387

Poťuchmati koho = potahati, omakati.

Us. Rgl.

Potuchnouti. Cf. Mkl. Etym. 358. —
abs. Hlasy p-chly (zanikly). Jrsk. Má hor-
livosť p-chla. Kos. P-chla síla. Štulc. Jeho
nepravosť p-chla. Krnd. 17. Zlato p-chlo;
Když mezi sluncem a měsícem bude země,
že slunce upřiemo nemóž na měsiec zřieti
pro ni, ihned p-chne měsiec. Št. Kn. š. 129.,
100. Oči moje p-chly. Št. Uč. 150. b. —
kde. P-chla mezi nimi milosť. Št. Kn. š.
165. — v čem. Muž když p-chne v té ne-
lopotě a nemúdré milosti. Št. Kn. š. 38. —
kdy. Všudy pravda i božská i lidská ty
časy p-chla. Jel. Enc. m. 1. — čím. Že
mezi nima i jedné přiekazy nenie, jíž by
p-chla pravá milosť. Št. Kn. š. 100. — s čím.
Odejmi to života potěšeni a hnedť p-chne
s svú postavú řečník. Jel. Enc. m. 23.

Potuchnutý = potuchlý. P. žito. Slov.
Zátur.

Potúkac sa = potloukati se. Slov. Sl.
ps. č. 191.

Poťukati, poťukávati, betupfen. Šp., Šd.

Potul, u, m., das Bücken, Schmiegen. Šm.

Potulák, a, m. = potulač. Hlk. S. I. 9.

Potulec, lce, m. = tulák. Mor. Knrz.

Potulka = starověký záštitný stroj. Byla
to vysoká dřevěná, často i horem krytá
pohyblivá věž o několika patrech, jíž se
při obléhání pevných míst užívalo, der
Wandelthurm. Vz S. N. XI. 65. a X. 276.

Potulný, simulator. 15 stol. Městský ľud
je tam p-ný, na dědinách surový. Slez. Šd.

Potulovač, e, m., vz Potulač. N. Hlsk.
IV. 341.

Potuly, dle Dolany. V P-lech, pozemky
u Kdyně. BPr.

Potupa. Nepřietelé jeho jsú v p-pě. Št.
Kn. š. 147. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 415., IV.
3 2. 433.

Potupědlný. Požívání své manželky
proti přirozenie jest p-dlnějšie než poží-
vánie prázdné ženy. Hus III. 209.

Potupiti, despicere, Ž. wit. 88. 39., sper-
nere, 43. 6., contemnere. 118. 141. (Gb.) —
co: přikázánie božie. Št. Kn. š. 60. — čeho.
P-pil jsj všech odstupujících ot spravedl-
nosti. Ž. brn. — co čím. Když potupují
kostel hrdostí. Št. Kn. š. 91. — co zač.
Znamenajte, žeť sú svú hlavu za kacieře
p-li. Hus III. 285.

Potupnosť. Něco v p-sti míti. 1532. Mus
1880. 498.

Potupný. P. propuštění, der Laufpass,
Dch., báseň, verše, Mus., mír. Šmb.

Potupovnica, e, f. = potupnice. Slov.
Bern.

Potupovník, a, m. = potupník. Slov Bern.

Potupovný = potupný. Slov. Bern.

Poturčenec = kdo byl poturčen.

Poturčilec = kdo se poturčil.

Poťušák, u, m., pereskia, die Pereskie,
rostl. Vz Rstp. 683.

Potuta, y, f, entada, Bandschelfen, rostl.
Vz Rstp. 421.

Potutela, y, f. = člověk potutelný, der
Duckmäuser. U N. Kdyně. Rgl.

Potutelný, synon. potměšilý. Vz toto.

Poťuťmať = pošušmať. Slov. Bern.

Potuťno = potutmo. Brt. D. 253.

Potužení, n., die Befestigung. Bern.

Potužený; -en, a, o, befestigt. Bern.

Potuží, n. V (Na) P. = pole u Měřenic,
Libětic a j. BPr.

Potužilý, etwas abgehärtet. — P. (ví-
nem, pivem atd.) = podnapilý. Rr. Sb.

Potužiť se do čeho. Pálenku pije, aby
sa ku ďalšej práci p-žil. Slov. Rr. MBš. —
Rád sa p-žil = napil. Or-l. VIII. 4.

Potváranie, n. = podezření. Slov. N.
Hlsk. III. 314., Phľd. I. 1. 41.

Potvárati. Koll. II. 216., 335.

Potvora. Mkl. Etym. 37., 366. V 6. ř.
tohoto článku zd. oprav Tu v: Ty. — P. =
ohava. Lépe by bylo před takými p-mi
vrata zavřieti nežli je na svatbu zváti;
Aby se slíbila mladým bláznóm a takýmž
p-rám, jakož jest sama. Št. Kn. š. 93., 103

— Pozn. Na Vsetín. a na Slov. není vždy
pohanou. Vck. P-ra, peknô si, ke by som
ťa dostau, veru by ťa boskau. Sl. ps. č. 50.

