Předchozí (351)  Strana:352  Další (353) |
|
|||
352
|
|||
|
|||
9. 17. Ktož bude s tú jistinu p-den smrtí,
žej' stál na levici. Ib. 22. — koho v čem. Avšak žádný mne v tom nepopaduj, ješto řiekám. Št. Kn. š. 118. Poslali sú špehéře, aby p-dli bo v řeči. Hus II. 397. — koho kde s kým kdy. Za mne v kostele u matky božie v Týně popadli sú s manželkú kněze prostřed dne a musili sú kostel ihned jinak světiti. Hus I. 303. — si co kde. U nás si zloději moc nepopadnou. Us. Fch. — co jak. Něco plným poznáním p. Št. Kn. š. 25. — si co na kom. Nevíra, co si na tom člověku popadli, was sie an ihm gefressen haben. Dch. — co komu. Dobytek mu po- padal (poscípal). Us. Vk. Ruce mu popa- daly = se rozpukaly. Mor. a slov. Vck. Vz Popadaný. Popadoučniční, postepileptisch.
Popáchati, alles begehen. Bern.
Popáchnouti, stinkend werden.
Popacholčiť, eine Zeit lang als Knecht
dienen. Bern. Popachoriť sa, sich ein wenig aufblasen,
strotzen. Slov. Bern. Popajediť = pohněvati. Slov. Bern.
Popalicovať, ein wenig mit dem Stecken
schlagen. Slov. Bern. Popaňa, dle Káča = manželka popova.
Slov. Rr. Sb., D. Šk. V. 74. Komu pop a komu p. Zátur. Popančilý = popanštilý. U Chocerad. Vk.
Popansláviti koho, panslavisiren. Šd.
Popanštilý = po pansku si počínající
Hů. Popanštiti, il, ěn, ění. Vz Panštiti. Šd.
Popapati = pojísti. Ak si nepokakáš, ne-
popapáš (o hnojení). Wo Dreck ist, da giebts Korn. Slov. Zátur. Popaprať, popiprati, popiplati, be-
schmieren, besudein. Mor. a slov. Tč. Ko- hútik jarabý, ej, nechoď do zahrady, po- papreš laliju, ej veru ťa zabijú. Sl. spv. II. 55. Poparátiť = vyvésti, zaviniti. Slov. LObz.
XIX. 130 Poparchať, vz Parchati (o mnohých)
Slov. Bern. Popářiti, vz Pařiti.
Popas, u, m. Mandavit facere ei damnum
bezprávným p-sem skotem, koňmi. Jir. Cod. j. boh. I. 314. Popaskuditi = poškoditi, ošiditi, be-
schädigen, beschwindeln. Val. Vck. Vz Pa- skuditi. 1. Popásti. — kde. Koník popásal se
v průhoně. Č. — se na kom = pomstiti se. Val. Brt D. 251. — se kam. Popásám sa dóm (kdo žena s pastvy při cestě sem tam ještě dobytek popásá). Mor. Brt. D. 168 2. Popásti, vz Popadnouti.
Popasovati. Za Kom. polož: Lab. 82. Popatřiti kam. By ještě p-třil do lůna temných hor. Mcha. — kudy. Když moře
je ticho, pěkno po něm p. Št. Kn. š. 41. Popažiti = všecko pažiti. Bern.
Popecné, ého, n. = plat od pečení, Back-
geld, n. Šp. Popeček, vz Popek. Kdo chce psa bíť,
vždy najde dajaký popeček. Slov. Rr. Sb. |
Popečitel, e, m. = kurator? Zdejší p-lé
školy mě úsilně bránili. Bdl. ŽŠf. 7. Popěhavěti, ěl, ění, ganz sommersprossig
werden. Bern. Popěkniti, alles schön machen. Bern.
Popel. Cf. Mkl. Etym. 235., Šrc. 130. P.,
cinis, Ž. wit. 101. 10., pulvis. 7. 6., 103. 29. P. cínový. Šfk. Poč. 308., Schd. I. 350. P-la na sě nasypav. Výb. I. 1177. Na p-le ležal. Pass. mus. 469. Hrušek v p-le hledal. Bart. 219. Z p-le. Šf. III. 302. Byl celý obzor p. šedivý. Zr. Takový hospodář, taková ga- zdina nabrali p-la, vezli ho do mlýna. Sš. P. 533. Nechal je beze cti na p-le (opustil je). Pož. 256. Však smír byl ten jen popel, pod nímž doutná uhlí. Kká. Td. 227. Ne- pálený dubový p. nejlepší pro lenosť pro- středek. Bž. exc. Kdo do p-la fouká, sám sobě hubu zapráší. Exc. Komu třeba uhlie, hledej u p-le. Smil. Zbude na popel = ne- ožení se (o děvčatech: zbude na ocet). Kv. 1847. 10. — P. = zbytky tělesné. P. jsi a v p. se obrátíš. Homl. tol. 136. b. Živ buď vlasti, přátelům, vzdají česť tvým p-lům. Přísl. Šd., Bž — P., a, m., os. jm. Rkk 71. Cf. Šf. III. 159., Bdl. Obr. 62., Tk. VI. 51., Blk. Kfsk. 1388., Sdl. Hr. I. 222., IV. 47., V. 338 P. = Jan z Lobkovic na Rožm- berce. Jir. Ruk. I. 458., Arch. VII. 344. — Arch. VIII. 600. — Br. Popel Jan Hora- žďovický, kněz, † 1599. Vz Jir. Ruk. II. 133. Popeláč, e, m = pták, brachyprorus ci-
nereus Vz Brm. II. 2. 509. Popelák, a, m., der Aschenführer. —
P. = popelavý holub, sivák. Šd. — P., u, m, = vůz na popel, Aschenwagen, m. Dch. Popelanka dle Škd. = druh modrých
ostružin, eine Brombeerenart. Popelářka, y, f., sam u Troje u Prahy.
Cf. Rk. Sl. Popelastý, vz Popelatý.
Popelatěti, ěl, ění, zu Asche werden;
achengrau werden. Us. Šd , Brt. D. 252. Popelčík, a, m. = popelvál. Dbš Úv. 29.
Popelec. Mkl. Etym. 235., Zbrt. 289.
Popeleční. Pověry o p. středě vz v Mus.
1854. 598. Popelice = kožišina atd. Řemeslníci ne-
mají choditi v kunách ani v p-ciech. Výb. II. 333. — Krnd. 64. a. — P. = veverka. Smil. (Bdl). — P. = trávnice, plachta na trávu V Podluží. Brt. L. N. II. 12. — P., vz Po- pelnice. — P., Daileken, ves u Benešova v Buděj Blk. Kfsk. 652., Sdl. Hr. III. 305. Popeličí, vz Popelice. P. kaptour (kněž-
ský oblek). Výb. II. 1342. Popeličná kožka sobolóv atd. Výb. II.
572. Popelidlo, a, n. = místo, kde se ptactvo
popelí. Světz. 1881. 322. Popeliny. Na P-nách = pole u Koce-
lovic. BPr. Popeliška, y, f. = popelavá kráva. Mor.
Brt. Popeliště = popelidlo. Us. Hk. — P.,
ves. Sdl. Hr. IV. 254. Popelka, der Küchenjunge. O udelania
ohňa po čas odvárania pečuje tak zvaný p. t. j. chlapčok, ktorý pravidelne oheň |
||
|
|||
Předchozí (351)  Strana:352  Další (353) |