Předchozí (311)  Strana:312  Další (313) |
|
|||
312
|
|||
|
|||
Pohnouti. Ž. wit. 16 5., 37. 17., 52. 4.
— kým, se čím. P. se hněvem. Výb. II. 1636 Z kořen jest pohnul Wigleff rotami antichristovými Chč. Mus. 1880. 540. — se komu jak Jak se člověkovi přes 50 po- hne = má 50 let. Val. Brt. D. 251. — se kudy. Kolem děcka p-la se náruč její. Kká. K sl. j. 88 — se kde (jak). P. se ve společnosti s jistotou. Hrts. Koule po- hybující se na čáře přímé. ZČ. I. 257. — proti čemu Vodorovně proti sobě se po- hybují. Kk. Br. 3. — kdy čím. To za té doby světem p-valo. Osv 1. 78. Vz Po- hýnať. Pohnrechtní právo. Mus. 1882. 512 , 513.
Pohnutelný. P. svátky. Šf. III. 243. —
P. = pohnutlivý P. příčina. 1657. Wtr. Pohnutí, Bewegung. Bez p. státi, ležeti
Vrch. — P. = zbouření Scházeli se před samým p-tím i potom. Bart. 86. Pohnutka žádosti Dk JP. 147. Z p tek
politických něco učiniti. Šmb. Často by- chom se styděli za své největší skutky, kdyby svět věděl jejich p-tky. Sb. uč. Pohnutlivosť, i, f, die Rührseligkeit.
Dch. Pohnutlivý. Dk. Pohřeb slavný byl, ale
i p-vý. Sk. Pohnutý. Moře p. Us. Pdl — jak. Čas
divé p-tý. Mus 1880. 24. - k čemu: k sl- zám. Us. Pohoda, serenum = chvíle, počasí. Phľd.
1883. 141. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Zbrt. 289. Dy se máchá (pere), třa (třeba) vody, dy se suší, to p-dy. Mor Brt. Pohodelnosť, i, f = pohodlnosť. Bern.
Pohoditelný, nützlich, brauchbar, Slov.
Bern.; wegwerfbar. Pohoditi čím: hlavou. Vlč., Tbz. — co
komu. Bolo by mu predsa p dajakú fa- ričku, abysme ho mali z krku. Rr Sb. Pohodlí. Všecko to zde bude s lepším
p-dlím. Us. Vk. Ženy poutníkům rády se v p. propůjčují. Har. II. 231 Tak čiň po- hodlé jiným, aby svého neopúštěl. Výb II. 936. Aby si činili p-dlé v potřebe tělesné, Št. Kn. š. 88. — P. = sam. u Vamberka; Friedrichshof, ves u Litomšl. Cf. Rk Sl. Pohodlivosť, i. f. Dk. Roz. f. 32. Vz
Pohodlnosť. Pohodlník, a, m., der Beqnemling. Dch.
Pohodlnosť. Zvolili ho pro potřebu obce
i p. 1529. Mus. 1880. 493 Pohodly, dle Dolany. sam u Plumlova;
několik domkův u Skalice. Pohodniště, ě, n. = mrchoviště. P. =
pozemky u Třebenic na Litmš. BPr. Pohodnosť = pohodlnosť.
Pohodnout!. Nechať pohodne (uhodne).
Vyb. I. 277. — co Ktož muož. ten p-dni radosť její. Št. Kn. š. 297. Pohodnový, Schinder-. Soudil se s p-mi.
Slov. Prss. Pohodný. Vz Er P. 401. P. čas = po-
hodlný, příznivý. Val. Brt. D. 251. Pohodový den. Hnoj. 65. Pohojdať se = poknísati se Slov. Bern. Pohojiti. Dej mu (dítěti) toho kousek, ono se mu p-jí (ono se upokojí) U Olom. Sd. |
Pohojtať se = pohoupati se. Slov. Bern.
Pohon, u, m. = pohánění, das Treiben.
P. stroje žentourem. Us. Pdl. — P. = žerď, kterou tlukou na břeh ryby do pážky na- hánějíce. V Podluží. Brt. P. = shánění se po někom. Mor. Brt. D. 251. — P., eine Jagd- abtheilung. Slov. Ssk. Pohona, y, f., das Jagen. Slov. Ssk.
Póhončí plat. Kn. rož.
Pohonič = pohůnek. Dobre koně, dobry
bič, ale šelma p., de mo koničky širovać, volí divča milovać. Sš. P. 16 Pohonička, y, f., die Treiberin. Orali
by sivé voli, orali, keby mali pohoničku z Oravy; ale majú p-čku ze Sliezka, ani jim len ten bičíček neplieska. Sb. sl. ps. II. 1. 41. Pohoniti. — abs. Snad nechceš učiť
starého sedláka poháněť (voly, koně)? Us. Fč. — koho. Cf. Zř. zem. 117., 118, 466., 696., Dohnati. (Kn. rož. 114.). Poď mně milá, poď poháňať vrané koně v opratě. Sš. P 517 — koho kým: holomkem. Kn. rož. čl. 31. — kam. P. někoho k sněmu. Půh. II. 223., 390. Požeň v oči. Kn. rož. — koho k čemu: k zámluvě. J. Lpř. Dj. I. 177. Požeň k roku k svědčení póhona. Kn. rož. čl. 76. K svědomí p-ní se listem. Vš. 23 Řekl mi plniti a toho mi neučinil a toho mám list jeho a p-ním jej k listu. Půh I. 132. — koho oč. Bude moci sám p o kterúžkoli potřebu rodu toho. Vc. O zemskou věc před soud zemský má býti pohnáno. Vš. 7 Nemají (smlouvcové) o to poháněni býti, oč lidi smlouvají. Zř. F. I. S. XIII. - z čeho. Půh. II. 34., 357. — koho s čím. Já tě s tím poženu! Us. Všk. — kdy. Při orání dobytek bičem p. Us. Tč. — od koho = jménem n. k roz- kazu něčímu p. Kn. rožm. 11. 25. — koho več. Koně v rychlejší běh poháněti. Vrch. — kde. P. trhem v tom městě, v jemž súd bývá. Kn. rož Biskupa p. v hradě v jeho dvoře; Purkrabí z Prahy právo p. na jeho dvoře na hradě. Kn rož. č. 61., 64. Póhonný, vz Půhonný.
Pohoř = les u Zašové. Pk. — Cf. Sdl.
Hr IV. 46., 335., Rk. Sl. Pohora, y, f, ves u Litomyšle; osada
u Boskovic Ct. Sdl. Hr. I. 5., 17 , Rk. Sl. Pohorák, a, m. = pohořan. Kal. Ústř.
mat. 1886. 49. Pohořalka, y, f., ves u Chrudimě. Cf.
Rk Sl. Pohořanka, y, f. = mýtina n Ondřejovic
na Klat. BPr. Pohořany, dle Dolany, Pohoř, ves u Olo-
mouce a u Litoměřic. Cf. Blk. Kfsk. 1387. Pohorati = pohořeti. Slez. Šd.
Ponorek. Ž. wit. 113. 4 a 6., Ž. kl.
(322.). Pohořelec, myslivna u Zbirova; rybník
na Třeboňsku. Skráceně: Pořelec = pole u Újezda na Domažl.; V P-lci = luka tam- též. BPr. P. v Praze. Bart. 10. — Cf. Rk. Sl. Pohořelice, Pohrlitz. Arch. VII. 581.
Pohořelisko, a, n., die Brandstätte. Bern.
Pohořelky, Schimmelsdorf, ves u Ful-
neka. |
||
|
|||
Předchozí (311)  Strana:312  Další (313) |