. Kat. 2868. Cf. List. fil.
IX. 320.

Pečnosť, i, f. = pečlivosť. Jich mnohá p.
jest protivna. Ev. olom. 29.

Pěčnov, a, m., Pietschnau, ves u Vla-
chova Březí.

Pečování oč. Pož. 4, J. tr.

Pečovatelkyně, ě, f., die Obsorgerin
P. chudých. Sš. 11. 22.

Pečovský Bartol. Jg. H 1. 608., Jir.
Ruk. 11. 94.

Pečťo = pečte. U Opavy. Brt. D. 135.

Pečurka, y, f., vz Pečarka (houba). Rstp.
1891.

Pedal = u varhan klávesnice, na níž se
nohama hraje; u piana = šlapadla: jedním
zdvíhá se dusítko a druhým pošinuje se
klávesnice o jednu strunu na pravo. Mlt.—
P. = dlouhá noha. Ten má p-ly ! Us. Rgl.,
Bkř.

Pedálová Josefa, 1781.—1831. Vz Back.
Písm. I 854., Rk Sl., Šb. Dj. ř 275.

Pedálový. P. harmonium, klávesnice. Al.
Lhota. 6.

Pedantický, pedantisch. Mus. 1880. 210.

Pedologický. P. podmínky rozšiřování
rostlinstva. Stč. Zem. 817.

Pefelixhaber, bra, n„ něm. = velitel.
Mus. 1880. 28.

Pegmatit, u, m. Chdt. 31.

Pegnice, e, f., Pegnitz, ves v Bavorsku.
V z Rk. Sl.

Pěgza, y, f. = pěnice, pták, die Gras-
mücke. Laš. a opav. Klš., Škdl., Tč. Vz
Pěkza.

Pěhatý = pihovatý. Na celém těle p.
Koll. IV. 117.

Pěhavěti = pěhovatým se stávati, sommer-
fleckig werden. Kůže na jarním slunci p-ví.
Laš. Tč.

Pěhavý = pěhovatý. Laš. a slov. Brt. D.
153., Tč, Koll. Sl. dc. I. 15. Pehavé devy,
keď na jar shliadnu prvú lastovičku, bežia
k potoku poprskať sa vodou, že vraj sa
im od toho pehy stratia. Slov. Č. Čt. I. 131.

Pehle, der Pegel (ein Zeichen, woran
man die Wasserhöhe erkennt). Šm.

Pehliti se s někým = cizoložiti, Un-
zucht treiben. U Kr. Hrad. Kšť.

Pehlovati, pegeln, die Höhe des Was-
sers messen. Vz Pehle. Šm.

1. Pech = Petr. Šf. Strž. I. 270. — P.,
os. jm. Arch. VII. 622. — P. Jindř., hud.
sklad., nar. 1837.

Pěch, u, m. = pěchovačka, tlouk, náčiní
k rovnání svahů, das Stamptholz, der Stauch-
hammer. Šp., NA. III. 160 — Pěchem íť =
pěšky. U Karlovic. Brt. D. 183.

Pecha, y, m. = Petr. Mus. 1889. 164. —
P., os. jm. Tk. V. 253.

Pěcháč, e, m. = pěchačka. Šm.

Pechanec. Arch. VIII. 313.

Pechánek, nka, m., os. jm. — P. Jos.,
gymn. prof. v Jičíně, 11/2 1830. — 28/12 88.,
spisov. Přispěl také do tohoto slovníku.
Cf. Tt. H. 1. 181, Bačk. Př. 172.

Pechar, a, m., os. jm.

Pechati, pechnouti — strčiti, šťouchnouti.
— koho čím. Mor. Rgl.

Pěchava, die Seslerie. Vz Rstp. 1736.,
Slb. 175., Čl. Kv. 105.

Pěchavovitý. P. rostliny, seslericeae:
pěchava. Rstp. 1736.

Pěchavy, stampfend, drückend. Šm.

Pěchol, u, m., das Pocheisen in Pochw.
Šm.

