246

Pizgřiti se, dle Šd. chybně m.: pi-
zdřiti se. Vz Pižgřiť (dod.).

Piznouti. — abs. Hrom piznul; Osmá
(hodina) pizla. Mor. Brt. D. 248 — koho
čím Piznul mne kladivečkem. Sš P. 482. —
čím kam. Rozhněval se, piznul piasťum
na stůl VSlz I. 59. — P., stehlen. Slov.
Ssk

Píž, e, m. os. jm. Šd.
Píža, dle Bača, op. jm. Šd.

Pižgřiť sa = pizdřiti se. Mor. Tě., Brt
N. p. 158 , Brt. D. 148. — Pozn. Vck. mi po-
věděl, že znamená pižgřiť sa = mazati se,
ale později dodal, že je pizgřiť chybné m
pizdřiť. Má-Ii Brt. pižgřiť sa také od Vcka,
tedy by to bylo také chybné m. pizdřiti

Pižla, y, m.= kdo pižlá. Us.

Pižlák, a, m. = pitvák, tupý nůž. Us. Fč

Pižlati Cf. Pidlati, Pihlati.

Pížma. Vz Rstp. 928.

Pížmák, a, m. = tesařík pížmový. U Kr
Hrad. Kšť.

Pižmitý, Bisam-. P. růže. Šm.

Pížmo. Mkl. Etym. 248. — P., mustus
Byl. 15. stol., Mllr. 69.

Pižmoň, ě, m. Cf. Brm. I. 3. 392.

Pížmovec, vce, m., der Bisamkäfer. Rk.
P. mošusový, adoxa moschatellina. Let. Mt.
S. VIII. 1. 34.

Pižmovka, y, f. Cf. Čl. K v. 221, Rstp
768, Ott. I. 231., Slb. 577, Mllr. 8.

Pížmovkovitý. P. rostlinv, adoxeae. Nz
Slb. 577

Pížmovník, a, m. aromia, brouk Kk
Br. 341., Brm. IV. 190., Šír II. 62.

Pižmový. P. bylina, zrna, zrnka, kořen.
Mllr. 8., 54., 103.

Pižník, a, m , das Rennthierkalb. Šm.

Pja skupina. Vz Mkl. aL. 228

Pjaceraka pětilistá, rostl. Na jihových
Mor. Brt.

Pjadélko, a, n. = něco malého (kabát,
sukně). Ušil mně to jak p. enom. Val. Vck

Pjadliti se kam = zdlouha a namáhavě
lézti. Co se tam pjadlíš, polez dolů Laš
Kál.

Pjagati = mačkati, mísiti (chléb), Laš.
Wrch ; špiniti. U Příbora. Vek.

Pjantala, plantala, y, f. = kdo všecko
zpjance, zplance, nešika. Laš. Tč.

Pjantati = modrchati, fitzen. Niti se pjan-
tajú Laš. Tč.

Pjasť, ě, f = pěst. Laš. Tč.

Pjastunka, y, f. = pěstounka, chůva.
Slez. Šd.

Pjéček, čku, m. Hráli (kluci) v p-čka
(dlouhý semel). Na mor. Slov. Brt.

Pkelný = pekelný. Alx. B. v. 139. (HP.
75.)

Pláca, e, f. = pláce. Slov. Slav., Dbš. —
P., dle Bača = plácal, povídálek. U Ronova.

Rgl.

Plácač, e, m., plácačka, y, f = nástroj,
jimž se hnůj na vůz naloženy plácá. Us. Sn.

Plácačka hasičská (na jiskry), der Feuer-
besen. Tlm.

Placák = placatý kámen. Us. Rgl.

Plácal, a, m., os. jm. Blk. Kfsk. 962.

Placali-us, a, m P. Tom. Ig., farář 1636.
Jg. H. 1. 611, Jir. Ruk II. 122.

Placanda, y, f. = veliká placka z ne-
kvašeného těsta a to z pobělky. Na Zbir.
Lg.

