346

Pomorančárna, y, f. = pomerančovna.
Pomorančí, Pomeranzen-. P. kůra. Us.
Pomorančnice = pomerančnice.
Pomorančník = pomerančník.
Pomorančovka = pomerančovka.
Pomorančovna = pomerančovna.
Pomorančový = pomerančový.
Pomoranečník, u, m. = pomorančový
strom Rstp. 191.

Pomoravský = pohraniční, s Moravou
hraničící. P. Slováci. Brt, N. Hlsk. XV11I.
138.

Pomořec, řce, m. = pomořan. Vaj. T
a m. 63.

Pomoří. Vz Rk. Sl.

Pomořibrodný (!) koráb, novxonóqos.
Vký. Lpř. přeložil: mořem brodící, moře-
brodý.

Pomořený. Jsouce sami p-ni nemohli
pomoci. Hus II. 432.

Pomořní = pomořský. P. pevnost Čsk.,
Loos.

Pomosaziti, il, en, ení, messingartig ma-
chen. P. kov. Us. Pdl.

Pomostek, stku, m. = stolička sbitá ze
dvou desek v rovném úhlu; dolní deska
má z předu dvě nízké nohy, zadní jest
oporou zádům. Na ní sedávají ovce dojíce
bačové a valachové. Vz Brt. L N. I. 185.

Pomostití = udělati pomost, überbahnen.
Hrvat. Šd. — Hř.

Pomoučenec, die Aletris, rostl. Vz Rstp.
1598.

Pomoutiti, il, ěn, ění etwas trüben. Víno
ti rozum p-tí Us. Tč. Když je rozum po-
mútěný, jazyk hledá svády. Glč. II. 347.

Pomouzovati = s místa na místo cho-
diti zvl. v noci. P-val si a potom šel spat.
U Kr. Hrad. Kšť.

Pomozek, zku, m., Nachhirn, n

Pomozkový, epicerebral.

Pompeje jindy a nyní. Mus. 1869. 158.
Cf. Rk. Sl.

Pompholyx, u, m. Vz Šf Poč. 269.

Pomposní, pompös. Dk. Aesth. 582.

Pomráček, čku, m., vz Pomrak.

Pomračiti, il, en, ení, pomračovati, ver-
düstern Muž líce p-čuje. Oči p-čily se. Č.
Kn. š. 88., 94.

Pomrakáč, e, m. = chvost, ocas, der
Schweif. Osem skáče, čtyry kláče, dva
tlkače a dva p-če (dva trkající se berani:
nohy, rohy, čela, ocasy). Hádanka. Slov.
Mt. S. I. 134.

Pomrákati se = mraky se potahovati,
sich trüben, mit Wolken überziehen. Silně
se p-ká. Us. Vz Pomračiti

Pomramořiti, il, en, ení, pomramorovati,
marmorartig machen Šd.

Pomrdkati = pomrdati. Pes p-kal chvo-
stíkom. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 2.33.

Pomrdoliti, ein wenig den Schweif schüt-
teln, schwengen. Bern.

Pomrholiti = zkrápnouti, drobet pršeti.
LObz. XX. 125.

Pomřelý, nacheinander gestorben. Bern.

Pomrhati, viel verschwenden. Bern.

Pomříti komu kde. P-ly mi všechny
tužby v prsou. Kyt. 1876. 56.

Pomřitý nesp. m. umřelý. Už byli všeci
p-tí; Je všecek p-tý zimú. Mor. Brt. D.
Pomrknouti. K nebi povylétnul, slunce
p-klo. Č Kn. š. 96.
Pomrktati. Mkl. Etym. 191.
Pomrmlati, pomrmlávati,brummen. Hrom
z ďaleka p-val. Orl. III. 152. P-val si spie-
vavo nejakú pesničku. Phľd. VIII. 236.
Pomrmrati = poškamrati. Slov. Bern.
Pomrsknouti co. Brig. F. 21. a. —
koho (odkud) čím. Rozum pak koně po-
mrščí. Výb. I. 803. Kristus jich pomrští a
die jim; Hroznějé p-ští takých lotryň a lo-
trovstva, než jest pomrštil z chrámu bičem
židovstva. Hus II. 124., I. 303. Ten prutem
Luciana kněze pomrščil. Pass. mus. 399.

Pomrščení, n. Daľs vodných pramenóv
dosti jeho (Mojžiešě) zástopóm p-ním sladké
metly. Pravn. 1175.

Pomrščiti koní = pobídnouti, zastr. GP.

158. Cf. Pomrsknouti.

Pomrtviti, alle o. viele tödten. Bern.

Pomrzlosť, i, f., der Frost, die Kälte.
Bern.

Pomsta = pomstění. Cf. Mkl. Etym. 209.
Predsavzal si pomstvu svoju na nich vy-
liať. Mt. S. L. 56. P. roste na srdci lidském
jako bejlí v kypré půdě. B. Janda. P. vždy
škodlivá jest Výb. II. 945. P. jest nad nej-
lepší koláč. Šml. — P = pokuta, trest. P.
božie; Tehdy v pekle věčně bude zlému
pomsta. Št. Kn. š. 4., 131., 160. Ten má za
pomstu smrť trpěti; Bez pomsty něco ne-
chati. Výb II. 930., 1258. Aby ten zločinec
za to pomstu vzal. Arch. VIII. 400 Kněžie,
kteří nepasú ovcí, pomstu vezmú. Hus II.
436. P. 50 let nečeká. Bž. exc. Cf. Cor. jur.
IV. 3. 1. 415.

Pomstevný = mstivý. I hnedfp-ný, za-
slal mňa do Rezná Karolman. Hvl. 390.
Pomstiti.— abs. Velikáť jest sláva, když
moha se p. toho nečiníš. Hkš exc. — čeho
(se jak na kom). Vrchovatě se p-li na
nich všeho posměchu. Čr. Chtě súdcovy
hanby p. Pass 1395. Všichni žádachu toho
p.; Chceš-li své křivdy náležitě p. Výb.
II. 473 , 1668. -- (se) nad kým (z čeho
čím). P. se nad nepřítelem. Št. Kn. š. 160.
Nad takovým pomstieno bude tak, že se
jím jiní kázati budú. Zř. voj. Aby jim dal
p. se nad nepřáteli. 14. sto). List. fil. 1887.
263. Jali jsú ho a nad ním p-li hlavy stě-
tím. Výb. II. 662. Nad někým se p. Pass.
mus. 284., 361. Nemóž to býti, byť nepo-
mstil nad tebú, když shřešíš Hus I. 60.
Buoh ihned nad člověkem pomstí, když .
Ib. 334. Pomstil jsem se nad ním z tobo.
Sv. ruk. 50. — komu k čemu. Pakli by
se který čeho v tom dopustil, k tomu hned
jma k hrdlu p-no býti. Vy b. II. 822. Poně-
vadž ona jeho od práva púščí, že my jemu
k hrdlu p. dáti nechceme. NB. Tč. 98. —
se čeho kdy. Jestliže pak kdo ty sršně
rozdráždí, tehdy se na skákáních dobře toho
pomstí. JeI. Enc. m. 61.

Pomstlivec, vce, m , der Rachsüchtige.
Bern.

Pomstlivý = pomstivý. Orl II. 201.,
Bern.