Pěchota. Mkl. Etym. 245. P. = pěší
chůze. Kdo nemá koně, nechť pěchotou
jezdí. Pk. — P., die Infanterie. P. řadová,
pohraniční. NA. III. 40. Rakouská p. ma
nyní 102 pluky. P. řím. a řec., vz Vlšk.
506.

Pěchotiti, ein Infanterist sein. Bern.

Pěchotnictví, n., der Fussdienst. Bern.

Pěchotník, a, m., der Fussgänger, In-
fanterist. Bern.

Pěchotný, Infanterie-. P. oddíl, pluk,
boj. Šd., Jrsk.

Pěchov, a, m., ves nad Váhem. Šd.

Pechová Eliška, vz Krásnohorská, Bačk.
Př. 46., Rk. Sl.

Pěchovák, u, m., der Lettenbohrer. Hř.

Pěchovanina, y, f., das Kapellenfutter.
Šm.

Pěchovaný; -án, a, o, gestampft. P.
hlína. Us.

Pěchovati. Cf. List fil XV. 165.

Pěchovátko, a, n , die Pflaster-, Lehm-
schläge. Rk.



	212

	Pečiště, é, n. Na P-šti = pole a luka u Zadn. Ptákovic. Péčiti = pečovati. Sv. ruk. K. III. 14. Pečítko, a, n. = pečátko. Pečivko, a, n. = zdrobn. pečivo. Slez. Němáme dosť múky na p. Šd. Pečivo. Mkl. Etym. 234., Kram. Slov. P. špatné, pekné, polívané, glabirt, drobné; těsto, stůl na p. Us. Pdl. P. pekařské. Vz KP. V. 683. nn. P. nemá prý se za syrova počítati, jinak špatně kyne. Mus. — P. = pečení, sazení do peci. Kúpil p. chleba, ešče se nenajedla. Sš. P. 710. Pečka = malé, tlusté děvče (jako ty trochu osušené, naduřené hrušky); je-li děvče větší, je z ní bečka, bečička. Val. Vck. Pěčka z Radostic Michal, naroz. 1580., prokurator. Vz Jir. Ruk. II. 92., 390., Šb. Dj. ř. 275 (Pěček), Blk Kfsk. 1382. Pečkov. a, m. (z: Pečíkov, Mus. 1889. 165.), Pečkow, sam. u Sedlčan; Pitschen- dorf, ves u Mor. Třebové. Pečkovice, dle Budějovice, Peschkowitz, ves u Toužimě. Rk. Sl. Pečkovský, ého, m., Petschmühle, mlýn u Krumlova. Sdl. Hr. III. 92 —94. Pečky, něm. Peček, Petschek, ves u Po- děbrad; Petschkau, městečko u Kolína. Blk. Kfsk. 1382, Sdl. Hr. I. 24., V. 87., Rk. Sl. Pečlivý. List. fil. XII. 184. Kterýž bez ženy jest, pečliv jest (sollicitus). Ev. olom. 198. P. uzavření nádoby. ZČ. I. 250 — o čem. O oděvu p-vi jste. Hus II. 344. — oč. Mužové o vzdělání mládeže p-ví. Jd O rozšiřování křesťanství p. Št. Strž. II.335. — čemu. Nepečlivi buďte duši své, co by jedli a tělu svému, več by se oblekli. (Mat. 6.). Hus 11 344. Cf. Ne solliciti Sitis animae vestrae. Vulg. Pečně = pěkně. Kat. 2868. Cf. List. fil. IX. 320. Pečnosť, i, f. = pečlivosť. Jich mnohá p. jest protivna. Ev. olom. 29. Pěčnov, a, m., Pietschnau, ves u Vla- chova Březí. Pečování oč. Pož. 4, J. tr. Pečovatelkyně, ě, f., die Obsorgerin P. chudých. Sš. 11. 22. Pečovský Bartol. Jg. H 1. 608., Jir. Ruk. 11. 94. Pečťo = pečte. U Opavy. Brt. D. 135. Pečurka, y, f., vz Pečarka (houba). Rstp. 1891. Pedal = u varhan klávesnice, na níž se nohama hraje; u piana = šlapadla: jedním zdvíhá se dusítko a druhým pošinuje se klávesnice o jednu strunu na pravo. Mlt.