344

kým kde. Snahy Karlovy pomkly Čechami
na dráze této. Pal. — co kde. Aby jí
v komoře pomohl ložnici p. NB Tč. 112.
- koho k čemu = ponuknouti, pohnouti
Zlínsky. Brt D 252.

Pomknutelnosť, i, f. = pomyčnosť (dod.).
Nz.

Pomladší = trochu mladší V Podluží.
Brt. L. N. II. 62.

Pomlákati = požvykovati? Pokrm sem
tam v ústach p-la. DŠk. III. 82.

Pomlasknouti. Mluvieše s ním mile po-
mlaskaje. Výb. I. 1170. Nad talířem po-
mlaskávaje. Wtr. exc. — Kom. Lab. 82.

Pomlázka. Cf. Mrskačka, Zbrt. 289. Do-
bytek p-kou (prutem velikonočním) ošle-
haný je čiperný. Vz Mus. 1853. 483. Cf.
Er. P. 61., Sbtk. Výkl. 97., Sbtk. Rostl.
108., 134.-135.

Pomlčeti k čemu Člověk musí jedno
minouti, druhé svinouti a k třetímu poml-
četi. Mus. 1889. 348.

Pomlčiačky = mlčky. Slov.

Pomlčka v hudbě ; jednotaktová, půlová,
čtvrteční, osmerková, šestnácterková Zv.
Př. kn. I. 6. P. v řeči. Cf. Gb. Ml. II. 60.

Pomlčky sa zaprisahali, že ... . Sb. sl.
ps. I. 55., Prss.

Pomleti koho = poraziti, přemoci. Já
tě pomelu. Mor. Knrz

Pomlin, a, m , Pomliny, pl. Na P-ně =
pole u Kokořova na Žinkovsku. BPr.

Pomlka, y, f. = pomlčka. Šml. Po 40leté
pomlce. Mus. 1888. 46.

Pomlkati, pomlknouti, still werden. By
ty žabo pomlkala! Dh. 135.

Pomluva = rozmluva, řeč. Hr. rk. D.
549. S Bohem otcem v svej tajnici pomluvu
měl. 14. stol. Živ. Jež. P. užitečná. Ty
zlé pomluvy zkazují v lidech vieru i jiné
dobré obyčeje. Št. Kn. š 78., 112. Že nechce
s ním pomluv o smlúvě mieti. Kar. 64. —
P. = soudní námitka. Pan Havel pomluvu
činí na jeho odmluvu. NB. Tč. 43., 226. —
P. = úmluva. V tej p-vě tak ostalo. Krist.
2. a. — P. = utrhání. P. jest jedem na-
puštěná střela, od níž způsobená rána nedá
se uléčiti; jest dýka zákeřníkova z tylu
vedená po tvém srdci, vražda jest zaměst-
náním jejím, nevinnosť její loupeží a záhuba
její hříčkou; P. vraždu koná jediným slo-
vem, jediným pokynutím hlavy, jediným
pokrčením ramen, jediným pohledem a po-
usmáním. Hkš. exc. P-vy se střez, utrhání
též. Sb. uč.

Pomluvactví, n. = pomluvačnosť. Bern.

Pomluvač. Knížata a páni žádného ra-
ději neposlouchají jako p-če Výb II. 1602.
— Cf. Cur. jur. IV. 3. 2. 432.

Pomluvačník, a, m = pomluvač. Bern.

Pomluvačství, n., die Verleumdung.
Mus. 1880. 487.

Pomluvčivý = pomlouvačný. Bart. 345.

Pomluvený, beredet. P. přítel. Mus.

Pomluviti. Užitečné jest mlčeti, avšak
kdož umie, mož někdy p. (mluviti). Výb.
II. 945. — s kým oč. Račte s svými do-
brými lidmi o to p. Arch. VII. 293. —
koho. Pomlúvají jich. Výb. II. 740. —
o čem. Št. Kn. š. 118. Prosby, o nichž

sem již p-vil. Št. Kn. š. 53. Pomlouval mne
o tom, že jsem u vězení seděl. 1461. Mus.
1884. 470 Pomlouvali (rozmlouvali) o něm
mezi sebú. 14. stol. Živ. Jež. — jak. Ne-
mají co p. v pravdě. Mus. 1884. 470.

