280

a p. P. se s někým — své účty pořádati.
Us. Vhl. A s zlořečenými počten jest. Výb.
II. 408. — čemu. Čtení služebnému tak
mnoho užitkuov nepočítám, kteréž ty po-
kládáš.1491. Mus. 1883. 363. — čím. Ne-
víme, čím bychom to p-li, worin wir den
Grund davon suchen sollten. Us Vk. On
to počítal vodou (přičítal vodě). Vk. —
jak. Počítajíc měřici po póldruhém gr.
Půh II. 242. P. něco v duchu. Us. Pdl. —
se. A jestliby kdo z nich nepočta se, z domu
krčemného odešel, ohne die Zeche bezahlt
zu haben. 1546. Mtc 1877. 156. P. se = há-
dati se. U Příbora. Brt. D 249.

Počitek, tku, m Vch. Arn. II. 11.

1 Počíti. Hr. ruk. M. 857. Abychom po-
čili. Kar. 76. Jestli jste nepočuli (neslyšeli).
Brt. Cos tam počul za novinku? Sš. P.
668.

2. Počíti. Novotvary počnouti, čnul, čnut,
čnutí v jazyku spisovném se nedopouštějí.
Gb. Ml. 152. Počen = počav. Hr. ruk U.
394. a j. — co: pokánie. Št. Kn. š. 31. —
odkud (čím jak). Kdyby jel až na západ
slunce počna od východu. Výb. II. 43.
Z cizoložstva počala. Výb. II 922. Počnouc
od prvního až do osmého. 1512. To slovo
(kněz) počíná se od k ; Znamenaj, od které
čteny to slovo počíná; Kristus z panny
duchem sv. jest počat. Hus I. 362., 478.,
II. 88. A tak počnu je (knihy) ve jmě božie
a najprve od základu křesťanské viery. Št.
Kn. š. 6. — v čem. Nový život ve všem
počne. Sá. Není dosti k spasení v dobréM
počíti, ale musíme v něm setrvati. BR. II.
779. b. — čím (jak). Počíti hláskou b (ne:
s hláskou). Prk. Krok. IV. 110. Kniha po
číná se předmluvou. Mus. 1883. 363. Počneš
dcerú a tu poviješ. Výb. I. 390. Jenž sej'
počal duchem sv ; Tehdyť jim jest počala
panna; Počal se jest duchem sv., ne semenem
mužským; Synem počala jemu. Šf. Kn. š.
19., 25., 10. Maria počala synem v té ra-
dosti. Sv. ruk. 54. Synem p la bez mužské
pomoci. 1415. Až z něho p-la synem. Pal.
Rdh. II. 87. — s inft. P-lo na den svítať
Sl. pov. č. 176. I počechu govoriti. LS. On
poče se raditi. Alx. Žena jemu poče brániti
Jir. exc. Počel mi láti NB. Tč. 279. Aby
(pomoc zemská) počata byla vybírati ZM.
306. Voj se poče hotovati, Poče vesel býti.
Alx. Počechu ho kamenovati Pass. Počal
ji chváliti od očí až dolóv. Hus III. 81. (II.
383.). Ještě se učiti počni; Počal člověkem
býti; Počely se káti Št. Kn. š. 12, 19., 21.
(26, 28.).— jak. P. si drze, Šmb., samo-
statně. Osv. Počíná si, jakoby.. Dch Dobře
počenše zle konáte. Hus III. 270 (Kristus)
podlé božstva nepočal se jest; Z té panny
krve čistě bez poškvrny se počal; Ano se
zlé vždy počíná z nova..., po tisíc tisícóv
let počne se právě jako najprvní den;
S hřiechem počíti plod Št Kn. š. 19., 28.,
104. — s kým. Aby Buoh dal dokonati,
coj' s vámi počal. St Kn. š. 79. — kde.
Rýn se p-ná na Alpách a Sáva v horách
kraňských Šb. Co dobrého jsi v nás počal.
Mž. 42. Chytře si při tom p-ná. Posp. P-la
se mezi nimi hádka. Sá. — kdy. Tu se
v tu dobu šturm poče. Alx S půlnocí nový

rok právě se p-nal. Mcha. — že. Počali
jsme (= myslili jsme), že půjdeme séct, ale
nejde nám to. Val. Vck.

Počitlivosť, i, f., die Wahrnehmbarkeit.
Vch. Ar. II. 49.

Počiťovať = počísti Slov. Bern.

Počka, y, f., vrch v Příbramsku. Krč.

Počmalikovati = počmárati.— co čím.
Kos.

Počmarykovati = počmárati. Us. Sá.

Počmýrati, počmýrávati = škrabati. —
koho čím: vousy, peřím. Kos.

Počo = proč. Nuž načo p. sa hneváte ?
Ev. šk. III. 21.

Počochniti se v něčem = poďoubati.
U Kr. Hrad. Kšť.

Počpotiť sa = potknúť sa. Slov. Ssk.
Počrêti = načerpati, nabrati. P. vody.
Ppl. Gr. strb. 41.

Počstiti, honorificare Ž. wit. 49. 15. a j.

Počta, y, f., Rechnungsaufgabe. Slov. Ssk.

Pocták, a, m. = poštovský sluha, listonoš.
U N Kdyně. Rgl.

Počtář, Zählapparat, m. Hr.

Počtáriť, Postmeister sein. Slov. Bern.

Počtejn, a, m., Pottenstein, městečko
u Vamberka.

Počtení, Lesen, Lekture. V té knize je
hezké p. Us. Tbnk.

Počtovatel, e, m., der Zähler, Rechner.
Sm.

Počtovati, vz Počítati. Slov. a slez. a
mor. Klš. Kto počtuje, ten gazduje. N. Hlsk.
IV 235.

Počtověda, y, f., die Arithmetik. Nz.,
Koll. St. 284.

Počtovědec, dce, tu., der Rechenmeister.
Šmb. S. II. 169.

Počtveračiti, ein wenig treiben, tollen.
Sm

Počtverný, quaternär Nz.

Počučať, ein wenig still bleiben, schweigen.
Slov. Bern.

Počúchati koho = postříkati. Slez. Šd.

Počuchný, schnuffelnd. Šm.

Počušky. ganz still. Slov. Ssk.

Počúť Němc VII. 35 , Brt. P. 164., Ht.
Ml. sl 207., Dbš. Sl. pov. I. 249., Koll. Zp.
I. 263., Mkl. Etym. 37.

Počúvadlo, a, n., ves v Hontě na Slov.
N Hlsk III. 259

Počúvnout = počúti. Slov. Slav.

Počuvný = poslušný. Slov. Hdž. Šlb, 22.,
Klčk VI. 105.

Počvina, y, f. = počevní horstvo, Liegend-,
Sohlengestein, n. Hř.

Pod s akkus. a instr. vz Brt. D. 188. —
Pod s akkus. na otázku kde místo instr. na
Mor. Dělali pod hutě, pod jamy atd. Vz
více v Brt. D. 190. — Pod v kompositech.
Vz Pk v Olom. progr. 1875. 11. a Jurs.
20 , 24., 27 , 29., 32.

1. Podací. Súdě se o to p. Půh. II. 287.
Že to p. jest duchovní moc. Hus. I. 450.
Kostelní p Výb. I 1017. — P. = podací
pán, der Collator. Kteréhož oltáře on jest
p. 1518. Soudn. kn. op.

2. Podací list (poštovní), Aufgabeschein,
n., pošta, -post, protokoll, úřad. Cf. Cor.
jur. IV. 3. 1. 414.