322

Pojmoschopný. P. představa. Dk. Aesth.
310.

Pojmoslovný důkaz jsoucnosti boží. Dk.
Dj. fil. 51.

Pojmotřída, y, f., die Kategorie. Šm.

Pojmotvorba, y, f., die Begriffsbildung.
M8r. 51.

Pojmotvornosť, i, f., die Begriffsbild-
samkeit. Msr. 45, 5., Athen. III. 178.

Pojmotvorný, Begriffe bildend. P. mo-
hutnosť. Dk. P. 107.

Pojmouti co, koho. Pojal ho hněv k ci-
zozemcům, Vrch., žal, Hdk.: pojala ho malo-
myslnost, Lpř, bázeň, lítosť. Pdl. Srdce
lítosť pojímá. Osv. P. obraz (o umělci). Dk.
P. vdovu. Št. Nižádný nás nepojal (= ne-
najal). Hus II. 61. A což ciuzi nepojechu,
to vše po nich tvoji vzěchu. Alx. Anth. I.
3. vd. 34. — k čemu. P. ženu k manžel-
ství. Dač. I. 125., NB. Tč. 192., Št. Kn. š.
63. Pojmu si je k službě své. Dch. — jak.
P. něco způsobem básnickým, Tf., idealně,
geometricky, Mj. 10., prostorově, časově,
Dk. Aesth. 163., věc beze všech příměsků,
jak jest. Dk. V tom smyslu pojímal aka-
demii Purkyně. Dk. Každá čočka pojímá
paprsky v jasný obraz jen v jisté šíři. Mj
280. Pojímati se manželsky, Št. Kn. š. 65.,
nezřiezeně, jakožto mladý starú babu pro
penieze. Hus III. 204. — kam. Smrť p-la
ho ve svou náruč. Hrts., Osv., Pk. P. ně-
koho stranou. Osv. I. 274. Obecné mínění
v sebe pojal. Dch. P-li ho na křídla. Sš.
P. 20. Že své pojme k sobě. Št. Kn. š. 22.

— koho čím komu kam. Pojal dlouhým
políbením ji po celý život v duši svou.

Šml. I. 18. Muže, kteréhož jim otčimem
pojme. Št. Kn. š. 84. Dlouhým pohledem
p-la obraz ve svou duši. Šml. I. 106. —
se proč. Již najméně se lidé pro chválu
boží pojímají, pro plod a pro výstrahu
zlého, a najviece pro libost tělestnú a pro
zbožie; Jedni pojímají se pro chlipnosť
Hus I. 200, III. 204. — koho zač. P. ně-
koho za ruku, Osv. Hrts., pannu za man-
želku. BR. II. 613. b. Aby ji za hospodyni
pojal. Pass. Liubuše jej za muž poje. Dal.

— co, koho več: v opovržení, Mus. 1880.
12., v uzdu. Jrsk. — za kým. Potom tě
pojmu (do nebe) za sobú. Hr. rk. 363. —
s inft. Mňa tancovať pôjmite! Sl. ps. 231

Pojmový, begrifflich, Begriffs-. P. slovo
(pojmoznačné), Nz., výměr, Kzl. 364., před-
stava, význam, Dk., jádro, Mus. 1880. 431.,
zvuk, důvod, Vch. Ar. I. 38., II 2., stře-
disko či ústředí — centrum, řeč, begriff-
liche Spr., poznání, b. Erkenntniss, určení,
Begriffsbestimmung. Ktt. exc.

Pojmoznačný, vz Pojmový (dod.). Nz.

Pojniky, dle Dolany, míst. jm. na Slov.
Lčk. Sz. 35.

Pojný, bindend. P. vlákno. Athen. III.
67.

Pojomocnina, y, f. P. atomů, molekul.
Al. Jandouš.

Pojslovce. Et jest p. Koll. St. 483.

Pôjsť, herkommen, abstammen; gehen,
kommen. Slov. Loos.

