369

Poslíz = později. Mor. Brt. D. 175.

Poslizka, y, f. = poslizovka. P. rohov-
ková, Hornhautepithel, močojemu, Nieren-
beckenepithel; barvivová, Pigment, desko
vitá, Pflasterepithel. Ktt. exc.

Poslizkovitý, epitheloid.

Poslizkový, Epithel-. Purkn. P. katarrh,
epithelischer Katarrh.

Posliznice, vz Poslizovka, Poblánice
(dod.).

Poslizničný. P. suchosť spojivky, xerosis
conjunctivae epithelialis. Schbl.

Poslopati, viel aussaufen. Bern.

Poslouchati = cítiti. Také mor. Vck. —
co. To, což sú čtli neb poslúchali. Št. Kn.
š. 3. P. kázánie. Št. Kn. š. 50. — čeho,
koho. Kráčím do kostela poslouchat mše.
Sš. P. 4. P. mají děti rodičóv. Hus I. 377.
(II. 438.). Račte této řeči p. Sv. ruk. 109.
(190.). Kdo koho miluje, ten ho i poslouchá.
Hkš. exc. — v čem (koho). Ve všem ně-
koho p. Št. Kn. š. 107. Král jeho v tom
p-chne. Výb. II. 42. Kteříž lidí v hřiechu
p-chají; Bóh přikazuje, abychom ve zlém
nižádné moci neposlúchali. Hus I. 90., 89.
Ktož rozkazuje co zlého i ten, ktož v tom
poslúchá. Krnd. 19. — koho na čem. Na
tom mne poslúchaj, mým bohóm sie modl.
Pass. mus. 347 — jak (se odkud, čeho).
Kdo p-chá, jak chce roba, bláznu se po-
dobá. Slez. Tč. Zvonce z luna lesního pří-
jemně se poslouchají. Šml. I. 16. A tak na
krátce všeho máme p., což ... Št. Kn. š.
27. Na půl kola p. Jrsk. Do devátéj kože
nech ta p-chá. Brt. N. p. I.272. — o kom.
Aby rády o něm (o Bohu) p-ly. Št. Kn. š.
37. — koho proti komu. Nemá člověk
nižádného p. proti Bohu. Hus I. 143. Kdo
jich p-chá protiv Bohu. Št. Kn. š. 19. —
nač: na ptačí zpěv, šp. m.: ptačí zpěv n.
ptačího zpěvu. Brt. 2. vd. 179.

Posloupeň, pně, f. = postoupeň. Šm.

Posloupenství (v dědictví). Výb. I. 976.
Kterýž by p-stvím k tomu právo měl. Vš.
214.

Posloupí, n. = sloupová řada, Säulen-
reihe, Säulenstellung, f., Säulengang, m. S.
N. XI. 84. P. chrámové. Hnoj. 22. Vz Po-
slupí.

Posloupnosť knížat, Vz Šf. III. 155.,
160. a j., představ. Dk. P. 39. — P. v math.:
konečná, nekonečná. Hra.

Posloupný. P. čísla, Šim. 6., zjevy (opp.
současné), vývoj, Pdl, krásno. Dk. Aesth.
149. P. svědectví; Ti p-ným řádem Srby
vládli. Šf. Strž. I. 254., II. 267. P. dědina =
statek, který na někoho právem dědickým
přichází. Emier Reliq I. 46., Kn. rož. 130.

Posloužení. Při počátku mého psaní
učinil jsem byl spis ku p. času toho. 1512.
Mus. 1883. 363.

Posloužiti komu. Št. Kn. š. 86. — komu
čím. Městuom muože zlým p-ženo býti.
Let. 204. Aby jim pokrmem p-ly. Pass.
Svátostmi někomu p. Krnd. 36 , Pož. 103.,
Bart. 260., Let. 334. — jak. Poslúžímť rád.
Št. Kn. š. 132. — čím k čemu. Kdyby
tím k jejich dobrému mohl p. Abr. 154. —
komu čeho v čem. Tohoť vám v tom rád
posluhovati chci. Arch. V. 327.

Poslová, é, f., vz Poslový. — P., sam.
u Prahy, u Smíchova.

Poslovanění, n., die vollendete Slavi-
sirung.

Poslovaniti. Šf. Strž. II. 18, 81.

Poslovenčiti, il, en, ení, zu Slovaken,
slovakisch machen. Phľd. I. 1. 59., Rl. Pr.
II. 21.

Poslovica, dle Káča = přísloví, poře-
kadlo. Slov. Mt. S. I. 83., Nár. nov. 1886.
č. 174. 2/1.

Poslovina, y, f., sam. u Smíchova. Arb.

Posľubovati = poslibovati. Slov. N. Hlsk.
IV. 345.

Posluhovnosť, i, f., die Dienstfertigkeit.
Slov. Bern.

Posluhovný, dienstfertig. Slov. Bern.

Posluch = poslouchání. Vyslal dva slu-
žebníky na p-chy a zvědy. Pal. Děj. IV. 1.
168. Pacholci, kteříž sě osazují na p-chách
(aby poslouchali). Arch. VII. 308. — P. =
poslušenství. Mne je súdený p. a pokora.
Vaj. T. m. 66. — P. v podkopech, die
Hochgallerien. S. N. XI. 64.

Poslucha, y, f. = poslušnosť. Vz Posluch.
V čistej p-še; V tvej věrnej p-še. Pravn.
72., 1085., 1231.

Posluchač. K darebnému řečníku —
moudrý p. Exc.

Posluchatelna, y, f. = posluchárna.
Utvořil. Ros.

Poslunitý. P. dřevo = které se rovno
neštípe (poněvadž se strom po slunci točil).
Val. Brt. 253. — Ssk.

Poslupan, die Apeiba. Vz Rstp. 170.

Poslupí, n., vz Posloupí. Nz.

Poslušenství = poslušnosť. P. světské
jest p. vedle práv městských řádných. Hus
I. 92. Jsúc pod p-stvím jeho; Dav se v p.
jima. Hr. rk. 185., 207. Pokořil se p-stvím
až k smrti; Nechtě v božiem býti p.; Má
držeti p.; Jsúc v p. svých starost, vyšších
sebe. Št. Kn. š. 20., 28., 61., 170. (27., 107.,
120.).

Poslušně. Pakli pokorně a poslušně strpí
kletou. Št. Kn. š. 28.

Poslušnosť netoliko podrobení rozumu,
nébrž i podrobení vůle vymáhá. Sš. Sk. 71.
P. pěkná ctnosť.

Poslušný. Mkl. Etym. 309. Mohl Buoh
tu křivdu takým p-ným ponížením odči-
niti Št. Kn. š. 20. — koho. Musí viece p.
býti Boha než lidí. Hus I. 89., 90., III. 222.,
294. — koho v čem. Pakli by co při-
kázal proti přikázání zákona božího, ne-
máme jeho v tom p-šni býti. Hus III. 294. —
komu. Za Št. polož: Kn. š. 52. — k čemu.
A ku přikázánie jeho p-šni býti. Výb. I. 579.

Poslužitelný, nützlich. — k čemu. Tato
srovnalosť učenců bude k dokázání toho
prospěšná a p-ná. Šf. Strž. I. 302. (I. 346.,
II. 647.).

Poslužnosť, i, f., Dienstfertigkeit, f.
Bern.

Poslužný, dienstfertig. Bern.

Poslý = poslední. Slov. Ssk.

Poslyně, ě, f. = posetkyně. Mor. Brt.

Poslzený; -en, a, o, mit Thränen be-
netzt. — čím. Zlatý kruh p ný drobných
perel jasem. Čch. Bs. 67.