350

Ponosovnica, e, í., die Klägerin. Slov.
Bern.

Ponosovník, a, m., der Kläger. Slov.
Bern.

Ponosovný, kläglich. Slov. Bern.

Poňouhati se po kom = něčí slova
úšklebně opakovati. Mor. Knrz.

Ponoukač, e, m. = vosa, die Wespe.
U Slavkovic. Knrz.

Poňovadž = poněvadž. Št. Kn. š. 27.,
4., Soud. kn. op. (1466.)., Sv. ruk. K. I. 1.,
99., 33.

Ponoviti co čím. Ten (člověk) mých
ran vždy ponovuje svými hřiechy. Bož.
umuč. v. 275.

Ponožka = pták vabivý Hr. ruk. D. 272.,
296. — P. = plechovice, die Beinschiene. Šd.

Ponrav. Mkl. Etym. 212., List. fil. XIII.
179.

Ponravník, u, m. = domek s prstí na
ponravy brouků. Am.

Pontanus, vz: z Preitenperka.

Pontifikalní mše. Pdl.

Pontifikant, a, m. = kdo slouží pontifi-
kalní mši. Hnoj. 128.

Pontinské bařiny u Říma. Rk. Sl.

Ponton. NA. III. 166.

Pontonový. P. vozy. NA. III. 102.

Ponúcení. Až jeho p-ním oheň s nebes
stúpil jest. Pass. 11. P. k dobrým skutkuom.
Leg. Mnč. R. 50. — Hom. opat. 151. b. 15.

Ponuceti oprav v: ponúceti.

Ponůcka. P-ky po ulicích držali. Bart.
78.

Ponučení. Cf. List. fil. XI. 325.

Ponudka, y, f., oblectamentum, zast. List.
fil. XI. 322., XIII. 180.

Poňuchal, Poňuchalík, a, m., os. jm.
Pk. MP. 101.

Poňuchati = počichati. Poňuchal to a
odešel. Us. Šd. — čeho odkud. P-chav
tabáku ze stříbrné pykaly řekl. Mus. 1845.
579.

Poňuchtati = poňuchati. — co. P-tal
všetke kúty a zamrmlal: Fuj! tu člověčina
smrdí. Dbš. Sl. pov. I. 103.

Ponuk. Phľd. VI1I. 173. Umyje, oblečie
vždy sa bez p-ku. Včka. V. 148. První p.
k tomu ji měl. Šml. Opilý nebyl, ale měl
k tomu p. Rgl.

Ponuka. List. fil. XI. 325. K jich ne-
věrnej p-ce. Pravn. 931. Což světské p-ky
velé. Ib. 1342, 2085.

Ponukání, n., vz Ponuknouti.

Ponukaný, ermahnt; angetragen, an-
geboten. Bera.

Ponuknouti. List. fil. XI. 324. Ponuko-
vati. Kar. 11. Špatně: ponoukati. Kamžt
p-knu, tam ty pojdeš. Št. Kn. š. 18. Tu
svolav lid a ponuk (innuit), aby mlčeli. Ev.
olom. 76. A on jim také o tom ponuk zna-
menie dal. Pass. mus. 276. — koho. Jakož
nás ponúká ďábel. Št. Kn. š. 49. On kněze
poče ponúkati. Hr. rk. 435. — komu. Po-
nukl jest lidu. Arch. VIII. 339. Lidem po-
nukli, aby... Pass. mus. 395. A ponuknuli
sú tovarišóm, kteříž ... Hus II. 277. Trebas
som chudobná, chudobná sem sebe (sobě),
však sa já, šuhajko, neponúkám tebe (tobě).
Koll. Zp. I. 80. (koho, komu) k čemu.

P. k hříchu. Mž. 19. To nás k smíchu po-
nouká. Sbn. K smrti Ježíšově ponukl židóm.
Pass. A tak naděje bude nás k tomu po-
núkati; Ponukl jemu snad k tomu jeho otec.
Št. Kn. š. 29., 139. P-jíce k jídlu. Krnd. 55.
— koho (gt.). P-jí jiných. Krnd. 55. Ko-
randa ponukl lidu, aby .. . Výb. II. 688. —
čím. Ponukl rukou. Sf. III. 498. Mlynárovú
sliepku neponúkaj zrnom. Slov. Rr. MBš. —
sa s čím. Ponuká sa jako s planými hruš-
kami, jako s hnilými rybami. Rr. MBš. —
koho kam nač. Ponukl on na ty hody
šohaja do hospody. Sš. P. 688. — jak.
Bližnieho ponúkaj dobrotivě, aby... Št.
Kn. š. 36. — aby. P. koho, aby četl knihy
a p. Št. Kn. š. 3., 6., 46.

Ponukovník, a, m. = ponukač. Slov.
Bern.

Poňura, y, m. = muňa, nemluva; slidič.
Mor. Brt. D. 232. — P., y, f. = přebraná,
zbylá věc. U Místka. Škd.

Ponurec, rce, m. = zasmušilec. Brt. Vz
Poňura.

Ponurý = zasmušilý atd. Od nur (země).
Vz Šf. Strž. I. 228. P. povaha,,. Osv., líce,
Hdk., Čch., obraz, stín (Mkr.). Čch. Vášeň
šlehla rázem z p-ho klidu. Čch. L. k. 78.

Ponut, u, m. = ponutka. Když svět po-
vstal k náhod p-tu. Sš. Sntt. 53. — Kmp.
Gr. 47.

Ponutiti. — koho ponúceti. Výb. I. 298.
Počechu mudrce ponúceti. Pass. 80. —
k čemu. Svú sestru k službě jemu po-
núcala. Pass. mus. 388. Snadno k tomu po-
núceti, ktož co sám bude chtieti. Alx. V. v.
422. (HP. 11). Ponúceti k dobrým dielóm.
Alb. 12. — koho odkud. Za Leg. polož:
, ML. 117. a., Krist. 100. b. — s inft.
Aby všech kamenovati ponúcal. Pass. 58.

Pony = malý druh koní. Vz Kram. Slov.,
Rk. Sl.

Ponyes = poněž. P. sie ti (ty) také
krzestanem uczzynil. Pass. mus. 42.

Ponýprv = ponejprv. P. se napila. Sš.
P. 23.

Poobčerstvěti. Ať ještě p-vím, dřív než
se odtud vyhostím. Kom.

Poobědní kázání. Let. 397.

Poobhaliti, ein wenig umhüllen. Šm.

Poobírati. P-rav se s ním. Kom. Lab.
47.

Poobjasniti něco, aufklären. Pal. Rdh.
I. 41.

Poobjatý, umarmt, umschlungen. Tam
p-té vrcholcami sa jed'la k smreku druží.
Slov. Ph V. 54.

Poobklíčiti, ein wenig umschliessen. Šm.

Pooblékati se, sich ankleiden. Pooblie-
kala sa pekne krásne ako ľalija. Mt. S. I.
94.

Poobleviti komu. Jakž mu nemoc po-
oblevila. Výb. II. 1601.

Pooblizovati, alles ablecken. Bern.

Poobložiti, poobkládati co čím, nach
und nach umlegen. Na talíř dal jabka a po-
obložil je ořechy. Us. Tč.

Poobmeškati se proč. Jestli se pro
zemskú potřebu p-me. Arch. VII. 15.

Poobnova, y, f. = poobnovení. Čch. Bs.
62.