312

Pohnouti. Ž. wit. 16 5., 37. 17., 52. 4.
— kým, se čím. P. se hněvem. Výb. II.
1636 Z kořen jest pohnul Wigleff rotami
antichristovými Chč. Mus. 1880. 540. — se
komu jak Jak se člověkovi přes 50 po-
hne = má 50 let. Val. Brt. D. 251. — se
kudy. Kolem děcka p-la se náruč její.
Kká. K sl. j. 88 — se kde (jak). P. se
ve společnosti s jistotou. Hrts. Koule po-
hybující se na čáře přímé. ZČ. I. 257. —
proti čemu Vodorovně proti sobě se po-
hybují. Kk. Br. 3. — kdy čím. To za té
doby světem p-valo. Osv 1. 78. Vz Po-
hýnať.

Pohnrechtní právo. Mus. 1882. 512 , 513.

Pohnutelný. P. svátky. Šf. III. 243. —
P. = pohnutlivý P. příčina. 1657. Wtr.

Pohnutí, Bewegung. Bez p. státi, ležeti
Vrch. — P. = zbouření Scházeli se před
samým p-tím i potom. Bart. 86.

Pohnutka žádosti Dk JP. 147. Z p tek
politických něco učiniti. Šmb. Často by-
chom se styděli za své největší skutky,
kdyby svět věděl jejich p-tky. Sb. uč.

Pohnutlivosť, i, f, die Rührseligkeit.
Dch.

Pohnutlivý. Dk. Pohřeb slavný byl, ale
i p-vý. Sk.

Pohnutý. Moře p. Us. Pdl — jak. Čas
divé p-tý. Mus 1880. 24. - k čemu: k sl-
zám. Us.

Pohoda, serenum = chvíle, počasí. Phľd.
1883. 141. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf.
Zbrt. 289. Dy se máchá (pere), třa (třeba)
vody, dy se suší, to p-dy. Mor Brt.

Pohodelnosť, i, f = pohodlnosť. Bern.

Pohoditelný, nützlich, brauchbar, Slov.
Bern.; wegwerfbar.

Pohoditi čím: hlavou. Vlč., Tbz. — co
komu. Bolo by mu predsa p dajakú fa-
ričku, abysme ho mali z krku. Rr Sb.

Pohodlí. Všecko to zde bude s lepším
p-dlím. Us. Vk. Ženy poutníkům rády se
v p. propůjčují. Har. II. 231 Tak čiň po-
hodlé jiným, aby svého neopúštěl. Výb II.
936. Aby si činili p-dlé v potřebe tělesné,
Št. Kn. š. 88. — P. = sam. u Vamberka;
Friedrichshof, ves u Litomšl. Cf. Rk Sl.

Pohodlivosť, i. f. Dk. Roz. f. 32. Vz
Pohodlnosť.

Pohodlník, a, m., der Beqnemling. Dch.

Pohodlnosť. Zvolili ho pro potřebu obce
i p. 1529. Mus. 1880. 493

Pohodly, dle Dolany. sam u Plumlova;
několik domkův u Skalice.

Pohodniště, ě, n. = mrchoviště. P. =
pozemky u Třebenic na Litmš. BPr.

Pohodnosť = pohodlnosť.

Pohodnout!. Nechať pohodne (uhodne).
Vyb. I. 277. — co Ktož muož. ten p-dni
radosť její. Št. Kn. š. 297.

Pohodnový, Schinder-. Soudil se s p-mi.
Slov. Prss.

Pohodný. Vz Er P. 401. P. čas = po-
hodlný, příznivý. Val. Brt. D. 251.
Pohodový den. Hnoj. 65.
Pohojdať se = poknísati se Slov. Bern.
Pohojiti. Dej mu (dítěti) toho kousek,
ono se mu p-jí (ono se upokojí) U Olom.
Sd.

Pohojtať se = pohoupati se. Slov. Bern.