Pôjt, u, m. = pôjd. Slov. Pokr. Pot II.
288.

Po jutru = po zejtřku. Laš. Brt. D.

Pok, a, m. P. (Poděbradský) Václ., nar.
1829., spisov. Vz Tf. H. 1. 146., Šb. Dj. ř.
278., Sdl. Hr. V. 364., Rk. Sl.

Pokač, e, m. = bezová bouchačka; tlusté
děcko. Mor. Neor.

Pokačkovati se = pokaziti se. Svatba
se p-la. Mor. Vck., Brt. D. 251.

Pokaditi koho čím. Pak pokadiece jeho
kaděním. Výb. I. 575., Kar. 74.

Pokájanie, n. = pokání. Slov. Oddal sa
na p. Dbš. Sl. pov. VII. 43.

Pokájati sa = pokáti se. Slov. Phľd.
Vl. 244., 226.

Pokakati, vz Popapati (dod.).

Pokal' = pokud. Slov. Daromná, muoj
milý, naša verná láska, p. nám nebude v ko-
stole ohláška. Koll. Zp. I. 229.

Pokál Cf. Mkl. Etym. 16.

Pokáľať, vz Pokláti.

Pokaličiti, il, en, ení = zmrzačiti, zbě-
dovati, zraniti, poškoditi Slez , mor. a slov.
Klš , Šd., Ntr. VI. 339., Dbš. Sl. pov. I. 508.,
Loos.

Pokaliti něčí slávu, radosť něčím. J. Lpř.

Pokalviniti, il, ěn, ění, kalvinisch ma-
chen; se, kalvinisch werden. Us. Šd.

Pokamenovati, alle steinigen. Bern.

Pokan, u, m. = krevnice kanadská, san-
guinaria canadensis, das Blutkraut, rostl.
Vz Rstp. 61.

Pokání. Nechce Buoh, by kto přijal p.
těžšie než snésti móž. Št. Kn. š. 31. Každý
má trpěti p. za hřiech. Ib. 182. P. čiň od
té zlosti své. Hus 1. 342. Po zpovědi p.
mu dal (uložil něco, aby se kál). Hr. ruk.
19. Odvykati hříchu nejlepší p. Hkš., Sb.
uč.

Pokanlivosť, i, f. = kajícnosť. Slov.
Bern.

Pokanlivý = kající. Slov. Bern.

Pokanník = pokáník. Pass. mus. 352.

Pokanný, poenitentialis. Znamením p-ho
kříže. Ev. olom. 2.

Pokantriť, vernichten. Slov. Loos.

Pokapaný, beträufelt. Voskem p. Us.
Šp.

Pokapkati, betröpfeln. Bern.

Pokapovati, vz Pokapati.

Pokar, u, m. = pokara. Lpř.

Pokarhať = pokárati Slov. Šd., Bern.

Pokárný, Straf-. P. list. Šmb.

Pokarpati, vz Pokorpati.

Pokati se. Št. Kn. š 21., 82. a j. -
čeho. A svých vin se pokajúce. Hr. ruk.
47. Kakož se mohu toho p. Sv. ruk. 175.
— jak. Běda nám, nepokajem-li se s obú
stranú. Hus I. 307. Pokáv se zdě plně. Št.
Kn. š. 21.

Pokatoličiti. Šmb., Mus, Pal. Rdh. III.
149.

Pokaz = porušení. Kristus bez pokazu
pečetí vyšel (z hrobu). Zrcd. 9. a.

Pokaza. List. fil. 1884. 76. Kdyby se
jaká p. stala na tomto listě. Arch. VII.
676.

Pokázati, ostendere, Ž. wit. 79.4., 90.16.,
Kn. rož. 128.; se, apparere. Ib. 17. 16. —
abs. Snadno mluviti, ale těžko p. Wtr. —
co. Ten prsten posud p-zují. Výb. I. 291. —