364

Portulák. Cf. Rstp. 640., Mllr. 82. —
Portulák, a, m = taškář. Brt.

Portulan, a, m., os. jm. Tk. V. 255.

Porub = výrub, der Aushau. Sl. les. Cf.
Povrub.

Porubiska, pl., n. = několik domkův
u Vsetína.

Porubiště, ě, n., der Verhau. Hrbk.

Porubjáci, pl., m. = paseky (u Porub-
jáků) u Zašové. Vck.

Porubky, pl., f. = paseky u Zašové.
Vck.

Porublisko, a, n. = les u Bilovce ve
Slez. Šd.

Porubní. P. pole, patro, pilíř. Hř.

Poruby, pl., f. = les u Mříčí na Buděj.
BPr

Porúcati. Vz Rúcati. — co kam. Mily
listky posbiral a na Dunaj p-cal (pohodil).
Slov. Sb. sl. ps. II. 1. 50.

Poruč, i, f., poruč, e, m., die Lehne, das
Geländer Rk., Loos.

Porúčanka, y, f., die Empfehlung, das
Empfehlungsbillet. Nehledíc při obsazování
uprázdněného místa na p-ky. Zbr.

Porúčati = poroučeti. Slov. Bern.

Poručené, ého, n. = poručné. Slov.
Bern.

Poručení. K p císaře. Mus 1880. 235.

Poručenka, y, f = svěřenka, die Mün-
del. Pr. tr.

Poručenkyně, ě, f. = poručenka. Sá.

Poručenství. Dvoje jest v právě zem-
ském p. Jedno p. pře, kdež kto s druhým
súd maje, pře své, kohož se jemu zdá,
učiní k soudu poručníka; jiné jest p. dětí
a statku Vš. Jir. 250 Děkování z p. Vš.
276. Cf. Vš. 465., Cor. jur. IV. 3. 1. 418.,
IV. 3. 2. 432. — P. = rozkaz. Maje to p.
Výb. II. 504. — P. = poslední vůle. ZN.
Poslední mé p. Tov. 159. Žižka roznemohl
se a p. učinil svým milým bratřím. Let. 64.

Poručený. Konánie p-ho úřadu. Kor.
104.

Poručí. Býti někomu k p. = k ruce
Němc.

Poručiti, commendare. Ž. wit. 30. 6. —
abs. Račte poroučet! Dch. — co, se komu.
Poručenu Bohu komu bude tomu Sl. ps.
107. Běda domu, kde p-čí kráva volu (ho
spodyně hospodáři). Us. Vck. Poručil ženu
i sbožie svým věrným. Vyb. II. 40. Poru-
čil nám moc svú. Kar. 28. Andělům péče
církve p-čena jest Pož. 16. Bratra VMti
p-čím. Žer. 48. Chci tě všem čertům p.
Mst. v 393. Ež sě tak své bratří porúčal
Pass. 331. Jemuž jej byl král p-čil. Alx.
Syn božie umieraje p-til jemu svú milú
matku. Št. Kn. š 71. (93.). — co komu,
se k čemu Při nějakou někomu k zisku
a ztrátě p. Mus. 1880. 494. P-čím se k soudu
Jednoty jakož vždy i nyní. 1512. Mus
1883. 363. — čím. Jakož jest J. M krá-
lovská psaním svým p. ničil. 1535. Mus.
1883. 142. — jak. Se vší poddaností po-
ručen) se činíme. Bl. Ž. Aug. — co nač.
(Vše) na Boha p. Koll. Zp. II. 286. — co
komu več. Všecko tobě v moc p-cím. Sš
P. 44. Bože, v tvoje rucě porúčím mú duši.
Št. R. 164. b. (Výb. II. 18.). U modlitbu se

p. Hr. rk. 8. b. — kde (čeho). Kouká,
jako kdyby měl na třech hradech najednou
co p. (hrdě). Sá. Kde se může poroučeti,
netřeba prositi. Exc. Poručil se mu v ru-
kách (omdlel). U Kr. Hrad. Kšť. A také
nemají židům úřadu mezi křesťany p. Št.
Kn. š. 157. Poručaj se (si) doma a ně u lidí.
VSlz. I. 225.
Poručivosť, i, f. = poroučivosť. Šm.
Poručné, ého, n. = odkaz, das Legat.
Bern.
Poruční, vz Poručný.
Poručnička, y, f., vz Poručnice. Zem.
des. opav.

Poručník = plnomocník. Cf. Kram. Slov.

P. dohlíží na poli na lidi, aby pracovali,

hlídač pak, aby se nic neukradlo. U Král.

Městce. Psčk. Karlštejnský najvyšší p. Let.

138. Kde vládnou p-ci, zřídka bývá pokoj
v zemi, zvláště poručníkuje-li žena. Ddk.
II. 118. Nebyl p-kem dskami, než toliko
zápisným. Arch. VII. 526. P-ky (k soudu)
zapsati, zdělati, udělati, dskami dělati n.
činiti. Vš Jir. 239. Ktož pohánie, nemóže
žádného p-ka učiniti. Vš. 45. P. pře. Vz
Vš. 71.-73., 125. Ta miesta, jež mají praví
p-ci míti, ještě jsú v nebi prázdná. Vš. 234.
— P. sirotčí. Vz Vš. Jir. 247., 245.. 465.,
Výb. I. 1005, II. 328., Zř. zem. 119., 468,
696., Cor. jur IV. 3. 1. 414.—418., IV. 3.
2. 433.

Poručný = po ruce jsoucí. P. cesta =
nejbližší, která se nám naskytá. U Opavy.
Klš. — P., Empfehlungs-. P. list, NB. Tč.
145., Sš. I. 155 — P., vormündlich. P.
otec. Vš 167., 241., 242.

Poručovatel, e, m., der Empfehler. Bern„

Poručovník, a, m. , der Empfehler. Bern.

Poručovný, empfehlungswürdig. Bern.

Poručství míti Pass. mus. 410.

Porúdzie, n. Nominativu neužívají. IVa
p. — po ruke, hotove. Slov. Zátur. Cf. Rúz
(dod.). A družba čakal na p., že ju povedie
k sobášu. Mt. S. I. 79. U teba vždy na p.
dobrá rada. Zbr. Báj. 49. — Dbš. Sl. pov.
1. 102, III. 4. Vz Porúzie (dod.).

Poruch, u, m. = porucha. Dk. Aesth.
171 . 455, Dk. Poet. 59., 241 , Schd. I. 229.

Porucha = perturbace. Deklinace magne-
tické mají denní proměny, ale také po-
ruchy. Mus. 1888. 47.

Poruka = moc atd. V něčí p-ce býti.
Výb. I. 627. Nedaj duši z mých úst vyníti,
až ty sám ráčíš přijíti po ni v tvej věrnej
poruce. Pravn. 2155. K p-ce císařově. Anth.

I. 3. vyd. IX. — P. obecná. Cf. Pal. Rdh.

II. 228

Porukomí, n. = závěť, poslední vůle.
Slov. Pokr. Pot. II. 78., Dch. Na radu lé-
kaře i p učinil. Koll. IV. 279. Ja som tuná
už počiatok p-mi napísal. Sokl. I. 79.

Porukomník, a, m. = ručitel. Slov.
Cechmistr bude v tom slobodu míti tako-
vého do mestké kázně uvrhnúti a odtud
bez p-kův nevypúštěti. Sl. let. V. 323.

Poruměniti, il, ěn, ění = počerveniti,
na červeno obarviti. Šd.

Pořundek, dku, m.= pořádek Mor. Sš
P. 534