Předchozí (282)  Strana:283  Další (284) |
|
|||
283
|
|||
|
|||
Podcestky, pl., f. = pole u Otaslavic, Pk.,
u Jamen na Písecku. Vz Podcestníky. BPr. Podcestníky, pl., m. = pole u Nekvasova
na Nepom. Cf. Podcestky. BPr. Podcez, u, m., v pivovar. = pospod jsoucí
pivo zkalené. Dch. Podcibulí, n., der Zwiebelkuchen. Nz.,
Rosc. 6. Podcísař, e, m. Učinil krále anglického
vikářem nebo podciesařím svého ciesařstvie. Kar. 55. Podcurknouti krávy = na rychlo po-
dojiti. U Kr. Hrad. Kšť. Podcuky, pl., m. = krmě dobytku. Slov.
Hdž. Slb. 86. Podčaply, Podčap o. Kotzab, ves u Břez-
nice; Podčap o. Počap, ves u Štětí; Pod- čapl, Počapel, Podschapel, vsi u Pardubic a u Berouna. PL. Podčárkovati = podškrtati. Těsnop. 33.
Podčárový tisk, unter der Linie. Kos.
Ol. 1. 276. Pod čas, zu Zeiten, manchmal. Laš. Tč.
Podčeleď, i, f., Untergeschlecht, n. Ná-
rodkové p-di thrácké. J. Lpř. Podčeledí, n.=podčeleď. Sl. les., Ssk.
Podčelistní, infra-, submaxillaris. P. kra-
jina, regio s. Podčepník, u, m. = ložisko čepu, Zapfen-
lager, n. Hř. Podčernovský Mlýn u Hlinska.
Podčeší. Cf. Podkoní, List fil. 1884.
436. Jeden p. Pass. 299. Podčešulka, y, f., calathea, rostl. Vz
Rstp. 1484. Podčím = pokud. Slov. P. som bol mladý.
Sb. sl. ps. II. 1. 106. Podčiněný; -ěn, a, o, unterstellt; unter-
worfen. P. národ. Šf. Strž. I. 341. Lid p-ný zákonu. Sš. II. 45., 36. Podčiniti co komu. A slovům těm dle
svého náhledu smysl pravý podčíněli. Sš. Sk. 160. P. sobě koho. Šf. Strž. II. 397. Podčíšník, a, m.= podčeší, dvorní hod-
nosť. Kká. Td. 26. Vz Ott. IL 612. Poddací pán. Výb. II. 1362. Aby k němu
hleděli jako k svému p-mu. Ib. 769.— P.= poddaný. Ráčil se s p-cími srovnati. Krnd. 201. (200.). Aby se s ním sjednali p. Výb. II. 740. Cožkolivěk přikáže prelát, to má jeho p. učiniti z poslušenstvie; Aby p. ne- byli příčina k hřiechu svým prelátóm. Hus I. 87., 242. Poddajnosť, i, f., die Nachgiebigkeit. P.
materialu. Dk. Aesth. 615. Poddajný, nachgiebig. P. material. Dk.
Poddanec, nce, m., subditus. Na jiných
svých p-cích. Ev. olom. 38. Poddanský. P. poměry. Mus. 1880. 5l8.
Poddanství. Ct. Kram. slov.
Poddaný komu. Aby seděl na rúchu
sobě p-ném (podloženém) a měkkém. Chč. P. Země jeho otci p-ná. Troj. Každá duše vyšší moci buď poddána. Št. Kn. š. 107. Aby jeden druhému vždy poddán byl po- slušenstvím. Ib. 101. Velim kratší cestu mají do nebes p-ní jiným ve jmě božie nežli ti, jimž sú poddáni. Št. Kn. š. 114.— P., der Unterthan. Cf. Zř. zem. Jir. 456.-457., 693., 696., Sdl. Hr. I. 16., 41., 90., 130., |
183., 198., 235., II. 282., IV. 177., 276., 213.,
258., V. 165., VI. 251.—257. Když stojí pán poddanými, stojí p-ní pánem. Němc. Utisko- váni, stížnost p-ných. J. tr. Poddarsko, a, n., sam. u Žďáru.
Poddati. — koho. Poddá těpán pada-
jícieho před nepřátely tvými. Hus I. 55. I poddal zámek ten úředník, komuž pán jej poručil. Let. 463. Nepodaj mne, ne tradas me. Ž. wit. 27. 3. (46. 4., 36. 7., 62. 11.) — se. Město se p-lo. Šb. F. Poddáš se (v dětské hře) ? Us. — se komu, čemu. Nebo Buoh otec synu svému súd veliký poddal. Krnd. 50. Však mi se musí p. Marg. v. 268. Vale- rial poddal (odevzdal) jeho atarostě Ypoli- tovi. Pass. mus. 428. P. se lenstvu, cierkvi, království ďáblovu, práci, hřiechu; Mój pán vše mi poddal; Smilný najprv svú duši poddá ďáblu. Št. Kn. š. 31., 32., 49., 89., 179., 116., 184. (18., 19.) — več. Jest mu službú poddáno. Pass. mus. 319. Aby mi se v též právo poddal. Výb. II. 42. V tu nečistú milosť poddadúc vešken svój úmysl. Št. Kn. š. 128. — se nač. Na smrť se poddal, bude-li mu jediné písmo okázáno na ten artikul. Arch. VIII. 340. — se k čemu. Za Št. polož: Kn. š. 2. K tomu on se ne- poddá (nedá se přemluviti). Us. Rgl. K míru se p. Šbr. — co kam. Martin to na právo poddává. NB. Tč. 8. — se komu proti komu. Mnoho pánóm protiv jedinému pánu svému poddali jsme se. Št. Kn. š. 18. — se čemu jak. Ktož by se nechtěl rád pod- dati zlým obyčejem té žádosti rozkoši? Št. Kn. š. 183. — co komu proč. Svú vóli pro Buoh p. starostě svému. Št. Kn. š. 130. — se čeho. Za Št. polož: Kn. š. 130. — se kdy. Neb rozum poddá se v tom těles- ném skutku tělesenstvi. Št. Kn. š. 67. Poddědiní, n. = pole pod dědinou. MzO.
1890. 128 Poddělaný; -án, a, o. P. rukopis, unter-
schoben, verfälscht. Šf. III. 173. Poddělati něco, interpoliren. Šf. III.
359. Poddělavač, e, m., Interpolator. Šf. III.
360. Poddělení, subdivisio. Nz., Dk. Aesth.
469., Jd. 86. Poddělený něčemu, untergeordnet. Šf.
Strž. II. 266. Podděliti co jak. Plinius Suevy na dvě
větve podděluje. Šf. Strž. 1. 443. Poddělka. Šf. III. 361.
Podděložný, hypokotylní. Hg. 75., SP.
II. 114. Poddeník, u, m. = podděnek. Sl. les.
Poddeňkovitý, wurzelstockig. Šm.
Poddlužník, a, m., der Nachschuldner.
Poddolčí, n. = pole u Přerova. Pk.
Poddoubnice. Cf. Rstp. 1907.
Poddozorce, e, m., der Unteraufseher,
v horn.. der Kratzenführer. Hrbk. Poddražice, dle Budějovice. Poddraschitz,
sam. u Starých Benátek. Poddružený; -en, a, o, untergeordnet.
P. (lomené) samohlásky. Ndr. Poddružnosť, i, f., subalternatio. Psp.
Poddružný, untergeordnet. Psp., Šf. III.
629. |
||
|
|||
Předchozí (282)  Strana:283  Další (284) |