361

Poriadnica, e, f. = pořádnice, pořádná
ženská. Slov. Hdž. Čít. 106.

Poriadok, dku, m. = pořádek. Slov. Ht.
Sl. ml. 161.

Poříci. Což naň prosočeno bylo i křivě
pořčeno. Kat. v. 86.

Poříč, sam. u Pelhřimova, u Semil a
n Vlašimě; P. Horní, Ober-Pořitsch, ves
u Letovic; P. Dolní, Unter-P., ves tamtéž;
P. Prostřední, Mittel-P., ves tamtéž. PL.

Pořičany. Dal. 135., Arch. VII. 335.,
Blk. Kfsk. 526., 560., Sdl. Hr. IV. 94., Rk.
Sl.

Poříčí, Parschnitz, ves u Trutnova; Po-
ritz, ves u Rychnova; Červené P., Roth-
Poritschen, ves u Švihova; P. Spálené,
Brenn-Poritschen, mě. u Rokycan. PL. Cf.
Arch. VIII. 286., Dal. 135., Blk. Kfsk. 1389.,
Sdl. Hr. II. 255., III. 305., IV. 373, V. 364.,
VI. 278., Rk Sl., Arch VIII. 286. V P.
u Přibislavě spálil se sedlák za kamny, ve
kterých sedm let se netopilo. (Rostly tam
kopřivy). Vz Sbtk. Krat. h. 88. P. v Praze.
Bart. 253.

Pořičné, ého, n. = mýto vodní, výtonné,
die Wasserrnauth.

Poříčník, a, m., tachyusa, brouk. Vz
Kk. Br. 75.

Poříčský. P brána v Praze. Tk. VI. 83 ,
Tk. Žk. 51., Bart. 211.

Poříditi co: své potřeby. Dch. Pořídil
starého ďasa = nic. Vlč. — jak. Krásně
jste to pořídili (= špatně)! Us. — Na konci
za Alx. polož: V. v. 1133. (HP. 28.).

z Pořiečie Václ. 1396, Jir. Ruk. II. 133.

Pořied Chybně m.: pořad.

Poriedko = pořídku. Slov. ZObz. XXII.
213.

Pořiedně = pořádně Pije a jeda p. Št.
Kn. š. 50. Cf. Schovati (dod.).

Pořiedný = pořádný. Lid p. Výb II. 10

Pořímaniti, il, ěn, ění, römisch machen.
Šmb.

Pořímštiti, il, ěn, ění, romanisiren. Posp.

Pořín, a, m = louky u Tršic Pk.

Pořinský, ého, m. = rybník u Úlibic.
Blk. Kfsk. 536.

Pořítiti. Za Št. polož: Kn. š. 124.

Pořízek ševní = kraják k ořezování pře-
bývající části třepící se usně okolo švů,
der Würstelschneider. Matj. 184

Pořízená, é, f., vz Pořízený.

Pořízení, ein geordnetes Ganze. V jednom
p. není dobře mnoho knížat; V p. všeho
světa, Anordnung. Št.

Pořízený. S ním byla p-ná. Němc. I. 240.

Pořízka, y, f. = řezání pořízem Us. Šd.

Porob, a, m. =porobek. Osv. I. 162.

Poroba duševní, tělesná, politická, Osv.
I. 340.. 163., násilná, stydlivá. Kat. 3358,
1012. Země v p-bě stáře. Alx. Jir Anth.
I. 3. vd. 34. Že v takú porobu (sě) snížil.
Kat. 100. — P. = práce. Pomáha v dome
materi okolo p-by (při robotě, práci). Phľd.
V. 115.

Porobek. Jest u súseda krásný porobek,
i u súseda krásná dívka, treba by to v jedno
slúčic. Koll. Zp. I. 18.

Porobení, n. = očarování. Vz Poroba
(konec). Koll. Zp. I. 26.