Pohon, u, m. = pohánění, das Treiben.
P. stroje žentourem. Us. Pdl. — P. = žerď,
kterou tlukou na břeh ryby do pážky na-
hánějíce. V Podluží. Brt. P. = shánění se po
někom. Mor. Brt. D. 251. — P., eine Jagd-
abtheilung. Slov. Ssk.

Pohona, y, f., das Jagen. Slov. Ssk.

Póhončí plat. Kn. rož.

Pohonič = pohůnek. Dobre koně, dobry
bič, ale šelma p., de mo koničky širovać,
volí divča milovać. Sš. P. 16

Pohonička, y, f., die Treiberin. Orali
by sivé voli, orali, keby mali pohoničku
z Oravy; ale majú p-čku ze Sliezka, ani
jim len ten bičíček neplieska. Sb. sl. ps.
II. 1. 41.

Pohoniti. — abs. Snad nechceš učiť
starého sedláka poháněť (voly, koně)? Us.
Fč. — koho. Cf. Zř. zem. 117., 118, 466.,
696., Dohnati. (Kn. rož. 114.). Poď mně
milá, poď poháňať vrané koně v opratě.
Sš. P 517 — koho kým: holomkem. Kn.
rož. čl. 31. — kam. P. někoho k sněmu.
Půh. II. 223., 390. Požeň v oči. Kn. rož. —
koho k čemu: k zámluvě. J. Lpř. Dj. I.
177. Požeň k roku k svědčení póhona. Kn.
rož. čl. 76. K svědomí p-ní se listem. Vš.
23 Řekl mi plniti a toho mi neučinil a
toho mám list jeho a p-ním jej k listu.
Půh I. 132. — koho oč. Bude moci sám
p o kterúžkoli potřebu rodu toho. Vc.
O zemskou věc před soud zemský má býti
pohnáno. Vš. 7 Nemají (smlouvcové) o to
poháněni býti, oč lidi smlouvají. Zř. F. I.
S. XIII. - z čeho. Půh. II. 34., 357. —
koho s čím. Já tě s tím poženu! Us.
Všk. — kdy. Při orání dobytek bičem p.
Us. Tč. — od koho = jménem n. k roz-
kazu něčímu p. Kn. rožm. 11. 25. — koho
več. Koně v rychlejší běh poháněti. Vrch.
— kde. P. trhem v tom městě, v jemž súd
bývá. Kn. rož Biskupa p. v hradě v jeho
dvoře; Purkrabí z Prahy právo p. na jeho
dvoře na hradě. Kn rož. č. 61., 64.

Póhonný, vz Půhonný.

Pohoř = les u Zašové. Pk. — Cf. Sdl.
Hr IV. 46., 335., Rk. Sl.

Pohora, y, f, ves u Litomyšle; osada
u Boskovic Ct. Sdl. Hr. I. 5., 17 , Rk. Sl.

Pohorák, a, m. = pohořan. Kal. Ústř.
mat. 1886. 49.

Pohořalka, y, f., ves u Chrudimě. Cf.
Rk Sl.

Pohořanka, y, f. = mýtina n Ondřejovic
na Klat. BPr.

Pohořany, dle Dolany, Pohoř, ves u Olo-
mouce a u Litoměřic. Cf. Blk. Kfsk. 1387.

Pohorati = pohořeti. Slez. Šd.

Ponorek. Ž. wit. 113. 4 a 6., Ž. kl.
(322.).

Pohořelec, myslivna u Zbirova; rybník
na Třeboňsku. Skráceně: Pořelec = pole
u Újezda na Domažl.; V P-lci = luka tam-
též. BPr. P. v Praze. Bart. 10. — Cf. Rk.
Sl.

Pohořelice, Pohrlitz. Arch. VII. 581.

Pohořelisko, a, n., die Brandstätte. Bern.

Pohořelky, Schimmelsdorf, ves u Ful-
neka.