— P. = dlouhá noha. Ten má p-ly ! Us. Rgl., Bkř. Pedálová Josefa, 1781.—1831. Vz Back. Písm. I 854., Rk Sl., Šb. Dj. ř 275. Pedálový. P. harmonium, klávesnice. Al. Lhota. 6. Pedantický, pedantisch. Mus. 1880. 210. Pedologický. P. podmínky rozšiřování rostlinstva. Stč. Zem. 817. Pefelixhaber, bra, n„ něm. = velitel. Mus. 1880. 28.	Pegmatit, u, m. Chdt. 31. Pegnice, e, f., Pegnitz, ves v Bavorsku. V z Rk. Sl. Pěgza, y, f. = pěnice, pták, die Gras- mücke. Laš. a opav. Klš., Škdl., Tč. Vz Pěkza. Pěhatý = pihovatý. Na celém těle p. Koll. IV. 117. Pěhavěti = pěhovatým se stávati, sommer- fleckig werden. Kůže na jarním slunci p-ví. Laš. Tč. Pěhavý = pěhovatý. Laš. a slov. Brt. D. 153., Tč, Koll. Sl. dc. I. 15. Pehavé devy, keď na jar shliadnu prvú lastovičku, bežia k potoku poprskať sa vodou, že vraj sa im od toho pehy stratia. Slov. Č. Čt. I. 131. Pehle, der Pegel (ein Zeichen, woran man die Wasserhöhe erkennt). Šm. Pehliti se s někým = cizoložiti, Un- zucht treiben. U Kr. Hrad. Kšť. Pehlovati, pegeln, die Höhe des Was- sers messen. Vz Pehle. Šm. 1. Pech = Petr. Šf. Strž. I. 270. — P., os. jm. Arch. VII. 622. — P. Jindř., hud. sklad., nar. 1837. Pěch, u, m. = pěchovačka, tlouk, náčiní k rovnání svahů, das Stamptholz, der Stauch- hammer. Šp., NA. III. 160 — Pěchem íť = pěšky. U Karlovic. Brt. D. 183. Pecha, y, m. = Petr. Mus. 1889. 164. — P., os. jm. Tk. V. 253. Pěcháč, e, m. = pěchačka. Šm. Pechanec. Arch. VIII. 313. Pechánek, nka, m., os. jm. — P. Jos., gymn. prof. v Jičíně, 11/2 1830. — 28/12 88., spisov. Přispěl také do tohoto slovníku. Cf. Tt. H. 1. 181, Bačk. Př. 172. Pechar, a, m., os. jm. Pechati, pechnouti — strčiti, šťouchnouti. — koho čím. Mor. Rgl. Pěchava, die Seslerie. Vz Rstp. 1736., Slb. 175., Čl. Kv. 105. Pěchavovitý. P. rostliny, seslericeae: pěchava. Rstp. 1736. Pěchavy, stampfend, drückend. Šm. Pěchol, u, m., das Pocheisen in Pochw. Šm. Pěchota. Mkl. Etym. 245. P. = pěší chůze. Kdo nemá koně, nechť pěchotou jezdí. Pk. — P., die Infanterie. P. řadová, pohraniční. NA. III. 40. Rakouská p. ma nyní 102 pluky. P. řím. a řec., vz Vlšk. 506. Pěchotiti, ein Infanterist sein. Bern. Pěchotnictví, n., der Fussdienst. Bern. Pěchotník, a, m., der Fussgänger, In- fanterist. Bern. Pěchotný, Infanterie-. P. oddíl, pluk, boj. Šd., Jrsk. Pěchov, a, m., ves nad Váhem. Šd. Pechová Eliška, vz Krásnohorská, Bačk. Př. 46., Rk. Sl. Pěchovák, u, m., der Lettenbohrer. Hř. Pěchovanina, y, f., das Kapellenfutter. Šm. Pěchovaný; -án, a, o, gestampft. P. hlína. Us. Pěchovati. Cf. List fil XV. 165. Pěchovátko, a, n , die Pflaster-, Lehm- schläge. Rk.