324

Poklepati co komu: šíji. Vrch.

Poklések grammatický. Mus. 1880. 331.

Pokléska = chyba atd. Šf. III. 236. Do-
pustil se hojných p-sek a bludův. Pal. Zda
by tě pohnaný k některé p-sce přivésti
mohl. Vš. 51. Cf. Poklések.

Poklesniti, il, ěn, ění, ganz behauen,
beschneiden. Bern.

Poklesnouti. — abs. Umění p-lo. Šmb.
— komu. Paměť mi p-sá. Vrch. — več:
ve mdloby, Čch., v spánek. Mllr., Kká. —
se, labi. Ať sě p-sne noha jich. Ž. wit. Deut.
35. Ač se kdy poklesne jedna noha. Št. Kn.
š. 120.

Pokleti, vz Poklnouti

Poklíbati, vz Poklouti.

Poklička k dymní rouře, Büchse zur
Rauchröhre. Pdl. Ten hrnec příhodnou po-
kličku našel, calumniator sicophantam. Výb.
II. 1636. Každý hrneček má svou p-čku. —
Babička tě držela ještě pod p-čkou (nebyls
ještě na světě), když se to stalo. Us. Kšť.
Kladli příčiny pod p-čku a zjevně nic. Let.
358.

Poklid = čistota atd. Jsou před pokli-
dem. Us. Vk. Až do p-du řepných polí.
Prss — P. = pokoj, Ruhe. P. duševní, Vlč.,
vnitřní, Stárek, hluboký noční. Osv. Tou-
lati se bez p-du. Hdk. — P. = odklad. Vz
Vš. Jir. 59., 465., 404., Kn. dr. LV., Bdl.
Obr. 149., Zř. zem. 466., Kn. rož. 128.

Poklidně, ruhig. P. odpověděti, Vlč.,
něco vyslechnouti, namítati, o něčem pře-
mýšleti. Šlm.

Poklidný = klidný, ruhig. Osv. I. 279.
P. slovo. Čch. Drancování p-ných měst; Do-
mácnosť vrátila se znovu do p-ných kolejí.
Šml. — na čem: na svědomí. Šml.

Poklikev, cacabus. Který má spolek p.
s hrncem. Sir. 13. 3.

Poklímati v dřímotě. Kod.

Poklimkávati, nicken. Ustavičně p-val
hlavou. Kos.

Poklipkávati, vz Klipkati. Ospalý p-vá
očima. Slov. Zátur.

Poklíska, y, f., vz Pokléska. Dač. I. 3

Poklíti, vz Poklnouti, Poklouti.

Poklívati, vz Poklouti.

Poklmnúť, vz Klmnúť. Slov. Phľd. VII.
151.

Poklnouti. — co, koho. Nepoklneš-li
jméne jeho. Pass. 353 Těch každého po
klíná sám král nebeský. 14. stol. List. fil.
1887. 262. Boha poklínati Hr. ruk. 273.
Knížete nebudeš poklínati, non maledices.
Zlomek strč. exodu. 22. 28. — čím. Pakli
jménem jeho kto přisahá aneb poklíná sebe.
St Kn. š. 108.

Poklochtiti = povařiti (opovržlivě). Bern.

Poklon, u, m. = poklona. Zvon přizýval
k Bohu na poklon. Č. Kn. š. 338.

Poklona. S p-nou před Bohem se ko-
řiti. Pož. 58. — P. = socha n. kříž v poli.
Č. T. Tkč.

Poklonění, n. Vaši milosti službu svú
vzkazujem s p-ním. NB. Tč. 216.

Pokloní, n., die Rinne. P. ve střeše.
Slov. Bern.

Pokloniti co. P-nil (Kristus) hlavu. Sv.
ruk. 296. — čeho. Má hlavy p. Výb. I.

599., Ezp. 2061. P-niv své hlavy. Výb. II.
507. Král dievce hlavy p-nie. KM. v. 71.
— se komu, adorare. Asn. 3. P. se Bohu
pokorně. Št. Kn. š. 187. P. se někomu
v kolenou. Vlč. — jak. P. se obřadně,
dvorně. Vlč. — kdy. P. se (modliti se)
v deň slaven. Ev. — se komu z čeho.
Arnosť p-ni sě jemu z toho. Arn. 718. —
se proč. Aby pro jméno Ježíše každé ko-
leno sě p-lo. Hus. I. 109

Poklonkovati = poklony dělati, Com-
plimente machen. Žid p-kuje. Jakubec Muz.
Zemänia sa naň hnevali mysliac, že načby
sa mal človek slabému p., keď tento tak
tancovať musí, ako sa mu zahudie. Klčk.
Zb. III. 16 (slov).

Poklonník, a, m. = poklonkář. Slov.
Bol veľkým p-kom ženského sveta. Orl.
XI. 226. Chrám plný p-kuov. Zbr. Lžd, 93.