Potvorče, potvůrče, ete, n. = zdrobn.
potvora. — P. = taškářské dítě, filuta. To
je p.! Vz Potvora (konec v dod.). U Kr.
Hrad. Kšť.

Potvořený. Neb sami se milují pro ty
múdroště p-né. Št. Kn. š. 144.

Poťvořiště, ě, n., nadávka, Mistvieh. Šm

Potvoritel, e, m. = kejklíř. Slov. Bern

Potvorně. Skaliny p. rozmetané. C. Kn.
š. 112.

Potvorné, ého, n. Vz Jg. Slnosť 46.

Potvorník. Kom. Lab. 25.

Potvornosť. Neradíme jim choditi v té
p-sti (v tom potvorném oděvu). Krnd. 30.
Co činí ta posměšná p. Hus I. 78.

Potvorný na těle. Vodň. — P. vina,
crimen laesae majestatis. 1472. Mus. 1882.
511.

Potvrdění, potvrděný = potvrzení, po-
tvrzený. Slov. Bern.

Potvrditel, e, m., der Bestätiger. P.
králů. Výb. I. 583.

Potvrditi. Ž. wit. 9. 20., 74. 4. — co:
zlú řeč, Hr. rk. 345., volbu. Mus. — čeho.
Potvrzuje listu Sigmundova. Arch. VII. 571.
Aby jich (námluv) p-li. Výb. II. 874. Pán
p-zuje toho. Krnd. 83. Směle toho p-zujíce,
že . . . Hus III. 314. To přikázání povšech-
ného pravidla p-zuje. Sš. I. 64. Abychom
jim toho listu p-li Arch. VIII. 374. —
koho čím. Hospodin jeho králem p-dil.
BO. — čeho čím. Bůh napomínání toho
zázrakem p-val. Sš. I. 102. Nejedeň komoň
svú podkovú cest potvrzal. Alx H. v. 34.
(HP. 60.). Mocí tohoto listu p-jem té je-
dnoty. Výb. II. 810. — koho v čem (čím):
u víře. Mž. 127., Pass. mus. 345 P. někoho
u vieře nebeskými skutky. Hus II. 78. Ně-
koho v něčem lahodnými slovy. Pož. 119.
P. koho v dobrém, Pass. mus. 385, Hus
II. 348., v jeho záměrech. Šmb. — koho
k čemu kde. Papež na tom sněmu p-dil
jest Rudolfa k říši. Výb. I. 439. — s kým
oč. Otec s synem p-div o to. Sv. ruk. 52.

— jak. Oni jich pod znamenitými listy
p-li. Krnd. 171. To listem pod pečetí po-
tvrdil. Exc. Na jisto něco p. Us. — se.
Zpráva ta se p-zuje. Us.



