Předchozí (324)  Strana:325  Další (326) |
|
|||
325
|
|||
|
|||
z povědomí oprostěnosti od hříchův a tre-
stův a vlévající tak v chování-se s bliž- ními, že se všemi pokoj udržuje. Sš. II. 63. A já vždycky, co to je, že to nedá p-je, denk mir immer, was das ist, dass mein Sinn die Ruh' vermisst. Dch. Ať mne ne- chá při p-ji; Ať nám dá už o to p. Wtr. exc. Kdo sobě s p-jem stýská, najde pří- činy ku pokoji. Dvrsk. Hledím, aby bylo všecko s p-jem. Us. Vk. Někoho za p-jem nechati. U Hostýna. Frt. Zimmerhackl. P. budiž tomu domu; P. s vámi. Hnoj. Teď ale p.! Us. Jich dušem v nebesiech daj p. věčně; Dajť Boh zdravie v tvém p-ji. Výb. II. 14., 35. Tam je slabé učení, kde p-je není. Us. Tč. Svätý p. a láska je nado všetko. Dbš. Sl. pov. II. 49. Nižádný nemá pravého p-je, kdo nemá p-je s Bohem. Hus I. 469. Nechaj mne již s pokojem! Pass. mus. 321. Neb v onom království božím jest p. rozkošný; P. mój vám dávám, osta- vuji. Št. Kn. š. 50., 131. — P. = neprí- tomnosť vády atd. Rozjeli se v p-ji každý domuov. Let. 131. Daj p , máš druhý (daj p. a já ti dám dva). Slez. Šd. Ktož by nám dal p., dali bychom jemu dva. NB. Tč. 106. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 4l4., 417. — P. = nepŘítomnosť vojny, pax. Ž wit. 33. 15. P. v Čechách. Vz Let. 163., 171., 180. Za pokoje, zur Zeit des Friedens. Dch. Tu musili Němci prositi o p., rukojmě dáti. Tk. Ten neví, jak milý jest p., kdo neza- kusil vojny. Bž exc. Vojna nezná práva, silou panuje, p. kde zůstává, křivdy zbra- ňuje. Koll. Zp. I. 389. — P. = světnice, cubile. Ž. wit. 35. 5. — P., os. jm., akk. Pokojho. D. ol. 20. Pokojedárce, e, m. Sš. II. 98.
Pokojná, é, f. = komorná, das Kammer-,
Stubenmädchen. Šd. Vz Pokojová, Pokojská. Pokojník, der Friedfertige. Abyste vši-
chni p-ci k spasení věcnému přivedeni byli. 1602. — P. podruh, Inmann. Wtr. Obr. 16. Pokojný = bez péče. P-ho života ani
zlato ani drahé kameni nedává. Výb. II. 1604. Obličej jmajú p-ný. Alx.V. — P. = míru milovný. P. pán. Št. Kn. š. 170. — P. = bez odporu. Jeden každý při p. dr- žení a užívání gruntuov zůstati má. 1579. Pokojová, é, f. = pokojná. Šd.
Pokojská, é, f. = pokojná. Us. Pdl.,
Nár. listy. Pokolebenice, e, f. A v Moravě kdys,
jakož praví, kopu farář dával od kolébky, protož převzděli tomu platu cunabulales, česky p. Hus I. 144. Pokolení. Cf. Mkl. Etym. 124. Z p. na
p. přecházeti. Anth. I. 3. vyd. III. P po- hlavní, nepohlavní. Rosc. 72. Pokoľko = po kolika. Slov. Ht. Sl. ml.
195, Rl. Pr. II. 227. Pokomoliti, alles o. ganz stutzen. Bern.