Porobenina, y, f. = udělání, očarování,
čáry. Slov. Dbš. Pm. 8.

Porobenosť, i, f. = poroba. Sš. I. 80.

Porobenství, n. = otroctví, poroba. Mus.
1880. 146., 273., Kká. K sl. j. 34. 184., Sš.

II. 54.

Porobený; -en, a, o, unterworfen. Št. Kn.
š. 107., Alx

Porobitel, e,m., der Unterwerfer, Sklaven-
macher. Lpř.

Porobiti. V 8. řádce za Št. polož: Kn.
š. 161. — komu = očarovati, udělati, po-
dělati. Slov. na mor. Němc. III. 270., VII.
83 , 318. Hravě p. Na jihových. Mor. Brt.
Dievky sa poskládaly a nebol by si sa sta-
čil otčenáš vymodliť, zaspaly, akoby jim
bol porobil. Dbš. Sl. pov. I. 336.

Porobnictví, n. = porobenství. Č.

Porocství, n. = pohanění, potupení. Hr
ruk P. 967.

Poročiny. Čierné P = potok na Slov.
Sl let. IV. 248.

Poročiti. — komu. Pass. mus. 415.
Ježúš mu poče porokovati. Hr. rk. 223. To
když uzřechu učenníci. porokovachu jim
(increpabant). B. mik. Luk. 12. 15. — Št.
Kn. š. 236. 27. — komu z čeho. Poče jemu
porokovati z tak nemilostivého účinku. Výb
I. 298. Jal se Bohu z toho porokovati GR.
Zvláště z takých řečí porokuje sv. Pavel.
Št. Kn. š. 112.— kdy. V tu dobu počiechu
Athyle jeho sluhy porokovati. Pass. mus.
371. — o čem. Sněmovníci rozmyslivše vý-
povědi kněžniny a p-vavše o nich. Anth.
I. 3. vd. 1. — komu oč. Tehdy přišel-li
jest k jakej škodě, žádnému o to poroko-
vati nemůže než sám sobě NB. Tč. 32.

Porod včasný, násilný, hlavou. Us. P.
pravidelný, vleklý (protractus), umělý, před-
časný, praematurus, artificialis, pozdní. Cf.
Kžk. Por. 40., 173, 373, 385., 462., 470,
473. nn., 645., obrat. Slov. zdrav., Čsk. lk.,
Rk. Sl. Zdělal sem sady a štěpnice a na-
sadil sem je všeho porodu štěpóv. Hus I.
282.

Poroda, y, f. = rod, generace. Rgl. exc.

Porodek, dku, m.,vz Porod (=půchod).

Porodica, e, f. = rodička. Slov. ZObz.
XXII. 275.

Poroditelnice. Sv. ruk. 372, Pror. Isa.
13. 7., Ž. kl. (324.).

Poroditelný, gebärbar. — P. = rodící.
Bolesti p-né ženy, parturientis. Pror. Jer.
22 23.

Poroditi koho. Králova p-dí syna. Alx.

— kdy. Že za rok v týž čas a v touž
dobu Sára p-dí syna. Sš 1. 99. Před časem
p. (o dobytku říkají: zméci, zmetati). Us.—
jak: Bez poznánie mužského p-la's Krista.
Výb. II. 27. Syna na sirobu p. Anth. II.
217. Těžce p-díš plod svój. Št. Kn. š. 104.

— kde. V tom městě p-li tě. Výb. II. 19.
P-la ho na prosté slámě. Sš. P. 31. — koho
komu. P-la manželu svému syna Us. Pdl.

— kým. Že jest jiej duchem sv. p-ti Výb.
I. 396. — s kým Jedna ctnosť sama býti
nemóže, ale hned s sebú druhú p-dí. Hus

III. 47. — kam. Rozkošně (byl) na světporozen a všem na vše dobré vzplozen
Hr. ruk 159. — odkud (jak kdy.) Tři