332

Poleknouti. — se čeho: volů. Brt. N.
p. II. 378.

Poléknouti co komu. Polékl jemu též
teneto Ezp 2075 — co kde. Muž jehlu
polékl v dieře někaké. Kšch 25.

Polel, a, m. = slovan. bůh manželstva
Hymenaeus. Vz Lel. Hol. 198, 342. Ráj.,
Vc. Lab 113. 225

Polem, ě, f (ne: u m.)

Polemický spis. Mus. 1880. 474., Nz.
Cf Jer Slnosf 91

Polemika slušná, střízlivá. Mus. 1880.
475

Poleň. Cf. Rk. Sl.

Polení, polož před Polenice.

Polenitý = polenový. P dříví U Kr.
Hrad Kšť.

Polenne, n = poledne Slov Rr Sb.

Poleno, Šf. ITT 644 Dal smrti polenem
(zlomila-li se nemoc). Us. Tkč. Byla jako
p. (ztuhlá, nehybná). Tbz. Je hluchý jako
n. Us. Rgl. Oblec p., dej mu i jméno, ne-
bude člověk. Lpř , Bž. exc.

Polenský. ého. m., os. jm Tk. V. 112.,
Blk Kfsk. 1231. — P. Fr. P. Jg. H. 1.613.

Polenta. Kaša mať naša a p. její dcera.
Koll III. 56

Polený; -en, a, o, mitten entzweigetheilt.
Bern.

Polep, u, m. = polepení. Mj 383 — P.,
a, m . os jm. Arch. TI. 478.

Polepan a. m. = obvvatel Polep. Vz
Polppv Proč převzdívají P-nůra (u Litomě-
řic) cvilinkářů ? Vz Sbtk. Krat. h. 87.

Polepkati = zlehounka potleskati. U Ne-
zamysl. Bkř.

Polepnouti = okusiti, rychle pojísti.
Edem polepnul kaše. U Místka Škd.

Polepšek. pšku, m = přilepšení. Slov.
Šd , Němc. IV. 450., Bern Ku p pšku ta-
kové směny kopu gr. jsem přidal. Arch.
VUT 549.

Polepšení sědliště Št. Kn š. 159. P.
mravů Tf. Chceš-li míti odpuštění, musíš
hledět p Sb. uč, Hkš

Polepšitelka, y, f., die Verbessererin.
Bern.

Polepšitelný, verbesserlich. Bern.

Polepšiti se čím: pokáním. Št. Kn š
62. — čeho. Polepš svého života. Kruml.
348. a. Mohl by toho p. Výb. I. 310. Rač
toho p Mus. 1884 31. — komu čeho. Má
jemu toho p. Št. kn. š. 173. Aby sobě tiem
polepšovali. ib. 137 — čeho čím. Za Št.
polož: Kn. š. 62. Ani chtie proň kázáním
svých hřiechóv p. Št. K n š. 35. Aby jich
kázaním všeho světa hříšných p-šil. Pass.
mus. 407. — kdy. A kakžkoli některého
jest p-šeno za ctného arcibiskupa Arnusta.
Št. Kn. š. 147. — se s kým. Jak se s ním
málo p-ší (jak se poněkud uzdraví), chci
počty od nich přijíti. Žer. 313.

Polepšok, šku, m, die Zugabe, Zubesse-
rung Slov. Ssk.

Polerad, a, m. = sedlák. Prwlf.

Poleskovati. Čas v ruce věncemi pěkněj-
šími poleskuje. Č. Kn. š. 186.

Polesná, é, f. = paní polesného. Us. —
Paní p. = bedruňka. U Smidar. Kšť

Polesní zvíře. Výb. II. 1086.

Polesnice, e, f., die Dryade. Rk.

Polesník, a, m = polistník. P. jísti. Laš.
Tč. — P., a, m. = polesný. N. Hlsk. III.
340.

Polesníkovati = horáriť. Bern.

Polešák, a, m., os. jm. Šd.

Polešovský, z Polešovic. P. víno Šd.

Polet. P. bzučivý (chroustů). Čch. K po-
letům se odvažuje, když ještě ani perutě
nedorostly. Dk. Ještě hoch dívku v poletu
kol útlých bočíků stiskal. Hdk. Její skoky
jsou p. plaché laňky. Č. Kn. š. 343.

Poletavý, langsam hin und her fliegend.
P. mhla, zjevy příšer, Vrch., vlas, řasné
roucho. Čch.

Poletek, tku, m., vz Polet.

Poletěti kam jak. V Litvu ptákem po-
letíme. Č. Kn š. 369.

Poleti, poleju, polem, poléš, erubescere.