Plácanice, e, f., das Patschen, die Pat-
scherei; Gewäsch, Geklatsche; Geflicke. Šm.

Plácanina, y, f., vz List fil. XII. 353.
P , das Flickwerk; die Flickerei; das Mach-
werk, die Schmiererei. Šm.

Plácati. — abs. Plácli (dohodli se) a
dům byl prodán. Us. Kšť. — čím. Běžel a
plácl sebou (upadl). Us. Jako když rukama
plácne (v okamžiku) U Kr. Hrad. Kšť. —
kam. Cosi na vodu pláclo. Us. Fč. Plácni
ho do zad. Us. P. si na prsa. Us. Pdl. Po-
lib mě, kam mě maminka plácávala (v řiť).
U Třebonína. Olv.

Placatice, e, f. = placatá čepice. Herm.
Pr. z. 5.

Placatka, y, f., coenanthium, der Blüthen-
kuchen. Nz., Rst. 464. — P. = placatá če-
pice. K. Jir.

Placatý. P. čepice (placatka).

Plácavá, é, f., čes. tanec. Škd., Bačk.

Pláce. Mkl. Etym. 248.

Placek = rozházená kopka sena. U Be-
nešova na Mor. Brt. — P., cka, m. = plátce,
Zahler, m. On je zlý p. Slez. Šd. — P.,
čes. nár. tanec. Bačk.

Plácel, a, m , os. jm. P. Václ. z Elbinka,
měst písař v Hradci Král. 1556.—1604. Cf.
Tf. H. 1. 61., Jg. H. 1. 611., Jir. Ruk. II.
123., 391., Šb. Dj. ř. 277., Sbn. 912., Sdl.
Hr. II. 221., Mus. 1871. 92., Rk. Sl.

Placení. O p. vz Vš. Jir. 464. Na p.
vždy dost času. Us.

Placenta, y, f. = lůžko. Ssavci s p-tou
kroužkovou (zonoplacentalia) a s p. kotou-
čovou (discoplacentalia) Stč. Zem. 812.

Placentalní ssavci děli se na nižší, in-
decidua a vyšší, deciduata. Stč. Zem. 812.

Placina, y,f. = veliký plac. V západních
Čech. P-ny = pole u Velenova. BPr.

Placka jídlo. P. trhané, škvarkové, zelné,
bramborové. Us. Rgl. Sladké p-ky z mouky
vodou zadělané (bez kvasnic). Us. Kšf. Boty,
střevíce jako placky (široké). Dch. Sedí jako
p. (nečinně). Us. Kšť. Pozdě placky píct,
když trouba studená. Us. Vk. Cf. Lámance,
Křástaly. — P. uhlí, die Plattenkohle, pla-
ckové uhlí. Šp., Zpr. arch. VII. 8. — P.
v poli. Oře-li se mokré pole, odhrnuje pluh
placky. Fč. — P. Šátek na hlavě zavázaný
na placku. Němc. B., Jrsk., Rgl. — P.,
alausa, ryba. Brm. III. 3. 334.

Plackovitý, kuchenförmig. Rst. 464.

Plackový. P. uhlí. Vz Placka. Sp., Krost,
Zpr. arch. VII. 9.

Placní vůz. Let. 59.

Plácoň, ě, m. = tlachal. U Kr. Hrad. Kšť.

Plácotina, y, f. = plácot. Šm.

Placúch, u, m. = placek Slez. Sd.

Placucha, y, f., der Plumpsack. Vz Pla-
cák. Rk.

Pláč. V MV. nepravá gloss.a Pa. Cf. Rk.
Sl. P. soví. Mcha. Bylo mu více do pláče
než do práce. Němc. V. 119. P. ženský
jest tajná zbroj proti sprostným mužuorn.
Výb. II. 1654. Když veselosť a smích v domě
jest, stává p. již za dveřmi. Přílišný p.
mrtvým nepomáhá a živým škodí.