374

Postelní. Vz Obspati (dod.).

Postenčovať, alles verdünnen. Bern.

Postesknouti si kde. V té službě si
postýskujeme. Wtr. exc.

Posthum-us Václ., mistr 1575. Jir. Ruk.
II. 134, 391.

Postíbnouti = pokrčiti rameny. Postíbne
rameny a nic neučiní. U Kr. Hrad. Kšť.

Postielka, y, f. = postýlka. Vz Postel.
Slov. Orl. II. 232.

Postielkyňa = postelkyně. Koll. Zp. I. 5.

Postih = pochod stíhací, der Verfolgungs-
marsch. Čsk.

Postíhař (foscíhař, fostíhař, z něm. Fass-
zieher). Orth.

Postíhati, vz Postihnouti

Postihnouti. — abs. To-li také k ry-
tieřství slušie tak dlúhé nositi čépky, tak
rozličnými řemeny uvázati, ež pro ně ne-
móž rytieř býti hotov postihnouti neb utéci.
Št. Kn. š. 163. — co. Zrak postihuje barvu.
V. V. 23. Má tolik práce, že jí nepostihne
odváděti. Sá. Všudy mne mé neštěstí po-
stíhá. Ottersd. I. 10. — (co) čím: rozumem.
MP. 3. — Byl postižen těžkou chorobou.
Osv. 1875. 879. — čeho na kom, seine
Erholung wider Jemanden suchen, sich bei
Jemanden einer Sache (seines Schadens)
erhohlen. J tr. Chtěli svých škod na nich
p. Arch. VIII. 80., NB. Tč. 51. Sirotci
mohou svého statku poručníkem umenše-
ného na statku jeho p.; Což by se jemu
nedostalo, toho má na spolusprávcích po-
stíhati. Vš. Jir. 248., 188. — si na čem.
Málo si na tom jídle postihneš. U Olom.
Sd. — co, čeho jak. Dobře p-hl směr jeho
myšlének. Schlz. Aby toho všeho p. a hle-
dati mohl přede všemi jinými. 1519 Mus
1880. 492. — si kde. Málo si u nás po-
stihneš (málo u nás užiješ za tak krátký
čas). U Vamb. Dr. Kalousek. — kde s čím.
Pakliby kdo s ručnicí po tom čase po-
stižen byl. Zř. F. I. X. IV.

Postihovatel, e, m. = postihatel. Dch

Postihovati, vz Postihnouti.

Postilla, vz Jg H. 1. 730., Sbn. 476.,
488.

Postillionův, Postillons-. Trubka p-nova
co vytrubuje. Vz Brt. Dt. 74., Km. 1886
409.

Postiti. Vedlé postiti se na Příborsku
užívá se též prostého postiti. Brt. D. —
co. Posť pateček, svěť svateček, požehná
ti Buh stateček. Sš. P. 787. — se komu.
Ten se Bohu nepostí, ale svému břichu.
Hus. III. 186. — kdy. Kdož se bude v náš
den p ? Vyb. II. 13. Svěť v svátek, posť
se v pátek, nebude tvůj statek krátek. Sk.
exc.

Postižení, S p. toho rozum lidský není.
Hlv.

Postižený čím: škodou. Země p-ná po-
vodní, morem. Dch.

Postižitel, chybně. Vz -tel (konec).

Postižitelný čemu Částečky zraku po-
stižitelné. Kk Fys. 20.

Postkvíti se, ein wenig glänzen. Bern.

Postlačovať, alles zusammendrücken.
Bern.

Postlánka, y, f. = postlání Oltářová p.
Hnoj.

Postlati. — abs. Kdo nepostele (nepo-
hnojí), ten nesebere. Us. Brt. — co čím:
ulice koberci. Mand. 69. b. Oř zem po-
stýlaje ocasem. Č. Kn. š. 324. — se. Po-
stelu sa (= ustelu si) a lehnu. Val. Brt. D.
168.

Postloukati, alles zerschlagen. Bern.

Postní. Pověry o první neděli postní vz
v Mus. 1853. 493. P. dni. Vz Zbrt. 252.
P. = černě oblečený. Proč jsi dnes p. ?
U Rychn. Dhn.

Postnice. Jehož nejstarší rukopis 1. 1263.
psán v postnici sv. Sávy blíž Chilandaru
na Athosu. Šf. III. 182.

Posto, a, m , psí jm. Škd.

Postoj přirozený, shrbený, Čsk., kročný,
nožný, spojný, rozpojný, sehnutý, skřížený,
úpolnický, výpon na patách, vzpřímený,
dřep, podřep, střeh, únik, výpad, výřit.
V tělocv. Rgl.

