273

Pneumothorax, vz Plynatosť.

Pněví = pně, paresy. Hr. rk. 15.

Pněvice Arch. VIL 54., 62., Tk. V. 254.,
Rk Sl.

Pniak, u, m. = peň poraženého stromu.
Slov. Syt. Táb. 251.

Pníček, čku, m , cauliculus, das Keim-
stengelchen. Rst. 466., Nz. — P. = malý
peň. Ten uťal pníčka u chodníčka. Cf. Utíti.
Val. Vck.

Pňok, u, m. = pník. Laš. Tč.

Pňov, vz Pněv. Arch. IV. 309. P. z: Pně-
jov. Jir.

Pňovice. Tov. 26., Blk. Kfsk. 1386, Rk.
Sl.

Pňovský, ého, m. Tov. 131., Výb. II.
805

Pňovy, Stamm-, Wurzel-. P. dřevo. Laš.
Tč. — P. zpuchlý, proleželý, stockig. Sl.
les.

Pilulka, y, f., lygodium, die Schlangen-
zunge, rostl. Vz Rstp. 1778.

Pnulý, kletternd. Rst. 466.

Puutelnosť, i, f., die Expansibilitat. Nz.

Pnutelný, expansibel. Nz., Ssk.

Pnutí, n., die Spannung. Rk.

Pňůvka, y, f. = motyka na kopání pňů
(pařezů). Laš. Brt, Tč., Wrch.

Pnyx v Athenách.

Po s dat. Cf. Bdl. Obr. 45., 46. — S lo-
kalem Cf. Brt. D. 188. Po distributivné
v nářečí val. a laš pojí se s akkus. Dosta-
nete po tři grejcary. Dali po dvě sta zla-
tých. Mor. Brt. D. — Složené se slovesy
atd. Cf Jurs. 22., 25.—29., 31., 34, Brt. D.
168., Mtc 1879 152. nn , Bž. 165. Po v kom-
par. Cf. Pk. v olom. progr. 1875. 10.

Poachkati = povzdechnouti sobě slovem
ach. Slov. Phľd. II. 122., HVaj. BO. I. 98.

Poarabštiti koho, se, zum Arabem ma-
chen. Šmb.

Poarendovati, alles in Pacht nehmen.
Slov Bern.

Poarrestovati koho, eine Zeit lang ker-
kern. Šm.

Pobaba (z pobava; asi ne od slovanské
bohyně Báby. Brt.) = práce neplacená,
kterou sousedé konají, když někde hoří,
když tahají vazbu na stavení a p. Vhl.,
Dch. Z pobaby něco dělati = zvolna, po
chvíli. Laš. Wrch. Vz Brt. N. p. III. str.
VIII.

Pobabiny, pl, f. = lnové pohrobky, co
ležeti zostali na poli, když len se posbíral,
též pomrvený len z hromádek na poli nebo
při mlácení. Slez. Šd Vz Pobaba.

Pobabrač, e, m., Besudler, m. Slov. Bern.

Pobabrati co: čižmičky. Sl. ps. 352 —
se kde: v blátě (umazati se), v jídle (po-
rypati se) Mor. Vck.

Pobabriť = pocuchati. Slov. Němc. VII.
38. Cf. Pobabrati.

Pobačiť = pamatovati. Slov. Bern.

Pobádací, Betreibungs- P. žádosť, J tr.,
slůvka (nuže! vzhůru!). Lpř.

Pobádaný; -án, a, o, angetrieben. Us.
Pdl.

Pohádati sa = zdáti se. Mi se p-dá.
Val. Brt. D. 249.

Pobadkati = pobádati. Slov. Bern.

Pobaláchati = poblázniti někoho, när-
risch machen. Val. Vck.

Pobalkánský, am Balkan gelegen. P.
krajiny. Šmb.

Pobalsamovati, ganz einbalsamiren.
Bern

Pobalušiti = pobalamutiti; pobouřiti.
Slov. Pol obce p-šil. Zátur. Nápr. 36.

Pobarveni galvanické. Mj. 412.

Pobásniti co čím. Náboženstvím p-nil
člověk vesmír, poesií epickou zase svět po-
zemský a člověka. Vlč. Tužb. 65.

Pobáti se, eine Zeitlang sich fürchten.
Bern.

Pobdíti ... u sebe mnoho pobdíš (uzna-
menáš). Hr. rk. 423. Ktož pobdí v svědomí
hřiech smrtelný. Št. Uč. 130. a. — se. Ktož
se pobdí, žej' kde smrtelným hřiechem
shřešil. Št. Kn. š. 220.

Pobeblositi = poplkati. U Brušp. Mtl.

Pobeblovati se komu = posmívati se.
U Brušp. Mtl.

