Předchozí (363)  Strana:364  Další (365) |
|
|||
364
|
|||
|
|||
Portulák. Cf. Rstp. 640., Mllr. 82. —
Portulák, a, m = taškář. Brt. Portulan, a, m., os. jm. Tk. V. 255.
Porub = výrub, der Aushau. Sl. les. Cf.
Povrub. Porubiska, pl., n. = několik domkův
u Vsetína. Porubiště, ě, n., der Verhau. Hrbk.
Porubjáci, pl., m. = paseky (u Porub-
jáků) u Zašové. Vck. Porubky, pl., f. = paseky u Zašové.
Vck. Porublisko, a, n. = les u Bilovce ve
Slez. Šd. Porubní. P. pole, patro, pilíř. Hř.
Poruby, pl., f. = les u Mříčí na Buděj.
BPr Porúcati. Vz Rúcati. — co kam. Mily
listky posbiral a na Dunaj p-cal (pohodil). Slov. Sb. sl. ps. II. 1. 50. Poruč, i, f., poruč, e, m., die Lehne, das
Geländer Rk., Loos. Porúčanka, y, f., die Empfehlung, das
Empfehlungsbillet. Nehledíc při obsazování uprázdněného místa na p-ky. Zbr. Porúčati = poroučeti. Slov. Bern.
Poručené, ého, n. = poručné. Slov.
Bern. Poručení. K p císaře. Mus 1880. 235.
Poručenka, y, f = svěřenka, die Mün-
del. Pr. tr. Poručenkyně, ě, f. = poručenka. Sá.
Poručenství. Dvoje jest v právě zem-
ském p. Jedno p. pře, kdež kto s druhým súd maje, pře své, kohož se jemu zdá, učiní k soudu poručníka; jiné jest p. dětí a statku Vš. Jir. 250 Děkování z p. Vš. 276. Cf. Vš. 465., Cor. jur. IV. 3. 1. 418., IV. 3. 2. 432. — P. = rozkaz. Maje to p. Výb. II. 504. — P. = poslední vůle. ZN. Poslední mé p. Tov. 159. Žižka roznemohl se a p. učinil svým milým bratřím. Let. 64. Poručený. Konánie p-ho úřadu. Kor.
104. Poručí. Býti někomu k p. = k ruce
Němc. Poručiti, commendare. Ž. wit. 30. 6. —
abs. Račte poroučet! Dch. — co, se komu. Poručenu Bohu komu bude tomu Sl. ps. 107. Běda domu, kde p-čí kráva volu (ho spodyně hospodáři). Us. Vck. Poručil ženu i sbožie svým věrným. Vyb. II. 40. Poru- čil nám moc svú. Kar. 28. Andělům péče církve p-čena jest Pož. 16. Bratra VMti p-čím. Žer. 48. Chci tě všem čertům p. Mst. v 393. Ež sě tak své bratří porúčal Pass. 331. Jemuž jej byl král p-čil. Alx. Syn božie umieraje p-til jemu svú milú matku. Št. Kn. š 71. (93.). — co komu, se k čemu Při nějakou někomu k zisku a ztrátě p. Mus. 1880. 494. P-čím se k soudu Jednoty jakož vždy i nyní. 1512. Mus 1883. 363. — čím. Jakož jest J. M krá- lovská psaním svým p. ničil. 1535. Mus. 1883. 142. — jak. Se vší poddaností po- ručen) se činíme. Bl. Ž. Aug. — co nač. (Vše) na Boha p. Koll. Zp. II. 286. — co komu več. Všecko tobě v moc p-cím. Sš P. 44. Bože, v tvoje rucě porúčím mú duši. Št. R. 164. b. (Výb. II. 18.). U modlitbu se |
p. Hr. rk. 8. b. — kde (čeho). Kouká,
jako kdyby měl na třech hradech najednou co p. (hrdě). Sá. Kde se může poroučeti, netřeba prositi. Exc. Poručil se mu v ru- kách (omdlel). U Kr. Hrad. Kšť. A také nemají židům úřadu mezi křesťany p. Št. Kn. š. 157. Poručaj se (si) doma a ně u lidí. VSlz. I. 225. Poručivosť, i, f. = poroučivosť. Šm. Poručné, ého, n. = odkaz, das Legat. Bern. Poruční, vz Poručný. Poručnička, y, f., vz Poručnice. Zem. des. opav. Poručník = plnomocník. Cf. Kram. Slov.
P. dohlíží na poli na lidi, aby pracovali,
hlídač pak, aby se nic neukradlo. U Král.
Městce. Psčk. Karlštejnský najvyšší p. Let.
138. Kde vládnou p-ci, zřídka bývá pokoj
v zemi, zvláště poručníkuje-li žena. Ddk. II. 118. Nebyl p-kem dskami, než toliko zápisným. Arch. VII. 526. P-ky (k soudu) zapsati, zdělati, udělati, dskami dělati n. činiti. Vš Jir. 239. Ktož pohánie, nemóže žádného p-ka učiniti. Vš. 45. P. pře. Vz Vš. 71.-73., 125. Ta miesta, jež mají praví p-ci míti, ještě jsú v nebi prázdná. Vš. 234. — P. sirotčí. Vz Vš. Jir. 247., 245.. 465., Výb. I. 1005, II. 328., Zř. zem. 119., 468, 696., Cor. jur IV. 3. 1. 414.—418., IV. 3. 2. 433. Poručný = po ruce jsoucí. P. cesta =
nejbližší, která se nám naskytá. U Opavy. Klš. — P., Empfehlungs-. P. list, NB. Tč. 145., Sš. I. 155 — P., vormündlich. P. otec. Vš 167., 241., 242. Poručovatel, e, m., der Empfehler. Bern„
Poručovník, a, m. , der Empfehler. Bern.
Poručovný, empfehlungswürdig. Bern.
Poručství míti Pass. mus. 410.
Porúdzie, n. Nominativu neužívají. IVa
p. — po ruke, hotove. Slov. Zátur. Cf. Rúz (dod.). A družba čakal na p., že ju povedie k sobášu. Mt. S. I. 79. U teba vždy na p. dobrá rada. Zbr. Báj. 49. — Dbš. Sl. pov. 1. 102, III. 4. Vz Porúzie (dod.). Poruch, u, m. = porucha. Dk. Aesth.
171 . 455, Dk. Poet. 59., 241 , Schd. I. 229. Porucha = perturbace. Deklinace magne-
tické mají denní proměny, ale také po- ruchy. Mus. 1888. 47. Poruka = moc atd. V něčí p-ce býti.
Výb. I. 627. Nedaj duši z mých úst vyníti, až ty sám ráčíš přijíti po ni v tvej věrnej poruce. Pravn. 2155. K p-ce císařově. Anth. I. 3. vyd. IX. — P. obecná. Cf. Pal. Rdh.
II. 228
Porukomí, n. = závěť, poslední vůle.
Slov. Pokr. Pot. II. 78., Dch. Na radu lé- kaře i p učinil. Koll. IV. 279. Ja som tuná už počiatok p-mi napísal. Sokl. I. 79. Porukomník, a, m. = ručitel. Slov.
Cechmistr bude v tom slobodu míti tako- vého do mestké kázně uvrhnúti a odtud bez p-kův nevypúštěti. Sl. let. V. 323. Poruměniti, il, ěn, ění = počerveniti,
na červeno obarviti. Šd. Pořundek, dku, m.= pořádek Mor. Sš
P. 534 |
||
|
|||
Předchozí (363)  Strana:364  Další (365) |