Postolina, y, f. = lešení, podstavek. SŠ.
Sk. 86.

Postolka. Brm. II. 620. V MV. pravá
glossa. Pa. — Mkl. Etym. 268. Pověry
o ní vz v Mus. 1853. 486.

Postolkovský, ého, m os. jm. Sdl. Hr.
II. 210.

Postoloprty. Mkl. Etym. 260., Rk. Sl.

Postolov, a, m„ dvůr u Chocně. Blk.
Kfsk. 933., Sdl. Hr. I. 227., 231., II. 279.

Postopčák, u, m., comptonia, die Com-
ptonie, rostl. Vz Rstp. 1416.

Postoupací krásno, život Dk.

Postoupavý, fortschreitend. Vch. Ar II
102.

Postoupení, die Cession. Vz Vš Jir.
465.

Postoupený, cedirt P. pohledávka. Us.
Pdl.

Postoupilý = kdo postoupil. P. kultura.
Kos. — nač: na důstojnost tovaryšskou.

Postoupiti. — abs. Sta mu sě žalosť, že
musí p. (= ustoupiti). Tristr. — Hugo. 426.
(recedere). — čemu, komu. Zlatu vždy
nahoru postupovalo. Wtr. exc. I postúpil
jsem bratru svému a za to mi dal jeden
groš a zlatý. NB. Tč. 164. — co komu.
Musím ze země své jemu něco p. Výb. II.
41. — komu čeho (jak kdy jak kde).
P-pil jim Dalmacie s tou výminkou. Šf.
Strž. II. 255. Maji té vsi bez zmatku p.
Arch. VII. 663. Mají zboží svrchupsaných
za se p. Arch. VIII. 449. Aby on s chutí
p-pil rád nám svého. Št. Kn. š. 110. Mocí
toho listu p-puji jim sbožie svého a dědin
svých v Kamenici. Výb. II. 358. Měl mi
té vsi p. pod jistým dnem uloženým mezi
námi. Půh. I. 375. — po čem (jak). Zákon,
po kterémž podoba nejprostější postupuje
v nekonečném zdokonalování k útvarům
pořad vyšším Kod. P-li po jich smilstve.
Št. Kn. š. 64. Po tobě p-pí; Učiní-li to
(král), lid obecný bez zmatku po něm po-
stúpí. Výb. I. 295., II. 712. Když po jeho
řeči p. nechtěl; Aneb po naší vieře po-
stupte, aneb zvěři snísti dáni budete; My
po tobě nepostúpíme. Pass. mus. 362., 383.,



