Předchozí (328)  Strana:329  Další (330) |
|
|||
329
|
|||
|
|||
Pokutovný, straffällig. Slov. Bern.
Pokvačkaný = zastrčený. Vz Kvačkati.
Slov. Za drah) m opaskom trčaly p-né nože. Orl. III. 35. Pokvapnouti. Aspoňže p-ne, keď ai ne-
potečie. Koll. Zp. II 382. Cf. Kapati. Pokváriť = poklochtit; pomárniť. Slov.
Bern. Pokvasiti. Koho za upřímného poznává,
můž s ním p. Výb. II. 1267. Pokvěstovať, ein wenig sammeln. Slov.
Bern Pokvik, u, m., das Gekwitsche. Hol.
303. Pokvitnouti, aufblühen. Beru.
Pokvokati, ein wenig glucken. Bern.
Poky = pokud. Mor. Brt. L. N. I. 224.
Lem spivajme sebe, p. čas mame. Slov. Sl spv. VI. 231. Pokyckati = potrousiti, pohoditi, stück-
weise bestreuen. Vz Kyckati. Slov. Bern. Tvaroh p la po ceste (těstě). Phľd. VI. 227. Pokým = pokud, než. Slov. Hdč
Pokyn, pokynek, nku, m. Čch. Bs. 93.
Na něčí p čekati. Dch. Pokynutí. Nebožtík překvapen byl bo-
žím p-tím (smrtí). Hrts. P. podávkami, der Wink mit dem Zaunpfahl. Dch. Pokyv, u, m , einmaliges Zunicken.
Pokývati komu čím. Abychom pra-
vdám netoliko hlavou p-vali. Vlč. — (jak dlouho) jak. Drahný okamžik radostně hlavou p-val. Osv. I. 260. Zuzana podlé té nuty (noty) p-vuje. Šd. Pokývnutí, n. = pokynutí. Dch , Šm
Pokyvování, n., wiederholtes Nicken.
Dch. Blahosklonné p. hlavou. Kos. Pokyz, u, m. P. slove to, co z vypále-
ného železného kyzu zůstává. Vz Opalky. Zl. kl. 1856 č. 13. Pol ekliptický, horký, intensivní, magne-
tický, nebeský, studený. Stč. Zem. 77., 552., 670., 58., 552. Stejnojnenné p. se odpuzují u nestejnojmenné se přitahují. Km. —. P. = polib. Pol nás řiť = leknín, rostl. U Úboče. Rgl.
Pól = půl. Šf. III 644. V pol tmě, in
medio umbrae. Ž. wit. 22. 4. Idieše skrzě pól Samarye, per mediam S. Ev. víd. 64. Cf. Pólnoc. Pola. V z Jir. Ruk. 68. — P. = podlé.
Poľa cesty, v priekope. Dbš. Sl. pov. I. 542. — P., Pulje, mě. Pola v Istrii. Polaban = polabští Slované. Vz Šf. Strž.
II. 518 nn. Ve 12. stol. zničeni. Vz Šf. II. 559. nn. Polabec, bce, m. P-bci = oddíl Bodriců
při Labi. Šf. Strž. II. 609. Polabina, y, f. = krajina při Labi, Elbe-
flur. Dbv., Dch. Polabský. P. krajiny. Šf. Strž. II. 9.
Polabština, y, f Cf. Mus. 1875. 417.
Polacký, ého, o.., os. jm. Arch. IV.
293.—295. Polacněti, ěl, ění, wohlfeiler werden.
Bern. Poláček, čka, m., os jm. Výb. II. 775.,
Tk. V. 71 , 75., Blk. Kfsk. 1388. Polačina, y, f. = polčina. Bern.
|
Polačněti, ěl, ění, hungrig werden. Bern.
Poľadovica, e, f. = po-, náledí. Slov.
LObz XVIII. 5. Poľagan, a, m. = nadávka Slov. Mt. S.
I. 116. Polahčiti = polehčiti. Slov.
Poľahoba, y, f. = polehčení, poleva. Slov. Šli do Ameriky, aby vyhľadali si tam p-bu v trampotách. N. Hlsk. XXI. 266. (XIV. 277.). Poľaha, y, f. = polehčení. Slov. Orl.
VI. 267. Poľahosť, i, f. = polahodnosť, snadnosť.
Slov. Ssk. Pol'ahostaj, langsam. Slov. Ssk., Bern.
Poľahostajsky = poľahodne, snadne.
Slov. Ssk. Poľahota, j , f. = polehčení. N. Hlsk
III. 277., I. 151., Ev. šk. 1. 4.
Poľahučky = polehoučku. Slov. N. Hlsk. IV. 349
Poľahunky = polehoučku. Slov. Sb. sl.
ps. I. 213., Hol. 335. Poľach, u, m. = peleš zvěři Slov. Ssk.
Polách, a, m. = vepř plemene polského.
Mor. Brt P. (svině) je lepší na krmení a má chutnější maso i špek než bagún. Mor. Vck. — P., os. jm. Polajka. Cf. Slb. 345.
Polajkový = z polajky. P. věnec. Brt.
N. p. 249., Čes. mor. pís 148., Vesna 1888. i25. Polajový = polajkový. P. věnec. Bk. Ps.
82, Sš. P. 101. Polajtár, a, m., z něm. Vorreiter, přední
jezdec. KB. Čít 145, Sš. P. 148, Sl. ps. 157. 1. Polák, vz Polan.
2. Polák = kachna. P. veliký, aythia
ferina, die Tafelente, malý, nyroca leuco- phtahua, die Moorente. Sl. les.— P. = zajíc polní. Cf Brm. I. 2. 482. — P. = prd. Pustil na pole p-ka (nepočestně se zacho- val). U Rychn. — P., nie polnische Wurst. Us. Rgl. — P. No, dopijte a nenechte nám poláka (nedopitek?). Mor. Kmk. II. 172. 3. Polák, os. jm. Vz Arch. VII. 717.,
VIII. 62, Tk. V. 254., Blk. Kfsk. 1128. - Záviš P. Výb. II. 1520. — Michael P. Let 503 (r. 1480.). — Mat. Mil. Zdirad P., prof. čes. jazyka na voj. akademii v N. Městě, potom generalmajor, narozen v Zásmukách 14. ún. 1788, † 31. března 1856. Vz Tf. H. 1. 101 , 105., 106, 107., 167., Jg. H. 1. 613 . 771 , Šb. Dj. ř. 278., Jg. Z. 225.—227., Pyp. K II. 407., Tf. Mtc. 61., 87., Back. Písm. 930, 132, 205., 847. nn, Osv. 1874. 795, až 815. (Čsk.), Rk. Sl. Polakov, a, m., sam. u Miletína.
Polákovať = smlsati. Slov. Ty koťoch,
čo si to p val! Zátur. Polákožroutství, n., die Pohlenfresserei.
Krasz Polámaná, é, f. = pole u Nahošovic. Pk.
Polámati. — co, koho. Aby někde hnáty
p-mal! Us. Tkč. Moc dveří tam nepoláme (nechodí tam mnoho). Us. Vck. Počkej, Johannes, však ty dostaneš, žes nám polá mal Bábrličku. Já jí nelámal, já ji miloval při měsíčku. Pís. |
||
|
|||
Předchozí (328)  Strana:329  Další (330) |