Pomňágati = pomačkati, potlouci. Po-
mňágané ovoce Na Vsacku. Vck.

Pomňatený = pomatený, verwirrt. Mor.
Šd. — P. = pošlapaný. P. pole. Mor. Šd.

Pomněnka Cf. Slb. 369., Dlj. 47., Č.
Kn. š. 255.-257., 262, Č. Rž. XLIX. (mo-
dré oko), Rstp. 1115., Sbtk. Rostl. 47., Rk.
SI., Rosc. 133., Mllr. 69., Zl. Praha 1889.
č. 11 , Čch. Bs 50. (ženské oko), Sté. Zem.
187 , Jg. H. 1. 728. P z lítosti je vykvetlá.
U Žamb. Dbv. U Rokyc. škrobíček. Fč. —
P-ky, anthologie z plodů čes. básnířek. Vz
Bačk. Písm. 1. 858.

Pomněti. Bž. 189., Mkl. Etym. 288. —
co. Za Št. polož: Kn. š. 17. Bude-li vždy
pomnieti den své smrti. Št. Kn. š. 185. —
nač (kdy). Slušíť Pražanóm na to pomněti,
ať . . . Let. 237. Pomni na Buoh při tvém
zdraví (= za zdraví); Bych pomněl na
hřiechy. Sv. ruk. 93., 301. Pomniete se na
dřevní věk. Pror. Is. 46. 9. Pomniž naň.
Ž. wit. 8. 5. Naňž kdyby člověk pomněl;
Na to pomniec každý nás; Protož na ten
súd pomnieti slušie; Pomněte na svú matku
Št. Kn š. 13., 20., 24., 43.— čeho. Synu!
pomni konečnie věci a nebudeš hřešiti. Hus
I. 285. Pomníte divóv jeho. Ž. wit. 101. 5.

— se. Pomni sě, však dlužen nejsem. NB.
Tč. 193. Ti se pomněli (měli se dobře).
Mor. Rgl — se na čem. Protož na tom
sě pomnite. ML. 24 a — jak dlouho.
Zlé se dlúho pomní. Št. Kn. š 83. — se
odkud. Ale ktož čtú písmo sv., ti mohú
vždy se pomnieti z něho, kde jsú a v ka-
kém-li jsú nebezpečenství. Št. Kn. š. 150.

— s inft. Pomníte svaté dni čstíti. Hrad.
96 a. Nepomínej mi o tom oznámiti. Žer
1591.

Pomníkování, n., die Denkmalsetzerei.
Šm.

Pomnišelý, monachisirt. Bdl. ŽŠf. 7.

Pomnitelný, denkbar. Št. III. 618.

Pomnož, e, f., rostl Rstp. 166. (dle
rejstříku, ale není tam).

Pomoc. P. duchovní, vydatná, Mus., v ne-
moci, Krankheitsaushilfe. Dch. Býti komu
na p., v p. Dch. Budzě-li bám Bóh nebeský
na sviate) p-ci. Mor Brt. Není mu pomoci
(umře). Us. Tkč. Obžalovaná dva peníze
položila to sobě ku pomoci berúc, že jest
tu toho neprovedl. NB. Tč. 11. Z nichž
pomoci neměli. Marg. v. 19. Jenžto bydlí
u p-ci nejvyššího. Ž. kl. Na p koho vzíti.
Výb. II. 42. Čím vyššia strasť, tým bližšia
p. Slov. Phľd. VIII. 169. Než slunce zajde,
p. se ti najde Er. Sl. čít. 31. S nebes p.
měl; V třetím boji měl p. od Jezu Krista.
Pass. Dojdeš s mou pomocí veliké cti. Pass.
mus. 362. S p-cí boží se vystřieci. Arch.
IV. 14. Aby p-cí modlitby hojnějie dobrota
boží lidem byla ukázána. Hus. Bylina ze
země roste p-cí tepla a deště. Br. Odjinud
p-ci nežádajíc protiv němu; Žádaje pomoci
těch svatých; Vzali na p. to, že řekl Kri-
stus. Št. Kn. š. 9., 12., 26. Lepší malá p