329

Pokutovný, straffällig. Slov. Bern.

Pokvačkaný = zastrčený. Vz Kvačkati.
Slov. Za drah) m opaskom trčaly p-né nože.
Orl. III. 35.

Pokvapnouti. Aspoňže p-ne, keď ai ne-
potečie. Koll. Zp. II 382. Cf. Kapati.

Pokváriť = poklochtit; pomárniť. Slov.
Bern.

Pokvasiti. Koho za upřímného poznává,
můž s ním p. Výb. II. 1267.

Pokvěstovať, ein wenig sammeln. Slov.
Bern

Pokvik, u, m., das Gekwitsche. Hol.
303.

Pokvitnouti, aufblühen. Beru.

Pokvokati, ein wenig glucken. Bern.

Poky = pokud. Mor. Brt. L. N. I. 224.
Lem spivajme sebe, p. čas mame. Slov. Sl
spv. VI. 231.

Pokyckati = potrousiti, pohoditi, stück-
weise bestreuen. Vz Kyckati. Slov. Bern.
Tvaroh p la po ceste (těstě). Phľd. VI.
227.

Pokým = pokud, než. Slov. Hdč

Pokyn, pokynek, nku, m. Čch. Bs. 93.
Na něčí p čekati. Dch.

Pokynutí. Nebožtík překvapen byl bo-
žím p-tím (smrtí). Hrts. P. podávkami, der
Wink mit dem Zaunpfahl. Dch.

Pokyv, u, m , einmaliges Zunicken.

Pokývati komu čím. Abychom pra-
vdám netoliko hlavou p-vali. Vlč. — (jak
dlouho) jak. Drahný okamžik radostně
hlavou p-val. Osv. I. 260. Zuzana podlé té
nuty (noty) p-vuje. Šd.

Pokývnutí, n. = pokynutí. Dch , Šm

Pokyvování, n., wiederholtes Nicken.
Dch. Blahosklonné p. hlavou. Kos.

Pokyz, u, m. P. slove to, co z vypále-
ného železného kyzu zůstává. Vz Opalky.
Zl. kl. 1856 č. 13.

Pol ekliptický, horký, intensivní, magne-
tický, nebeský, studený. Stč. Zem. 77., 552.,
670., 58., 552. Stejnojnenné p. se odpuzují
u nestejnojmenné se přitahují. Km. —. P. =
polib. Pol nás řiť = leknín, rostl. U Úboče.

Rgl.

Pól = půl. Šf. III 644. V pol tmě, in
medio umbrae. Ž. wit. 22. 4. Idieše skrzě
pól Samarye, per mediam S. Ev. víd. 64.
Cf. Pólnoc.

Pola. V z Jir. Ruk. 68. — P. = podlé.
Poľa cesty, v priekope. Dbš. Sl. pov. I.
542. — P., Pulje, mě. Pola v Istrii.

Polaban = polabští Slované. Vz Šf. Strž.
II. 518 nn. Ve 12. stol. zničeni. Vz Šf. II.
559. nn.

Polabec, bce, m. P-bci = oddíl Bodriců
při Labi. Šf. Strž. II. 609.

Polabina, y, f. = krajina při Labi, Elbe-
flur. Dbv., Dch.

Polabský. P. krajiny. Šf. Strž. II. 9.

Polabština, y, f Cf. Mus. 1875. 417.

Polacký, ého, o.., os. jm. Arch. IV.
293.—295.

Polacněti, ěl, ění, wohlfeiler werden.
Bern.

Poláček, čka, m., os jm. Výb. II. 775.,
Tk. V. 71 , 75., Blk. Kfsk. 1388.

Polačina, y, f. = polčina. Bern.

Polačněti, ěl, ění, hungrig werden. Bern.

Poľadovica, e, f. = po-, náledí. Slov.
LObz XVIII. 5.

Poľagan, a, m. = nadávka Slov. Mt. S.
I. 116.

Polahčiti = polehčiti. Slov.
Poľahoba, y, f. = polehčení, poleva. Slov.
Šli do Ameriky, aby vyhľadali si tam p-bu
v trampotách. N. Hlsk. XXI. 266. (XIV.
277.).

Poľaha, y, f. = polehčení. Slov. Orl.
VI. 267.

Poľahosť, i, f. = polahodnosť, snadnosť.
Slov. Ssk.

Pol'ahostaj, langsam. Slov. Ssk., Bern.

Poľahostajsky = poľahodne, snadne.
Slov. Ssk.

Poľahota, j , f. = polehčení. N. Hlsk

III. 277., I. 151., Ev. šk. 1. 4.
Poľahučky = polehoučku. Slov. N. Hlsk.

IV. 349

Poľahunky = polehoučku. Slov. Sb. sl.
ps. I. 213., Hol. 335.

Poľach, u, m. = peleš zvěři Slov. Ssk.

