316

106., 109., 130., 131., cyklonalní, anticiklo-
nalní, 590.; p. plynů, vody; p-by perio-
dické, ústrojů dorostlých a ústrojů rostou-
cích, Rosc. 40.-44., p-by protoplasmy, 19.;
p. listů, květů: kývavý či nutační, drážděný
či receptivní či paratonický, samovolný či
spontanní či autonomní, slunovratný či helio-
tropický, zeměvratný či geotropický, hydro-
tropický, vzrostný, Hg. 80., 82.; p. střev,
Dk. P. 4 ; překážka, zástava p-bu, Us.; p.
představ, Dk. P. 32., Roz. fil. 97., mořské
vody, Stč. Zem. 754., obyvatelstva, die Volks-
bewegung (přibývání, ubývání lidu). Tl. M.
63., Kzl. 50. P. úhlem, Winkel-. Čsk. Cf.
o p. Schd. I. 35., 51., 56. — P v hudbě:
zdlouhavý (adagio), mírný (andante), čerstvý
(allegro). Zv. Přír. kn. I. 10. — P. řeč-
nický. Fr. P. smyslný, passio animae. Hlv.
297.

Pohýbací tvar slohu, bewegende Art des
Stils. Nz.

Pohybač lodi, der Lenker. Výb II. 907.

Pohybavý, bewegend. P. síla. Čerm.

Pohybký = pohyblivý, čiperný, čerstvý.
Byla vždy ku práci p-ká. U N Bydžova.
Kšť.

Pohyblivý. P. terč, Čsk., držadlo, Mus ,
kolej, NA. IV. 199., dítě. Dch. P. proudy.
Schd. I. 154. P. substantiva, mobilia. Ndr.
§. 115. 2. P. svátky (které v každém roce
na jiný den připadají (velikonoce atd.).
Špch. 17.

Pohybné e. Vz Gb. Ml. I. 9. nn.

Pohýbovací ústroj, Šv. 10, Frč., síla,
ZČ. 1. 3., nerv. Osv. 1. 144.

Pohybovač. Ev. olom. (Jir.).

Pohybovadlo: kosti a svaly. Stff

Pohybováuí, vz Pohyb (i dod).

Pohybový, Bewegungs-. P. nerv, čin-
nosť, Mus. 1880. 183.

Pohýnati = pohybovati. Pošibe kone,
ale sa vôz nepohýna (z Bláta). Sb. sl. ps.
II. 1. 139. — se kde. Sladko je v nádejach
se p. Sldk. — se kam. Když sa půlnoc
k bíledni pohýná. Ntr. I. 53. Keď videl,
že jeho deti na zlatom koči k nemu sa po-
hýnajú. Dbš. Slov. pov. I. 256.

Pohynouti v čem, při čem P. v do-
brotě, Št. Kn. š. 134., při víře. Pož. 93. - -
na čem: na zdraví. Št. N.41.

Pohynutí, n., interitus. Ž. wit. 9. 16.

Pohýření, n. = poklesek, zastr. GP 158.

Pohýřiti. Aby se ode mne učili múdrosti
a nepohýřiti (nepobloudili); Pohýřie-li, umějí
želeti. Št. Kn. š. 152., 177. Inhed niče ne-
pohýřie (nezanedbaje, nemeškaje). Leg. o sv.
Anně 2. — v čem. Pakli jest kto v čem
p-řil. Št. Kn. š. 117., 21.

Pohyzditi čeho. Chtě p. rodu mého.
Výb. I. 4V4. Protož Kristova přikázánie ne-
přestúpili, aniž jim jest toho Kristus po-
hyzdil. Hus II. 326. — koho na čem: na
cti. NB. Tč. 249.

Póch, u, m. = provaz uprostřed žebřin.
Do póchu vleze šest až vosom snopů. Neor.

Pocháp, u, m. = pochop. P. vzíti. Us.
Nov.

Pochaba, y, m. = přihlouplý (pochablý)
člověk. Val. Vck. Vz Pochabělec, Pochablý.

Pochábel, bla, m. = pochaba (nadávka).
Dbš. Sl. pov. IV. 92.

Pochabělec, lce, m. = divoch. Val. Brt.
D. 251.

Pochabělý = pocháblý (přihlouplý), Val.
Vck.: slabý, mdlý, nezdařený. Už to bude
všecko p-lé. Zlínský. Brt. D. 251. — P. =
divoký. Ib.

Pochablaný; -án, a, o = pomačkaný,
zerknittert. P. šaty. Brt. D. 217.

Pochabnosť, i, f. = pochabosť. Bern.

Pochabosměšnosť = pochabosť. Slov.
Bern.

Pochabosměšný = pochabý. Slov. Bern.

Pochabý = pošetilý a p. Němc. III. 208.
V bláznivých kotrbách nejvíc p-bých ideí
se vylihuje Ntr. VI. 331. P. písně (svět-
ské). Slov. Rr. Sb.

Pochapiť sa = dáti se do práce a ustať
od ní. P-pil si sa do čnuťá a kde nic tu
nic = brzo jsi přestal. Val Brt. D. 251,

Pochatrněti, ěl, ění = chatrným se státi.
P. na nohy. Us.

Pocházení Zpráva nejistého p., unsicherer
Provenienz. Dch. Dal se do p. za povolení
k svatbě. Řeznič.

Pochcípení = posvícení (žertem). U Tře-
bonína. Olv.

Pochejt, a, m. = poberta. Ten p. vše
sebral. U Kr. Hrad. Kšť.

Pochevka oprav v: Pochévka. P. =
krovka. Chrobák či chroust kryje křídla
p-mi. Kom.

Pochla, v, m., os. jm. D. ol. II. 397.

Pochládeček. Arb. I. 357., Č. Kn. š.
198.

Pochlámati co. Vz Chlámati. Us Šd.

Pochleba, y, m., jm. prokuratora. Kom.
Lab. 69.

Pochlebati. Jedinéť tebú pochlebají. Výb.
I. 937.

Pochlebce, e, m. = pochlebník. Osv. V.
754.

Pochlebek, bku, m. = pochebka. Dch.

Pochlebenství kde jest, tu jest hněv
boží. Hus L 376. (258.) P. jest všeho ob-
cování lidského med a ochutnění (condi-
mentum). Je!. Enc. m. 47. P. budí bázeň,
že za ním lesť skryta jest. Us. P. podobá
se stínu člověka. Hkš — Št. Kn. š. 132.

Pochlebiti. — abs. Kdo pochlebuje, je-
dem krmí, kdo treskce, vínem napájí. Hus
III. 271. — komu. A nepochlebí i žád-
nému Št. Kn. š. 186. Kdo ti pochlebuje,
ten tě ošiditi chce. Us. — komu v čem:

ve zlém. Št. Kn. š. 40., 144.

Pochlebník. Pochlebníček. Pož 128. Po-
chlebníci nejvíce . . . jazyk p-kův. Výb. II.
1602., 1603. P. zvláště slove ten, jenž pro
chléb t. j. pro užitek tělestný člověka chválí.
Hus I. 258. Kdož jen p-ky za přítele mají,
zůstanou v neštěstí zajisté sami. Erates.
Před p-kem libě mluvícím měj se na po-
zoru. Us. P. pod slovy a had pod kvítím
(se tají). Hkš. P. jest sladký nepřietel,
proto že ušima sladkú řeč praví a duši
kazí; P. jest sladký nepřietel, neb sladké
a libé praví, ale viece než zjevný nepřietel
škodí; P. chválí člověka v oči a proti jeho
duši i proti své pochlebuje; P.jest dáblova