	374

	Postelní. Vz Obspati (dod.). Postenčovať, alles verdünnen. Bern. Postesknouti si kde. V té službě si postýskujeme. Wtr. exc. Posthum-us Václ., mistr 1575. Jir. Ruk. II. 134, 391. Postíbnouti = pokrčiti rameny. Postíbne rameny a nic neučiní. U Kr. Hrad. Kšť. Postielka, y, f. = postýlka. Vz Postel. Slov. Orl. II. 232. Postielkyňa = postelkyně. Koll. Zp. I. 5. Postih = pochod stíhací, der Verfolgungs- marsch. Čsk. Postíhař (foscíhař, fostíhař, z něm. Fass- zieher). Orth. Postíhati, vz Postihnouti Postihnouti. — abs. To-li také k ry- tieřství slušie tak dlúhé nositi čépky, tak rozličnými řemeny uvázati, ež pro ně ne- móž rytieř býti hotov postihnouti neb utéci. Št. Kn. š. 163. — co. Zrak postihuje barvu. V. V. 23. Má tolik práce, že jí nepostihne odváděti. Sá. Všudy mne mé neštěstí po- stíhá. Ottersd. I. 10. — (co) čím: rozumem. MP. 3. — Byl postižen těžkou chorobou. Osv. 1875. 879. — čeho na kom, seine Erholung wider Jemanden suchen, sich bei Jemanden einer Sache (seines Schadens) erhohlen. J tr. Chtěli svých škod na nich p. Arch. VIII. 80., NB. Tč. 51. Sirotci mohou svého statku poručníkem umenše- ného na statku jeho p.; Což by se jemu nedostalo, toho má na spolusprávcích po- stíhati. Vš. Jir. 248., 188. — si na čem. Málo si na tom jídle postihneš. U Olom. Sd. — co, čeho jak. Dobře p-hl směr jeho myšlének. Schlz. Aby toho všeho p. a hle- dati mohl přede všemi jinými. 1519 Mus 1880. 492. — si kde. Málo si u nás po- stihneš (málo u nás užiješ za tak krátký čas). U Vamb. Dr. Kalousek. — kde s čím. Pakliby kdo s ručnicí po tom čase po- stižen byl. Zř. F. I. X. IV. Postihovatel, e, m. = postihatel. Dch Postihovati, vz Postihnouti. Postilla, vz Jg H. 1. 730., Sbn. 476., 488. Postillionův, Postillons-. Trubka p-nova co vytrubuje. Vz Brt. Dt. 74., Km. 1886 409. Postiti. Vedlé postiti se na Příborsku užívá se též prostého postiti. Brt. D. — co. Posť pateček, svěť svateček, požehná ti Buh stateček. Sš. P. 787. — se komu. Ten se Bohu nepostí, ale svému břichu. Hus. III. 186. — kdy. Kdož se bude v náš den p ? Vyb. II. 13. Svěť v svátek, posť se v pátek, nebude tvůj statek krátek. Sk. exc. Postižení, S p. toho rozum lidský není. Hlv. Postižený čím: škodou. Země p-ná po- vodní, morem. Dch. Postižitel, chybně. Vz -tel (konec). Postižitelný čemu Částečky zraku po- stižitelné. Kk Fys. 20. Postkvíti se, ein wenig glänzen. Bern. Postlačovať, alles zusammendrücken. Bern.	Postlánka, y, f. = postlání Oltářová p. Hnoj. Postlati. — abs. Kdo nepostele (nepo- hnojí), ten nesebere. Us. Brt. — co čím: ulice koberci. Mand. 69. b. Oř zem po- stýlaje ocasem. Č. Kn. š. 324. — se. Po- stelu sa (= ustelu si) a lehnu. Val. Brt. D. 168. Postloukati, alles zerschlagen. Bern. Postní. Pověry o první neděli postní vz v Mus. 1853. 493. P. dni. Vz Zbrt. 252. P. = černě oblečený. Proč jsi dnes p. ? U Rychn. Dhn. Postnice. Jehož nejstarší rukopis 1. 1263. psán v postnici sv. Sávy blíž Chilandaru na Athosu. Šf. III. 182. Posto, a, m , psí jm. Škd. Postoj přirozený, shrbený, Čsk., kročný, nožný, spojný, rozpojný, sehnutý, skřížený, úpolnický, výpon na patách, vzpřímený, dřep, podřep, střeh, únik, výpad, výřit. V tělocv. Rgl. Postolina, y, f. = lešení, podstavek. SŠ. Sk. 86. Postolka. Brm. II. 620. V MV. pravá glossa. Pa. — Mkl. Etym. 268. Pověry o ní vz v Mus. 1853. 486. Postolkovský, ého, m os. jm. Sdl. Hr. II. 210. Postoloprty. Mkl. Etym. 260., Rk. Sl. Postolov, a, m„ dvůr u Chocně. Blk. Kfsk. 933., Sdl. Hr. I. 227., 231., II. 279. Postopčák, u, m., comptonia, die Com- ptonie, rostl. Vz Rstp. 1416. Postoupací krásno, život Dk. Postoupavý, fortschreitend. Vch. Ar II 102. Postoupení, die Cession. Vz Vš Jir. 465. Postoupený, cedirt P. pohledávka. Us. Pdl. Postoupilý = kdo postoupil. P. kultura. Kos. — nač: na důstojnost tovaryšskou. Postoupiti. — abs. Sta mu sě žalosť, že musí p. (= ustoupiti). Tristr. — Hugo. 426. (recedere). — čemu, komu. Zlatu vždy nahoru postupovalo. Wtr. exc. I postúpil jsem bratru svému a za to mi dal jeden groš a zlatý. NB. Tč. 164. — co komu. Musím ze země své jemu něco p. Výb. II. 41. — komu čeho (jak kdy jak kde). P-pil jim Dalmacie s tou výminkou. Šf. Strž. II. 255. Maji té vsi bez zmatku p. Arch. VII. 663. Mají zboží svrchupsaných za se p. Arch. VIII. 449. Aby on s chutí p-pil rád nám svého. Št. Kn. š. 110. Mocí toho listu p-puji jim sbožie svého a dědin svých v Kamenici. Výb. II. 358. Měl mi té vsi p. pod jistým dnem uloženým mezi námi. Půh. I. 375. — po čem (jak). Zákon, po kterémž podoba nejprostější postupuje v nekonečném zdokonalování k útvarům pořad vyšším Kod. P-li po jich smilstve. Št. Kn. š. 64. Po tobě p-pí; Učiní-li to (král), lid obecný bez zmatku po něm po- stúpí. Výb. I. 295., II. 712. Když po jeho řeči p. nechtěl; Aneb po naší vieře po- stupte, aneb zvěři snísti dáni budete; My po tobě nepostúpíme. Pass. mus. 362., 383.,