Polách, a, m. = vepř plemene polského.
Mor. Brt P. (svině) je lepší na krmení a
má chutnější maso i špek než bagún. Mor.
Vck. — P., os. jm.

Polajka. Cf. Slb. 345.

Polajkový = z polajky. P. věnec. Brt.
N. p. 249., Čes. mor. pís 148., Vesna 1888.
i25.

Polajový = polajkový. P. věnec. Bk. Ps.
82, Sš. P. 101.

Polajtár, a, m., z něm. Vorreiter, přední
jezdec. KB. Čít 145, Sš. P. 148, Sl. ps.
157.

1. Polák, vz Polan.

2. Polák = kachna. P. veliký, aythia
ferina, die Tafelente, malý, nyroca leuco-
phtahua, die Moorente. Sl. les.— P. = zajíc
polní. Cf Brm. I. 2. 482. — P. = prd.
Pustil na pole p-ka (nepočestně se zacho-
val). U Rychn. — P., nie polnische Wurst.
Us. Rgl. — P. No, dopijte a nenechte nám
poláka (nedopitek?). Mor. Kmk. II. 172.

3. Polák, os. jm. Vz Arch. VII. 717.,
VIII. 62, Tk. V. 254., Blk. Kfsk. 1128. -
Záviš P. Výb. II. 1520. — Michael P. Let
503 (r. 1480.). — Mat. Mil. Zdirad P., prof.
čes. jazyka na voj. akademii v N. Městě,
potom generalmajor, narozen v Zásmukách
14. ún. 1788, † 31. března 1856. Vz Tf. H.
1. 101 , 105., 106, 107., 167., Jg. H. 1. 613 .
771 , Šb. Dj. ř. 278., Jg. Z. 225.—227., Pyp.
K II. 407., Tf. Mtc. 61., 87., Back. Písm.
930, 132, 205., 847. nn, Osv. 1874. 795,
až 815. (Čsk.), Rk. Sl.

Polakov, a, m., sam. u Miletína.

Polákovať = smlsati. Slov. Ty koťoch,
čo si to p val! Zátur.

Polákožroutství, n., die Pohlenfresserei.
Krasz

Polámaná, é, f. = pole u Nahošovic. Pk.

Polámati. — co, koho. Aby někde hnáty
p-mal! Us. Tkč. Moc dveří tam nepoláme
(nechodí tam mnoho). Us. Vck. Počkej,
Johannes, však ty dostaneš, žes nám polá
mal Bábrličku. Já jí nelámal, já ji miloval
při měsíčku. Pís.