Poklop u pístu, der Kolbendeckel, válce,
Cylinder-, Šmr. 73., 77, vývěvy, ZČ., na
čep, Schilddeckel, Čsk., skleněný. Mus. P.,
jehož užívají při nasypávání hráze. NB. IV.
188. — P., a, m., os. jm. — P. Jan, učitel
v Praze, spisov. Vz Tf. H. 1. 200., Šb. Dj.
ř. 278., Rk. Sl.

Poklopka, eustegia, der Deckelschorf,
houba. Vz Rstp. 1951.

Poklopní teneto, das Fallnetz. Rgl.

Poklopový hrbolek, tuberculum epiglot-
tidis.

Poklouzati. Velbloud poklúzší s vršku
rozčesl se. Výb. II. 1026. — se. Ti, ač se
kdy i poklúznú. Št. Kn. š. 123.

Poklovati, vz Poklouti.

Poklubec, vz Kloub.

Poklučovať = pokučovať. Bern.

Pokluzlý, wer ausgeglitscht ist. P-lým
ruky podej. Výb. I. 595., Kar. 93.

Pokluznouti, vz Poklouzati.

Poklvati, vz Poklouti.

Poklýska, lépe: poklíska, vz Pokléska.

Poklznúť = poklouznouti. Slov. N. Hlsk.
XXI. 278., Ssk.

Pokmasač, e, m. = kdo pokmásá za
vlasy, kudli někoho. Mor. Brt. L. N. II. 93.

Pokmásati = poškubati, potahati. Mor.
P-sal mi šaty. Brt D. 222. Pokmasovati =
znenáhla kmásati. Brt

Pokmotřiti se = skmotřiti se. Phľd.
IV. 74., Prss.

Pokníra, y, m. = lícoměmík. 1424.

Poknířile se mieti. Krnd. 33.

Poknířilý. P. mluvení. Krnd. 31. a.

Poknísati, ein wenig bewegen, schau-
keln. Bern.

Pokňučeti, vz Kňučeti. P. si = pofňu-
kati si. U Kr. Hrad. Kšť.

Pokňurník, a, m., hypocrita. Neroďte
býti jako p-ci smutní. Ev. olom. 221. P-ci,
dobře prorokoval o vás. Isaiáš. 231.

Pokodkodákati, ein wenig gacksen. Bern.

Pokoj. Cf. Kojiti. Šf. III. 554. P. = od-
počinek Má p.; leží, odpočívá v p-ji; ode-
šel k p-ji, na p.; nebude tam míti pokoje
(o mrtvém). Us. Tkč. Kdo se práce bojí,
nepřijde k p-ji. Us. Tč. — P. = stav pří-
jemný atd. P. = nezbouřenosť mysli žádnou
vášní a žádným chtíčem, dobrá s Bohem a
s bližním míra, klidnosť duše pocházející



