Předchozí (320)  Strana:321  Další (322) |
|
|||
321
|
|||
|
|||
čeho. Když kto pojičé peněz. Št. Kn. š.
174. — komu. Menším bude milosrdenstvie pojičeno. Št Kn. š. 151. — komu jak nač proč. Potřebného v jeho núzi založiti pojičiec jemu ve jmě Boha, ale ne na lichvu. Neb když pro lichvu lidé zlí pojičejí, tehdy velim viece, ktož móž, má pro Buoh dru- hému pojičiti. Št. Kn. š. 258., 259. Pojidka, y, f. = konfekty Zbrt. Poct.
mr. b9. Pojilup, u, m., gazania, die Gazanie,
rostl. Vz Rstp. 923. Pojímání, die Auffassung. P. umělecké,
Tš, aesthetické, kontemplativní, mathema- tické, naturalistické, nevytříbené, patholo- gické, theoretické, Dk. Aesth. 29., 44., kon- kretní, realní předmětův básnických. Tf. H. I. 11.
Pojímatelný čím. Tony uchem p-né.
Mj. Pojindy = jindy. Val. Vck.
Pojinší Straky a p. (=jiní) ptáci. Mor.
Brt. D 168 Pojiskřiti, funkelnd machen. P. hlavy
vln Čch. Bs. 28. Pojíst, u, m. = pojišťovací listina, authen-
tika. Hnoj. 61. Vz Pojistina. Pojistěnka, y, f. = pojistka. P-u vydati.
N. Hlsk. XVII. 8. Pojísti. Dobrá to nemoc, která dá p.
Bž. exc. Dobrá bolesť, dyž dá pojesť. Mor. Brt. — čeho jak. Pojed toho chleba s chutí. Výb. I. 1175 , 1176. Pojistina, y, f. = pojišťovací listina.
Hnoj. 61. Vz Pojist. Pojistitelna. J. tr., Nz.
Pojistka = pojišťovací, pojistný list. Nz.
— P., die Hypothek. Dch exc. Vz Pojištka. Pojistní, -ný, Sicherheits-. P. summa,
-betrag, J. tr., ventil, ZČ., oblek hasičský. NA. IV. 19. — P. = pojícný. Laš. Brt. D. 251. Pojištění života, Lebensversicherung. Sl.
les. Cf. Kram. Slov. Pojištěný kde. Jistina na živnosti
knihovně p-ná. Pr. Pojišťovací parokotel, svítilna či kaha-
nec, Sicherheitslampe, Zpr. arch., přístroj Blackův. Wld. P. jednota. Vz Mus. 1829. II. 62
Pojišťovadlo, a, n., der Sicherheitsappa-
rat. Šp. Pojitel, e, m., der Verbinder. Bern 1. Pojiti, cf. Mkl. Etym. 254. — co čím.
Různé kmeny pojí jednou páskou. Vrch. — se več. Tisíc hlasů p-lo se v plesný vír. Vrch. — se k čemu jak. Ke slovu před- stavu p. Us. Pdl. K tomu se pojí záliba, nelibosť Dk. Aesth. 26. Ve skutečnosti pří- jemnosť ku kráse větší nebo menší měrou se pojívá. Dk. Aesth. 8. Záliba pojí se ku krásnu bez výminky či naprosto. Dk. 2. Pojiti koho odkud. Z čeho un jich
p. bude (koně)? Z pěkné puténky. Sš. P. 754. Pojití. Domnění o p. Slovanů; Své p.
od Ěímanů povozovali. Šf. Strž. I. 29., II. 319. 1. Pojíti. Pojď. Bj. Poď, Hus I. 426.,
Dal. 161 , zlinsky. Brt. Imper. podiemy, |
Ž. wit. 94 b. 6., podiem 94 b. 1., poydiete
45. 9, 64. 5. a 16., 82. 5., 94 a. 6., podte 33 12. — abs. Okna pošla, jsou pošlá (ne- průhledná). Us. Rgl. Buďto měření pojde nebo nepojde. Jd. Geom. I. 4. Už pošel (umřel; potupně). Us. Zl. Nebe i země pojdú, ale slova má nepojdú. (Luk. 21.). Hus II. 8. — koho. Hrůza mě pošla, es schauderte mich. Posp. — kam (jak). Podiž ke mně, má choti! Výb. II. 21. Ktož sú dobře činili, pojdú do života věčného; Ale s hrozným strachem, v hrozné hanbě na ten súd pojdú; Ktožť pravdu činí, po- jdeť na javu k světlu. Št. Kn. š. 15., 23., 85. — kde. Pojděm, pojděm, Buoh před námi Výb. II. 24. — odkud (kde, kam jak) Od lovčího pošla řeč, jakoby .... Sbr. Aby jí z toho nepošla lítosť. Sá. Z čeho jednomu radosť pochází, druhému žalosť pojíti musí. Sá. To pohoršení všecko z něho pošlo. Us. Šd. Kristus od otce pošel věč- ným a nevystižným zplozením. Sš. J. 257. Že odtud zavedení na pravo i na levo pošla i podnes pocházejí v křesťanstvu. 1512. Mus 1883 364. Když má které ovoce býti, najprv musí pojíti z kořene; Ty modlitby z přie- mého úmysla nepošly; Když z toho súdu do pekla pojdú; Stav panenský pošel z ne- bes; A čím viece z pravé milosti pojde poslu- šenstvie. Št. Kn. š. 7., 11., 24., 71., 107. — od čeho. Od zlata oči pocházejí. Us. Bž. — za čím. Kdo chce čeho dojiť, musí za tím pojíť. Us. Brt. — nač. Pojdú na zatracenie. Št. Kn. š. 113. Vše pojde na výměnek (on vše pohltí) Sá. — s inft. Ja pôjdem s chlapci sa ihrati; Ja pôjdem kvieťa si sbierati; Ja pôjdem s chlapci tancovati Sl. spv. II. 57. (Sd). Pojítko, a, n. = pojidlo, das Bindemit-
tel. Dch., Šmb, Pr. tr., Wrch. Pojitosť, i, f., die Bindekraft. Dch.
Pojivo těla = látka obyč. vláknitá, která
poviéká a víže ústroje a jich součásti. Stff. Enc. p I. 268. Pojivosť, i, f., die Bindekraft. Šm.
Pojivový, Binde-. P. tkanivo. NA. V.
od. II. 6. Pojivý. P. moc prvků, Al. Jandouš, síla
pravoslavné víry. Osv. I. 217. Pojízdný plat, vz Pojezdné. P. stojan
u soustruhu, dráha, stolky. ZČ. I. 22., 207., 228., III. 18. Pojíždka, Bor. 523., der Botenritt, Jr.
tr., die Kavalleriepatrouille. Čsk. Polož před : Pojíždník. Pojka, y, f. = lipnice, plumbago, die
Bleiwurzel, rostl. Mllr. 81. Pojmať = pojmouti. Slov. Bern.
Pojmenovaný. P. číslo. Cf. Ott. I. 102.
Pojmenovatel, e, m., der Namengeber.
Šm. Pojmenovati co jak: ze jména, namen-
tlich. J. tr.— čím: názvem. Mour. P. úhel třemi písmeny. Us. Pdl. Pojměti. Ale sv. Pavel potom pojměl
mnoho truda v tom. Alx. Anth. I. 3. vyd. 35. Toliko již tuh pojměvši. Hr. rk. 171. Ač zde mosejí pojmieti práce; Nechtiec i jedné pracičky p. Št. Kn. š. 122., 128. |
||
|
|||
Předchozí (320)  Strana:321  Další (322) |