Předchozí (348)  Strana:349  Další (350) |
|
|||
349
|
|||
|
|||
Poněmčilka, y, f., die Germanisirte. Čjk.
80. Poněmčiti. P-li jsme se zbytečně s vlčí
mlhou v zraku. Kká. Š. 73. Poněmčovatel, e, m., der Germanisator.
Rk. Poněmenský. P. krajina = nad Něme-
nem. Pyp. K. II. 252. Ponenáhlivý, vz Nenáhlý. Bern.
Ponervice, e, f, neurilemma, die Nerven-
scheide, das Neurilem. Nz. lk., Šv. 37., Nz. Ponésti. — čeho Těch svíček jsem už
p-sil (mnoho). Us. Msk. — co s kým. Své peklo ponesu s sebú. Št. Kn. š. 24. — se nač. Jména ta na slovančinu se ponášejí. Šf. Strž. I. 450. (1. 227.). Velmi sa na neho ponáša (jest mu podoben) Slov. — se komu =vysmívati se potupně někoho napodobuje. Slov. Rr. Sb. — co za kým. Ponášala sem semeno za rozsevačem. Brt. D. 168. Poněť poně+ť. Vz Poně. Št. Kn. š. 5.
Ponětí rozumové, ZČ. I. 3., abstraktní,
Tf., přesné, jasné. Us. Pdl. O něčem ani p. nemíti. Us. Cf. Jg. Slnosť. 33., 37. Ponětní zvuk. Šf. III. 537.
Ponětný. P. sloveso. Šf. III. 529.
Poněváč, e, m. = veliké břicho. Mor.,
slov. Šd., Wrch. Ponevěrati se. Preč ho (majeran), mať
moja, slzami polieváš? Pre teba, dievčatko, že sa ponevieráš. Koll. Zp. I. 149. Cf. násl. Ponevírač, e, m.=povaleč. Slov. Bern.
Ponevíračka, y, f. = povalečka. Slov.
Bern. Ponevíravosť, i, f. = povalčivosť. Slov.
Bern. Ponevíravý = povalčivý Slov. Bern.
Ponezdraviti se, ponezdravěti = one-
mocněti. Mnozí sú p-veli, opuchlina a čer- vená nemoc sa jich chytila. Sl. let. VI. 159. Poněž. Míchek toho fojta trpěti nechce,
poněž . . . NB. Tč. 162. Pongár, a, m. = dráb. Slov. Chodí p
po dedine, koscom rozkazuje, aby išli lúku kosiť v hlbokej doline. Sl. sp. 218. Poslali p-ra ku kraviarovi, aby svoju kravu pri- viedol pred slavný súd. Dbš. Sl. pov. II. 80. Pongrác, e, m. — P. Balt., sudí 1783.,
Slovák. Jg. H. 1. 614., Jir. Ruk. II. 133. Ponič. Keď to človeka zunuje ta chodiť
nič p. a za nič. Slov. N. Hlsk. III. 372. Ponidž, vz Poněvadž.
Poniekal = poněkud. Slov. Rr. Sb.
Ponikdy již nepřijde. U Hostýna. Fr.
Zimmerhackel. Ponik, u, m. = trativod. Slov. Sokl. II.
226. Ponikati, vz Poniknouti.
Ponikev znamená vodu, která poniká,
t. j. místy pod zemí se ztrácí čili noří. Bdl. Anal, topogr. Poniklovati, vernickeln. P. kov. Šp., KP.
Poniknouti. Ctnosť velmi jest p-kla (za-
nikla, vymizela). Ezp. 175. Často dobrota p-kne. 1b. 395. Když budeš v své radosti, ještoť nikdy neponiká. Sv. ruk. 70. Ponikva, Punkew, Punkow, ves u Konic.
Hrvát.: Bergkessel, Kesselthal. Šd. |
Ponimo = pomimo. U Javorníka uh.
Brt. D. Pomislav, a, m., os. jm. Hol. 264.
Ponítiti, il, cen, ení. Vz Nítiti. P-lo sě
jest prchánie mé. BO. Ponitří, n. = krajina při Nitře. ZObz.
XXIV. 253. Poníví, n. = loučka u pole. U Domažl.
Jrsk. Poniž = pokudž, jestli. Sv. ruk. K. III.
17. Poníže topola postavím si koňa. Koll.
Zp. I. 201. Hej, z poníže Budína prišla smutná novina. Sb. sl. ps. II. 1. 90. Ponížený = pokorný atd. P. úcta, Pdl.
P. v pokoře. Hus III. 78. — P., erniedrigt. Pod zemské věci p-ný. Hus I. 146. Ponížiti. Překlad ponižovati pod origi-
nal. Dk. Poet. 536. — se. On se neponíží, kdyby byla jedna krúpa za groš. Val, Vck. — se več. Chtěl se tak, jsa Bohem, p. v člověčenství. Hus II. 433. — se odkud za koho. Poněvadž p-žil sebe z vysokého božstvie svého za ny. Výb. I. 915. Ponociar, a, m., Nachtarbeiter, -wächter,
-schichter, -herumstreicher. Slov. Ssk. Ponócka, y, f. = ponůcka. Bern.
Ponoclehovati, übernachten. Zde spolu
ponoclehujem. Nrd. Blld. 27. Ponocnice, e, f. = trouba ponocného.
Nov. Ponocnický, Nachtwächter-. P. píka.
Brt. Ponocný. Vz Er. P. 402.
Ponocovačka, y, f. = která v noci bdí.
Ponor. Cf. Ponik. Na slov. holích také
peklo. Němc. IV. 385. — P., der Binnen- fluss. Nz. — P. = ponoření. Loď má 15 stop ponoru. Wünsch. — P., oreocallis, rostl. Vz Rstp. 1291. Ponořenec, nce, m, der Senker. Nz.
Ponořený. — kam Nádoba pod vodu
p-ná otvorem dolů. Mj. 8. — Někdy se klade zbytečně. Byl p-řen v dívání, v my- šlénkách = zadíval se, zamyslil se, byl za- brán v myšlénky. Brt. S. 3. vd. 179. 3. Ponořiti co, se kam. Rybka p-la se
ke dnu; P-řil svou duši v domy; Učenec p-řil ve knihu nebes pohled bádavý; Zrak p-řil v jeho oči. Vrch. — kam jak. Ná- dobu do vody otvorem dolů. Mj. — kde jak. P. se ve vodě až po jistou známku. Mj. 103. — (se jak več) čím. S rozkoší p-řil se zrakoma v tu podívanou. Vlč. Pakli toho neučiníte, svými životy ponoříte (po- norzyte). Lg. Kr. v. 102. Pouornosť, i, f., die Versenkungstiefe. Rk.
Ponos = stížnosť. Tak ťažký ponos ven
z srdca vynášal. Hol. 4. Tak pretrhnul oby- čajné p-sy ženy svojej. Lipa. Ale sa sobral pred súd, dal svoju p-su a prosil o pomoc. Orl. VI. 287. Ponositý, hochfahrend. Slov. Ssk.
Ponosovati se. Za .. . bolí. Koll. polož:
Zp. 1. 191. Ja by sa išiel ešte ďalej pono- suvať. N. Hlsk. III. 332. - se komu (nač). Tak ponosovala sa často súsedným ženám. Lipa. Ponosujú sa na zlé časy tretiemu. Orl. VII. 151. 469
|
||
|
|||
Předchozí (348)  Strana:349  Další (350) |