	387

	Poťuchmati koho = potahati, omakati. Us. Rgl. Potuchnouti. Cf. Mkl. Etym. 358. — abs. Hlasy p-chly (zanikly). Jrsk. Má hor- livosť p-chla. Kos. P-chla síla. Štulc. Jeho nepravosť p-chla. Krnd. 17. Zlato p-chlo; Když mezi sluncem a měsícem bude země, že slunce upřiemo nemóž na měsiec zřieti pro ni, ihned p-chne měsiec. Št. Kn. š. 129., 100. Oči moje p-chly. Št. Uč. 150. b. — kde. P-chla mezi nimi milosť. Št. Kn. š. 165. — v čem. Muž když p-chne v té ne- lopotě a nemúdré milosti. Št. Kn. š. 38. — kdy. Všudy pravda i božská i lidská ty časy p-chla. Jel. Enc. m. 1. — čím. Že mezi nima i jedné přiekazy nenie, jíž by p-chla pravá milosť. Št. Kn. š. 100. — s čím. Odejmi to života potěšeni a hnedť p-chne s svú postavú řečník. Jel. Enc. m. 23. Potuchnutý = potuchlý. P. žito. Slov. Zátur. Potúkac sa = potloukati se. Slov. Sl. ps. č. 191. Poťukati, poťukávati, betupfen. Šp., Šd. Potul, u, m., das Bücken, Schmiegen. Šm. Potulák, a, m. = potulač. Hlk. S. I. 9. Potulec, lce, m. = tulák. Mor. Knrz. Potulka = starověký záštitný stroj. Byla to vysoká dřevěná, často i horem krytá pohyblivá věž o několika patrech, jíž se při obléhání pevných míst užívalo, der Wandelthurm. Vz S. N. XI. 65. a X. 276. Potulný, simulator. 15 stol. Městský ľud je tam p-ný, na dědinách surový. Slez. Šd. Potulovač, e, m., vz Potulač. N. Hlsk. IV. 341. Potuly, dle Dolany. V P-lech, pozemky u Kdyně. BPr. Potupa. Nepřietelé jeho jsú v p-pě. Št. Kn. š. 147. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 415., IV. 3 2. 433. Potupědlný. Požívání své manželky proti přirozenie jest p-dlnějšie než poží- vánie prázdné ženy. Hus III. 209. Potupiti, despicere, Ž. wit. 88. 39., sper- nere, 43. 6., contemnere. 118. 141. (Gb.) — co: přikázánie božie. Št. Kn. š. 60. — čeho. P-pil jsj všech odstupujících ot spravedl- nosti. Ž. brn. — co čím. Když potupují kostel hrdostí. Št. Kn. š. 91. — co zač. Znamenajte, žeť sú svú hlavu za kacieře p-li. Hus III. 285. Potupnosť. Něco v p-sti míti. 1532. Mus 1880. 498. Potupný. P. propuštění, der Laufpass, Dch., báseň, verše, Mus., mír. Šmb. Potupovnica, e, f. = potupnice. Slov. Bern. Potupovník, a, m. = potupník. Slov Bern. Potupovný = potupný. Slov. Bern. Poturčenec = kdo byl poturčen. Poturčilec = kdo se poturčil. Poťušák, u, m., pereskia, die Pereskie, rostl. Vz Rstp. 683. Potuta, y, f, entada, Bandschelfen, rostl. Vz Rstp. 421. Potutela, y, f. = člověk potutelný, der Duckmäuser. U N. Kdyně. Rgl. Potutelný, synon. potměšilý. Vz toto. Poťuťmať = pošušmať. Slov. Bern.	Potuťno = potutmo. Brt. D. 253. Potužení, n., die Befestigung. Bern. Potužený; -en, a, o, befestigt. Bern. Potuží, n. V (Na) P. = pole u Měřenic, Libětic a j. BPr. Potužilý, etwas abgehärtet. — P. (ví- nem, pivem atd.) = podnapilý. Rr. Sb. Potužiť se do čeho. Pálenku pije, aby sa ku ďalšej práci p-žil. Slov. Rr. MBš. — Rád sa p-žil = napil. Or-l. VIII. 4. Potváranie, n. = podezření. Slov. N. Hlsk. III. 314., Phľd. I. 1. 41. Potvárati. Koll. II. 216., 335. Potvora. Mkl. Etym. 37., 366. V 6. ř. tohoto článku zd. oprav Tu v: Ty. — P. = ohava. Lépe by bylo před takými p-mi vrata zavřieti nežli je na svatbu zváti; Aby se slíbila mladým bláznóm a takýmž p-rám, jakož jest sama. Št. Kn. š. 93., 103 — Pozn. Na Vsetín. a na Slov. není vždy pohanou. Vck. P-ra, peknô si, ke by som ťa dostau, veru by ťa boskau. Sl. ps. č. 50. Potvorče, potvůrče, ete, n. = zdrobn. potvora. — P. = taškářské dítě, filuta. To je p.! Vz Potvora (konec v dod.). U Kr. Hrad. Kšť. Potvořený. Neb sami se milují pro ty múdroště p-né. Št. Kn. š. 144. Poťvořiště, ě, n., nadávka, Mistvieh. Šm Potvoritel, e, m. = kejklíř. Slov. Bern Potvorně. Skaliny p. rozmetané. C. Kn. š. 112. Potvorné, ého, n. Vz Jg. Slnosť 46. Potvorník. Kom. Lab. 25. Potvornosť. Neradíme jim choditi v té p-sti (v tom potvorném oděvu). Krnd. 30. Co činí ta posměšná p. Hus I. 78. Potvorný na těle. Vodň. — P. vina, crimen laesae majestatis. 1472. Mus. 1882. 511. Potvrdění, potvrděný = potvrzení, po- tvrzený. Slov. Bern. Potvrditel, e, m., der Bestätiger. P. králů. Výb. I. 583. Potvrditi. Ž. wit. 9. 20., 74. 4. — co: zlú řeč, Hr. rk. 345., volbu. Mus. — čeho. Potvrzuje listu Sigmundova. Arch. VII. 571. Aby jich (námluv) p-li. Výb. II. 874. Pán p-zuje toho. Krnd. 83. Směle toho p-zujíce, že . . . Hus III. 314. To přikázání povšech- ného pravidla p-zuje. Sš. I. 64. Abychom jim toho listu p-li Arch. VIII. 374. — koho čím. Hospodin jeho králem p-dil. BO. — čeho čím. Bůh napomínání toho zázrakem p-val. Sš. I. 102. Nejedeň komoň svú podkovú cest potvrzal. Alx H. v. 34. (HP. 60.). Mocí tohoto listu p-jem té je- dnoty. Výb. II. 810. — koho v čem (čím): u víře. Mž. 127., Pass. mus. 345 P. někoho u vieře nebeskými skutky. Hus II. 78. Ně- koho v něčem lahodnými slovy. Pož. 119. P. koho v dobrém, Pass. mus. 385, Hus II. 348., v jeho záměrech. Šmb. — koho k čemu kde. Papež na tom sněmu p-dil jest Rudolfa k říši. Výb. I. 439. — s kým oč. Otec s synem p-div o to. Sv. ruk. 52. — jak. Oni jich pod znamenitými listy p-li. Krnd. 171. To listem pod pečetí po- tvrdil. Exc. Na jisto něco p. Us. — se. Zpráva ta se p-zuje. Us.