	329

	Pokutovný, straffällig. Slov. Bern. Pokvačkaný = zastrčený. Vz Kvačkati. Slov. Za drah) m opaskom trčaly p-né nože. Orl. III. 35. Pokvapnouti. Aspoňže p-ne, keď ai ne- potečie. Koll. Zp. II 382. Cf. Kapati. Pokváriť = poklochtit; pomárniť. Slov. Bern. Pokvasiti. Koho za upřímného poznává, můž s ním p. Výb. II. 1267. Pokvěstovať, ein wenig sammeln. Slov. Bern Pokvik, u, m., das Gekwitsche. Hol. 303. Pokvitnouti, aufblühen. Beru. Pokvokati, ein wenig glucken. Bern. Poky = pokud. Mor. Brt. L. N. I. 224. Lem spivajme sebe, p. čas mame. Slov. Sl spv. VI. 231. Pokyckati = potrousiti, pohoditi, stück- weise bestreuen. Vz Kyckati. Slov. Bern. Tvaroh p la po ceste (těstě). Phľd. VI. 227. Pokým = pokud, než. Slov. Hdč Pokyn, pokynek, nku, m. Čch. Bs. 93. Na něčí p čekati. Dch. Pokynutí. Nebožtík překvapen byl bo- žím p-tím (smrtí). Hrts. P. podávkami, der Wink mit dem Zaunpfahl. Dch. Pokyv, u, m , einmaliges Zunicken. Pokývati komu čím. Abychom pra- vdám netoliko hlavou p-vali. Vlč. — (jak dlouho) jak. Drahný okamžik radostně hlavou p-val. Osv. I. 260. Zuzana podlé té nuty (noty) p-vuje. Šd. Pokývnutí, n. = pokynutí. Dch , Šm Pokyvování, n., wiederholtes Nicken. Dch. Blahosklonné p. hlavou. Kos. Pokyz, u, m. P. slove to, co z vypále- ného železného kyzu zůstává. Vz Opalky. Zl. kl. 1856 č. 13. Pol ekliptický, horký, intensivní, magne- tický, nebeský, studený. Stč. Zem. 77., 552., 670., 58., 552. Stejnojnenné p. se odpuzují u nestejnojmenné se přitahují. Km. —. P. = polib. Pol nás řiť = leknín, rostl. U Úboče. Rgl. Pól = půl. Šf. III 644. V pol tmě, in medio umbrae. Ž. wit. 22. 4. Idieše skrzě pól Samarye, per mediam S. Ev. víd. 64. Cf. Pólnoc. Pola. V z Jir. Ruk. 68. — P. = podlé. Poľa cesty, v priekope. Dbš. Sl. pov. I. 542. — P., Pulje, mě. Pola v Istrii. Polaban = polabští Slované. Vz Šf. Strž. II. 518 nn. Ve 12. stol. zničeni. Vz Šf. II. 559. nn. Polabec, bce, m. P-bci = oddíl Bodriců při Labi. Šf. Strž. II. 609. Polabina, y, f. = krajina při Labi, Elbe- flur. Dbv., Dch. Polabský. P. krajiny. Šf. Strž. II. 9. Polabština, y, f Cf. Mus. 1875. 417. Polacký, ého, o.., os. jm. Arch. IV. 293.—295. Polacněti, ěl, ění, wohlfeiler werden. Bern. Poláček, čka, m., os jm. Výb. II. 775., Tk. V. 71 , 75., Blk. Kfsk. 1388. Polačina, y, f. = polčina. Bern.	Polačněti, ěl, ění, hungrig werden. Bern. Poľadovica, e, f. = po-, náledí. Slov. LObz XVIII. 5. Poľagan, a, m. = nadávka Slov. Mt. S. I. 116. Polahčiti = polehčiti. Slov. Poľahoba, y, f. = polehčení, poleva. Slov. Šli do Ameriky, aby vyhľadali si tam p-bu v trampotách. N. Hlsk. XXI. 266. (XIV. 277.). Poľaha, y, f. = polehčení. Slov. Orl. VI. 267. Poľahosť, i, f. = polahodnosť, snadnosť. Slov. Ssk. Pol'ahostaj, langsam. Slov. Ssk., Bern. Poľahostajsky = poľahodne, snadne. Slov. Ssk. Poľahota, j , f. = polehčení. N. Hlsk III. 277., I. 151., Ev. šk. 1. 4. Poľahučky = polehoučku. Slov. N. Hlsk. IV. 349 Poľahunky = polehoučku. Slov. Sb. sl. ps. I. 213., Hol. 335. Poľach, u, m. = peleš zvěři Slov. Ssk. Polách, a, m. = vepř plemene polského. Mor. Brt P. (svině) je lepší na krmení a má chutnější maso i špek než bagún. Mor. Vck. — P., os. jm. Polajka. Cf. Slb. 345. Polajkový = z polajky. P. věnec. Brt. N. p. 249., Čes. mor. pís 148., Vesna 1888. i25. Polajový = polajkový. P. věnec. Bk. Ps. 82, Sš. P. 101. Polajtár, a, m., z něm. Vorreiter, přední jezdec. KB. Čít 145, Sš. P. 148, Sl. ps. 157. 1. Polák, vz Polan. 2. Polák = kachna. P. veliký, aythia ferina, die Tafelente, malý, nyroca leuco- phtahua, die Moorente. Sl. les.— P. = zajíc polní. Cf Brm. I. 2. 482. — P. = prd. Pustil na pole p-ka (nepočestně se zacho- val). U Rychn. — P., nie polnische Wurst. Us. Rgl. — P. No, dopijte a nenechte nám poláka (nedopitek?). Mor. Kmk. II. 172. 3. Polák, os. jm. Vz Arch. VII. 717., VIII. 62, Tk. V. 254., Blk. Kfsk. 1128. - Záviš P. Výb. II. 1520. — Michael P. Let 503 (r. 1480.). — Mat. Mil. Zdirad P., prof. čes. jazyka na voj. akademii v N. Městě, potom generalmajor, narozen v Zásmukách 14. ún. 1788, † 31. března 1856. Vz Tf. H. 1. 101 , 105., 106, 107., 167., Jg. H. 1. 613 . 771 , Šb. Dj. ř. 278., Jg. Z. 225.—227., Pyp. K II. 407., Tf. Mtc. 61., 87., Back. Písm. 930, 132, 205., 847. nn, Osv. 1874. 795, až 815. (Čsk.), Rk. Sl. Polakov, a, m., sam. u Miletína. Polákovať = smlsati. Slov. Ty koťoch, čo si to p val! Zátur. Polákožroutství, n., die Pohlenfresserei. Krasz Polámaná, é, f. = pole u Nahošovic. Pk. Polámati. — co, koho. Aby někde hnáty p-mal! Us. Tkč. Moc dveří tam nepoláme (nechodí tam mnoho). Us. Vck. Počkej, Johannes, však ty dostaneš, žes nám polá mal Bábrličku. Já jí nelámal, já ji miloval při měsíčku. Pís.