214

Peklný = pekelný. Ž. kl. (321.).

Peklo, Mkl. Etym. 270. V MV. nepravá
glossa. Pa. Do peklách ( = do pekla) se do-
stala. Laš. Tč., Sš. P. 22. Ba p.! Brt. Za-
hoď to do pekla, wirfs zum Teufel weg;
P. si utržiti; U všech pekel! Dch. Jezuité
hrozili peklem na věčnosti a sami je lidem
připravovali na zemi. Tbz. Propadnú se do
pekla horúcieho; Hriešní z súdu do pekla
pojdú, né i na súdu jsúc své p. ponesú
s sebú. Št. Kn. š. 8., 24. Keby nebolo
hriechu, nebolo by pekla. Slov. Orl. IX.
2l6. Hulaj, duše, pekla není, nebo p. hoří
(o ožralci). Us. Brt. — P. = svár. rámus.
Dyby ne tvých húpých řečí, nebýł by dě-
łál takového pekła. Brt. D. — P. Na Pe-
klách = kopeček u Rozběřic na Hrad. Kšť.
P. = údolí mezi Náchodem a Nov. Městem.
Krč. P. = sam. u Turnova, u Sobotky, u Be-
nešova, u Pelhřimova, u Mladé Boleslavě,
u Mnich. Hradiště, u Čimelic; mlýn u Ko-
lína, u Vlašimě, u Náchoda, u Nov. Města
n. M, u Nasavrk, u Čáslavě, u Rokycan;
továrna na sukno u Vel. Meziříčí; Höll,ves
u Klášterce, Höllenwirthshaus, hosp. u Hro-
tovic; Höllmühle, mlýn u Plzně; Peklowes,
ves u Lomnice v Jičín.; P. Dolní a Horní,
Unter-, Ober-Peklow, mlýny u Čern. Ko-
stelce. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1382., Sdl. Hr.
I. 160., II. 279, IV. 344., V. 11., 281., Rk.
Sl. —- P , a, m., os. jm. Tk. V. 162

Peklopis, u, m. = popis pekla. Šmb. S.
I. 515.

Peklorodý, in der Hölle geboren. P.
přízrak. Čch.

Peklov, a, m. = dvůr poplužní. Arch
III. 479. — Blk. Kfsk. 866, Rk. Sl.

Peklovce, pl., m. V P-cích, pole u Kok-
šína. BPr.

Peklovec, vce, m., Peklowitz, samota
u Vys. Mýta.

Peklovský, ého, m., sam. u Volyně;
Peklow, dvůr u Unoště.

Peklůvka, y, f., Pekluwka. Rk. Sl.

Pěkně. Št. Kn. š. 6. Kdo chce p. mlu-
viti, musí p. mysliti. Bž., Hkš.

Pěknička. Št. Kn. š. 65.

Pěkničký. P. historie. Pož. 285.

Pěkník, a, m., os. jm. NB. Tč., Arch.
VII. 46.

Pěkniti, il, ěn, ění = krásniti. Bern.

Pěknoholeník, a, m., euenemis, brouk.
Vz Kk. Br. 205.

Pěknochuť, i, f., der Geschmack (aesth.).

Pěknomázdřec, die Nikandra. Vz Rstp.
1127.

Pěknomluvec, vce, m , der Schönredner.
Šm.

Pěknorožka, calycera. Rstp. 854.

Pěknortec, retce, m., calopogon, rostl.
Šm.

Pěknorys, a, m., ryba. Brm. III. 3. 218.

Pěknosenec. Cf. Rstp 1576.

Pěknosť. Vz Listy fil. XII. 339. Ctnosť
a p. zřídka v jedné hospodě tráví. Bž. exc.
Tulipán p-sti = člověk krásný, který se
hezky nese. U Žamb. Dbv.

Pěknota, y, f. = pěknosť. Bern.

Pěknotělník, a, = eusomus, brouk.
Vz Kk. Br. 289.

Pekňounký, sehr hübsch. Šm.

Peknúčko = pěkničko. Slov. Phľd. VIII.
262.

Peknulinký = pěkničký. Slov. Lipa. III.
354.

Peknuštičký = pěkničký. Slov. Sl. spv.
III. 93.

Pěkný. Mkl. Etym. 238., List fil. XII.
339. Komp. u St Jičína: pěkenší. Vhl. P.=
sličný atd. Čím kdo pěknější, tím čertu
milejší; P. dietky. Št. Kn. š. 22. Pěkní
rádi bývají hrdi. Lpř. I došek keď pristrojá,
je pekný. Slov. Br. MBš. — k čemu. Ovoce
s vidění p-né. Hus I. 276. P. k pohledění.
Výb. II. 1376. — Obilí p. v zrné. Us. —
P. = dobrý atd. P. poručení. Dch. Však je
to p. věc, kdo miluje koho. Sl. ps. 58. U lidí
v p. očích býti. Hkš. — Inten. Zachoval
si pěkných peněz. Brt Měl přec p. věc
(hezké jmění) ... Us. Vk. Načkáte se na to
ještě chvilku pěknú (dlouho)! Kká. Š. 6. —
P., sam. u Roztok. — P. Ves, Schemers-
dorf (Šemeřice), ves u Kaplice.