— se. Člověk hněvivý zapolé se i hněvá
se. Tkadl. I 6 — se čím. Obličej hanbú
se zapolé Pror. Is. 29 22. — P., poľu,
poliš, polel, uri, ardere, hořeti. — kde (od
čeho). Od horkosti vše v niej (v zemi)
polí Alx. V. 2159. (H. P. 52). Na nich
(v ohni mučených) rúcho neopolelo. Kat.
126. — čím Vše těženie ohněm polí. Alx.
V. v 2298. Cf. List. fil. 1884. 443 , 459.

Poletmo, fliegend. (Kteří ptáci) p. u po-
větřie sobě pokrmu dobývají. Krnd. 195.

Poletný. P. sbor Rusalek. Jos. Kolář.

1. Poletovati. Ž. wit. Deut. 11. - od-
kud kam. Od snětě k sněti polétá. Hdk.

— jak. Sníh poletoval v hustých kotoučích.
Hrts. — kde jak. Nad hnízdy úzkostlivě
matky v skřeku polétaly. Vrch.

Poletucha Cf. Brm. I. 2. 298., 299 , Ott.
II. 901.

Polev = glasura. Šand. II. 10.

Poleva, y, f = úleva. P. v berni. Wtr.
Obr. 537.

Polévaný, glasirt. Let. 250. Džbán mo-
dře p-ný. Mus. 1880. 371.

Poleviti. — abs. Polevilo = taje, je od-
leva. Us. Jak se do pře zakousl, nerad
p-vil. Jrsk. — komu v čem. Jrsk.

Polévkar, a, m. = polévkář. Slov. Bern.

Polévkový, vz Polívkový.

Polézti. Mýtného p-li = naň naléhali,
drängen. — kam: k někomu. Pass. mus.
490 (Kůň Daria) do Babylona polezě. Alx.
V. 1789. Dle List. fil. 1885. 279. chybně m.:
ponese.

Poležení, poleženíčko, a, n., das Liegen
To je pěkné p. Us. Rgl.

Poležeti kde: na drnu. Nrd.

Polhák. Cf. Ott. II. 735.

Polhodie, e, f. = jistá křivá čára. Vnč.
109

Polhora, y, f., ves v Oravě na Slov. Orl.
VII. 139.

Polhoubek, bku, m. = polhubek. Koll.
IV. 252.

Poliar, a, m. = rolník. Slov. ZObr. XXIV.
235.

Poliať = politi. Slov.

Polibek Kká., Hnoj., Vrch.

Políbení bratrské (u kněžstva), liturgi-
cké (p. míru), lásky, pokoje. Hnoj. P. za-
hoří mu na rtech. Obv. I. 185. Lepšie jsú



