330

Polaň, ě, f. = polana. Čkžk. XIII. 9.
Keď som pásol na p-ni. Chlpk. Sp. 151.

Polan. Polané, Poláci = obyvatelé, dr-
žitelé, vzdělávatelé polí. Nynější forma Po-
lák ve starých pramenech se nečte, tam je-
nom: Poljanin, Poljenin, pl. Poljané, Pol-
jené. Šf. Strž. II. 412. nn., 416. nn. Polané
bydleli v rovinách, od nichž i jméno do-
stali. Šf. Strž. I. 534. — P. A. J. Amand
z Polansdorfu. Mus. 1861. 293., 382. Vz Po-
lanus (dod ).

Polana. Keď vyndeme na polanu, sta-
neme si rovno na ňu. Sl. sp. 64. — P., Po-
lanka = pole a louka u Kojetína. — P.,
Pölia v Rakousích. Šb. Děj. ř. I. 41.

Polané, vz Polan (dod.).

Polanec, nce, m., myslivna u Slabec
v Rakv.

Polanecký, ého, m., sam. u Jistebnice.

Polaní, n. = polena, dříví k topení Da-
roval čásť lesa, aby měl farář dostatek p.
a stavebního dříví Sdl. Hr. II. 45. — Šb.
Dial. 14 (v Buděj).

Polanka, vz Polana. Orl. II. 23., Brt.
N. p. I. 165, Brt. L. N. I 158. — P. = ryb-
ník v Písecku.

Polánka, ves u Vlašimě, u Sudoměřic,
u Nasavrk, u Kutné Hory, u Blatné, u Ne-
pomuk, u Mor. Krumlova ; sam. u Jisteb-
nice, u Jihlavy; dvůr u Tábora; Polianka,
ves u Vsetína; P. Dolní, Nieder-Pohlanka,
ves u Klinkovic ve Slez.; P. Horní, Ober-
Pohlanka, ves tamtéž; Polánky Horní a
Dolní. Ober-, Unter-Polanka, vsi u Třebe-
chovic. PL., Blk. Kfsk 1388., Sdl. Hr. I.
154., II. 279., IV. 373., Rk Sl.

Polánský, několik domkův u Těšína.

Polánský Mlýn, Polanker Mühle, u Vys.
Mýta. — P, ého, m, os. jm. P. Frant.
Urban, nar. 1793., kněz. Jg. H. 1. 613.

Polánský, z . Polánky. Mus. 1889. 165.

Polan-us, a, m. P. Amand. Jg. H. 1.
613., Jir. Ruk. II. 391. Vz Polan (dod.).

Polaný, pl., f., vz Polana. Němc. VII.
73.

Polápaný; -án, a, o = zamazaný, be-
schmutzt. Mor. Vck. P. od husí, od holubů
atd. (trusem). Šd.

Polapati, vz Polapiti.

Polápati = pomazati (lejnem , trusem).
Kdosi tu celý chodník p-pal. Mor. Št. —
se = podělati se, sich bemachen. Šd.

Polapek, pku, m. = věc polapená, ukra-
dená. Žije enom z tych p-kův. Slez. Šd.

Polapiti se čeho. A to řekši polapi se
truhly sv. Štěpána (chopila se). Pass. mus.
402.

Polapotať si o čem = pohovořiti, plau-
dern. Mor. a slov. Šd.

Polař, e, m. = rolník. Mus. 1880. 35,
Šml, Mtš.

Polara, y, f. = čára polarní, v geom ,
die Polare, Polarlinie. Vnč. 8., Hrd.

Polaření, n , die Agronomie Feldwirt-
schaft. NA. IV. 113., Ott. I. 476., Dmk. Č.
332.

Polarimetr, u, m. Polarimeter. KP. V.
33.

Polarisace = onen stav světla, ve kte-
rém chvění aetheru v rovnoběžných rovi-

nách se děje na rozdíl obyčejného světla,
kde se chvění děje ve všech možných smě-
rech kolmých na paprsek. Rk. Sl. Cf. KP.
V. 33. — P. kruhová, Mj. 315., Šf. Poč.
511., barevná. MS. 185. Cf. Schd. II. 136.

Polarisační zkouška, Šp., úhel, rovina,
NA. V. 249, ellipsoid, ZČ. III. 138., stroje.
MS. 182. Otáčení roviny polarisační. MS.
186.

Polarisator. Křišťálový hranol měnívá
světlo v polarisováné. KP. V. 422.

Polariskop, u, m., das Polariskop. Sl.
les.

Polarisovací nástroj (= polarisační). Nz.

Polarisování, n., vz Polarisace.

Polarisovaný; -án, a, o, polarisirt. P.
světlo Mj., Rm.

Polarisovati. Zrcadla kovová světlo jen
slabě p-sují. Mj. 307. — co čím světlo od-
razem, Mj. 307 , přístrojem polarisujicím. Mj.

Polarita přenes. P. Jiho- a Severoně-
mecka. Šb. F.

Polařití, il, ení = polní hospodářství pro-
vozovati Feldwirthschaft betreiben. Dch.,
Šml. Na Čerst., Osv. V. 600.

Polarní moment setrvačnosti, Pek. 19.,
SP II. 70., vzdálenosť. Šln. I. 10, Pcl. 33 ,
průmět, osa, rovnice ellipsy. Jd. Geom. II.
3., IV. 31., 76, mnohohran, rovnice, Jrl.
156., 211., soustava, ib 211., rovnoběžník
č. kruh, zobrazování (povrchu zemského)
gnomické, stereografické, noc, zář, Stč. Zem.
312, 388., 400, 534., 659., hvězda, 58., kroj,
vz Vega I. 4., 5, 9., expedice. Ves. I. 5.
Stojí-li hrany jednoho n-uhlu na bocích dru-
hého n-úhlu kolmo, nazývá se onen p-ním
n-úhelníkem druhého. Jd. Geom. II. 26.

Polarnice, e, f., vz Polara. Jd. Geom.
II 44.

Polařství, n. = polaření. Dmk. Č. 332.

Polás Cf. Šf. v Mus. 1847. 132.—136.,
Mkl. aL 260. V Polás. Sv. ruk. 99.

Polášek, ška. m., os. jm. NB. Tč. 72. —
Frant. P, děkan, 1757.—1818. Cf. Tf. H.
1. 3. vd. 186., Bačk. Pís. I. 220., Šb. Dj. ř.
278.

Polatec, tce, m., os. jm. Šd.

Poláti komu zlostné. Pass. mus. 392.

Polatie, n. = přibité lati. Slov. ZObz.
XXIV 99

Polatiniti koho. Koll. III. 256., Šf. Strž.
I. 294.

Polátko, a, n. = políčko U Ještědí. Sá.

Polazeň, zně, f. Na boží narození n. na
Štěpána pozve si soused souseda na p. a
pohostí ho zbytky od štědrovečerní hostiny.
Na mor. Kopan. Brt. L. N. II. 145., Obz.
1889. 34.

Polazitěj, adv. = namáhavěji, schwerer.
P. by se jim tudy šlo. Vz Polaziti. Val.
Vck.

Polazník, a, m. = kdo chodí na boží
narození po lidech. Cf Polazeň. Slov. Mt.
S. I. 173., Sbtk. Rostl. 80., Obz 1889. 34.

Polažajník, a, m., Polazník.

Polc, e, m. P. Hynek 1842. Jg. H. 1. 613.

Polcovský Dvůr, Polzischer Hof, ve« u
Jaroměře. Rk. Sl.

Pôlča, ete, n., der Stachelbeerstrauch.
Slov. Hdž. Čít. 196. Cf. Poľka.