Poběda je složenina po — bieda a zna-
mená dle Gb. v List. fil. 1885. 270. = zá-
pas bojovný, boj Ktažto bude v zlém p.
(kd)ž boj bude ve zlém), nenie kto co po-
věda, jedno každý: Hoře! běda! Alx. V.
146.

Pobědákať, etwas klagen. Slov. Bern.

Póbědě = po obědě, zastr. Gb. Ml. 19.

Pobedliti, ein wenig wachen. Slov. Bern.

Poběh = útěk. O p-ze nevědúce. Alx. V.
v. 1772. (HP. 43.). — P. = křik. Pred tím
pobehem anebo krikem císarskú pannu
s koňa ssadili. Slov. Koll. Zp. I. 49.

Pobehajka, y, f. = poběhlice. Slov. Sokl.
I. 123.

Poběhaný. Měli s p-nou (měli proč bě-
hati, hatten viel zu laufen). U Dobrušky.
Vk.

Poběhlec. Šf. Strž. II. 166., Bart. 125.

— P. od církve. Výb. II. 1575. Julianus p.
Hus I. 180.

Poběhlkyně, ě, f., die Landstreicherin.
Krnd. 198.

Poběhlosť. Krnd. 200. P. od Boha. Hus
I. 93.

Poběhlsťví, n. = poběhlosť. Šm.

Poběhlý člověk, Pož. 96., křesťan. Ottersd.
I. s. 3.

Poběhnouti. — koho. On je pobíhal
(běhal od jedné ke druhé). Us. Vk. — kam.
Jda s lidmi, nepředbíhej ani v stranu ne-
pobíhej. Bž. exc. — odkud (proč): od
pravdy pro strach. Hus I. 353., 455. II.
314. — odkud kam. Poběhnul z Preslavi
k Chorvatům. Šf. Strž. II. 269. — čeho.
Bude-li pravda na straně naší, také jí bohdá
pobíhati nebudete. Pal. Práce jsem nikdy
nepobíhal. Šf. III. 193. Kdyby tebe poběhl
a jinde pomoci hledal. Dik. A tak vůle
otcovy nepodbíhali BR. II. 14. b. Vždycky
mne pobíhal. Výb. II. 1671. Seres, národ
mezi sebou tichý a pokojný, kterýž jiných
lidí pobíhá. Kosmogr. 70. B. — o kom.
Dobré slovo o nich poběhne. Kšch. 2. Zlé
pověsti poběhnú o něm. Kšch. 2. — po
kom. Štilfrid po něm poběže. Výb. II. 45.

— jak proti komu. Hněvivě proti Rudol-
tovi poběže. Výb. II. 45.



