362

syny z cizoložstva p-la. GR. Jež (tělo) jest
z dievky p-zeno. Mus. 1882. 120. Z svatých
králů p-la: Ten se z tebe p-dil. Hr. rk.
167. I mohl jest sobě rovného syna kromě
času z sebe divně p. Št. Kn. š. 17. — čím.
(Nebylo možno) rozeznati, kterým údem
p-la (sv. Maria). Sv. ruk. 336. — P., gignere,
zeugen, zploditi. B. víd. Matt. 1. (Jir. Mor.
52.).

Porodná (bába), die Hebamme. Šd.

Porodňák, u, m., der Gebärstuhl, hrvát.
Šd.

Porodní bolesti pravé a jalové (falsch).
Nz. lk.

Porodnice = rodička. Krist. 5. a. — P. =
ústav pro rodičky. Vz Slov. zdrav., Čs. lk.

Porodnický, Hebammen-. P. kurs, kli-
nika. Us. Pdl. — P., Geburtshelfer-. P.
kleště, hák, klička, Wendungsschlinge. Exc.
Cf. Porodní.

Porodnička, y, f., vz Porodnice.

Porodničná, é, f. = porodná. Šd.

Porodník, é, m. = porodný, der Ge-
burtshelfer, Accouscheur. Nz. lk., S. N. XI.
500., Ott. I. 119. — P., u, m. = genitiv. Čít.
pro II. tř.

Porodný, ého, m. = porodník. Cf. Po-
rodná. Šd.

Porodozpyt, u, m. = porodosloví.

Porog, vz Práh (dod.).

Poróhati se = porouhati se. Neor.

Porok = výčitka. Spravedlivý p. zdvih-
nouti. Pal. Rdh. I. 219. — P. = pohoršení.
Řekl, že jest bez p-ku lepší než on. Wtr.
Na p. něco někomu učiniti. Kos. — Dh.
100., Bl. Gr. 172.

Poromoniti = zprchnouti, pomrholiti.
Když má Baba (hora) kápku (je-li mračny
zahalena), nedaždí-li, alespoň p-ní. Němc.
IV. 441.

Poroň, ě, m., licania, die Licanie, rostl.
Vz Rstp. 473.

Pořondźit s kým = promluviti. U Frýdka.
Brt. D. 261.

Poronec, nce, m. = nějaký bůžek. Hol.
Cf. Poront. — P. = potok. Vz Poronín
(dod.).

Poronek, nku, m., lopezia, die Lopezie,
rostl. Vz Rstp. 548

Poronín, a, m. = dědinka na potoku
Poronci na sev. straně Tater slov. Phľd.
IV. 260.

Poront, a, m. Tento boh svetla (Sveto-
vid) mal v každej čiastke roku zvláštna
mená: na jar volal sa Jarovit, na jeseň
Porevit alebo Porevid, v zime Porenut.
Porenut mal 4 tvári, piatu na prsách, zá-
rodok to nového slnca lebo verili, že slnce
znovu rodí sa každý rok. Preto bol boh
i plodu v živote materinskom. Volal sa on
i Poronec. Od neho pochodia bezpochyby
ty priezyvky na deti nepodarené i dnes
u nas běžné: prošť, prošťa, poront! Č. Čt.
II. 383.

Porosený; -en, a, o, bethaut. P. květ,
tvář. Us. Pdl. — čím. Líce slzami p-né.
Pdl.

Porosita, y, f., die Porosität. Kh.

Porosní, porös. Kl. P. látky, těla. Rm.
0., 192.

Porost, ulva. Vz Rstp. 1861., Rosc. 58.

Porostek, stku, m., der Nachwuchs. Škd.

Porostěný, epiplitisch, v bot. Sl. les.

Porostlík, u, m. = prorostlík, das Nabel-
kraut, bupleurum. Šm.

Porostlín, a, m., sam. u Mníšku.

Porostlina. Ríčné p-ny. Šf. III. 88. -
P. = sam. u Richmburka.

Porostlý. Obilí p. jak ščět, ščetina. Brt.

Porostnice, die Marchantie. Vz Rstp.
1821., Rosc. 76. P. mnohotvarná, m. poly-
morpha, das Sternlebermoos. Sl. les.

Porostnicovitý. P. rostliny, marchan-
tieae: porostnice, jatrovka, rozemšilka. Vz
Rstp. 1815, 1821.

Porostnúť = vyrůsti, aufwachsen. Slov.
Bern.

Porostovitý. P. rostliny, ulvaceae: po-
rost, vakuška, lazucha, mechačka, po sy-
panka. Vz Rstp. 1861., 1846.

Porota. Cf. List. fil. 1890. 177. (Mz.). P.
byla dle Pal. Rdh. II. 238. nn. v Čechách
již za staré doby. Cf. Kram. Slov., Rk. Sl.

Porotce. Cf. List. fil. 1890. 177. (Mz.).
Výrok porotců jest právní úsudek a ko-
nečné rozhodnutí celé pře. Pal. Rdh. II. 240.

Porotci. P. výrok (porotců), Wahlspruch
der Geschworenen. Pr. tr.

Porotenstvo, a, n. = porůstání. To je
čas na p. (když prší na obilí a zas je teplo,
obilí porůstá). Val. Brt. D. 252.

Porotní výrok, der Wahrspruch. Dch.

Porotník. Šf. III. 143., List. fil. 1890.
177. (Mz.).

Poroučivosť, i, f., gebietender Ton. Rk.

Poroučivý, gern gebietend. Rk.

Porouhání. Porúhanie protiv Bohu. St.
Kn. š. 98. Jméno boží v p. dávají. BR. II.
81. a.

Porouhati se. Hr. ruk. U. 557., 569. —
se komu. A tak sě j'mu porúháchu. Hr.
rk. 239. — se jak. Porúháš se bez všeho
rozumu. Krnd. 50. — kde. Uhři se (v ko-
stele) p-li. Let. 312.

Porovatěti, ěl, ění, porös werden. Us.
Pdl.

Porovatosť, i, f. = porovitosť. Mj. 10.,
Schd. I. 23.

Porovatý, porös. P. hmoty, Mj. 4., 10.,
led. KP. V. 352.

Porovitý, porös. P. stěna, látky. ZČ,

Porovnání, der Ausgleich. — P. m.:
srovnání. P. pramenů. Sf. Strž. I. 12. P. ně-
čeho s něčím m.: srovnání, přirovnání. Vz
Porovnati (konec dod.). — Sš. I. 64. Cf.
Km. 1877. 20., Ht. Brs. 163.

Porovnaný, beigelegt. Přišel na p-nou
(se porovnat). Us. Frch. — P. m.: srovnaný,
přirovnaný, verglichen. Cf. Porovnati. Shoda
mezi předmětem p-ným a porovnávacím
vztahuje se jen k některým vlastnostem.
Mus. 1880. 426. — Šim. 79.

Porovnatelnosť, i, f. = srovnatelnosť,
die Vergleichbarkeit. Pdl., Kutn.

Porovnati. P. někoho s někým o něco.
Výb. II. 1243. — čeho kde. Zda bychom
těch věcí mezi sebú p-li. Arch. VIII. 89.—
Pozn. U Šf. znamená p. často přirovnati,
srovnati, ale on mívá také srovnati. — Šf.
I. 71., 72., III. 13. 15. a j. — Šim. 79.