272

Plytko, vz Plytký. Oře z plytka. Us.
Šd. Cf. Zákotek.

Plytkosť. Zlozvyky, lenosť, p. Vlčk. Lit.
sl. 78. Chceš-li dojiť v umění věnce, p-sti
nenáviď. Koll. I. 420.

Plytký. Mkl. Etym. 253., aL. 160. Latky(krajáče) ty jsou mnohem širší a plytčí
(mělčejší) na způsob mísy. Mor. Brt. P.
člun. ZObz. XXIII. 81.

Plýtva. Mkl. Etym. 251.

Plýtvač, e, m., der Wüster (plýtvák,
plýtval). Rk.

Plýtvání za Plýtvák oprav v: Plýtvání.

Plýtvati. Mkl. Etym. 252.

Plýtvatý, mit Kiemen versehen. Bern.

Plýtvavosť, i, t., die Neigung zur Ver-
schwendung. Dk.

Plýtvavý, verschwenderisch.

Plýtvoslimák, a, m., calliarira, die Flos-
senqualle. Šm.

Plývati. Mkl. Etym. 252. Slez. Brt. P.
144., Las. Dšk. — kde. Plývá jako masné
na polévce. VSlz. I. 238. Jenž v moři plývá.
Sv. ruk. 230. — kudy. Hlava po Dunaju
plyve. Sš. P. 129. — P. = plévati. Vz Pleti.
Děvče plývalo (plelo) len. Brt. P. 156.

Plza, y, f. = pískovec jemnozrnný, jasno-
žlutý neb tmavohnědý, feinkörniger Karpa-
thensandstein. Val. Vck.

Plzák = mlýnský kámen z Plzně. Rjšk.

— P. = klouzek obecný, boletus annulatus.
Val. Vck. — P. = poklop pouličných otvorů
stok. Exc. — P., a, m., os. jm. — P. Jan.
Arch. VIL 716., Tk. V. 195. — P. Tom.
Blk. Kfsk. 1177.

Plzati. Okolo jezera plzáše (had). Ezp.
1074.

Plzum něco koupiti = jak stojí a leží,
šmahem, v celku, per Bausch und Bogen.
Slez. a laš. Šd., Škd. Uděláme to plzem =
najednou. Laš. Slov. pajzem totéž značí.
Brt. D. 249.

Plzeň = úroda. V Rkk ,plzně — dlě´ =
podlé lidnatosti n. bohatosti své dědiny.
Nár. list. 1886. ě. 183. Příloha. O původu
vz Athen. III. 339. a Nár. list. 1887. č. 177.
Příloha. — P. = město. Položili se na ob-
čiznách před Plzněm. Let. 157. Vytištěno
v Novém Plzni. 1511. Mus. 1884. 537. Z No-
vého Plzně. Arch. VII. 622. Nový P. Arch.
VIII. 599. U Plzni. Arch. VII. 652. Cf. Arch.
VII. 616., 617., Pal. Rdh. II. 127., Tk. V.
254., VI. 353., VII. 417., Tk. Žk. 224., Blk.
Kfsk. 1386., Sdl. Hr. IV. 31., 237 , Mus.
1854.193., Let. (rejstřík), Rk. Sl. Proč mají
kašničkáři z Plzně modré pupky. A proč
nesměl v Plzni do rady volen býti ani
krejčí ani švec ? Vz Sbtk. Krat. h. 86., 274.

— Z Plzně Prokop, vz Prokop z Plzně, Tk.
Žk. 106., 111., 121., Pyp. K. II. 324., Jg.
H. 1. 612., Jir. Ruk. II. 125., Sbn. 508., 513.,
543., 544., 649. — Z Plzně Nového Jan
1472. Jir. Ruk. II. 125.

Plzeňačka, y, f. = žena od Plzně.

Plzenec. Rk. Sl. V P-ci mají na oltáři
čertici. Vz Sbtk. Krat. h. 86.

Plzeňský kraj. Tk. VI. 353., 417. P.
landfrid, Tk. Žk. 224., pivo. — P. Matěj,
kazatel 1614. Jg. H. 1. 613., Jir. Ruk. 11.