	273

	Pneumothorax, vz Plynatosť. Pněví = pně, paresy. Hr. rk. 15. Pněvice Arch. VIL 54., 62., Tk. V. 254., Rk Sl. Pniak, u, m. = peň poraženého stromu. Slov. Syt. Táb. 251. Pníček, čku, m , cauliculus, das Keim- stengelchen. Rst. 466., Nz. — P. = malý peň. Ten uťal pníčka u chodníčka. Cf. Utíti. Val. Vck. Pňok, u, m. = pník. Laš. Tč. Pňov, vz Pněv. Arch. IV. 309. P. z: Pně- jov. Jir. Pňovice. Tov. 26., Blk. Kfsk. 1386, Rk. Sl. Pňovský, ého, m. Tov. 131., Výb. II. 805 Pňovy, Stamm-, Wurzel-. P. dřevo. Laš. Tč. — P. zpuchlý, proleželý, stockig. Sl. les. Pilulka, y, f., lygodium, die Schlangen- zunge, rostl. Vz Rstp. 1778. Pnulý, kletternd. Rst. 466. Puutelnosť, i, f., die Expansibilitat. Nz. Pnutelný, expansibel. Nz., Ssk. Pnutí, n., die Spannung. Rk. Pňůvka, y, f. = motyka na kopání pňů (pařezů). Laš. Brt, Tč., Wrch. Pnyx v Athenách. Po s dat. Cf. Bdl. Obr. 45., 46. — S lo- kalem Cf. Brt. D. 188. Po distributivné v nářečí val. a laš pojí se s akkus. Dosta- nete po tři grejcary. Dali po dvě sta zla- tých. Mor. Brt. D. — Složené se slovesy atd. Cf Jurs. 22., 25.—29., 31., 34, Brt. D. 168., Mtc 1879 152. nn , Bž. 165. Po v kom- par. Cf. Pk. v olom. progr. 1875. 10. Poachkati = povzdechnouti sobě slovem ach. Slov. Phľd. II. 122., HVaj. BO. I. 98. Poarabštiti koho, se, zum Arabem ma- chen. Šmb. Poarendovati, alles in Pacht nehmen. Slov Bern. Poarrestovati koho, eine Zeit lang ker- kern. Šm. Pobaba (z pobava; asi ne od slovanské bohyně Báby. Brt.) = práce neplacená, kterou sousedé konají, když někde hoří, když tahají vazbu na stavení a p. Vhl., Dch. Z pobaby něco dělati = zvolna, po chvíli. Laš. Wrch. Vz Brt. N. p. III. str. VIII. Pobabiny, pl, f. = lnové pohrobky, co ležeti zostali na poli, když len se posbíral, též pomrvený len z hromádek na poli nebo při mlácení. Slez. Šd Vz Pobaba. Pobabrač, e, m., Besudler, m. Slov. Bern. Pobabrati co: čižmičky. Sl. ps. 352 — se kde: v blátě (umazati se), v jídle (po- rypati se) Mor. Vck. Pobabriť = pocuchati. Slov. Němc. VII. 38. Cf. Pobabrati. Pobačiť = pamatovati. Slov. Bern. Pobádací, Betreibungs- P. žádosť, J tr., slůvka (nuže! vzhůru!). Lpř. Pobádaný; -án, a, o, angetrieben. Us. Pdl. Pohádati sa = zdáti se. Mi se p-dá. Val. Brt. D. 249. Pobadkati = pobádati. Slov. Bern.	Pobaláchati = poblázniti někoho, när- risch machen. Val. Vck. Pobalkánský, am Balkan gelegen. P. krajiny. Šmb. Pobalsamovati, ganz einbalsamiren. Bern Pobalušiti = pobalamutiti; pobouřiti. Slov. Pol obce p-šil. Zátur. Nápr. 36. Pobarveni galvanické. Mj. 412. Pobásniti co čím. Náboženstvím p-nil člověk vesmír, poesií epickou zase svět po- zemský a člověka. Vlč. Tužb. 65. Pobáti se, eine Zeitlang sich fürchten. Bern. Pobdíti ... u sebe mnoho pobdíš (uzna- menáš). Hr. rk. 423. Ktož pobdí v svědomí hřiech smrtelný. Št. Uč. 130. a. — se. Ktož se pobdí, žej' kde smrtelným hřiechem shřešil. Št. Kn. š. 220. Pobeblositi = poplkati. U Brušp. Mtl. Pobeblovati se komu = posmívati se. U Brušp. Mtl. Poběda je složenina po — bieda a zna- mená dle Gb. v List. fil. 1885. 270. = zá- pas bojovný, boj Ktažto bude v zlém p. (kd)ž boj bude ve zlém), nenie kto co po- věda, jedno každý: Hoře! běda! Alx. V. 146. Pobědákať, etwas klagen. Slov. Bern. Póbědě = po obědě, zastr. Gb. Ml. 19. Pobedliti, ein wenig wachen. Slov. Bern. Poběh = útěk. O p-ze nevědúce. Alx. V. v. 1772. (HP. 43.). — P. = křik. Pred tím pobehem anebo krikem císarskú pannu s koňa ssadili. Slov. Koll. Zp. I. 49. Pobehajka, y, f. = poběhlice. Slov. Sokl. I. 123. Poběhaný. Měli s p-nou (měli proč bě- hati, hatten viel zu laufen). U Dobrušky. Vk. Poběhlec. Šf. Strž. II. 166., Bart. 125. — P. od církve. Výb. II. 1575. Julianus p. Hus I. 180. Poběhlkyně, ě, f., die Landstreicherin. Krnd. 198. Poběhlosť. Krnd. 200. P. od Boha. Hus I. 93. Poběhlsťví, n. = poběhlosť. Šm. Poběhlý člověk, Pož. 96., křesťan. Ottersd. I. s. 3. Poběhnouti. — koho. On je pobíhal (běhal od jedné ke druhé). Us. Vk. — kam. Jda s lidmi, nepředbíhej ani v stranu ne- pobíhej. Bž. exc. — odkud (proč): od pravdy pro strach. Hus I. 353., 455. II. 314. — odkud kam. Poběhnul z Preslavi k Chorvatům. Šf. Strž. II. 269. — čeho. Bude-li pravda na straně naší, také jí bohdá pobíhati nebudete. Pal. Práce jsem nikdy nepobíhal. Šf. III. 193. Kdyby tebe poběhl a jinde pomoci hledal. Dik. A tak vůle otcovy nepodbíhali BR. II. 14. b. Vždycky mne pobíhal. Výb. II. 1671. Seres, národ mezi sebou tichý a pokojný, kterýž jiných lidí pobíhá. Kosmogr. 70. B. — o kom. Dobré slovo o nich poběhne. Kšch. 2. Zlé pověsti poběhnú o něm. Kšch. 2. — po kom. Štilfrid po něm poběže. Výb. II. 45. — jak proti komu. Hněvivě proti Rudol- tovi poběže. Výb. II. 45.