325

z povědomí oprostěnosti od hříchův a tre-
stův a vlévající tak v chování-se s bliž-
ními, že se všemi pokoj udržuje. Sš. II. 63.
A já vždycky, co to je, že to nedá p-je,
denk mir immer, was das ist, dass mein
Sinn die Ruh' vermisst. Dch. Ať mne ne-
chá při p-ji; Ať nám dá už o to p. Wtr.
exc. Kdo sobě s p-jem stýská, najde pří-
činy ku pokoji. Dvrsk. Hledím, aby bylo
všecko s p-jem. Us. Vk. Někoho za p-jem
nechati. U Hostýna. Frt. Zimmerhackl. P.
budiž tomu domu; P. s vámi. Hnoj. Teď
ale p.! Us. Jich dušem v nebesiech daj p.
věčně; Dajť Boh zdravie v tvém p-ji. Výb.
II. 14., 35. Tam je slabé učení, kde p-je
není. Us. Tč. Svätý p. a láska je nado
všetko. Dbš. Sl. pov. II. 49. Nižádný nemá
pravého p-je, kdo nemá p-je s Bohem. Hus
I. 469. Nechaj mne již s pokojem! Pass.
mus. 321. Neb v onom království božím
jest p. rozkošný; P. mój vám dávám, osta-
vuji. Št. Kn. š. 50., 131. — P. = neprí-
tomnosť vády atd. Rozjeli se v p-ji každý
domuov. Let. 131. Daj p , máš druhý (daj
p. a já ti dám dva). Slez. Šd. Ktož by
nám dal p., dali bychom jemu dva. NB. Tč.
106. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 4l4., 417. —
P. = nepŘítomnosť vojny, pax. Ž wit. 33.
15. P. v Čechách. Vz Let. 163., 171., 180.
Za pokoje, zur Zeit des Friedens. Dch. Tu
musili Němci prositi o p., rukojmě dáti.
Tk. Ten neví, jak milý jest p., kdo neza-
kusil vojny. Bž exc. Vojna nezná práva,
silou panuje, p. kde zůstává, křivdy zbra-
ňuje. Koll. Zp. I. 389. — P. = světnice,
cubile. Ž. wit. 35. 5. — P., os. jm., akk.
Pokojho. D. ol. 20.

Pokojedárce, e, m. Sš. II. 98.

Pokojná, é, f. = komorná, das Kammer-,
Stubenmädchen. Šd. Vz Pokojová, Pokojská.

Pokojník, der Friedfertige. Abyste vši-
chni p-ci k spasení věcnému přivedeni byli.
1602. — P. podruh, Inmann. Wtr. Obr. 16.

Pokojný = bez péče. P-ho života ani
zlato ani drahé kameni nedává. Výb. II.
1604. Obličej jmajú p-ný. Alx.V. — P. =
míru milovný. P. pán. Št. Kn. š. 170. —
P. = bez odporu. Jeden každý při p. dr-
žení a užívání gruntuov zůstati má. 1579.

Pokojová, é, f. = pokojná. Šd.

Pokojská, é, f. = pokojná. Us. Pdl.,
Nár. listy.

Pokolebenice, e, f. A v Moravě kdys,
jakož praví, kopu farář dával od kolébky,
protož převzděli tomu platu cunabulales,
česky p. Hus I. 144.

Pokolení. Cf. Mkl. Etym. 124. Z p. na
p. přecházeti. Anth. I. 3. vyd. III. P po-
hlavní, nepohlavní. Rosc. 72.

Pokoľko = po kolika. Slov. Ht. Sl. ml.
195, Rl. Pr. II. 227.

Pokomoliti, alles o. ganz stutzen. Bern.

Pokon. Cf. Mkl. Etym. 115. Na pokon,
in finem. Ž. wit. 9. 19. V ž. poděbr.: na
skončení. Že on i mrtvé i živé bude i na
pokon súdě. Výb. I. 179. Já bych byl šťa-
sten ještě na p Osv. VI. 941. Na p. byla
knížečka do Francie zavezena. Jel. Enc. m.
XI.

