381

stočená, sepředená vlna u punčochářův a
u jiných. U N. Paky. Hk. Cf. List. fil. 1890.
348. (Mz.). — P. = drachma. P., vlastně
glomus (vřeteno plné nití); v Ev. olom.
i v Bhm. 36. a 50. slovem tím přeložena
drachma, při čemž znamenati sluší, že i pr-
votní řecký význam drachmy jest hrsť, pře-
hrštlí a není nepodobné, že středověkým
latinářem prvotní tento význam někde byl
vyhrabán a obnoven. Která žena mající
potáčóv deset a jestliže ztratí potáč jeden,
zda neosvítí a nepřetluče (everrit) domu.
(Luk. 15. 8.). Ev. olom. 279. V Ev. víd. 56.
čte se: Která žena mající peněz deset a
ztratila jeden peniez, nezda převrátí dóm
rozžhúci. (Jir. Mor. 50.).

Potáčník, a, m. = dělník, který ve sklárně
okraj hrdla láhve potáčí skleněným prouž-
kem, der Glasschrauber. Jinde nákružník.
Dch.

Potadeto, bisher. Slov. Loos.

Potado = potud. Val. Vck.

Potah = domnění. Tys na sebe p. zlo-
dějství uvedl. Wtr. exc. Slov. Bern. — P.,
Gespann, n. List. fil. 1890. 351.

Potahák, u, m. = potěh. Mor. Brt.

Potahejl, u, m.= dřevo trojhranné k oškra-
bování námrazy u prámů. Us.

Potahmo na čas dvoje nářečí tam roze-
znávati se musí; P. na pozdější časy. Šf.
Strž. 54., 73. P. na jiná města. Šf. III. 48.

Potáhnouti co. Hus III. 11. — kam
(kde). Potahuje Olomouc k Opavě (po-
smrkuje). V.Slz. I. 231. Obyvatelů k své
straně popotahovali. V. P. k sobě úřad ně-
jaký. Mus. 1880. 450. Judáš potieže na se
osidla. Jid. 146. Ve světě potáhnú člověka
k tomu Št. N. 166. — kudy kam. Mno-
hým zná se nemožno, V £ potahovati přes
tři věty na slovo člověk. Sš. I. 63. — se
čím. Nebesa potáhla se mračny. Vrch.

Potajemně. Chceme my sa, chceme, ale
p. Sš. P. 237. Jak to šumně, jak to pěkně,
keď sa ľúbí p. Koll. Zp. I. 93.

Potajemný. Daromná, daromná láska
potajemná. Koll. Zp. I. 93. P. zlosť. Glč.
II. 187. Co je v srdcu p-né, to se v tváři
svítí. Laš. Tč. Vrede potajomný, ja tebe
kľajem. Phľd. VII. 108.

Potajmu, potejmu = potajmo. Us. Tč.

Potajomky = potajmu. Slov. Phľd. III.
3. 224. Nesvedomitý sluha odpredá si p.
z neho. N. Hlsk. II. 242.

Potajomný. Vz Potajemný.

Potak, u, m. = kolovrat (potáčati). Slov.
Zátur.

Potakač. Výb. II. 727., Pal. Rdh. III.
11. — P. = ukladač. Krnd. 211.

Potakák, a, m. = potakač. Rk.

Potakání. Jel. Enc. mor. 23., Krnd. 41.

Potakati, potaknouti. — abs. Potakají:
Tak je dobře. Hus L 456. Dvojí zápor po-
taká. Dk. Aesth. 358. — v čem. Již se ti
téměř nejlépe všude mají, křeříž nejlépe
ve všem všeho p. umějí Vš. Jir. 148. Po-
taknu j'mu ve všej řeči. Alx. BM. v. 249.
(HP. 87.).

Potakovač. Nz.

Potál = potud. Slov. Rr. Sb.

Potalář, e, m., der Goldschläger. Šm.

Potamický, potamisch. P. kultura (která
ve starověku v údolích veletoků rozkvé-
tala). Šmb. S. I. Proslov.

Potamografie, e, f., z řec. = popis řek.
Rk. Sl.

Potápěcí zvon. Schd. I. 22.

Potápěč, colymbetes, brouk. Cf. Kk. Br.
57.-58.

Poťapiti. P-lo sa mu, ako slepej kure
zrno. Rr. Sb, Mt. S. L 110.

Potápka. Cf. Hlb. I. 25., 38., 124., 182.,
218., 231., II. 6., 11. Je po nemoci jako p.
(slabý, sa potácející). U Kr. Hrad. Kšť —
P-ky = nohavice (v zlodějské řeči). Šd.

Poťapkati. Král ho po pleci p-ká. Sldk.

Potáplice krabová. Vega I. 61.

Potápník, a, m , dyticus. Cf. Šír. II.
62., Kk. Br. 52., 60., 61., Brm. IV. 54., Hlb.
II. 227. — P., u, m. = válec atd.

Potápníkový. P. pumpa, die Plunger-
pumpe. Zpr. arch. VIII. 103., IX. 125.

Potápný. Čočka p., Immersionslinse. Exc.

Potarmat, verwirren. Slov. Loos.

Potaš. Cf. Schd. I. 321.

Potašový, Potaschen-. P. roztok, lázeň,
louh. Šp.

Potaz. Cf. List. fil. IX. 305., XVII. 351.
Vzíti někoho na potaz = vyslýchati ho;
domlouvati mu. Us. O čemž pochybuješ,
toho nečiň bez p-zu. Výb. II. 937. Zlý jste
byli p. vzěli; Švec beze všeho p-za (roz-
myslu) ženě věrdunk dáti káza. Hr. rk.
147., 373. O p. cf. Vš. 36., 69., 77., 465.
O p. panském. Výb. I. 1000. nn., Vš. 75.,
Zř. zem. 469., 696.

Potázati koho. Jakž ho po prvé po-
tieži. Rožm. 41. — se. Stařejší se potá-
zavše . . . Alx. — NB. Tč. 149.

Potazný, ého, m. = vyslaný od obce,
aby jejím jménem půdmistra a úřad (obecní)
o něco požádal nebo na něco se otázal.
Hrb. Obr. 239.

Poťaž, e, f., die Beschwerde, Last. Vz
Potíž. Slov. Bern.

Potažený čím: kovem, mědí. Lpř. Le-
noška koží p-ná. Šml. Obloha jest oblaky
p-ná. Stč. Z. 606.

Potažitý kopec = zvolna se zvedající,
ne příkrý. Na Vyzov. Wrch.

Potažně = relativně. Šim. 150.

Potažnice, eine Art Quecke. Hk.

Potažný. P. teplo. Šf. Poč. 15.

Potčení, n. Nedaj v p. nohy mé. Ž. wit.
120. 3. Dle Gb. chybně za lat. in commo-
tionem.

Potčený = nastrčený, přidělaný. Sv.
ruk. Al. 1473.

Po té (době) = potom. Bž. 217. A po
té šli z kostela na rathauz; Po té vyšli
ven; A po té se valili z kolleje. Let. 398.,
414., 419. Po té ho sekyrou chřapí. Wtr.
exc. Po té rozkázal jim. Wtr. Obr. 67. Cf.
Za té, Napotom. Nyní se velmi často užívá.

Potebnice Ros.

Potéci. — proti komu. Štilfrid proti
němu poteče. Výb. II. 45. — k čemu.
A kdýž k šturmu potekú. Alx. V. v. 460.
(HP. 12.). — s kým kam. Jáť tam k ní
poteku (půjdu) s tebú. Ezp. 1328.

471