349

Poněmčilka, y, f., die Germanisirte. Čjk.
80.

Poněmčiti. P-li jsme se zbytečně s vlčí
mlhou v zraku. Kká. Š. 73.

Poněmčovatel, e, m., der Germanisator.
Rk.

Poněmenský. P. krajina = nad Něme-
nem. Pyp. K. II. 252.

Ponenáhlivý, vz Nenáhlý. Bern.

Ponervice, e, f, neurilemma, die Nerven-
scheide, das Neurilem. Nz. lk., Šv. 37., Nz.

Ponésti. — čeho Těch svíček jsem už
p-sil (mnoho). Us. Msk. — co s kým. Své
peklo ponesu s sebú. Št. Kn. š. 24. — se
nač. Jména ta na slovančinu se ponášejí.
Šf. Strž. I. 450. (1. 227.). Velmi sa na neho
ponáša (jest mu podoben) Slov. — se komu
=vysmívati se potupně někoho napodobuje.
Slov. Rr. Sb. — co za kým. Ponášala sem
semeno za rozsevačem. Brt. D. 168.

Poněť poně+ť. Vz Poně. Št. Kn. š. 5.

Ponětí rozumové, ZČ. I. 3., abstraktní,
Tf., přesné, jasné. Us. Pdl. O něčem ani p.
nemíti. Us. Cf. Jg. Slnosť. 33., 37.

Ponětní zvuk. Šf. III. 537.

Ponětný. P. sloveso. Šf. III. 529.

Poněváč, e, m. = veliké břicho. Mor.,
slov. Šd., Wrch.

Ponevěrati se. Preč ho (majeran), mať
moja, slzami polieváš? Pre teba, dievčatko,
že sa ponevieráš. Koll. Zp. I. 149. Cf. násl.

Ponevírač, e, m.=povaleč. Slov. Bern.

Ponevíračka, y, f. = povalečka. Slov.
Bern.

Ponevíravosť, i, f. = povalčivosť. Slov.
Bern.

Ponevíravý = povalčivý Slov. Bern.

Ponezdraviti se, ponezdravěti = one-
mocněti. Mnozí sú p-veli, opuchlina a čer-
vená nemoc sa jich chytila. Sl. let. VI. 159.

Poněž. Míchek toho fojta trpěti nechce,
poněž . . . NB. Tč. 162.

Pongár, a, m. = dráb. Slov. Chodí p
po dedine, koscom rozkazuje, aby išli lúku
kosiť v hlbokej doline. Sl. sp. 218. Poslali
p-ra ku kraviarovi, aby svoju kravu pri-
viedol pred slavný súd. Dbš. Sl. pov. II.
80.

Pongrác, e, m. — P. Balt., sudí 1783.,
Slovák. Jg. H. 1. 614., Jir. Ruk. II. 133.

Ponič. Keď to človeka zunuje ta chodiť
nič p. a za nič. Slov. N. Hlsk. III. 372.

Ponidž, vz Poněvadž.

Poniekal = poněkud. Slov. Rr. Sb.

Ponikdy již nepřijde. U Hostýna. Fr.
Zimmerhackel.

Ponik, u, m. = trativod. Slov. Sokl. II.
226.

Ponikati, vz Poniknouti.

Ponikev znamená vodu, která poniká,
t. j. místy pod zemí se ztrácí čili noří.
Bdl. Anal, topogr.

Poniklovati, vernickeln. P. kov. Šp., KP.

Poniknouti. Ctnosť velmi jest p-kla (za-
nikla, vymizela). Ezp. 175. Často dobrota
p-kne. 1b. 395. Když budeš v své radosti,
ještoť nikdy neponiká. Sv. ruk. 70.

Ponikva, Punkew, Punkow, ves u Konic.
Hrvát.: Bergkessel, Kesselthal. Šd.

Ponimo = pomimo. U Javorníka uh.
Brt. D.

Pomislav, a, m., os. jm. Hol. 264.

Ponítiti, il, cen, ení. Vz Nítiti. P-lo sě
jest prchánie mé. BO.

Ponitří, n. = krajina při Nitře. ZObz.
XXIV. 253.

Poníví, n. = loučka u pole. U Domažl.
Jrsk.

Poniž = pokudž, jestli. Sv. ruk. K. III.
17.

Poníže topola postavím si koňa. Koll.
Zp. I. 201. Hej, z poníže Budína prišla
smutná novina. Sb. sl. ps. II. 1. 90.

Ponížený = pokorný atd. P. úcta, Pdl.
P. v pokoře. Hus III. 78. — P., erniedrigt.
Pod zemské věci p-ný. Hus I. 146.

Ponížiti. Překlad ponižovati pod origi-
nal. Dk. Poet. 536. — se. On se neponíží,
kdyby byla jedna krúpa za groš. Val, Vck.
— se več. Chtěl se tak, jsa Bohem, p.
v člověčenství. Hus II. 433. — se odkud
za koho. Poněvadž p-žil sebe z vysokého
božstvie svého za ny. Výb. I. 915.

Ponociar, a, m., Nachtarbeiter, -wächter,
-schichter, -herumstreicher. Slov. Ssk.

Ponócka, y, f. = ponůcka. Bern.

Ponoclehovati, übernachten. Zde spolu
ponoclehujem. Nrd. Blld. 27.

Ponocnice, e, f. = trouba ponocného.
Nov.

Ponocnický, Nachtwächter-. P. píka.
Brt.

Ponocný. Vz Er. P. 402.

Ponocovačka, y, f. = která v noci bdí.

Ponor. Cf. Ponik. Na slov. holích také
peklo. Němc. IV. 385. — P., der Binnen-
fluss. Nz. — P. = ponoření. Loď má 15 stop
ponoru. Wünsch. — P., oreocallis, rostl.
Vz Rstp. 1291.

Ponořenec, nce, m, der Senker. Nz.

Ponořený. — kam Nádoba pod vodu
p-ná otvorem dolů. Mj. 8. — Někdy se
klade zbytečně. Byl p-řen v dívání, v my-
šlénkách = zadíval se, zamyslil se, byl za-
brán v myšlénky. Brt. S. 3. vd. 179. 3.

Ponořiti co, se kam. Rybka p-la se
ke dnu; P-řil svou duši v domy; Učenec
p-řil ve knihu nebes pohled bádavý; Zrak
p-řil v jeho oči. Vrch. — kam jak. Ná-
dobu do vody otvorem dolů. Mj. — kde
jak. P. se ve vodě až po jistou známku.
Mj. 103. — (se jak več) čím. S rozkoší
p-řil se zrakoma v tu podívanou. Vlč. Pakli
toho neučiníte, svými životy ponoříte (po-
norzyte). Lg. Kr. v. 102.

Pouornosť, i, f., die Versenkungstiefe. Rk.

Ponos = stížnosť. Tak ťažký ponos ven
z srdca vynášal. Hol. 4. Tak pretrhnul oby-
čajné p-sy ženy svojej. Lipa. Ale sa sobral
pred súd, dal svoju p-su a prosil o pomoc.
Orl. VI. 287.

Ponositý, hochfahrend. Slov. Ssk.

Ponosovati se. Za .. . bolí. Koll. polož:
Zp. 1. 191. Ja by sa išiel ešte ďalej pono-
suvať. N. Hlsk. III. 332. - se komu (nač).
Tak ponosovala sa často súsedným ženám.
Lipa. Ponosujú sa na zlé časy tretiemu.
Orl. VII. 151.

469