Pokonání, n. Vyzval ho k priatelskému
p. (věci). Slov. Orl. II. 206.

Pokonati kde. Kterak jste u nás p-li
(pochodili)? NB. Tč. 219.

Pokonávka, y, f. = pokonání. V prá-
cach a p-kách svojho povolania. Slov. Dle
záverečnej pokonávky pripadlo mestu platit
81000 zl. Sl. let. VI. 123.

Pokonický, ého, m., os. jm. Arch. VIII.
411.

Pokonně = posledně, na pokon, konečně.
Slov. Phľd. VII 40.

Pokonno = pokonně. Už hasne oko, p.
hruď dýše. Phľd. V. 2. — Vaj. T. m. 35.

Pokopiti, alles oder ganz ausschneiden.

Pokopky, pl. = výkopky. Laš. Wrch.

Pokopný = podkopní. P. práce. Pyp. K.
II. 228.

Pokora. P. nezáleží v tom, aby vzne-
šenec nevěděl a nepriznával se k vzneše-
nosti své, nýbrž jí neužíval leda ke spáse
lidské. Sš J. 216. Vyššiemu sebe pokořiti
se nevždy bývá pravá p. Hus III. 148. P.
a přívětivosť získá častěji více než meč a
násilí. Us. P. mocnějšího přemáhá; P. stěnu
proráží; Ctnosť a p nemá místa u dvora;
P. všude projde. Bž. exc — P., patientia,
trpělivost P-ru měj ve mně. Ev. olom. 300.

— P. = smutek. Celý rok býti na pokoře
(nositi smutek) Slov. Němc. — Št. Kn. š.
20., Mtc. 1880. 48. — P., y, m , os. jm. Blk.
Kfs 477.

Pokoradz, e, f. = dědina u Rymavy na
Slov.; je starobylé pohrobiště Slovanov,
kde podnes slovanské popelnice vynachád-
zajú. Slov. Sb. sl. ps. II. 1. 96.

Pokořeniti, würzen. Us.

Pokořený čím več. Obce válkou po-
kořené v porobu. J. Lpř.

Pokořitel, e, m., der Bezwinger. Šmb.

Pokořiti. Pokořovati. Ž. brn. 34. 14.
Pokořívati. Ž. wit. 34. 14. — se před kým.
Št. Kn. š. 48. — koho čím več. Vz Po-
kořený. — se čím jak. Pokořil se poslu-
šenstvím až k smrti s otcova trónu bož-
ského na takú nízkosť. Št. Kn. š. 20. —
Hus II. 365.

Pokorná Jar. Jg. H. 1. 613.

Pokorně trpěti. Št. Kn. š. 35. (17., 28).

— Hus II. 319.

Pokorníčkování, n., das Demüthigthun.
Plazivé p. a otroctví. Koll. III. 178.

Pokorník, a, m., der Kreuzträger (aus
Busse). Bern.

Pokorný hlas. Us. Dělati se p-ným. Dch.
Jako beránek velmě jsa p-ren. Hus III. 217.
Čím pokornější, tím líbeznější. Lpř., Bž.
exc. — čím: srdcem. Hus 1. 167., 316., II.
315., Luk z Pr. — ke komu. Buďme k mi-
lému Kristu p-ni Hus II. 48. — proč. číra
kdo jest pokornější z větčie lásky. Hus I
152. - P., ého, m., os. jm. Cf. Blk. Kfsk.
1388. P. Frant 1819 Jg. H. 1. 613. —
P. V. Jg. H. 1. 613. — P. Rudolf, spisov.,
1853.—1887. Vz Tf. H. 1. 134., 146., Pyp.
K. II. 545., Bačk. Př. 20, 25., 52 , 81., 130.,
Rk. Sl. — P. Mart., řed. obec. real. gymn
v Praze, naroz. v Kr. Hradci 1836. Vz Tf.
H. 1. 189., 190., 193., 194., 200., Šb. Dj. ř.
278., Bačk. Př. 161., 166., Rk. Sl.