Pěkošice, z: Nepěkošice. Mus. 1889. 164.

Pěkov, a, m., Piekau, ves u Police. Rk.
Sl.

Pěkovice, dle Budějovice, Pöcken, ves
u Teplé. Rk. Sl.

Pektase, e, f., die Pektase, v lučbě. Nz.

Pektasin, u, m , das Pektasin. Šp.

Pektin. Šfk. Poč. 589., Schd. I. 700.,
Rk. Sl.

Pektinan, u, m., pektinsaures Salz. Nz.

Pektínový. P. těliska, pektiakörper. Šp.
P. látky, Rm. I. 583 , cukr. Šp.

Pektolaktinový. P. kyselina. Rm. I.
584.

Pektos, u, m., der Pektos, v lučbě. Šp.

Pektosa, y, f., die Pektose, v lučbě. Nz.

Pektosinový. P. kyselina, die Pektosin-
säure. Šm.

Pekuně, ě, f., Vikugna (peruanisches
Schaf). Šm.

Pekýlko, a, n. = pekelec u kamen Brnt.

Pěkza, y, f. = pěgza. Kdo pěkzy vybírá,
pěkzy (píhy) dostane; P. tě posrala (máš
píhy). Laš. Wich.

Pelantiti = pelentiti. U Ronova. Rgl.

Pelargonan, u, m , pelargonsaures Salz.
Nz.

Pelargonie. Cf. Dlj. 67., Č. Kn. š. 264.,
Rosc. 151.

Pelargonový. P. kyselina, die Pelargon-
säure. Nz.. Rm. I. 427.

Pelásek, sku, m. = konec koštěte, který
se v ruce drží. Vezme-li se p. z čarodějnic
( 1/5) domů, bude v tom stavení hořeti Kšť.

Pelasť = pelesť. Slov. Phľd. VI. 255.

Peľať = běžeti. Slov. Ssk. Dvaja chlapi
vyložili (ju) na plecia a peľali dolu. Syt.
Táb. 257. Ó po tých netra sliediť, pelať,
nie vábiť k hodu onomu. Phľd. V. 49. —
Rl. Pr. II. 7.

Pelatka = pelnice, das Antheridium. Sl.
les. P. = pohlavní ústroj samčí rostlin tajno-
snubných. Ott. II. 433., Rst. 461., Rosc. 52.

Pelatkonosný, antheridientragend. Rst.
462.

Pelatkový. P. ústroj, výtrusy. Hg. 19.,
NA. V. vd. 2. 32.