	332

	Poleknouti. — se čeho: volů. Brt. N. p. II. 378. Poléknouti co komu. Polékl jemu též teneto Ezp 2075 — co kde. Muž jehlu polékl v dieře někaké. Kšch 25. Polel, a, m. = slovan. bůh manželstva Hymenaeus. Vz Lel. Hol. 198, 342. Ráj., Vc. Lab 113. 225 Polem, ě, f (ne: u m.) Polemický spis. Mus. 1880. 474., Nz. Cf Jer Slnosf 91 Polemika slušná, střízlivá. Mus. 1880. 475 Poleň. Cf. Rk. Sl. Polení, polož před Polenice. Polenitý = polenový. P dříví U Kr. Hrad Kšť. Polenne, n = poledne Slov Rr Sb. Poleno, Šf. ITT 644 Dal smrti polenem (zlomila-li se nemoc). Us. Tkč. Byla jako p. (ztuhlá, nehybná). Tbz. Je hluchý jako n. Us. Rgl. Oblec p., dej mu i jméno, ne- bude člověk. Lpř , Bž. exc. Polenský. ého. m., os. jm Tk. V. 112., Blk Kfsk. 1231. — P. Fr. P. Jg. H. 1.613. Polenta. Kaša mať naša a p. její dcera. Koll III. 56 Polený; -en, a, o, mitten entzweigetheilt. Bern. Polep, u, m. = polepení. Mj 383 — P., a, m . os jm. Arch. TI. 478. Polepan a. m. = obvvatel Polep. Vz Polppv Proč převzdívají P-nůra (u Litomě- řic) cvilinkářů ? Vz Sbtk. Krat. h. 87. Polepkati = zlehounka potleskati. U Ne- zamysl. Bkř. Polepnouti = okusiti, rychle pojísti. Edem polepnul kaše. U Místka Škd. Polepšek. pšku, m = přilepšení. Slov. Šd , Němc. IV. 450., Bern Ku p pšku ta- kové směny kopu gr. jsem přidal. Arch. VUT 549. Polepšení sědliště Št. Kn š. 159. P. mravů Tf. Chceš-li míti odpuštění, musíš hledět p Sb. uč, Hkš Polepšitelka, y, f., die Verbessererin. Bern. Polepšitelný, verbesserlich. Bern. Polepšiti se čím: pokáním. Št. Kn š 62. — čeho. Polepš svého života. Kruml. 348. a. Mohl by toho p. Výb. I. 310. Rač toho p Mus. 1884 31. — komu čeho. Má jemu toho p. Št. kn. š. 173. Aby sobě tiem polepšovali. ib. 137 — čeho čím. Za Št. polož: Kn. š. 62. Ani chtie proň kázáním svých hřiechóv p. Št. K n š. 35. Aby jich kázaním všeho světa hříšných p-šil. Pass. mus. 407. — kdy. A kakžkoli některého jest p-šeno za ctného arcibiskupa Arnusta. Št. Kn. š. 147. — se s kým. Jak se s ním málo p-ší (jak se poněkud uzdraví), chci počty od nich přijíti. Žer. 313. Polepšok, šku, m, die Zugabe, Zubesse- rung Slov. Ssk. Polerad, a, m. = sedlák. Prwlf. Poleskovati. Čas v ruce věncemi pěkněj- šími poleskuje. Č. Kn. š. 186. Polesná, é, f. = paní polesného. Us. — Paní p. = bedruňka. U Smidar. Kšť Polesní zvíře. Výb. II. 1086.	Polesnice, e, f., die Dryade. Rk. Polesník, a, m = polistník. P. jísti. Laš. Tč. — P., a, m. = polesný. N. Hlsk. III. 340. Polesníkovati = horáriť. Bern. Polešák, a, m., os. jm. Šd. Polešovský, z Polešovic. P. víno Šd. Polet. P. bzučivý (chroustů). Čch. K po- letům se odvažuje, když ještě ani perutě nedorostly. Dk. Ještě hoch dívku v poletu kol útlých bočíků stiskal. Hdk. Její skoky jsou p. plaché laňky. Č. Kn. š. 343. Poletavý, langsam hin und her fliegend. P. mhla, zjevy příšer, Vrch., vlas, řasné roucho. Čch. Poletek, tku, m., vz Polet. Poletěti kam jak. V Litvu ptákem po- letíme. Č. Kn š. 369. Poleti, poleju, polem, poléš, erubescere. — se. Člověk hněvivý zapolé se i hněvá se. Tkadl. I 6 — se čím. Obličej hanbú se zapolé Pror. Is. 29 22. — P., poľu, poliš, polel, uri, ardere, hořeti. — kde (od čeho). Od horkosti vše v niej (v zemi) polí Alx. V. 2159. (H. P. 52). Na nich (v ohni mučených) rúcho neopolelo. Kat. 126. — čím Vše těženie ohněm polí. Alx. V. v 2298. Cf. List. fil. 1884. 443 , 459. Poletmo, fliegend. (Kteří ptáci) p. u po- větřie sobě pokrmu dobývají. Krnd. 195. Poletný. P. sbor Rusalek. Jos. Kolář. 1. Poletovati. Ž. wit. Deut. 11. - od- kud kam. Od snětě k sněti polétá. Hdk. — jak. Sníh poletoval v hustých kotoučích. Hrts. — kde jak. Nad hnízdy úzkostlivě matky v skřeku polétaly. Vrch. Poletucha Cf. Brm. I. 2. 298., 299 , Ott. II. 901. Polev = glasura. Šand. II. 10. Poleva, y, f = úleva. P. v berni. Wtr. Obr. 537. Polévaný, glasirt. Let. 250. Džbán mo- dře p-ný. Mus. 1880. 371. Poleviti. — abs. Polevilo = taje, je od- leva. Us. Jak se do pře zakousl, nerad p-vil. Jrsk. — komu v čem. Jrsk. Polévkar, a, m. = polévkář. Slov. Bern. Polévkový, vz Polívkový. Polézti. Mýtného p-li = naň naléhali, drängen. — kam: k někomu. Pass. mus. 490 (Kůň Daria) do Babylona polezě. Alx. V. 1789. Dle List. fil. 1885. 279. chybně m.: ponese. Poležení, poleženíčko, a, n., das Liegen To je pěkné p. Us. Rgl. Poležeti kde: na drnu. Nrd. Polhák. Cf. Ott. II. 735. Polhodie, e, f. = jistá křivá čára. Vnč. 109 Polhora, y, f., ves v Oravě na Slov. Orl. VII. 139. Polhoubek, bku, m. = polhubek. Koll. IV. 252. Poliar, a, m. = rolník. Slov. ZObr. XXIV. 235. Poliať = politi. Slov. Polibek Kká., Hnoj., Vrch. Políbení bratrské (u kněžstva), liturgi- cké (p. míru), lásky, pokoje. Hnoj. P. za- hoří mu na rtech. Obv. I. 185. Lepšie jsú