125. — P. Bened. 1523. Jir. Ruk. II. 125.

— P., vz Rührenšaft.

Plzeti. Když po něm p. mohli (plaziti
se hadi). GR. Mus. 1862. 378.

Plźik, u, m. = makový řezanec, řezanka.
Slov Rr. Sb.

Plzíny. V Plzínech = pole u Nuzic na
Bechynsku. BPr.

Plzko. Mám p. v hobě, mosim si zapálet
(jdou mi sliny). Neor.

Plzkosc = plzkosť. Kar. 90.

Plzkovina, das Mucin. Rst. 466.

Plzký. Mkl. Etym. 237. P. přelud. Vc.
Lab 47.

Plzňák, a, m. = Plzňan. Mus. 1880. 43.

Plzňan, vz Plzeň, Plzněné. Dal. 152.
Milý svatý, pros za Plzňany. Hus III. 271.

Pízněti. Mkl. Etym. 237.

Plzník, a, m. = chroust. Mllr. 67.

Plzno. Cf. Plzeň, Plzenec, Plznovec.

Plznouti. Mkl. Etym. 237. P. sebou =
upadnouti, fallen. Val. Vck,

Plznúť = plzněti. Ssk. — P. = piznúť.
Val. Brt. D. 249.

Plzný. Rk. 17. oprav v: Rkk. 17. Cf.
Hadoplzný (dod.).

Plž. Mkl. Etym. 37. Cf. Brm. IV. 2. 219.,
222., 230., 254.—258, 272., 282., 284., 303.,
328., Frč. G. 67., Kam. Slov., Hlb. XXXII.
(Rejstřík), Rk. Sl. — P., f. = podzemní díra.
Rr. Sb. Na Mor. sklepům ve vinohradech
anebo mimo dědinu jsoucím posud říkají
plže. Šd. V místě blízkém u lázně jest p.
neb loch pod zemí, ne docela čtyř krokův
zhloubí, ve kterémž pivo choval. Jord. 205.
Rosa v Thesauru píše: plž, m., limax, Weg-
schnecke; plž, e, f. apud aliquos etiam di-
citur skrýše podzemní veliká, sklep klenutý
neb neklenutý, cellarium, Keller. Alii dicunt
plznice, e, f. et plznovec, vce, m. (pivnice).

— P. (závitek) v uchu, trubka vodným mo-
kem naplněná, několikrát v sebe zavinutá.
Dk. P. 19.

Plžek, žka, m., die Schmerle, Bartgrun-
del. Šm.

Plžovy, dle Dolany, sam. u Vltavotýna.

Pňák, u, m., Pflock zur Befestigung der
Faschinen. Bur.

Pňař, e, m. = kdo pně či pařezy vyko-
pává; uhlíř. Laš. Wrch.

Pnavý = pnivý. Ssk.

Pněti. Mkl. Etym. 238., Listy fil. 1884.
485. Pně (íc). — kde (s kým): na kříži.
Hr. ruk. 171., Hus I. 238., Vyb. II. 14., ML.
3. b. Na tém dvém kázanie zákon pní i pro-
roci. Ev. víd. 88. Nikdy nepí, dokudž v ústech
krmě pní. Zbrt. Poct. mr. 10. — jak. Beze
všech vin na kříži pní boží syn. Výb. II.
33. — za koho. Jenž za ny pnělo (tělo
boží). Výb. II. 250.

Pneumatický, pneumatisch. P. dráha,
pošta, vana, NA IV. 221., 224., V. 441.,
sladování, KP. V. 158., zapalovačka, Mj.,
zapalovadlo, Kk., Schd. I. 222., čištění zá-
chodů. Pdl. P. léčení. Vz Slov. zdrav.

Pneumatika, y, f., z řec. = aerodyna-
mika, dynamika plynů (vzdušných těl), die
Pneumatik, Aerodynamik. Nz.

Pneumonokonios-is, y, f. =- zaprášení
dužniny plicní. Vz Slov. zdrav.