Předchozí (360)  Strana:361  Další (362) |
|
|||
361
|
|||
|
|||
Poriadnica, e, f. = pořádnice, pořádná
ženská. Slov. Hdž. Čít. 106. Poriadok, dku, m. = pořádek. Slov. Ht.
Sl. ml. 161. Poříci. Což naň prosočeno bylo i křivě
pořčeno. Kat. v. 86. Poříč, sam. u Pelhřimova, u Semil a
n Vlašimě; P. Horní, Ober-Pořitsch, ves u Letovic; P. Dolní, Unter-P., ves tamtéž; P. Prostřední, Mittel-P., ves tamtéž. PL. Pořičany. Dal. 135., Arch. VII. 335.,
Blk. Kfsk. 526., 560., Sdl. Hr. IV. 94., Rk. Sl. Poříčí, Parschnitz, ves u Trutnova; Po-
ritz, ves u Rychnova; Červené P., Roth- Poritschen, ves u Švihova; P. Spálené, Brenn-Poritschen, mě. u Rokycan. PL. Cf. Arch. VIII. 286., Dal. 135., Blk. Kfsk. 1389., Sdl. Hr. II. 255., III. 305., IV. 373, V. 364., VI. 278., Rk Sl., Arch VIII. 286. V P. u Přibislavě spálil se sedlák za kamny, ve kterých sedm let se netopilo. (Rostly tam kopřivy). Vz Sbtk. Krat. h. 88. P. v Praze. Bart. 253. Pořičné, ého, n. = mýto vodní, výtonné,
die Wasserrnauth. Poříčník, a, m., tachyusa, brouk. Vz
Kk. Br. 75. Poříčský. P brána v Praze. Tk. VI. 83 ,
Tk. Žk. 51., Bart. 211. Poříditi co: své potřeby. Dch. Pořídil
starého ďasa = nic. Vlč. — jak. Krásně jste to pořídili (= špatně)! Us. — Na konci za Alx. polož: V. v. 1133. (HP. 28.). z Pořiečie Václ. 1396, Jir. Ruk. II. 133.
Pořied Chybně m.: pořad.
Poriedko = pořídku. Slov. ZObz. XXII.
213. Pořiedně = pořádně Pije a jeda p. Št.
Kn. š. 50. Cf. Schovati (dod.). Pořiedný = pořádný. Lid p. Výb II. 10
Pořímaniti, il, ěn, ění, römisch machen.
Šmb. Pořímštiti, il, ěn, ění, romanisiren. Posp.
Pořín, a, m = louky u Tršic Pk.
Pořinský, ého, m. = rybník u Úlibic.
Blk. Kfsk. 536. Pořítiti. Za Št. polož: Kn. š. 124.
Pořízek ševní = kraják k ořezování pře-
bývající části třepící se usně okolo švů, der Würstelschneider. Matj. 184 Pořízená, é, f., vz Pořízený.
Pořízení, ein geordnetes Ganze. V jednom
p. není dobře mnoho knížat; V p. všeho světa, Anordnung. Št. Pořízený. S ním byla p-ná. Němc. I. 240.
Pořízka, y, f. = řezání pořízem Us. Šd.
Porob, a, m. =porobek. Osv. I. 162.
Poroba duševní, tělesná, politická, Osv.
I. 340.. 163., násilná, stydlivá. Kat. 3358, 1012. Země v p-bě stáře. Alx. Jir Anth. I. 3. vd. 34. Že v takú porobu (sě) snížil. Kat. 100. — P. = práce. Pomáha v dome materi okolo p-by (při robotě, práci). Phľd. V. 115. Porobek. Jest u súseda krásný porobek,
i u súseda krásná dívka, treba by to v jedno slúčic. Koll. Zp. I. 18. Porobení, n. = očarování. Vz Poroba
(konec). Koll. Zp. I. 26. |
Porobenina, y, f. = udělání, očarování,
čáry. Slov. Dbš. Pm. 8. Porobenosť, i, f. = poroba. Sš. I. 80.
Porobenství, n. = otroctví, poroba. Mus.
1880. 146., 273., Kká. K sl. j. 34. 184., Sš. II. 54.
Porobený; -en, a, o, unterworfen. Št. Kn.
š. 107., Alx Porobitel, e,m., der Unterwerfer, Sklaven-
macher. Lpř. Porobiti. V 8. řádce za Št. polož: Kn.
š. 161. — komu = očarovati, udělati, po- dělati. Slov. na mor. Němc. III. 270., VII. 83 , 318. Hravě p. Na jihových. Mor. Brt. Dievky sa poskládaly a nebol by si sa sta- čil otčenáš vymodliť, zaspaly, akoby jim bol porobil. Dbš. Sl. pov. I. 336. Porobnictví, n. = porobenství. Č.
Porocství, n. = pohanění, potupení. Hr
ruk P. 967. Poročiny. Čierné P = potok na Slov.
Sl let. IV. 248. Poročiti. — komu. Pass. mus. 415.
Ježúš mu poče porokovati. Hr. rk. 223. To když uzřechu učenníci. porokovachu jim (increpabant). B. mik. Luk. 12. 15. — Št. Kn. š. 236. 27. — komu z čeho. Poče jemu porokovati z tak nemilostivého účinku. Výb I. 298. Jal se Bohu z toho porokovati GR. Zvláště z takých řečí porokuje sv. Pavel. Št. Kn. š. 112.— kdy. V tu dobu počiechu Athyle jeho sluhy porokovati. Pass. mus. 371. — o čem. Sněmovníci rozmyslivše vý- povědi kněžniny a p-vavše o nich. Anth. I. 3. vd. 1. — komu oč. Tehdy přišel-li jest k jakej škodě, žádnému o to poroko- vati nemůže než sám sobě NB. Tč. 32. Porod včasný, násilný, hlavou. Us. P.
pravidelný, vleklý (protractus), umělý, před- časný, praematurus, artificialis, pozdní. Cf. Kžk. Por. 40., 173, 373, 385., 462., 470, 473. nn., 645., obrat. Slov. zdrav., Čsk. lk., Rk. Sl. Zdělal sem sady a štěpnice a na- sadil sem je všeho porodu štěpóv. Hus I. 282. Poroda, y, f. = rod, generace. Rgl. exc.
Porodek, dku, m.,vz Porod (=půchod).
Porodica, e, f. = rodička. Slov. ZObz.
XXII. 275. Poroditelnice. Sv. ruk. 372, Pror. Isa.
13. 7., Ž. kl. (324.). Poroditelný, gebärbar. — P. = rodící.
Bolesti p-né ženy, parturientis. Pror. Jer. 22 23. Poroditi koho. Králova p-dí syna. Alx.
— kdy. Že za rok v týž čas a v touž
dobu Sára p-dí syna. Sš 1. 99. Před časem p. (o dobytku říkají: zméci, zmetati). Us.— jak: Bez poznánie mužského p-la's Krista. Výb. II. 27. Syna na sirobu p. Anth. II. 217. Těžce p-díš plod svój. Št. Kn. š. 104. — kde. V tom městě p-li tě. Výb. II. 19.
P-la ho na prosté slámě. Sš. P. 31. — koho komu. P-la manželu svému syna Us. Pdl. — kým. Že jest jiej duchem sv. p-ti Výb.
I. 396. — s kým Jedna ctnosť sama býti nemóže, ale hned s sebú druhú p-dí. Hus III. 47. — kam. Rozkošně (byl) na svět
porozen a všem na vše dobré vzplozen Hr. ruk 159. — odkud (jak kdy.) Tři |
||
|
|||
Předchozí (360)  Strana:361  Další (362) |