243

P. = tenká noha. Ten má p-ly! — P. =
úzké nohavice. To jsou p-lky! Us. Rgl. —
P-lka = pyj. U Třebonína, Hump. Olv. —
P. = čásť tkadlcovského stavu. Knrz.

Píšťaliště, ě, n., der Pfeifenstock. Vz
Píštělnice.

Píšťalkový. Jeho tenký, p. hlas podivně
na mne účinkoval. Koll. IV. 281.

Píšťalník, u, m. = čásť tkadlcovského
stavu. Knrz.

Píšťalôčka, vz Píšťala.

Píšťalovitý, röhrig. Rst. 464.

Píšťany, Pieščany. Vz Pal. Rdh. II. 208.,
Blk. Kfsk. 866., 1116., Rk. Sl.

Pišťba. Mkl. Etym. 247., Št. Kn. š. 92.
P. a hudba. B. mik. Luk. 15. 25.

Pištěc. Mkl. Etym. 247., Št. Kn. š. 171.,
Koll. St. 289.

Pištěcký, den Flötenspieler betreffend.
Lpř. Sl. I. 104.

Pištěk = propáska, druh strnada, die
Grauammer. Brm. II. 2. 302. — P., os. jm.
Tk. V. 98., 147. — P. Frant., nar. v Prči-
cích r. 1786., primas arcibiskup lvovský,
† 1846. Vz Rk. SI.

Pištěl, i, f., pištěla = pišťadlo, die Fistel.
P. břišní, Bauch-, dvanáctníková, Duodenal-,
hrudní, Brust-, měchýřová, slzná, aegilops,
střevní, břišní, Darmbauch-, konečníkopo-
ševní, fistula rectovaginalis, jaterní, Leber-,
krční, f. colli, lejnová, f. stercoralis, měchý-
řokonečníkopoševní, f. vesicorecrovaginals,
močoplemenidelná, f. genitorinaire, měchýřo-
poševní, f. vesicovaginalis, pastelínu, f. ani,
průdušnicojícnová, f. tracheoaesophagialis,
řitní (= pastelinu), rohovky, f. corneae,
ucha, f. auris, vaku slzního, f. sacci lacri-
malis, žlázy slzní, í. glandualae lacrimalis.
Ktt. ex. P. kostní, plicní, pochvokoneční-
ková, pochvoměchýřová, roury močové,
slinná. Vz Slov. zdrav., Pištěla. — P. =
otvor skořápky měkkýšů. Dud. 4.

Pištěla, vz Pištěl (dod.), Píšťala.

Píštělák, a, m. = píštělář. Mor. Šd.

Píštělář, píštělkář, e, m. = kdo dělá n.
prodává píštělky (píšťalky). Šd.

Píštělenka, y, f., fistulana, das Fistel-
thier. Šm.

Píštěliště, ě, n., das Pfeifenbrett. Loos.

Píštělka, y, f. = píšťalka. Šd.

Píštělkář, e, m , vz Píštělář.

Píštělnice, e, f., der Pfeifenstock. Loos.

Píštělník, u, m., das Fistelmesser beim
Wundarzt. Šm.

Píštělořezec, řezce, m., der Fistelschnei-
der. Šm.

Píštělový. P. nůž, nůžky. Wld.

Píští, n., ves Arch. VIII. 398.

Pištín, Pischtin. Arch. VII. 36l., 374.,
Blk. Kfsk. 350., Rk. Sl.

Píštitý. = P-té, ého, n. = pole u Vo-
selna na Buděj. BPr.

Píštivý, pfeifend P. angličina. Kos

Pyštkyně, e, f., die Flötenspielerin. Lpř.

Pištok, štku, m. = hubička. Žalovala, že
som milému p dala. Slov. ps.

Pištol = pistol U Košic. Brnt.

Pištov, a. m., Pistow, sam. u Chrudimě

Píštský, ého, m., os. jm. Arch. VIII. 438.