	214

	Peklný = pekelný. Ž. kl. (321.). Peklo, Mkl. Etym. 270. V MV. nepravá glossa. Pa. Do peklách ( = do pekla) se do- stala. Laš. Tč., Sš. P. 22. Ba p.! Brt. Za- hoď to do pekla, wirfs zum Teufel weg; P. si utržiti; U všech pekel! Dch. Jezuité hrozili peklem na věčnosti a sami je lidem připravovali na zemi. Tbz. Propadnú se do pekla horúcieho; Hriešní z súdu do pekla pojdú, né i na súdu jsúc své p. ponesú s sebú. Št. Kn. š. 8., 24. Keby nebolo hriechu, nebolo by pekla. Slov. Orl. IX. 2l6. Hulaj, duše, pekla není, nebo p. hoří (o ožralci). Us. Brt. — P. = svár. rámus. Dyby ne tvých húpých řečí, nebýł by dě- łál takového pekła. Brt. D. — P. Na Pe- klách = kopeček u Rozběřic na Hrad. Kšť. P. = údolí mezi Náchodem a Nov. Městem. Krč. P. = sam. u Turnova, u Sobotky, u Be- nešova, u Pelhřimova, u Mladé Boleslavě, u Mnich. Hradiště, u Čimelic; mlýn u Ko- lína, u Vlašimě, u Náchoda, u Nov. Města n. M, u Nasavrk, u Čáslavě, u Rokycan; továrna na sukno u Vel. Meziříčí; Höll,ves u Klášterce, Höllenwirthshaus, hosp. u Hro- tovic; Höllmühle, mlýn u Plzně; Peklowes, ves u Lomnice v Jičín.; P. Dolní a Horní, Unter-, Ober-Peklow, mlýny u Čern. Ko- stelce. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1382., Sdl. Hr. I. 160., II. 279, IV. 344., V. 11., 281., Rk. Sl. —- P , a, m., os. jm. Tk. V. 162 Peklopis, u, m. = popis pekla. Šmb. S. I. 515. Peklorodý, in der Hölle geboren. P. přízrak. Čch. Peklov, a, m. = dvůr poplužní. Arch III. 479. — Blk. Kfsk. 866, Rk. Sl. Peklovce, pl., m. V P-cích, pole u Kok- šína. BPr. Peklovec, vce, m., Peklowitz, samota u Vys. Mýta. Peklovský, ého, m., sam. u Volyně; Peklow, dvůr u Unoště. Peklůvka, y, f., Pekluwka. Rk. Sl. Pěkně. Št. Kn. š. 6. Kdo chce p. mlu- viti, musí p. mysliti. Bž., Hkš. Pěknička. Št. Kn. š. 65. Pěkničký. P. historie. Pož. 285. Pěkník, a, m., os. jm. NB. Tč., Arch. VII. 46. Pěkniti, il, ěn, ění = krásniti. Bern. Pěknoholeník, a, m., euenemis, brouk. Vz Kk. Br. 205. Pěknochuť, i, f., der Geschmack (aesth.). Pěknomázdřec, die Nikandra. Vz Rstp. 1127. Pěknomluvec, vce, m , der Schönredner. Šm. Pěknorožka, calycera. Rstp. 854. Pěknortec, retce, m., calopogon, rostl. Šm. Pěknorys, a, m., ryba. Brm. III. 3. 218. Pěknosenec. Cf. Rstp 1576. Pěknosť. Vz Listy fil. XII. 339. Ctnosť a p. zřídka v jedné hospodě tráví. Bž. exc. Tulipán p-sti = člověk krásný, který se hezky nese. U Žamb. Dbv. Pěknota, y, f. = pěknosť. Bern. Pěknotělník, a, = eusomus, brouk. Vz Kk. Br. 289.	Pekňounký, sehr hübsch. Šm. Peknúčko = pěkničko. Slov. Phľd. VIII. 262. Peknulinký = pěkničký. Slov. Lipa. III. 354. Peknuštičký = pěkničký. Slov. Sl. spv. III. 93. Pěkný. Mkl. Etym. 238., List fil. XII. 339. Komp. u St Jičína: pěkenší. Vhl. P.= sličný atd. Čím kdo pěknější, tím čertu milejší; P. dietky. Št. Kn. š. 22. Pěkní rádi bývají hrdi. Lpř. I došek keď pristrojá, je pekný. Slov. Br. MBš. — k čemu. Ovoce s vidění p-né. Hus I. 276. P. k pohledění. Výb. II. 1376. — Obilí p. v zrné. Us. — P. = dobrý atd. P. poručení. Dch. Však je to p. věc, kdo miluje koho. Sl. ps. 58. U lidí v p. očích býti. Hkš. — Inten. Zachoval si pěkných peněz. Brt Měl přec p. věc (hezké jmění) ... Us. Vk. Načkáte se na to ještě chvilku pěknú (dlouho)! Kká. Š. 6. — P., sam. u Roztok. — P. Ves, Schemers- dorf (Šemeřice), ves u Kaplice. Pěkošice, z: Nepěkošice. Mus. 1889. 164. Pěkov, a, m., Piekau, ves u Police. Rk. Sl. Pěkovice, dle Budějovice, Pöcken, ves u Teplé. Rk. Sl. Pektase, e, f., die Pektase, v lučbě. Nz. Pektasin, u, m , das Pektasin. Šp. Pektin. Šfk. Poč. 589., Schd. I. 700., Rk. Sl. Pektinan, u, m., pektinsaures Salz. Nz. Pektínový. P. těliska, pektiakörper. Šp. P. látky, Rm. I. 583 , cukr. Šp. Pektolaktinový. P. kyselina. Rm. I. 584. Pektos, u, m., der Pektos, v lučbě. Šp. Pektosa, y, f., die Pektose, v lučbě. Nz. Pektosinový. P. kyselina, die Pektosin- säure. Šm. Pekuně, ě, f., Vikugna (peruanisches Schaf). Šm. Pekýlko, a, n. = pekelec u kamen Brnt. Pěkza, y, f. = pěgza. Kdo pěkzy vybírá, pěkzy (píhy) dostane; P. tě posrala (máš píhy). Laš. Wich. Pelantiti = pelentiti. U Ronova. Rgl. Pelargonan, u, m , pelargonsaures Salz. Nz. Pelargonie. Cf. Dlj. 67., Č. Kn. š. 264., Rosc. 151. Pelargonový. P. kyselina, die Pelargon- säure. Nz.. Rm. I. 427. Pelásek, sku, m. = konec koštěte, který se v ruce drží. Vezme-li se p. z čarodějnic ( 1/5) domů, bude v tom stavení hořeti Kšť. Pelasť = pelesť. Slov. Phľd. VI. 255. Peľať = běžeti. Slov. Ssk. Dvaja chlapi vyložili (ju) na plecia a peľali dolu. Syt. Táb. 257. Ó po tých netra sliediť, pelať, nie vábiť k hodu onomu. Phľd. V. 49. — Rl. Pr. II. 7. Pelatka = pelnice, das Antheridium. Sl. les. P. = pohlavní ústroj samčí rostlin tajno- snubných. Ott. II. 433., Rst. 461., Rosc. 52. Pelatkonosný, antheridientragend. Rst. 462. Pelatkový. P. ústroj, výtrusy. Hg. 19., NA. V. vd. 2. 32.