Pokon. Cf. Mkl. Etym. 115. Na pokon,
in finem. Ž. wit. 9. 19. V ž. poděbr.: na skončení. Že on i mrtvé i živé bude i na pokon súdě. Výb. I. 179. Já bych byl šťa- sten ještě na p Osv. VI. 941. Na p. byla knížečka do Francie zavezena. Jel. Enc. m. XI. |
Pokonání, n. Vyzval ho k priatelskému
p. (věci). Slov. Orl. II. 206. Pokonati kde. Kterak jste u nás p-li
(pochodili)? NB. Tč. 219. Pokonávka, y, f. = pokonání. V prá-
cach a p-kách svojho povolania. Slov. Dle záverečnej pokonávky pripadlo mestu platit 81000 zl. Sl. let. VI. 123. Pokonický, ého, m., os. jm. Arch. VIII.
411. Pokonně = posledně, na pokon, konečně.
Slov. Phľd. VII 40. Pokonno = pokonně. Už hasne oko, p.
hruď dýše. Phľd. V. 2. — Vaj. T. m. 35. Pokopiti, alles oder ganz ausschneiden.
Pokopky, pl. = výkopky. Laš. Wrch.
Pokopný = podkopní. P. práce. Pyp. K.
II. 228. Pokora. P. nezáleží v tom, aby vzne-
šenec nevěděl a nepriznával se k vzneše- nosti své, nýbrž jí neužíval leda ke spáse lidské. Sš J. 216. Vyššiemu sebe pokořiti se nevždy bývá pravá p. Hus III. 148. P. a přívětivosť získá častěji více než meč a násilí. Us. P. mocnějšího přemáhá; P. stěnu proráží; Ctnosť a p nemá místa u dvora; P. všude projde. Bž. exc — P., patientia, trpělivost P-ru měj ve mně. Ev. olom. 300. — P. = smutek. Celý rok býti na pokoře
(nositi smutek) Slov. Němc. — Št. Kn. š. 20., Mtc. 1880. 48. — P., y, m , os. jm. Blk. Kfs 477. Pokoradz, e, f. = dědina u Rymavy na
Slov.; je starobylé pohrobiště Slovanov, kde podnes slovanské popelnice vynachád- zajú. Slov. Sb. sl. ps. II. 1. 96. Pokořeniti, würzen. Us.
Pokořený čím več. Obce válkou po-
kořené v porobu. J. Lpř. Pokořitel, e, m., der Bezwinger. Šmb.
Pokořiti. Pokořovati. Ž. brn. 34. 14.
Pokořívati. Ž. wit. 34. 14. — se před kým. Št. Kn. š. 48. — koho čím več. Vz Po- kořený. — se čím jak. Pokořil se poslu- šenstvím až k smrti s otcova trónu bož- ského na takú nízkosť. Št. Kn. š. 20. — Hus II. 365. Pokorná Jar. Jg. H. 1. 613.
Pokorně trpěti. Št. Kn. š. 35. (17., 28).
— Hus II. 319.
Pokorníčkování, n., das Demüthigthun.
Plazivé p. a otroctví. Koll. III. 178. Pokorník, a, m., der Kreuzträger (aus
Busse). Bern. Pokorný hlas. Us. Dělati se p-ným. Dch.
Jako beránek velmě jsa p-ren. Hus III. 217. Čím pokornější, tím líbeznější. Lpř., Bž. exc. — čím: srdcem. Hus 1. 167., 316., II. 315., Luk z Pr. — ke komu. Buďme k mi- lému Kristu p-ni Hus II. 48. — proč. číra kdo jest pokornější z větčie lásky. Hus I 152. - P., ého, m., os. jm. Cf. Blk. Kfsk. 1388. P. Frant 1819 Jg. H. 1. 613. — P. V. Jg. H. 1. 613. — P. Rudolf, spisov., 1853.—1887. Vz Tf. H. 1. 134., 146., Pyp. K. II. 545., Bačk. Př. 20, 25., 52 , 81., 130., Rk. Sl. — P. Mart., řed. obec. real. gymn v Praze, naroz. v Kr. Hradci 1836. Vz Tf. H. 1. 189., 190., 193., 194., 200., Šb. Dj. ř. 278., Bačk. Př. 161., 166., Rk. Sl. |
||
|
|||
Předchozí (324)  Strana:325  Další (326) |