Předchozí (373)  Strana:374  Další (375) |
|
|||
374
|
|||
|
|||
Postelní. Vz Obspati (dod.).
Postenčovať, alles verdünnen. Bern.
Postesknouti si kde. V té službě si
postýskujeme. Wtr. exc. Posthum-us Václ., mistr 1575. Jir. Ruk.
II. 134, 391. Postíbnouti = pokrčiti rameny. Postíbne
rameny a nic neučiní. U Kr. Hrad. Kšť. Postielka, y, f. = postýlka. Vz Postel.
Slov. Orl. II. 232. Postielkyňa = postelkyně. Koll. Zp. I. 5.
Postih = pochod stíhací, der Verfolgungs-
marsch. Čsk. Postíhař (foscíhař, fostíhař, z něm. Fass-
zieher). Orth. Postíhati, vz Postihnouti
Postihnouti. — abs. To-li také k ry-
tieřství slušie tak dlúhé nositi čépky, tak rozličnými řemeny uvázati, ež pro ně ne- móž rytieř býti hotov postihnouti neb utéci. Št. Kn. š. 163. — co. Zrak postihuje barvu. V. V. 23. Má tolik práce, že jí nepostihne odváděti. Sá. Všudy mne mé neštěstí po- stíhá. Ottersd. I. 10. — (co) čím: rozumem. MP. 3. — Byl postižen těžkou chorobou. Osv. 1875. 879. — čeho na kom, seine Erholung wider Jemanden suchen, sich bei Jemanden einer Sache (seines Schadens) erhohlen. J tr. Chtěli svých škod na nich p. Arch. VIII. 80., NB. Tč. 51. Sirotci mohou svého statku poručníkem umenše- ného na statku jeho p.; Což by se jemu nedostalo, toho má na spolusprávcích po- stíhati. Vš. Jir. 248., 188. — si na čem. Málo si na tom jídle postihneš. U Olom. Sd. — co, čeho jak. Dobře p-hl směr jeho myšlének. Schlz. Aby toho všeho p. a hle- dati mohl přede všemi jinými. 1519 Mus 1880. 492. — si kde. Málo si u nás po- stihneš (málo u nás užiješ za tak krátký čas). U Vamb. Dr. Kalousek. — kde s čím. Pakliby kdo s ručnicí po tom čase po- stižen byl. Zř. F. I. X. IV. Postihovatel, e, m. = postihatel. Dch
Postihovati, vz Postihnouti.
Postilla, vz Jg H. 1. 730., Sbn. 476.,
488. Postillionův, Postillons-. Trubka p-nova
co vytrubuje. Vz Brt. Dt. 74., Km. 1886 409. Postiti. Vedlé postiti se na Příborsku
užívá se též prostého postiti. Brt. D. — co. Posť pateček, svěť svateček, požehná ti Buh stateček. Sš. P. 787. — se komu. Ten se Bohu nepostí, ale svému břichu. Hus. III. 186. — kdy. Kdož se bude v náš den p ? Vyb. II. 13. Svěť v svátek, posť se v pátek, nebude tvůj statek krátek. Sk. exc. Postižení, S p. toho rozum lidský není.
Hlv. Postižený čím: škodou. Země p-ná po-
vodní, morem. Dch. Postižitel, chybně. Vz -tel (konec).
Postižitelný čemu Částečky zraku po-
stižitelné. Kk Fys. 20. Postkvíti se, ein wenig glänzen. Bern.
Postlačovať, alles zusammendrücken.
Bern. |
Postlánka, y, f. = postlání Oltářová p.
Hnoj. Postlati. — abs. Kdo nepostele (nepo-
hnojí), ten nesebere. Us. Brt. — co čím: ulice koberci. Mand. 69. b. Oř zem po- stýlaje ocasem. Č. Kn. š. 324. — se. Po- stelu sa (= ustelu si) a lehnu. Val. Brt. D. 168. Postloukati, alles zerschlagen. Bern.
Postní. Pověry o první neděli postní vz
v Mus. 1853. 493. P. dni. Vz Zbrt. 252. P. = černě oblečený. Proč jsi dnes p. ? U Rychn. Dhn. Postnice. Jehož nejstarší rukopis 1. 1263.
psán v postnici sv. Sávy blíž Chilandaru na Athosu. Šf. III. 182. Posto, a, m , psí jm. Škd.
Postoj přirozený, shrbený, Čsk., kročný,
nožný, spojný, rozpojný, sehnutý, skřížený, úpolnický, výpon na patách, vzpřímený, dřep, podřep, střeh, únik, výpad, výřit. V tělocv. Rgl. Postolina, y, f. = lešení, podstavek. SŠ.
Sk. 86. Postolka. Brm. II. 620. V MV. pravá
glossa. Pa. — Mkl. Etym. 268. Pověry o ní vz v Mus. 1853. 486. Postolkovský, ého, m os. jm. Sdl. Hr.
II. 210. Postoloprty. Mkl. Etym. 260., Rk. Sl.
Postolov, a, m„ dvůr u Chocně. Blk.
Kfsk. 933., Sdl. Hr. I. 227., 231., II. 279. Postopčák, u, m., comptonia, die Com-
ptonie, rostl. Vz Rstp. 1416. Postoupací krásno, život Dk.
Postoupavý, fortschreitend. Vch. Ar II
102. Postoupení, die Cession. Vz Vš Jir.
465. Postoupený, cedirt P. pohledávka. Us.
Pdl. Postoupilý = kdo postoupil. P. kultura.
Kos. — nač: na důstojnost tovaryšskou. Postoupiti. — abs. Sta mu sě žalosť, že
musí p. (= ustoupiti). Tristr. — Hugo. 426. (recedere). — čemu, komu. Zlatu vždy nahoru postupovalo. Wtr. exc. I postúpil jsem bratru svému a za to mi dal jeden groš a zlatý. NB. Tč. 164. — co komu. Musím ze země své jemu něco p. Výb. II. 41. — komu čeho (jak kdy jak kde). P-pil jim Dalmacie s tou výminkou. Šf. Strž. II. 255. Maji té vsi bez zmatku p. Arch. VII. 663. Mají zboží svrchupsaných za se p. Arch. VIII. 449. Aby on s chutí p-pil rád nám svého. Št. Kn. š. 110. Mocí toho listu p-puji jim sbožie svého a dědin svých v Kamenici. Výb. II. 358. Měl mi té vsi p. pod jistým dnem uloženým mezi námi. Půh. I. 375. — po čem (jak). Zákon, po kterémž podoba nejprostější postupuje v nekonečném zdokonalování k útvarům pořad vyšším Kod. P-li po jich smilstve. Št. Kn. š. 64. Po tobě p-pí; Učiní-li to (král), lid obecný bez zmatku po něm po- stúpí. Výb. I. 295., II. 712. Když po jeho řeči p. nechtěl; Aneb po naší vieře po- stupte, aneb zvěři snísti dáni budete; My po tobě nepostúpíme. Pass. mus. 362., 383., |
||
|
|||
Předchozí (373)  Strana:374  Další (375) |