352

9. 17. Ktož bude s tú jistinu p-den smrtí,
žej' stál na levici. Ib. 22. — koho v čem.
Avšak žádný mne v tom nepopaduj, ješto
řiekám. Št. Kn. š. 118. Poslali sú špehéře,
aby p-dli bo v řeči. Hus II. 397. — koho
kde s kým kdy. Za mne v kostele u matky
božie v Týně popadli sú s manželkú kněze
prostřed dne a musili sú kostel ihned jinak
světiti. Hus I. 303. — si co kde. U nás
si zloději moc nepopadnou. Us. Fch. — co
jak. Něco plným poznáním p. Št. Kn. š.
25. — si co na kom. Nevíra, co si na tom
člověku popadli, was sie an ihm gefressen
haben. Dch. — co komu. Dobytek mu po-
padal (poscípal). Us. Vk. Ruce mu popa-
daly = se rozpukaly. Mor. a slov. Vck. Vz
Popadaný.

Popadoučniční, postepileptisch.

Popáchati, alles begehen. Bern.

Popáchnouti, stinkend werden.

Popacholčiť, eine Zeit lang als Knecht
dienen. Bern.

Popachoriť sa, sich ein wenig aufblasen,
strotzen. Slov. Bern.

Popajediť = pohněvati. Slov. Bern.

Popalicovať, ein wenig mit dem Stecken
schlagen. Slov. Bern.

Popaňa, dle Káča = manželka popova.
Slov. Rr. Sb., D. Šk. V. 74. Komu pop a
komu p. Zátur.

Popančilý = popanštilý. U Chocerad. Vk.

Popansláviti koho, panslavisiren. Šd.

Popanštilý = po pansku si počínající
Hů.

Popanštiti, il, ěn, ění. Vz Panštiti. Šd.

Popapati = pojísti. Ak si nepokakáš, ne-
popapáš (o hnojení). Wo Dreck ist, da giebts
Korn. Slov. Zátur.

Popaprať, popiprati, popiplati, be-
schmieren, besudein. Mor. a slov. Tč. Ko-
hútik jarabý, ej, nechoď do zahrady, po-
papreš laliju, ej veru ťa zabijú. Sl. spv. II.
55.

Poparátiť = vyvésti, zaviniti. Slov. LObz.
XIX. 130

Poparchať, vz Parchati (o mnohých)
Slov. Bern.

Popářiti, vz Pařiti.

Popas, u, m. Mandavit facere ei damnum
bezprávným p-sem skotem, koňmi. Jir. Cod.
j. boh. I. 314.

Popaskuditi = poškoditi, ošiditi, be-
schädigen, beschwindeln. Val. Vck. Vz Pa-
skuditi.

1. Popásti. — kde. Koník popásal se
v průhoně. Č. — se na kom = pomstiti
se. Val. Brt D. 251. — se kam. Popásám
sa dóm (kdo žena s pastvy při cestě sem
tam ještě dobytek popásá). Mor. Brt. D. 168

2. Popásti, vz Popadnouti.
Popasovati. Za Kom. polož: Lab. 82.
Popatřiti kam. By ještě p-třil do lůna

temných hor. Mcha. — kudy. Když moře
je ticho, pěkno po něm p. Št. Kn. š. 41.

Popažiti = všecko pažiti. Bern.

Popecné, ého, n. = plat od pečení, Back-
geld, n. Šp.

Popeček, vz Popek. Kdo chce psa bíť,
vždy najde dajaký popeček. Slov. Rr. Sb.

Popečitel, e, m. = kurator? Zdejší p-lé
školy mě úsilně bránili. Bdl. ŽŠf. 7.

Popěhavěti, ěl, ění, ganz sommersprossig
werden. Bern.

Popěkniti, alles schön machen. Bern.

Popel. Cf. Mkl. Etym. 235., Šrc. 130. P.,
cinis, Ž. wit. 101. 10., pulvis. 7. 6., 103. 29.
P. cínový. Šfk. Poč. 308., Schd. I. 350. P-la
na sě nasypav. Výb. I. 1177. Na p-le ležal.
Pass. mus. 469. Hrušek v p-le hledal. Bart.
219. Z p-le. Šf. III. 302. Byl celý obzor p.
šedivý. Zr. Takový hospodář, taková ga-
zdina nabrali p-la, vezli ho do mlýna. Sš.
P. 533. Nechal je beze cti na p-le (opustil
je). Pož. 256. Však smír byl ten jen popel,
pod nímž doutná uhlí. Kká. Td. 227. Ne-
pálený dubový p. nejlepší pro lenosť pro-
středek. Bž. exc. Kdo do p-la fouká, sám
sobě hubu zapráší. Exc. Komu třeba uhlie,
hledej u p-le. Smil. Zbude na popel = ne-
ožení se (o děvčatech: zbude na ocet). Kv.
1847. 10. — P. = zbytky tělesné. P. jsi a
v p. se obrátíš. Homl. tol. 136. b. Živ buď
vlasti, přátelům, vzdají česť tvým p-lům.
Přísl. Šd., Bž — P., a, m., os. jm. Rkk
71. Cf. Šf. III. 159., Bdl. Obr. 62., Tk. VI.
51., Blk. Kfsk. 1388., Sdl. Hr. I. 222., IV.
47., V. 338 P. = Jan z Lobkovic na Rožm-
berce. Jir. Ruk. I. 458., Arch. VII. 344. —
Arch. VIII. 600. — Br. Popel Jan Hora-
žďovický, kněz, † 1599. Vz Jir. Ruk. II.
133.

Popeláč, e, m = pták, brachyprorus ci-
nereus Vz Brm. II. 2. 509.

Popelák, a, m., der Aschenführer. —
P. = popelavý holub, sivák. Šd. — P., u,
m, = vůz na popel, Aschenwagen, m. Dch.

Popelanka dle Škd. = druh modrých
ostružin, eine Brombeerenart.

Popelářka, y, f., sam u Troje u Prahy.
Cf. Rk. Sl.

Popelastý, vz Popelatý.

Popelatěti, ěl, ění, zu Asche werden;
achengrau werden. Us. Šd , Brt. D. 252.

Popelčík, a, m. = popelvál. Dbš Úv. 29.

Popelec. Mkl. Etym. 235., Zbrt. 289.

Popeleční. Pověry o p. středě vz v Mus.
1854. 598.

Popelice = kožišina atd. Řemeslníci ne-
mají choditi v kunách ani v p-ciech. Výb. II.
333. — Krnd. 64. a. — P. = veverka. Smil.
(Bdl). — P. = trávnice, plachta na trávu
V Podluží. Brt. L. N. II. 12. — P., vz Po-
pelnice. — P., Daileken, ves u Benešova
v Buděj Blk. Kfsk. 652., Sdl. Hr. III. 305.

Popeličí, vz Popelice. P. kaptour (kněž-
ský oblek). Výb. II. 1342.

Popeličná kožka sobolóv atd. Výb. II.
572.

Popelidlo, a, n. = místo, kde se ptactvo
popelí. Světz. 1881. 322.

Popeliny. Na P-nách = pole u Koce-
lovic. BPr.

Popeliška, y, f. = popelavá kráva. Mor.
Brt.

Popeliště = popelidlo. Us. Hk. — P.,
ves. Sdl. Hr. IV. 254.

Popelka, der Küchenjunge. O udelania
ohňa po čas odvárania pečuje tak zvaný
p. t. j. chlapčok, ktorý pravidelne oheň