	324

	Poklepati co komu: šíji. Vrch. Poklések grammatický. Mus. 1880. 331. Pokléska = chyba atd. Šf. III. 236. Do- pustil se hojných p-sek a bludův. Pal. Zda by tě pohnaný k některé p-sce přivésti mohl. Vš. 51. Cf. Poklések. Poklesniti, il, ěn, ění, ganz behauen, beschneiden. Bern. Poklesnouti. — abs. Umění p-lo. Šmb. — komu. Paměť mi p-sá. Vrch. — več: ve mdloby, Čch., v spánek. Mllr., Kká. — se, labi. Ať sě p-sne noha jich. Ž. wit. Deut. 35. Ač se kdy poklesne jedna noha. Št. Kn. š. 120. Pokleti, vz Poklnouti Poklíbati, vz Poklouti. Poklička k dymní rouře, Büchse zur Rauchröhre. Pdl. Ten hrnec příhodnou po- kličku našel, calumniator sicophantam. Výb. II. 1636. Každý hrneček má svou p-čku. — Babička tě držela ještě pod p-čkou (nebyls ještě na světě), když se to stalo. Us. Kšť. Kladli příčiny pod p-čku a zjevně nic. Let. 358. Poklid = čistota atd. Jsou před pokli- dem. Us. Vk. Až do p-du řepných polí. Prss — P. = pokoj, Ruhe. P. duševní, Vlč., vnitřní, Stárek, hluboký noční. Osv. Tou- lati se bez p-du. Hdk. — P. = odklad. Vz Vš. Jir. 59., 465., 404., Kn. dr. LV., Bdl. Obr. 149., Zř. zem. 466., Kn. rož. 128. Poklidně, ruhig. P. odpověděti, Vlč., něco vyslechnouti, namítati, o něčem pře- mýšleti. Šlm. Poklidný = klidný, ruhig. Osv. I. 279. P. slovo. Čch. Drancování p-ných měst; Do- mácnosť vrátila se znovu do p-ných kolejí. Šml. — na čem: na svědomí. Šml. Poklikev, cacabus. Který má spolek p. s hrncem. Sir. 13. 3. Poklímati v dřímotě. Kod. Poklimkávati, nicken. Ustavičně p-val hlavou. Kos. Poklipkávati, vz Klipkati. Ospalý p-vá očima. Slov. Zátur. Poklíska, y, f., vz Pokléska. Dač. I. 3 Poklíti, vz Poklnouti, Poklouti. Poklívati, vz Poklouti. Poklmnúť, vz Klmnúť. Slov. Phľd. VII. 151. Poklnouti. — co, koho. Nepoklneš-li jméne jeho. Pass. 353 Těch každého po klíná sám král nebeský. 14. stol. List. fil. 1887. 262. Boha poklínati Hr. ruk. 273. Knížete nebudeš poklínati, non maledices. Zlomek strč. exodu. 22. 28. — čím. Pakli jménem jeho kto přisahá aneb poklíná sebe. St Kn. š. 108. Poklochtiti = povařiti (opovržlivě). Bern. Poklon, u, m. = poklona. Zvon přizýval k Bohu na poklon. Č. Kn. š. 338. Poklona. S p-nou před Bohem se ko- řiti. Pož. 58. — P. = socha n. kříž v poli. Č. T. Tkč. Poklonění, n. Vaši milosti službu svú vzkazujem s p-ním. NB. Tč. 216. Pokloní, n., die Rinne. P. ve střeše. Slov. Bern. Pokloniti co. P-nil (Kristus) hlavu. Sv. ruk. 296. — čeho. Má hlavy p. Výb. I.	599., Ezp. 2061. P-niv své hlavy. Výb. II. 507. Král dievce hlavy p-nie. KM. v. 71. — se komu, adorare. Asn. 3. P. se Bohu pokorně. Št. Kn. š. 187. P. se někomu v kolenou. Vlč. — jak. P. se obřadně, dvorně. Vlč. — kdy. P. se (modliti se) v deň slaven. Ev. — se komu z čeho. Arnosť p-ni sě jemu z toho. Arn. 718. — se proč. Aby pro jméno Ježíše každé ko- leno sě p-lo. Hus. I. 109 Poklonkovati = poklony dělati, Com- plimente machen. Žid p-kuje. Jakubec Muz. Zemänia sa naň hnevali mysliac, že načby sa mal človek slabému p., keď tento tak tancovať musí, ako sa mu zahudie. Klčk. Zb. III. 16 (slov). Poklonník, a, m. = poklonkář. Slov. Bol veľkým p-kom ženského sveta. Orl. XI. 226. Chrám plný p-kuov. Zbr. Lžd, 93. Poklop u pístu, der Kolbendeckel, válce, Cylinder-, Šmr. 73., 77, vývěvy, ZČ., na čep, Schilddeckel, Čsk., skleněný. Mus. P., jehož užívají při nasypávání hráze. NB. IV. 188. — P., a, m., os. jm. — P. Jan, učitel v Praze, spisov. Vz Tf. H. 1. 200., Šb. Dj. ř. 278., Rk. Sl. Poklopka, eustegia, der Deckelschorf, houba. Vz Rstp. 1951. Poklopní teneto, das Fallnetz. Rgl. Poklopový hrbolek, tuberculum epiglot- tidis. Poklouzati. Velbloud poklúzší s vršku rozčesl se. Výb. II. 1026. — se. Ti, ač se kdy i poklúznú. Št. Kn. š. 123. Poklovati, vz Poklouti. Poklubec, vz Kloub. Poklučovať = pokučovať. Bern. Pokluzlý, wer ausgeglitscht ist. P-lým ruky podej. Výb. I. 595., Kar. 93. Pokluznouti, vz Poklouzati. Poklvati, vz Poklouti. Poklýska, lépe: poklíska, vz Pokléska. Poklznúť = poklouznouti. Slov. N. Hlsk. XXI. 278., Ssk. Pokmasač, e, m. = kdo pokmásá za vlasy, kudli někoho. Mor. Brt. L. N. II. 93. Pokmásati = poškubati, potahati. Mor. P-sal mi šaty. Brt D. 222. Pokmasovati = znenáhla kmásati. Brt Pokmotřiti se = skmotřiti se. Phľd. IV. 74., Prss. Pokníra, y, m. = lícoměmík. 1424. Poknířile se mieti. Krnd. 33. Poknířilý. P. mluvení. Krnd. 31. a. Poknísati, ein wenig bewegen, schau- keln. Bern. Pokňučeti, vz Kňučeti. P. si = pofňu- kati si. U Kr. Hrad. Kšť. Pokňurník, a, m., hypocrita. Neroďte býti jako p-ci smutní. Ev. olom. 221. P-ci, dobře prorokoval o vás. Isaiáš. 231. Pokodkodákati, ein wenig gacksen. Bern. Pokoj. Cf. Kojiti. Šf. III. 554. P. = od- počinek Má p.; leží, odpočívá v p-ji; ode- šel k p-ji, na p.; nebude tam míti pokoje (o mrtvém). Us. Tkč. Kdo se práce bojí, nepřijde k p-ji. Us. Tč. — P. = stav pří- jemný atd. P. = nezbouřenosť mysli žádnou vášní a žádným chtíčem, dobrá s Bohem a s bližním míra, klidnosť duše pocházející