283

Podcestky, pl., f. = pole u Otaslavic, Pk.,
u Jamen na Písecku. Vz Podcestníky. BPr.

Podcestníky, pl., m. = pole u Nekvasova
na Nepom. Cf. Podcestky. BPr.

Podcez, u, m., v pivovar. = pospod jsoucí
pivo zkalené. Dch.

Podcibulí, n., der Zwiebelkuchen. Nz.,
Rosc. 6.

Podcísař, e, m. Učinil krále anglického
vikářem nebo podciesařím svého ciesařstvie.
Kar. 55.

Podcurknouti krávy = na rychlo po-
dojiti. U Kr. Hrad. Kšť.

Podcuky, pl., m. = krmě dobytku. Slov.
Hdž. Slb. 86.

Podčaply, Podčap o. Kotzab, ves u Břez-
nice; Podčap o. Počap, ves u Štětí; Pod-
čapl, Počapel, Podschapel, vsi u Pardubic
a u Berouna. PL.

Podčárkovati = podškrtati. Těsnop. 33.

Podčárový tisk, unter der Linie. Kos.
Ol. 1. 276.

Pod čas, zu Zeiten, manchmal. Laš. Tč.

Podčeleď, i, f., Untergeschlecht, n. Ná-
rodkové p-di thrácké. J. Lpř.

Podčeledí, n.=podčeleď. Sl. les., Ssk.

Podčelistní, infra-, submaxillaris. P. kra-
jina, regio s.

Podčepník, u, m. = ložisko čepu, Zapfen-
lager, n. Hř.

Podčernovský Mlýn u Hlinska.

Podčeší. Cf. Podkoní, List fil. 1884.
436. Jeden p. Pass. 299.

Podčešulka, y, f., calathea, rostl. Vz
Rstp. 1484.

Podčím = pokud. Slov. P. som bol mladý.
Sb. sl. ps. II. 1. 106.

Podčiněný; -ěn, a, o, unterstellt; unter-
worfen. P. národ. Šf. Strž. I. 341. Lid p-ný
zákonu. Sš. II. 45., 36.

Podčiniti co komu. A slovům těm dle
svého náhledu smysl pravý podčíněli. Sš.
Sk. 160. P. sobě koho. Šf. Strž. II. 397.

Podčíšník, a, m.= podčeší, dvorní hod-
nosť. Kká. Td. 26. Vz Ott. IL 612.

Poddací pán. Výb. II. 1362. Aby k němu
hleděli jako k svému p-mu. Ib. 769.— P.=
poddaný. Ráčil se s p-cími srovnati. Krnd.
201. (200.). Aby se s ním sjednali p. Výb.
II. 740. Cožkolivěk přikáže prelát, to má
jeho p. učiniti z poslušenstvie; Aby p. ne-
byli příčina k hřiechu svým prelátóm. Hus
I. 87., 242.

Poddajnosť, i, f., die Nachgiebigkeit. P.
materialu. Dk. Aesth. 615.

Poddajný, nachgiebig. P. material. Dk.

Poddanec, nce, m., subditus. Na jiných
svých p-cích. Ev. olom. 38.

Poddanský. P. poměry. Mus. 1880. 5l8.

Poddanství. Ct. Kram. slov.

Poddaný komu. Aby seděl na rúchu
sobě p-ném (podloženém) a měkkém. Chč.
P. Země jeho otci p-ná. Troj. Každá duše
vyšší moci buď poddána. Št. Kn. š. 107.
Aby jeden druhému vždy poddán byl po-
slušenstvím. Ib. 101. Velim kratší cestu
mají do nebes p-ní jiným ve jmě božie
nežli ti, jimž sú poddáni. Št. Kn. š. 114.—
P., der Unterthan. Cf. Zř. zem. Jir. 456.-457.,
693., 696., Sdl. Hr. I. 16., 41., 90., 130.,

183., 198., 235., II. 282., IV. 177., 276., 213.,
258., V. 165., VI. 251.—257. Když stojí pán
poddanými, stojí p-ní pánem. Němc. Utisko-
váni, stížnost p-ných. J. tr.

Poddarsko, a, n., sam. u Žďáru.

Poddati. — koho. Poddá těpán pada-
jícieho před nepřátely tvými. Hus I. 55.
I poddal zámek ten úředník, komuž pán
jej poručil. Let. 463. Nepodaj mne, ne tradas
me. Ž. wit. 27. 3. (46. 4., 36. 7., 62. 11.) —
se. Město se p-lo. Šb. F. Poddáš se (v dětské
hře) ? Us. — se komu, čemu. Nebo Buoh
otec synu svému súd veliký poddal. Krnd.
50. Však mi se musí p. Marg. v. 268. Vale-
rial poddal (odevzdal) jeho atarostě Ypoli-
tovi. Pass. mus. 428. P. se lenstvu, cierkvi,
království ďáblovu, práci, hřiechu; Mój pán
vše mi poddal; Smilný najprv svú duši
poddá ďáblu. Št. Kn. š. 31., 32., 49., 89.,
179., 116., 184. (18., 19.) — več. Jest mu
službú poddáno. Pass. mus. 319. Aby mi
se v též právo poddal. Výb. II. 42. V tu
nečistú milosť poddadúc vešken svój úmysl.
Št. Kn. š. 128. — se nač. Na smrť se
poddal, bude-li mu jediné písmo okázáno
na ten artikul. Arch. VIII. 340. — se k čemu.
Za Št. polož: Kn. š. 2. K tomu on se ne-
poddá (nedá se přemluviti). Us. Rgl. K míru
se p. Šbr. — co kam. Martin to na právo
poddává. NB. Tč. 8. — se komu proti
komu. Mnoho pánóm protiv jedinému pánu
svému poddali jsme se. Št. Kn. š. 18. —
se čemu jak. Ktož by se nechtěl rád pod-
dati zlým obyčejem té žádosti rozkoši? Št.
Kn. š. 183. — co komu proč. Svú vóli
pro Buoh p. starostě svému. Št. Kn. š.
130. — se čeho. Za Št. polož: Kn. š. 130. —
se kdy. Neb rozum poddá se v tom těles-
ném skutku tělesenstvi. Št. Kn. š. 67.

Poddědiní, n. = pole pod dědinou. MzO.
1890. 128

Poddělaný; -án, a, o. P. rukopis, unter-
schoben, verfälscht. Šf. III. 173.

Poddělati něco, interpoliren. Šf. III.
359.

Poddělavač, e, m., Interpolator. Šf. III.
360.

Poddělení, subdivisio. Nz., Dk. Aesth.
469., Jd. 86.

Poddělený něčemu, untergeordnet. Šf.
Strž. II. 266.

Podděliti co jak. Plinius Suevy na dvě
větve podděluje. Šf. Strž. 1. 443.

Poddělka. Šf. III. 361.

Podděložný, hypokotylní. Hg. 75., SP.
II. 114.

Poddeník, u, m. = podděnek. Sl. les.

Poddeňkovitý, wurzelstockig. Šm.

Poddlužník, a, m., der Nachschuldner.

Poddolčí, n. = pole u Přerova. Pk.

Poddoubnice. Cf. Rstp. 1907.

Poddozorce, e, m., der Unteraufseher,
v horn.. der Kratzenführer. Hrbk.

Poddražice, dle Budějovice. Poddraschitz,
sam. u Starých Benátek.

Poddružený; -en, a, o, untergeordnet.
P. (lomené) samohlásky. Ndr.

Poddružnosť, i, f., subalternatio. Psp.

Poddružný, untergeordnet. Psp., Šf. III.
629.