Pišťucha. Cf. Brm. I. 2. 502.-503., Vega
II. 182.

Pita, y, f., der Pite-, Aloehanf. P. jest
lýko z listů agavy obecné. J. Balda.

Pítačka, y, f. = žebrání. Val. Brt. D.
248.

Pitakal, u, m., v lučbě. Km. II. 251.

Pitak-os, dat. Pitakojsovi. Výb. I. 928.

Pitancie. Kromě kur k p. Arch. VII
622.

Pitanský, ého, m., pitantiarius, správce
důchodů v klášteře. Tk. III. 231.
Pítať sa = ptáti se. V Podluží. Brt. D.

248.

Pitba, y, f., das Trinken. Dch.

Pitebný. P. léčení, die Trinkkur. Dch.
Vz Piti.

Pitel. Št. N.

Pitelný. Pitedlný kvas, das Trinkgelage.
Výb. II. 1169.

Píter, tra, m. P. Bonavent. Jos., 1708.
1764., probošt a historik. Jir. Ruk. II. 122.,
Mus. 1828. 2. 49.

Piterka, y, f. = zastaralý název rasa
(pohodný) na Vsetíně. Vck. Vz Ras.

Pitha Frant. Jan rytíř, 1810.—1875., dr.
lék., prof. chirurgie a vrchní štábní lékař.
Vz Rk. Sl.

1. Píti. O časování vz List. filol. 1882.
101. a 1883. 450., 1879. 220. Sup. pit. Ib.,
Gb. Ml. 153. Cf. Šrc. 153., 178., 184., Mkl.
Etym. 246. P., praes. piu sbibere. Ž. wit.
74. 9. Nepij, bratře, nepij, chalupa ti sletí.
Dch. On pje (pije). Mnš. R. 96. a j. On pije,
ona nerozlije (říká se o manželích pijácích).
Knrz. Strom pije. Kom. D. 102. Kde sú
všetci, tam buď i ty; pí nepi, ale okusiť
musíš. Phľd. VIII. 15. Budeš mieti dobré
bydlo pě i jeda, což duše ráčí. Št. Kn. š.
230. Když se jí, mlčí se, když se pije,
mluví se. Us. Bž. — co. Slunce pije (váží)
vodu. Us. Rgl. Ani vína píjeti neměl. BR.
II. 202. b. Pivečko pijává. Laš. Tč. Ořů
řehty pilo moje ucho. Vrch. Řeka pije pří-
toky. Tl. M. 18. Pí vodu, nevyjdeš na chu-
dobu. Rr. MBš. — proč. Pili pro zdraví.
Wtr. — odkud. Z nich piju vzlet i na-
dšení. Vrch. Z kalicha pí. Mnč. R. 97. —
zač. Poďme chlapci, poďme sbíjať, keď ne-
máme za čo pijať. Sb. sl. ps. II. l.,15. —
kdy: po večeři. Jel. — nač. Hojně žerouce
a pijíce na rány pána Krista (jeho k svému
prospěchu užívajíce). Bart. 169. Pije na nás
(na náš účet). Neor. P. na něčí krásu. Us.
Cf. Nuzník (dod.). — jak dlouho: až do
večera. Alb. 29. b. — jak: na celé hrdlo,
Orl. III. 87., do říhání, Hus II. 241., lokem.
Nrd. Pije jako čížek; až se hory zelenají.
BPR. Píť jako piť, ale hore koncom sa dr-
žať. Slov. Rr. MBš. Člověk viece jeda neb
pě, než slušie. Št. Kn. š. 184. P. po ře-
ckém mravu = z nádob malých, větších a
a větších; po německu = z nádob velikých,
podivných. Zbrt. Poct. mr. 36. — co od
čeho. Píjá sa to od zimnice. Mor. Brt. D.
184. — kam (več). Přirozený zákon jsmy
zachvátili, v se pili a na sobě jej vytlačili.
Vš. Jir. 152. — kde. Nepije nikde, jen
u nás a jinde všude. Vz Opilý.